čtvrtek 19. října 2017

Obviňování druhých vám nepomůže

Když budete ukazovat prstem a svalovat odpovědnost za to, jak se cítíte, a za to, jaký je váš život, na ostatní, moc vám to nepomůže. Nikam to nevede, když svou moc odevzdáváte vnějšímu světu a přenášíte na něj odpovědnost za to, jak dobrý život žijete. Nikam nevede, když vkládáte svůj život do rukou jiných lidí a čekáte, že ho budou žít za vás.

I když se může zdát, že nás rodiče, učitelé, přátelé, životní partneři a celý svět navigují svou lhostejností a nezodpovědným chováním špatným směrem, a i když nás možná v jednu chvíli připravili o úctu, lásku a náklonnost, kterou jsme si zasloužili, je pouze na nás, abychom se chopili svého života a vedli ho směrem, jakým si podle nás zasloužíme jít. Je na nás, abychom si připadali milovaní a hodnotní, abychom se vymanili z nefunkčních vztahů a odešli z nevhodných míst a situací. Je na nás, abychom svůj život žili tak, jak si přejeme.

Svalování viny na druhé je ztrátou času a energie. Čím méně času trávíte obviňováním, kritizováním a stěžováním si, tím více času vám bude zbývat na to, abyste se uzdravili a vyléčili své rány a svůj život. 
Když budete neustále obviňovat vnější okolnosti z toho, jak se cítíte, a budete neustále vkládat svůj život do rukou druhých, budete neustále vydáni na milost a nemilost ostatních lidí a budete neustále obětí vlastních okolností. 

Svůj život musíte žít vy sami. Po své cestě musíte kráčet vy sami. Když budete stále svalovat vinu na druhé, budete si stále připadat bezmocní. Když se vzdáte obviňování a převezmete odpovědnost za všechno, co cítíte a čím jste, začnete tvořit nádherné věci a šťastnou budoucnost. 

* * *

- z knihy 15 věcí, kterých se musíte vzdát, abyste byli šťastní; Luminita D. Saviuc


úterý 17. října 2017

Nepleťte si hlubokou lásku s intenzivním dramatem

V průběhu vašeho dětství se postupně vytvářely vaše představy o tom, co znamená "být milováni" a co je to "domov" podle toho, jak jste se cítili a co jste pozorovali ve svém blízkém okolí. Pokud jste tedy vyrůstali v prostředí, kde jste se jako malí často báli o své bezpečí či o svůj život (který tehdy opravdu závisel na lásce a péči vašich bližních!), např. v rodině alkoholiků či duševně nevyrovnaných nebo citově nepřístupných lidí, mohli jste si odnést do života negativní vzor "domova" a mylnou představu o "lásce". Když se tedy v současnosti snažíte najít si partnera či partnerku, s nimiž byste nalezli pocit "domova", velmi pravděpodobně navážete vztah s někým, kdo ve vás bude vyvolávat stejný strach o přežití a ze ztráty lásky, jaký jste prožívali v dětství, neboť jste se naučili mylně považovat intenzivní strach za lásku.

Nacházíte-li se pak v dysfunkčním vztahu, kde vás druhý člověk vydírá, vyhrožuje vám nebo vás jakkoli zneužívá (vaše city, tělo, kontakty, majetek aj.) a ubližuje vám, cítíte zvláštní "lásku" i přes všechnu bolest, kterou prožíváte, i přesto, že uvnitř víte, že takto vztah vypadat nemá a že toto skutečná láska není. Intenzivní strach, který ve vás daný vztah vyvolává, máte přese všechno utrpení podvědomě spojený s pocitem "lásky" či "domova". Navíc s každým dalším zraněním utrpěným ve vztahu ztrácíte své sebevědomí a sebedůvěru, a o to více se pak poutáte k partnerovi či partnerce, kteří vás zneužívají, jako k domnělému zdroji lásky, po které tolik toužíte. Tím jim však umožňujete vás zneužívat ještě více. Pokud v takovém vztahu nastane výjimečně nějaká světlá chvíle, upínáte se k ní jako k důkazu, že JE to opravdu láska a že váš vztah JE dobrý, přestože je těchto světlých chvil jen nepatrný zlomek ve srovnání s celkovým průběhem vztahu. Navíc tyto světlé chvíle často slouží jako další manipulativní prostředek, který zneužívající člověk využívá k tomu, abyste nemohli tvrdit, že byl váš vztah "jen špatný" - a aby pro vás tedy bylo případně těžší ho opustit. Vaše ochota snášet utrpení, bojovat o lásku, držet se i sebemenšího náznaku "lásky" a palčivá bolest z představy její ztráty je bohužel velmi snadno zneužitelná každým, kdo s vámi chce manipulovat a mít nad vámi kontrolu.  

Pokud se nacházíte ve vztahu, kde nikdy není nic jisté a na nic se nemůžete opravdu spolehnout, který je plný příslibů, ale málokdy nebo nikdy naplněných, v němž nevíte, čemu vlastně můžete a nemůžete věřit, a v němž neustále trpíte bolestivou nejistotou, pak si můžete být jisti, že se jedná o formu manipulace a zneužívání vaší touhy po lásce. 

Láska nikdy nebolí! Člověk, který vás skutečně miluje, vás nikdy vědomě nezraňuje a nikdy nedělá záměrně věci, o nichž ví, že vám ubližují! Je důležité, abyste si přestali plést hlubokou lásku s intenzivním dramatem, které vás k druhému člověku více a více připoutává vaším strachem! Manipulátor váš strach nezažene - ve skutečnosti ho bude ještě prohlubovat, aby měl nad vámi co největší moc! Pocit bezpečí, pocit domova, pocit lásky, který hledáte, nikdy nedostanete od vztahu s někým, kdo ve vás vyvolává strach a nejistotu! Na fyzické úrovni tento permanentní stres navíc ničí i vaše tělo, které může vážně onemocnět! Takové následky za žádný vztah nestojí! Uvědomte si tedy prosím, kde leží skutečná priorita! Vaše priorita není v nějakém vztahu, není v žádném člověku nebo v nějakých konkrétních podmínkách; je ve vás a ve vašem duševním a fyzickém zdraví, bez kterého byste nic z toho ostatního vůbec neměli! Zaměřte se tedy prosím primárně na to, abyste uzdravili sami sebe, abyste se vyléčili ze svého trýznivého strachu z opuštění, z nezdravých vzorců a mylných, destruktivních představ o tom, jak vypadá láska. Naučte se být šťastní bez ohledu na to, zda máte či nemáte vztah. JE to možné! Najděte bezpečí sami v sobě!

Když nebudete mít strach z opuštění a samoty, nikdo ho proti vám nebude moci zneužívat. A především nebude tento strach ubližovat vám samotným, protože každý strach, který cítíte, ničí v první řadě vás.

Milujte sami sebe natolik, abyste nikomu nedovolili vás zneužívat. Jste cenní lidé s velkým laskavým srdcem a vaše láska sem přišla léčit tento svět - ne živit ty, kdo mu škodí! Odmítněte jakékoli další zneužívání! Učiňte konec nezdravému obětování se a sebeničení! Přestaňte udržovat vztahy, v nichž se vašich citů zneužívá k živení něčího ega! I kdyby vás druhý člověk opustil, o nic tím nepřijdete! Pokud vás totiž někdo skutečně miluje, pak vás ve vašich zdravých změnách a volbách vždy podpoří, místo aby vás opustil, snažil se vás "držet pod zámkem" nebo se vám začal mstít. Ztráta někoho, kdo vás nemiluje, vás nebude bolet - to jen vaše zklamaná přání a očekávání. Avšak vězte, že tato bolest nikdy nebude tak velká jako ta, kterou byste cítili, kdybyste ztratili sami sebe.

* * *

- Poselství archanděla Michaela, Magda Techetová



Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥

* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

* * *

Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci :-)

pondělí 16. října 2017

Osvobození plynoucí z odpuštění

Na cestě k odpuštění je mnoho překážek. Asi nejtěžší z nich je pocit, že svým odpuštěním tolerujeme chování, které nám ublížilo. Odpustit ale neznamená prohlásit: "Nevadí, že jsi mi ublížil." Odpuštění znamená odpoutat se od svého zranění, a to ve vlastním zájmu - ve chvíli, kdy zjistíme, že NÁM lpění na starých křivdách brání žít šťastně a spokojeně. Lidé, kteří se zdráhají odpustit, by si měli uvědomit, že svým postojem trestají jenom sami sebe. Odpuštění nespočívá v tom, že bychom po sobě měli nechat šlapat. Jeho podstatou je milosrdenství v pravém slova smyslu. Odpustíme-li, připouštíme, že ten, kdo se proti nám provinil, se vůči nám jen neprojevil ze své nejlepší stránky. Uvědomujeme si, že člověk je víc než chyby, kterých se dopouští. I viníci jsou lidé. Chybují. I oni byli někdy zranění, tak jako my. Pravé odpuštění se musí odehrát v našem nitru. Odpouštíme, abychom se uzdravili, abychom zhojili své rány. Není nutné tolerovat zlé věci, je jen třeba odpustit člověku, který se jich dopustil.

Další překážkou na cestě k odpuštění je touha po pomstě. Odplata nám ale dopřeje jen krátkodobé zadostiučinění, pokud vůbec nějaké. S odstupem času si začneme vyčítat, že jsme se sami snížili k chování, jež jsme od počátku považovali za špatné. Chceme, aby tí, kdo nám ublížili, pocítili, jak velkou prožíváme bolest, a tak kopeme kolem sebe - a pak trpíme ještě víc. Není nic špatného na tom, ozvat se, když nám něco působí bolest, ovšem i tady platí, že lpěním na starých křivdách trestáme pouze sami sebe.

Odpustit bývá někdy těžké. Mnohdy je snazší celou situaci ignorovat. Někdy třeba i pocítíme nutkání odpustit, ale nakonec takovou myšlenku zavrhneme a necháme se unášet proudem nešťastných pocitů a dovolíme mu, aby prostoupil náš život. A často musí přijít nějaký silný impuls, díky němuž si uvědomíme, že už takhle dál žít nechceme a že šance dát všechno do pořádku nepotvrá věčně. 

Neodpuštění nám brání, abychom se pohnuli z místa. Už jsme si tak zvykli na život v křivdě, už ho tak důvěrně známe, že by nám odpuštění připadalo jako krok do neznáma. Často je pohodlnější druhého obviňovat, než se pustit do nápravy vzájemného vztahu. Když se zaměřujeme na chyby a nedostatky druhých, nemusíme se zamýšlet sami nad sebou a věnovat se řešení vlastních problémů.
Odpuštění nám umožňuje znovu se ujmout vlády nad svým životem, žít a rozvíjet se i navzdory události, která nás zranila. Život v ublíženosti nás staví do role věčné oběti; odpuštění je prostředkem, jak svá zranění překonat. Není nutné, abychom stále byli někým nebo něčím zraňováni, a v tomto poznání se skrývá veliká síla. 

Nabízet stručný a jednoduchý návod na to, jak odpustit, je stejné, jako dávat rady na záchranu světa - je to zkrátka těžké. Odpouštění někdy bývá nesmírně bolestným a trýznivým procesem, až se nám skoro zdá, že spasit svět by dalo stejnou práci. Mimochodem: v odpuštění opravdu tkví spása světa.

Když jsme byli malí a někdo nám ublížil, anebo když jsme někomu ublížili my, z úst provinilce pak obvykle zaznělo: "Omlouvám se, mrzí mě to." V dospělosti už takové omluvy příliš často neslýcháme. A když přece přijdou, mnohdy nám to nestačí. Udělají-li něco špatného děti, vnímáme jejich strach, jejich zmatek, jejich nevědomost. Zkrátka díváme se na ně jako na lidské bytosti. Na dospělé provinilce však nahlížíme pouze optikou toho, čeho se vůči nám dopustili. V našich očích jsou zredukováni na ploché, jednorozměrné postavy, charakterizované jen bolestí, kterou nám způsobili. Musíme je znovu začít vidět jako lidi - to je první krok na cestě k odpuštění. Dopouštějí se omylů a přehmatů; občas bývají slabí, necitliví, zmatení, sami zažívají bolest a trápení. Mají své chyby, jsou křehcí, osamělí, trpící a emočně nedokonalí. Jinými slovy: jsou úplně stejní jako my. Jsou to duše putující po cestě plné vzestupů a pádů.

Jakmile uznáme, že i viníci jsou lidé, můžeme jim začít odpouštět, což předpokládá, že si ze všeho nejdřív uvědomíme hněv, který vůči nim chováme ve svém nitru. Musíme ze sebe tuhle zablokovanou energii dostat ven. Třeba tak, že budeme nadávat do polštáře, popovídáme si o svých zlostných pocitech s kamarádem, vykřičíme je ze sebe - můžeme zkrátka udělat cokoli, co nám pomůže náš hněv ventilovat, odvést pryč. Jakmile se zbavíme hněvu, často zjistíme, že se pod ním skrýval smutek, bolest, nenávist, šrám na duši. V takovém případě si musíme i tyto emoce připustit a prožít je. A potom přijde to nejtěžší: propustit ony pocity, nechat je jít.

Vaše odpuštění v podstatě nemá co do činění s lidmi, kteří vám ublížili; s nimi si nedělejte starosti. To, co vám udělali, vypovídá víc o nich než o vás; jejich chování je odrazem světa, v němž žijí, a důsledkem problémů, s nimiž se potýkají. Když přetneme pouto výčitek, které nás k těmto lidem váže, osvobodíme se tím především MY. Každý člověk se potýká s nějakými svými problémy a my do nich nemáme proč strkat nos. My se máme starat o pokoj ve své duši, o své štěstí."

* * *

- z knihy Lekce života, Elizabeth Kübler-Ross a David Kessler

Květinový výklad Roberta Reevese pro týden od 16. do 22.10. 2017

Ahoj, já jsem Robert Reeves a jak víte, tak jako vždy se dnes budeme ptát našich andělů, co si přeji, abychom věděli pro následující týden. Pokud máte otázku, na kterou byste si přáli znát odpověď, nyní je ta pravá chvíle na to, abyste se na ni soustředili a svým andělům ji položili. A já se modlím, ať skrze tyto karty dostanete odpověď právě pro vás. 
Andělé říkají, že se tento týden máte pozorně dívat na různé druhy ovoce a vnímat, jak na vás působí. Jde o to, že různé plody jako je např. mango, vstřebaly mnoho energie ze slunce, a pak ji předávají vám, když je jíte, protože se tato energie vstřebává do vašeho těla. Takto pak mohou podpořit vaši intuici. 

Pro tento týden nám vyšla karta krásné šťastné slunečnice s názvem Usmívejte se. Říká nám, že se tento týden budeme moci konečně nadechnout a uvolnit se s vědomím, že všechno bude v pořádku. Máme za sebou několik opravdu těžkých měsíců, během kterých se toho mnoho dělo ve světě a lámalo nám to srdce. Události, kdy lidé přišli o všechno, co měli. Tato karta říká, že nyní do světa znovu vnášíme světlo. Že to nejhorší je za námi a nyní je načase se osvěžit. 
Zaměřte se na nejlepší možný výsledek. Soustřeďte se nyní na to, co všechno jste díky uplynulému těžkému období získali. Jaké lekce jste se naučili? Jakou lásku jste prožili? V čem vám to pomohlo do budoucna? Tento nový pohled na věci vám pomůže si uvědomit, že jste toho spoustu zvládli a také zvládnete - že všechno bude v pořádku. Jsme mnohem silnější, než si myslíme, a právě tehdy, když jsme vystaveni těžkostem, pocítíme, kolik síly v sobě skutečně máme. Bohužel, někdy nás i tragické události vybídnou k tomu, abychom šli do akce a začali pomáhat. Ale pomáhat činit rozdíl můžeme každý den - a to nejen ve světě, ale i ve svém vlastním životě nebo v životě našich blízkých. Může to být něco, co sami považujete za nepodstatnou maličkost, ale přitom to může mít ohromný efekt. 

V tomto týdnu máme mít tedy na vědomí, že to nejtěžší je za námi, a nyní se máme opět spojit se svou radostí, začít se usmívat a zase se bavit. Pamatujte, že si svůj život máme užívat. A pokud nám naše dny připadají těžké, temné a depresivní, nastal čas začít se dívat na věci jinak a změnit to. Vaši andělé jsou s vámi a chtějí pro vás to nejlepší. Požádejte je tedy, aby vám dali jasné vedení, jasná znamení a ukázali vám přesně, jaké kroky máte udělat dál. Nechť vás pozvednou a pomohou vám také vybírat si to pravé jídlo, které vás pozvedne. 

Přeji vám krásný týden a ať šíříte svůj úsměv mezi ostatní, aby začali dělat totéž.
Ať se vám splní všechny vaše sny!

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/robertreevesnaturopath/videos/1431734980196658/
překlad: Magda Techetová


středa 11. října 2017

Zranění způsobená opuštěním (4/4): Tváří v tvář zranění

Zde předkládám pár tipů, které mi pomohly pracovat se zraněním z opuštění:

1. Základní rámec
Nejdříve musíme pochopit, že pokud cítíme nespokojenost, zklamání či zoufalství, znamená to, že bylo probuzeno naše zranění, které souvisí s opuštěním. Je to vlastně způsob, jakým nás existence na naše zranění upozorňuje, abychom ho mohli vyléčit.
V zásadě je zranění plynoucí z opuštění hlavním zdrojem veškerých našich problémů spojených se spoluzávislostí. To, že reagujeme a děláme si nároky - naše strategie, snaha ovládat, dominovat a manipulovat druhými - není nic jiného, než že se snažíme překrýt svá zranění z opuštění. Když to pochopíme, přinese to radikální změnu v našem chování ve vztazích. Když nejsme vědomí, doufáme, že konečně najdeme někoho, kdo nám naplní všechny naše potřeby, které v dětství nebyly naplněny. I když si naše dospělá část může racionálně uvědomovat, že to není možné, přesto se naše vnitřní dítě této naděje nikdy nevzdá. A tak svou potřebu - většinou nevědomě - přenášíme na svého partnera a život všeobecně. Zranění způsobená opuštěním se ozvou ve chvíli, kdy začínáme cítit, že naše potřeby nejsou naplněny. 
Ze zkušenosti vím, jak moc pomáhá, když jsme si vědomi, že všechny tyto pocity nejsou ničím jiným než zraněním, které bylo způsobeno opuštěním, a že nemůžeme vyléčit něco, co nechápeme nebo necítíme. To, co se děje v současnosti, chápe naše vnitřní dítě jako skutečné opuštění. Dítě není schopné rozeznat spouštěč od zdroje. V době, kdy bylo opuštěno, to pro něj bylo příliš ničivé, než  aby to mohlo procítit. Když je tato bolest nyní aktivována, cítí ji naše vnitřní dítě se stejnou intenzitou jako kdysi. Ale my už nejsme dětmi a nyní máme zdroje, které nás mohou vyléčit.

2. Přijetí strachu a bolesti a vytvoření prostoru pro ně
Čím více jsme připraveni přijmout toto zranění, když přichází, tím snazší je skrze ně projít. Dokud ho nebudeme chtít ve svém životě připustit, budou nás potkávat potíže. Jestliže jsme ve vztahu proto, abychom se vyhnuli pocitu prázdnoty, nikdy nebude fungovat - protože vztah používáme k tomu, abychom utekli od sebe samých. Jestliže zastáváme v životě postoj, že bolest do života nepatří, přitahujeme tak utrpení namísto léčení a nevytvoříme žádný prostor pro to, abychom mohli projít strachem a přicházející bolestí. Ve vztazích to platí dvojnásobně, neboť máme sklon věřit na romantické fantazie a - možná nevědomě - věříme, že náš partner nám dá to, co jsme nedostali, když jsme byli dětmi. Naše vyšší vědomí má ale zcela jiný záměr. Chce, abychom se osvobodili, a jediný způsob, jak se osvobodit, je projít strachem a bolestí, které nám způsobilo opuštění, strádání a prázdnota. 
Jakmile vztah jednou projde obdobím, kdy je vše překrásné a náš partner je ztělesněním všech našich největších tužeb a potřeb, řítíme se nevyhnutelně do zklamání. Může to být v oblasti sexu, intimity, spontaneity, inteligence, duchovna nebo v kterékoli jiné. A začínají potíže. Určitou dobu můžeme sami sebe popírat nebo se přizpůsobovat, ale pak v nás narůstá nechuť. Tato rozmrzelost se může projevit různými nepřímými způsoby - sarkasmem, kritikou a posuzováním nebo jemnými skutky pomsty. A vztah začne být čím dál více zahořklý. Na svého partnera si stěžujeme kamarádům nebo svou nelibost vyjádříme přímo ve formě fyzického či citového násilí. Možná nakonec ze vztahu odejdeme, plně přesvědčeni o tom, že jsme odejít museli, neboť nám tento člověk nemohl naplnit naše potřeby.
Neuvědomujeme si ale, že každý vztah vyvolá naše pocity strádání a opuštění. Naše vnitřní "díry" nemůže naplnit nikdo. Ale můžeme je začít pomalu naplňovat tím, že bolest způsobenou opuštěním či strádáním budeme prožívat vědomě. Pomůže nám to přijmout svou samotu. Své první setkání se samotou často vnímáme jako strádání. Zklamání a nespokojenost v životě se nám neustále dívají zpříma do tváře, obzvláště ve vztazích. Existence tu není od toho, aby naplňovala naše potřeby, ale by nás osvobodila. My často klademe odpor a jsme zarputilí. Intimita nás naplňuje, ale přináší i bolest. A jen pokud jsme ochotni tomu plně čelit, můžeme nacházet harmonii v milostném životě a dodat ladnost tomu, jak životem proplouváme. Když se začnou léčit tato naše zranění, otevřou se tím dveře do našeho hlubokého nitra. Dokud nevyléčíme svoje zranění způsobené strádáním a nenaučíme se plně přijmout svoji samotu, nemůžeme být svobodní. Pokud si to uvědomíme, přestaneme tolik bojovat, když se naše zranění otevře.

3. Říct si o podporu
Otevře-li se naše zranění, může přijít extrémní úzkost. Někdy se temnota a osamělost zdají být bezedné, nekonečné a přichází strach z toho, že zešílíme nebo že si vezmeme život. Můžeme cítit hlubokou depresi, být velmi sebekritičtí a celková negativita a ztráta důvěry pokryje tmou všechna rána, kdy vstáváme. Čím vážnější je spouštěč, tím silnější jsou symptomy. V takových chvílích mi pomáhalo, když jsem se odvážil říci si o podporu. Ne s tím, že bych očekával, že mi někdo tu bolest odebere, ale prostě jen proto, abych se necítil tak sám. Mnozí z nás trpí bolestí a zůstávají s ní v izolaci, a tím jen upevňují své přesvědčení, že své bolesti musí čelit každý sám. To je falešný druh samoty, který vzniká tak, že se stáhneme, místo abychom se uvolnili. Je založený na strachu a nedůvěře místo důvěry. Uvnitř nám nějaký hlas říká: "Když se cítím takhle, tak tu pro mě nikdo nemůže být." Nebo: "Jsem přítěží." A tak podobně. Když si ve chvílích bolesti umíme říci o podporu, přichází léčení. 

4. Meditace
Když jsme uprostřed bolestného období, můžeme zkusit jednoduchou techniku, ve které si na pár okamžiku sedneme a pomalu dýcháme. Může nám pomoci k vědomí, že bolest k nám přišla už mnohokrát a vždy odešla. Odejde i tentokrát. Navíc mám tu zkušenost, že když procházíme bolestí, je to pokaždé snazší a snazší. Vždy, když projdu bolestí, jsem více spojen se svými zdroji, necítím se tak izolovaně a v mém nitru je více prostoru pro to, abych mohl cítit úzkost a bolest. 

* * *

- z knihy Probouzení zranitelnosti, Krishnananda a Amana Trobe


pondělí 9. října 2017

Květinový výklad Roberta Reevese pro týden od 9. do 15.10. 2017

Ahoj, já jsem Robert Reeves a půjdeme se teď společně podívat na to, co by naši andělé chtěli, abychom věděli pro následující týden. Jak vždy zde mám své důvěryhodné květinové vykládací karty. Dopřejte si ale nejprve chvilku na to, abyste si vyjasnili otázku, na kterou si přejete znát odpověď. Na co byste se svých andělů chtěli zeptat? Andělé jsou přitom s vámi a vaši otázku slyší. Zatímco karty míchám, andělé vám chtějí vzkázat, abyste k sobě tento týden byli jemní. Dělo se hodně věcí a odevšad k nám chodily další a další požadavky, jako bychom se neměli nikdy zastavit. Je tedy třeba si odpočinout. Najděte způsob, jak do každého svého dne vnést relaxaci, klid a mír. Může to prostě znamenat vzít si nějakou pěknou knížku a počíst si v ní, udělat si hrnek dobrého čaje, vyjít si na procházku na sluníčku, několikrát se zhluboka nadechnout... zkrátka na chvíli odvést svou mysl pryč z toho všeho stresu. Protože čím více cítíme stresu, úzkosti a obav, tím hůř vnímáme své anděly a jejich vedení, protože náš stres na sebe stahuje veškerou naši pozornost. 

Co nám tedy vyšlo pro tento týden? Je to karta růžové růže s názvem Nechte zářit svou vnitřní krásu. Tato karta vám připomíná, že je na vás všechno už dokonalé a takové, jaké má být. Nemusíte se snažit na sobě všechno měnit, snažit se zapadnout a být někým jiným, protože ten, koho ve světě potřebujeme, jste VY. Nepotřebujeme další kopie lidí, kteří už existují. Potřebujeme vás. Když si uvědomíte, že jste dokonalí právě takoví, jací jste, nemáte se proč bát, proč řešit takové ty názory, že bychom měli být "jako on nebo ona" a mluvit jinak, že UŽ bychom měli mít v kariéře dosaženo toho či onoho bodu, že bychom už měli být někde jinde, že bychom měli jinak vypadat, atd. atd. To všechno se snaží nás utvořit do nějaké určité podoby. Ale vy jste zcela unikátní a individuální! A je nesmysl snažit se s někým srovnávat, když je přitom každý jiný! Potřebujete si uvědomit, co všechno je na vás výjimečného a co vás dělá úžasnými. A na to se máme tento týden soustředit. Abychom si uvědomili, co nás dělá jinými. Zbaví nás to obrovské tíhy. Snaha zařadit se do nějaké kategorie je zbytečně stresující. 
Když jsem začínal veřejně s touto svou činností, díval jsem se, jak to provádějí jiní autoři a snažil se to dělat také tak. Snažil jsem se být určitou osobností a myslel si, že když budu dělat věci stejným způsobem, bude se to lidem líbit. Ale mně se to nelíbilo, nesedělo mi to. Nebyl jsem to já, nebylo mi to blízké, nedokázal jsem si k tomu najít vztah. A hlavně mě to vždycky stálo strašně moc sil, abych takový byl. Tak dnes všechno dělám tak, jak je to mně osobně blízké.
I vy buďte prostě sami sebou! To je ten nejlepší člověk, jakým kdy můžete být! A čím více budete SEBOU, tím snazší pro vás věci začnou být. Začnou se vám zhmotňovat vaše přání, začnete jasně slyšet své anděly, a to čistě proto, že jste konečně upřímní vůči tomu, kým opravdu jste. Že už se nesnažíte být tím, kým si myslíte, že svět chce, abyste byli. Svět potřebuje právě toho, kým opravdu jste. Nechte svou vnitřní krásu zářit, přestaňte se omlouvat za svou jedinečnost a bavte se. A nezapomeňte si najít čas na zklidnění a relaxaci. Odpočívejte a buďte v klidu.

Posílám vám mnoho vděčnosti a andělů a přeji vám, ať se vám splní všechny vaše sny!

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/robertreevesnaturopath/videos/1426200130750143/
překlad: Magda Techetová 


Promluva Doreen Virtue o vysoké citlivosti

Ahoj, tady je Doreen a vítám vás v další epizodě Od srdce k srdci, kde mluvíme o tématech, která jsou pro nás důležitá. Dnes jsem se cítila obzvlášť silně vedena k tomu, abychom si promluvili o tom, jaké to je být vysoce citlivými lidmi, empatiky. 
Já sama vím, jaké to je, a narodila jsem se i rodičům, kteří jsou vysoce citliví lidé. A pokud patříte mezi vysoce citlivé lidi, pak velmi snadno vycítíte, co cítí ostatní. Často se stává, že nerozlišíte, který pocit je váš a který jste zachytili od někoho jiného. Rovněž máte vysoce citlivé smysly. Můžete být neobvykle citliví na určité chemické látky, parfémy, na hluk nebo určité zvuky, ale také na násilí, a to i emoční a psychologické násilí. Silně na vás působí, když se k sobě lidé chovají zle. Musíte si tedy pečlivě volit i televizní programy nebo jiná média, která sledujete, protože pokud se v nich vyskytuje hněv nebo nějaká forma nepřátelství, zraňuje vás to na citech i fyzicky. 

Někteří lidé, kteří jsou schopni cítit pocity druhých, mohou upadnout do tzv. spoluzávislosti. Protože si přejeme, aby byli všichni šťastní, trpíme, když to tak není. Spoluzávislými se stáváme, když se začínáme snažit mít kontrolu nad druhými lidmi, protože když nejsou šťastní, zneklidňuje to i nás. Musíme si na to tedy dát pozor. 

Citlivost jako taková je opravdu Božský dar, který nám byl dán. Ale protože jsme citliví, potřebujeme mít kolem sebe lidi a žít v prostředí, které je jemné, a když není, je to pro nás těžké. 
Všichni víme, že jsme tady, abychom šířili lásku, abychom byli laskaví a šířili tak ve světě mír. Vím, že většina z nás to nosí ve svém srdci hluboko. Ale znamená to, že musíme za každou cenu pobývat se všemi lidmi, a tedy i s těmi, kdo nám často i záměrně ubližují? 
Víte, hněv je normální lidská emoce a není to nic špatného. Ale pokud nás někdo neustále zasahuje svým hněvem, ve kterém uvízl, pokud si někdo bere všechno, co řekneme, okamžitě osobně a uráží se, pokud pořád dokola bojuje se všemi a se vším, těžko mu můžeme pomoct. Já sama s těmito lidmi hodně pobývala a myslela si, že jim můžu pomoci. My všichni se občas hněváme, to je normální. Ale jde o to, že to zase přejde. Prožijeme to a je to zase pryč. Také to umíme pozitivně využít k důležitým změnám. Jsou ale lidé, které nazývám "vztekoholici", a ti se vztekají pořád. Zasekli se ve stavu vzteku. Když pobýváme s těmito lidmi, ubíjí to nás, a to nikomu nepomůže. Je tedy moudré s těmito lidmi nepobývat. Totéž platí o těch, kteří šíří dramata a kteří rozbíjejí jednotu mezi lidmi. Jsou to ti, kdo se staví mezi lidi, pomlouvají je a přispívají k jejich rozdělení. Možná víte, že lidé, kteří se takto vyžívají v dramatech, mají sami nějaké za sebou. Jeden z příznaků posttraumatického stresového syndromu je to, že vás přitahují dramata a naopak vás nudí klid. A my samozřejmě soucítíme s lidmi, kteří uvízli ve svém hněvu nebo ve víru dramat. Ale musíme si dávat pozor na to, jak využíváme své zdroje, a jedním z nich je čas. Když věnujeme veškerý svůj čas pomoci lidem, kteří si nechtějí nechat pomoct, přicházíme o čas, který bychom místo toho mohli věnovat těm, kdo naši pomoc opravdu potřebují a stojí o ni. 

Když otevřeme své srdce Boží lásce, té největší lásce, jaká existuje, stáváme se novými lidmi. Naše srdce se zjemní, otevře se, umožňuje nám bez zábran plakat. Rozpouští slzy, které v nás zamrzly. Proč vlastně zmrazujeme své slzy, proč si kolem srdce stavíme zdi? Abychom se ochránili před bolestí a zraněním. My všichni jsme byli v tomto životě zraněni. Všichni jsme byli zrazeni, oklamáni, zklamáni a prožili hrozně bolestivé ztráty. 
Možná jsme se rozhodli své srdce uzavřít a otupit, aby už nic necítilo, čímž se zároveň obíráme i o všechny krásné stránky života. Nemůžeme se už cítit milovaní. Když otupíme své srdce, nemůžeme ani cítit přítomnost svých andělů. 
Ale na druhé straně, často právě nějaká bolestivá ztráta tento led v srdci roztříští, rozbije všechny ty zdi. I smutek nám může pomoci prolomit led a spojit se s druhými lidmi. Plakat je naprosto přirozené a je to i forma očištění, kdy se prostřednictvím našich slz vyplavuje mnoho věcí z našeho nitra. 
Studie ukázaly, že lidé, delfíni a pár dalších zvířat vyplavují emoce skrze slzy. Jako lidé MÁME vyjadřovat emoce i slzami. Otevírá to naše srdce. Dovolme si cítit! 

Naučte se také cítit se dobře i přesto, že v něčem nemáte jasno. Nemusíme mít všechno nutně přesně označené, zjištěné, zařazené. Víme přece, že máme své vnitřní vedení, které nám vždy řekne, co je pro nás dobré a co ne. Kdykoli požádáte, dostanete vedení ohledně toho, co potřebujete propustit a co naopak přijmout. 

Jako citlivým lidem vám může velmi prospět spojení se zvířaty. To souvisí také s veganskou stravou. Já sama jsem veganka už 21 let a mám z toho opravdu dobrý pocit. I když třeba nejste připraveni stát se vegany, už to, že živočišné produkty ve své stravě omezíte, udělá rozdíl. Přispíváte tak k dobru zvířat. 

Pokud z jakéhokoli důvodu máte problém slyšet Boha, může vám posílat zprávy prostřednictvím vašich snů. Velmi často se stává, že lidé dostávají zprávy od Boha během spánku. Než tedy půjdete spát, požádejte Boha, aby k vám promluvil skrze vaše sny. Je třeba být střízliví, protože tak bude váš spánek "čistější" a více si také odpočinete. Mějte v blízkosti postele papír s psací potřebou, abyste si své sny mohli hned zapsat. I kdybyste si vybavili jen jeden malý úlomek snu, pomůže vám to navázat spojení. Čím častěji toto budete praktikovat, tím lépe si začnete své sny pamatovat. Ti, kdo tvrdí, že žádné sny nemají nebo že si nic nepamatují, si jen zatím nevyvinuli tento návyk. I kdyby se vám vybavil pouze pocit nebo nějaká barva, už to je pro vás poselství od Boha. 

Pojďme se nyní pomodlit:

Drahý Bože,
mnozí z nás trpí bolestí a žalem ze ztrát ve svém osobním životě i kvůli tomu, co se děje ve světě. Víme, že nechceš, abychom se trápili. A tak ti tedy odevzdáváme svou bolest a všechno, co mu ubližuje a co ho zatěžuje, abychom ho mohli nechat otevřené. Nechceme svá srdce uzavírat ani otupovat. Chceme umět cítit a prožívat celé existují spektrum emocí, kterým jsi nás vybavil. Pomoz nám prosím umět rozlišovat vztahy, které jsou zdravé, a pokud se nacházíme ve vztahu, který nám ubližuje, pomoz nám z něj vystoupit. Pomoz prosím všem, kdo jsou neklidní a vzteklí. Pomoz nám najít způsob, jak jim pomoci, aniž by to ubližovalo nám. Pomoz nám naučit se být soucitní, aniž bychom se stali spoluzávislými. Pomoz nám prosím být empatičtí, aniž by se to pro nás stávalo břemenem. Pomoz nám prosím rozlišovat, komu máme opravdu pomoci a kdo nás na naší cestě pouze zdržuje. 

Odevzdejte nyní Bohu všechna svá břemena, všechnu tu tíhu. Dívejte se a ciťte, jak ji odevzdáváte, jak z vás padá všechna ta tíha, kterou jste si nabrali, i ze světa. Odevzdejte mu to všechno. 

Kdykoli bude Bůh chtít, abychom něco udělali, jasně nás k tomu povede, ať už prostřednictvím našich snů, našich andělů, slov, opakujících se myšlenek, pocitů, vnuknutí, vizí atd.

Bože, odevzdáváme Ti všechno, kvůli čemu se cítíme špatně, provinile, zahanbeně, a je nám líto, že jsme to udělali. Pomoz nám prosím se z nich poučit a odpustit si. Nechť se pozvedneme místo abychom se ubíjeli. Děkujeme Ti za tyto dary a požehnání. 

Amen.

* * *

zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=U1RjGfmxd-0&feature=youtu.be
překlad: Magda Techetová