pondělí 15. ledna 2018

Květinový výklad Roberta Reevese pro týden od 15. do 21.1. 2018

Ahoj, tady je Robert Reeves a tohle je vaše týdenní duchovní vedení. Ještě než ale přistoupíme ke karetnímu výkladu, udělejte si minutku pro sebe a pořádně se nadechněte. Někdy se opravdu potřebujeme zastavit a aspoň chvíli pořádně dýchat. Všimněte si přitom, jak se tím zvedne vaše energie. Cítíte se odlehčení. A kdykoli chcete přijímat vedení svých andělů, je třeba se opravdu povznést a naladit se na tu pravou vlnu. Přitom je jedno, jestli kolem vás pobíhá vaše rodina, jestli zrovna perete prádlo nebo jedete domů z práce. Kdekoli si můžeme vytvořit takový posvátný prostor. A tak se zhluboka nadechněte a soustřeďte se na záměr se právě teď naladit na vaše vedení pro následující týden. Právě teď vám vaši andělé budou toto vedení předávat.
Co udělám já, je to, že vyberu dvě z karet Květové terapie. A pouze jedna z nich bude přímo pro vás. Chci podpořit vaši vlastní intuici. Chtěl bych, abyste i vy během výkladu vnímali své anděly a jejich přítomnost a přijímali jejich vedení. Takže: budu vybírat dvě karty. A chci, abyste se zeptali sami svého vnitřního vedení, která karta bude odpovědí na vaši otázku. Je to karta číslo 1, nebo karta číslo 2? Které vás zaujalo jako první? 1 nebo 2?
Pojďme se tedy podívat na to, co andělé chtějí, abyste pro tento týden věděli. Pokud máte sami nějakou otázku, nyní je ten pravý čas ji položit. A já nyní vyberou dvě karty.
Která je tedy pro vás? Karta 1 nebo karta 2?

Pokud jste si vybrali KARTU Č.1, pak je to karta s názvem Důvěra. Je to poselství karafiátu. Když už mluvíme o důvěře, je to i důvěra v to, že je toto poselství pro vás. Pokud cítíte, že jste vedeni k nějaké změně nebo rozhodnutí, nebo se vydat jiným směrem, důvěřujte tomu. Důvěřujte tomu vedení, které je ve vás. Nepodléhejte soudům logiky svého rozumu nebo názorům druhých, které by vás od tohoto Božsky vedeného rozhodnutí odradily. Vy sami nejlépe poznáte, co je pro vás tou nejlepší cestou, a právě to vám vaši andělé nyní připomínají. Věřte tomu! Věřte vedení, které máte vy sami! A také věřte, že jdete správným směrem. Neudělali jste žádnou chybu, nezmýlili jste se, jste právě tam, kde teď máte být! Nepochybujte o tom, ani to přehnaně neanalyzujte. Buďte vděční za to, kam jste se dostali, i když to třeba ještě neodpovídá vašim nejlepším představám. Ano, někteří z vás řeknou: "Ale Roberte, jak by TOHLE mohlo být dobré?! Jak mám věřit, že to je dobré, když je to zcela očividně špatné?" Ale soustřeďme se na světlou stránku věcí. Skrze každou těžkost se vám zároveň dostává příležitosti něco vyléčit. Hodně se tím učíte, dostáváte nový náhled na věci, a tím vším se pak ohromně posunete vy sami a ještě budete umět pomoci mnoha dalším lidem. Představte si, jak moc můžete lidem pomoct, když díky vaší zkušenosti budou moci předejít zbytečným problémům, nebo skrze své krize projdou díky vám rychleji. Léčení vás nebo jich se může díky tomu všemu, co nyní prožíváte, uskutečnit zázračnými a nečekanými způsoby! A tak tomu věřte! Věřte, že se jedná o požehnání z Nebes. Jistěže je to pro nás těžké vidět to dobré svým logicky založeným lidským pohledem, ale někde hluboko na úrovni duše to cítíme. Někde uvnitř cítíme, že to k něčemu je a že to má hlubší význam, že se tím posunujeme, i když jsme o tom měli jiné představy. Vězte však prosím, že jste přitom pořád chráněni a vedeni. Vaši andělé i Bůh vás velmi milují a dělají to nejlepší, co mohou, aby se o vás co nejlépe postarali.
Takže, pokud jste si vybrali kartu č. 1, tak toto bylo poselství pro vás.



A pokud jste si vybrali KARTU Č.2, jedná se o karta s názvem Citové léčení. Je to poselství srdíček. Říkají vám, že v tomto období možná budou vyplavávat na povrch nějaké staré city. Budou se znovu vyjevovat staré záležitosti, které ale nemáte zatlačovat zpátky. Andělé chtějí, abyste své srdce léčili. Abyste se pustili minulosti, odhodili ta stará břemena, která jste dosud tahali na svých zádech, a ne abyste to všechno zase schovávali do sebe. Když se snažíme to potlačit, tak to pak jen ještě naroste, hromadí se to, stává se to čím dál složitějším a vše je ještě negativnější, než kdybychom to prostě nechali vyplout na povrch a jednoduše to pustili. Pokud tedy cítíte nějakou emoční tíhu nebo tíhu minulosti, toto je pro vás příležitost se z toho vyléčit. Zbavit se toho už jednou provždy. A pokud nevíte, jak přesně to udělat, požádejte o zvláštní pomoc i s tímto. Můžete požádat i své blízké, nějakého léčitele, nebo i lékaře. Samozřejmě požádejme své anděly. 
Požádejme tedy nyní pro všechny, kdo v tomto týdnu potřebují léčení jakéhokoli druhu, a kdo se potřebuje pustit toho, co už mu neprospívá, aby jim andělé poslali tolik lásky, že celým procesem projdou velmi snadno. Že velmi snadno propustí všechny ty staré bloky, všechna stará břemena, a to jednou provždy, aby mohli konečně opravdu vyzařovat své světlo. 
Nádhera.
Takže to bylo poselství pro vás, pokud jste si vybrali kartu 2.



A máme tady ještě na závěr andělské doporučení - abyste si vybrali pro tento týden jednu nějakou duchovní činnost a každý den ji dělali. Jako třeba meditaci, nebo to, že si každý den vytáhnete jednu vykládací kartu, může to být každodenní projevování vděčnosti, nebo třeba to, že si každé ráno zavoláte k sobě své anděly a dáte jim své svolení, aby vám v průběhu dne pomáhali. Jde o to najít si každý den chvíli a říct: "Andělé, dnes mi pomáhejte, jak jen to bude možné. Jsem ochotný/á přijmout vaše léčení, vedení a požehnání a budu s otevřenýma očima a otevřeným srdcem sledovat jakékoli znamení a vedení, které mi budete po cestě dávat. 
Věnujte se tedy nějaké takové aktivitě každý den a všímejte si, jak se některé věci začnou měnit. 
Lidé se mě často ptají, jak dostávám poselství, jak své anděly dokážu vidět, atp. Je to všechno o procvičování. Čím více něco děláte, tím více to skrze vás proudí. A tak si prostě vyberte něco, co budete takto praktikovat každý den a uvidíte, jak skvěle vám bude na konci týdne.

Posílám vám spoustu vděčnosti, lásky i andělů a přeji vám, ať se vám splní všechny vaše sny!

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/robertreevesnaturopath/videos/1512885595414929/
překlad: Magda Techetová


úterý 2. ledna 2018

Karetní výklad strážných andělů pro leden 2018

Milí přátelé,

máme tady další rok a spolu s ním nové příležitosti ke změnám, které jsme možná v tom předchozím nestihli nebo nedokázali uskutečnit. Naši andělé nám připomínají, že VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS, a to i tehdy, když bychom si opravdu něco přáli co nejdříve. Vždy existuje dobrý důvod, proč se něco neděje tehdy, když chceme, nebo se to třeba nestane vůbec, protože naše duše je moudrá a ví, co opravdu potřebujeme, přestože s tím možná rozumově ani citově nesouhlasíme, protože nevíme, proč to tak je a k čemu to je dobré. Víra od nás vyžaduje ochotu nevědět. Což je pro nás, respektive pro naše ego, velmi těžké. Přesto jsme však o to žádáni, protože tato ochota nelpět na stoprocentní informovanosti o všem nám ušetří mnoho energie, kterou jsme ztráceli zbytečným strachem a nejistotou. Máme se tedy odevzdat proudu života a jednat tehdy, jakmile se k tomu cítíme vedeni. Vše se děje v pravý čas - a bez ohledu na to, co všechno jsme si na ten který rok naplánovali, se na této skutečnosti nic nemění. 

Je pravda, že každý rok má svou charakteristickou energii a převažuje v něm určité téma. Minulý rok byl rokem jedničky (2+0+1+7 = 10 => 1 + 0 = 1). Byl to tedy rok nových začátků, ale také naší vlastní individuality. Cokoli, co nám bránilo být sami sebou - závislosti, upínání se k lidem a vztahům a přizpůsobování se jim, omezená přesvědčení apod. - bylo postaveno výzvě a buď změněno k lepšímu nebo odstraněno. Pokud jsme danou lekci nedokončili, bude nás provázet dál. Přesto však tento rok bude příjemnější v tom smyslu, že nebudeme mít takový pocit, že jsme na všechno sami. Rok dvojky vypovídá o navazování a zlepšování vztahů, sbližování a vzájemné komunikaci. Aby však mohly fungovat naše vztahy, musíme nejprve fungovat každý sám (viz. lekce předchozího roku). A tak, pokud nám zůstává nějaká lekce, která je důležitá k naší vlastní svobodě a zdravé nezávislosti, bude moudré se jí postavit a přijmout ji - a nečekat, že jí utečeme nebo že ji za nás vyřeší někdo jiný. Tento rok vztahům přeje, stále však platí, že nejprve musíme zpracovat to, co by nám je mohlo kazit - jako již zmíněné závislosti, nedostatečná sebeúcta a pocit vlastní hodnoty, nezdravé myšlenkové návyky, sklon hádat se s druhými o pravdu, snaha přetvářet druhé podle svých představ, manipulace s druhými ve snaze přimět je chovat se tak, jak chceme my... apod. 
Naši andělé nám připomínají, že ne všechno, co se nám na sobě nelíbí a co nám komplikuje život, můžeme úplně odstranit, a nemáme se cítit frustrovaní, když se o to snažíme. Naše stinné stránky potřebujeme s láskou přijmout a kultivovat je tak, abychom s nimi dokázali žít a přitom nám náš život nevhodně neomezovaly. Každý z nás má takovéto stránky a naši andělé nám rádi pomohou najít ten nejlepší způsob, jak s nimi pracovat. 

(Obecně o roku 2018 uveřejním brzy andělské poselství. Předem bych však chtěla požádat, aby se toto poselství, obdobně jako jiné, mnou psané texty, nešířilo na ziskové a komerční stránky, kde jsou často využívány k reklamě a lákání zákazníků. Jsem ráda, když se články líbí a lidé je mezi sebou sdílí - proto je také píšu - ale nechci, aby je někdo využíval k vlastnímu obohacování. Neslučuje se to s mým záměrem, se kterým články píšu a který je neziskový. Prosím tedy ty, kterých se to týká, aby tento můj záměr respektovali a nevyužívali mé texty k takovým účelům. Děkuji.)

Podívejme se tedy nyní na leden. 

- Magda

* * *

Výklady pro jednotlivé týdny se mohou vzájemně překrývat a nejsou proto přesně omezeny konkrétními daty. Stejně tak se doba trvání toho kterého významu může u každého z nás individuálně lišit. Při čtení výkladu věnujte pozornost také svému vlastnímu osobnímu vedení, které konkrétněji doplňuje toto společné a které přichází ve formě nápadů, myšlenek, pocitů, vizí, slov, synchronických událostí apod. Pro výklad používám Tarot strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea.

Pro první týden je tady Devítka Myšlenek, která poukazuje na přemíru starostí, jež si děláme, negativitu a pesimismus. Může to být z důvodů finančních - během Vánoc a shánění dárků mohli někteří z nás opravdu finančně vykrvácet -; kvůli návratu zpět do pracovního režimu; kvůli povánoční depresi nebo se může jednat i o pesimismus týkající se nového roku. Ať už má však naše úzkost nebo negativní naladění jakoukoli příčinu, naši andělé nám radí, abychom věci nebrali tak vážně a uvědomili si, že strachováním se nebo stěžováním si stejně nic nevyřešíme a že uděláme mnohem lépe, když se uvolníme a zůstaneme alespoň neutrální. Nechtějí, abychom se snažili být pozitivní, když to tak upřímně necítíme. Připomínají nám, jak je důležité zůstat vůči sobě i druhým pravdiví, a to i tehdy, když zrovna neodpovídáme obrázku pozitivního šťastného člověka, který bychom chtěli ukazovat světu. Připomínají nám naši lidskost a potřebu přijetí všeho, co k této lidskosti patří - včetně dnů, kdy prostě nejsme dokonalí a kdy se prostě věci nedaří, tak jak bychom chtěli. I když se necítíme šťastně ani nadšeně, alespoň si neubližujme pocity viny nebo utápěním se v přehnané negativitě. 

Druhý lednový týden bude ve znamení Desítky Činu, která nás varuje před přetížením, zejména pracovním a časovým. Můžeme to být zčásti způsobeno i tím, že po období svátků se budeme snažit dohnat spoustu věcí, kterým jsme se během nich nevěnovali. Můžeme mít v tomto období pocit, že se nám sype na hlavu všechno, co jen může. Abychom si uchránili své fyzické i duševní zdraví, jsme v tomto týdnu vedeni k tomu, abychom si vypsali seznam všeho, co máme udělat nebo řešit, a potom tyto jednotlivé úkoly očíslovali podle priority, a potom si je přepsali jako nový, již seřazený seznam. (Jedno z andělských doporučení, jak to udělat, je zde: http://andelskydenik.blogspot.cz/2013/11/udelejte-si-poradek-ve-sve-mysli.html
Také bychom měli zvážit, zda bychom některé věci nemohli ze svého SOUČASNÉHO rozvrhu úplně vypustit. Neznamená to, že je neuděláme vůbec, ale že je prostě neuděláme teď hned. Máme zredukovat seznam všech povinností na absolutní nezbytné minimum, abychom se co nejméně zatěžovali. Zároveň nás andělé varují, abychom si na svá bedra nenabírali další úkoly a žádosti, když už tak máme co dělat s těmi, které máme řešit. Zejména toto upozornění platí pro ty, kteří neumí říkat Ne. Pokud nechceme samým přetížením onemocnět a všechno si tak ještě zkomplikovat problémem navíc, buďme zdravě asertivní a odmítněme nyní všechno, co opravdu nemusíme řešit.
Rovněž se nemáme bát požádat druhé o pomoc, je-li mezi našimi úkoly i něco, co nemusíme nutně dělat my sami. Opět je to připomínka naší lidskosti - a skutečnosti, že prostě ne vždy budeme všechno zvládat sami.

Pro třetí lednový týden je tady karta Pozitivní zjištění. Přináší nám úlevu od předchozího uspěchaného a stresujícího období a zvěstuje optimistické a jasné dny. V tomto týdnu se nám bude dařit a budeme úspěšní. Je to také znamení, že naše asertivita a redukce seznamu úkolů (viz. předchozí karta) se nám vyplatí. Tato karta je plná úsměvů a slunce a je vždy poslem dobrých zpráv. Záležitosti, které se nám dosud nedařilo vyřešit (a kvůli kterým jsme si možná dělali starosti - viz. první karta), se nyní vyřeší nebo alespoň dají do pohybu. 
Pokud v této době dostaneme nějaký nápad nebo inspiraci, máme je bez odkladu následovat.

Poslední lednový týden je tady další šťastná karta, a to Úspěšné dokončení. Nádherně navazuje na předchozí kartu úspěchu a optimismu - zde se náš optimismus potvrzuje a naplňuje. 31. ledna navíc bude také úplněk, tedy čas pro dokončování a završování záležitostí. Tato karta tedy krásně podtrhuje energii tohoto období. Budeme se loučit s tím, co nám už neslouží, tak jako jsme k tomu měli příležitost při úplňku 1.ledna, tedy hned na začátku nového roku, a učiníme rozhodnutí dál žít bez zbytečné tíhy. Leden sám o sobě je právě o tom - o zbavování se přebytečné tíhy a o tom, že sami začneme více rozhodovat o tom, co dělat opravdu budeme a co ne. Začneme být konečně svými vlastními "šéfy". 

* * *

SHRNUTÍ
Leden je pro nás měsícem zahazování břemen a budování zdravé sebeúcty. Mnohé věci, které jsme dosud trpěli, už zkrátka nadále chtít trpět nebudeme. Je možné, že nám u některých záležitostí jednoduše dojde trpělivost a dostane se nám jiskry odhodlání učinit konec všemu, co nás jen vysávalo, co nám nic nepřinášelo, co nemělo žádný skutečný smysl a co nám dokonce ubližovalo. 
Spousta vysoce citlivých a empatických lidí má výrazně posunuté hranice směrem k dávání a obětování se druhým než k ohledu na sebe a k péči o své vlastní zdraví. Tyto dva aspekty musejí být v rovnováze. Nám však záleží více na druhých než na sobě a snažíme se všem zavděčovat, být co nejušlechtilejší, pro sebe nic nechtít - hlavně že se mají dobře druzí. Ale i když je hezké těšit druhé, pomáhat jim a sledovat, jak se posunují dál, musíme se úplně stejně starat i o sebe samé, ať už sami nebo s něčí pomocí. 
Andělé zde poukazují také na problém se závislostí na pomáhání - tedy případů, kdy máme nutkavou potřebu neustále někomu pomáhat, protože jsme závislí na pocitu vlastní hodnoty a smysluplnosti, který díky tomuto pomáhání od druhých získáváme - a to i tehdy, kdy už opravdu jdeme za hranice vlastní energie i vlastního zdraví. Andělé nám připomínají, že hodnotu máme i tehdy, když nepomáháme! Naše hodnota nezávisí na tom, co všechno děláme pro druhé a kolik! Naše hodnota není ničím podmíněná! Hodnotu má každý! Také bychom neřekli, že naši blízcí nemají hodnotu jen proto, že pro nás zrovna nic nedělají! 
Přestože je leden jedním ze zimních měsíců, kdy si denního světla zrovna mnoho neužijeme, máme vnášet světlo do svých myšlenek i svého srdce a nebrat všechno příliš vážně. I když naše situace vážné být mohou, nijak nám ani ostatním nepomůže, když se jimi budeme ubíjet a trýznit. Naši andělé nám rádi pomohou zachovat si zdravý odstup tak, abychom si vnějšími okolnostmi nenechali zbytečně ubližovat a nebrali si je k srdci až příliš. 
Druhá polovina ledna pro nás bude velmi příznivá, pravděpodobně díky změnám, které učiníme pod nátlakem první poloviny měsíce. Je možné, že se právě díky vystupňované frustraci konečně rozhodneme změnit to, co jsme měli změnit už dávno, ale neodhodlali jsme se k tomu, dokud to nebylo opravdu nevyhnutelné. Pokud se rozhodujeme až tehdy, kdy to jinak nejde, přirozeně takové podmínky v našem životě nastanou - aby to už jinak nešlo. Jedná se tedy o naši vlastní svobodnou volbu a vyslyšenou modlitbu o změnu. Přejeme-li si změnu, ale přitom jí nějakým způsobem klademe odpor, přirozeně musí být tento odpor překonán - a tak se za pomoci vnějšího i vnitřního tlaku i stane. Vše je to ale v souladu s naší vlastní vůlí a našimi přáními. Nechme si tedy pomoci a učiňme všechny ty změny, ke kterým jsme (možná už hodně dlouho) vedeni.

Krásný nový rok a úspěšné lednové vykročení nám všem! 

* * *


Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥

* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

* * *

Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci :-)

neděle 31. prosince 2017

Poselství našich andělů pro přechod do dalšího roku

S tím, jak se blíží konec starého roku a začátek nového, který bude navíc posvěcen úplňkem, máte nyní tu nejpříznivější energii pro jakékoli dokončování, uzavírání a propouštění všeho, co již naplnilo svůj smysl. Je to také skvělý čas pro úklid, roztřídění věcí a zbavení se těch nepotřebných (ať už vyhozením, darováním, prodejem či přeměnou v něco jiného - kreativitě se meze nekladou!) Nejedná se však pouze o fyzické věci. Úplně stejně je pro vás příhodné udělat si pořádek sami v sobě.

Vezměte si ve volné chvíli papír a psací potřebu a nechte ze sebe volně, bez jakéhokoli souzení, racionálního hodnocení nebo přemýšlení, vysypat všechno, co v sobě nosíte - všechny myšlenky a pocity, které chtějí jít ven. Nesuďte je, neanalyzujte je, nechte je prostě být. Vaše potřeba mít se neustále pod kontrolou, abyste působili určitým dojmem v souladu s představou druhých nebo svou vlastní, vytvořila obrovské bloky ve vaší mysli i v srdci a mnohá energie, která by měla vašimi myšlenkami a emocemi proudit, tam místo toho zamrzla jako voda v potoce. Aby se tedy znovu rozproudila, je třeba ji zahřát, prozářit, pohlédnout na ni. 

Nestyďte se prosím za nic, co jste si mysleli nebo co jste cítili. Nechte to být. Nikdo vás nechce soudit. Nikdo vás nechce hodnotit. Nikdo nepotřebuje analyzovat, co jste si mysleli nebo co jste cítili a proč. Nechte to být. Dejte stranou jakékoli racionální soudy - nemají tu teď co dělat. Máte-li se uzdravit a pocítit v sobě znovu skutečný život a ne jen soubor přísně kontrolovaných projevů, pak je nutné, abyste svůj věčně hodnotící a kritický rozum drželi na uzdě a nedovolovali mu plést se tam, kde pouze vytváří bloky kvůli odmítání některých vašich částí. 

Jak často si říkáte: "Tohle bych neměl/a cítit; tohle bych si neměl/a myslet; to je přece ošklivé tohle říkat!" ? Jak často se odsuzujete, kritizujete a vyčítáte si, jak jste hrozně nedokonalí nebo nedostateční a jak nejste takoví, jací byste měli být, aby to bylo 'správně a dobře'

Jako vaši andělé víme, že to, co ze všeho nejvíce potřebujete, abyste byli šťastní, je obrovské množství lásky a přijetí - od sebe samých. To VY musíte přijmout sami sebe i se vším, co se vám na sobě nelíbí! VY musíte uznat sami sebe a říct, že to nevadí, když na vás něco není takové, jaké jste chtěli! To VY sami si musíte říct, že se máte rádi, i když jste jiní, než si myslíte, že "byste měli" být! Přijměte se sami takoví, jací skutečně jste, i s tím, co se vám na sobě nelíbí, co na sobě odmítáte a co nechcete a co byste chtěli mít jinak. Přijměte se prosím sami a uvidíte, jak šťastní konečně budete! Zbavte se té neustálé potřeby mít pod kontrolou každý kousíček své osobnosti! Vzdejte se strachu, že se k vám začnou druzí chovat špatně a budou vám ubližovat, když se nebudete neustále ovládat a kontrolovat a dělat se takovými, jaké si myslíte, že vás oni chtějí mít! Vaši skuteční přátelé a spřízněné duše chtějí VÁS, ne tu masku, kterou si každý den upravujete a leštíte tak, aby se zamlouvala jiným! 

JSTE HODNI LÁSKY, I KDYŽ NEJSTE DOKONALÍ A NEDĚLÁTE VŠECHNO DOBŘE! 

Přejeme si pro vás, abyste tento čas zasvětili lásce a projevili ji sami sobě tím, že se konečně přestanete ubíjet permanentní snahou mít všechno pod kontrolou svého odmítavého, věčně nespokojeného a neukojitelného ega! Tím, že sami sobě přestanete vysílat myšlenky a pocity typu: "Nejsi dost dobrý/á!" Tím, že přestanete poslouchat ustrašená tvrzení svého ega, které vám namlouvá, že vás nikdo nebude mít rád, když se všem nebudete zavděčovat a když si dovolíte být takoví, jací chcete být vy. Tím, že budete důvěřovat Životu. Tím, že dáte přednost lásce před strachem. Čím méně se budete nechávat ovládat vlastním strachem a čím méně ho necháte určovat, co a jak máte dělat, aby se to náhodou někomu neznelíbilo, tím menší bude mít na vás vliv a tím méně věcí vás ve vašem životě bude strašit. Strach narůstá tím více, čím více pozornosti a prostoru mu dáváte. 
Ale totéž platí i o lásce. 

Vyberte si lásku a věnujte jí svou pozornost. Je jedno jak. Láska má nespočet podob. Láska je ve všem, co vás těší a přináší vám radost, i ve všem, co ve vás vyvolává dlouho zapomenuté slzy, aby mohly konečně odtéct. Láska ve vašem životě je a vždy bude hlavní a nikdy neuděláte nic špatně, když budete lásku následovat. Dejte lásce přednost před vším ostatním - a ona to ostatní uzdraví. 

Nechť je pro vás přechod do nového roku šťastným požehnáním lásky a nechť vás láska provází i celým následujícím rokem. Milujeme vás a vždy jsme a budeme s vámi.

* * *

- Poselství andělů, Magda Techetová 


Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥

* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

* * *

Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci :-)

čtvrtek 28. prosince 2017

Leden 2018 přinese hned dva úplňky

Leden roku 2018 bude ještě jasnější než jasný. Leden, který bývá jedním z nejtemnějších a nejchmurnějších měsíců, bude požehnán hned dvěma úplňky. První z nich nastane v noci z 1. na 2. ledna. Zatímco tento první úplněk ponese klasickou energii lednového úplňku, ten druhý, který nastane 31.ledna, bude Modrý úplněk. 

Lednový úplněk známý také jako Vlčí Měsíc, Hladový Měsíc nebo Chladný Měsíc, vám nabízí možnost pohlédnout na nadcházející rok. Skutečnost, že přitom nastane hned na Nový rok, vás podněcuje, abyste tuto noc strávili s lidmi, s nimiž se chcete i nadále vídat v průběhu roku, nebo abyste rozeslali svůj životopis ve světle tohoto úplňku. Cokoli nyní zasejete pro svůj rok 2018, později hojně sklidíte, a to jistě stojí za oslavu.

Druhý úplněk, který bude na konci ledna, bude mít zcela odlišnou energii. Modrý úplněk, tedy druhý úplněk v jednom měsíci, byl již odedávna spojován s Božským Ženstvím a zesílenými psychickými schopnostmi, avšak ze všeho nejvíce je pro nás příslibem druhých šancí.
Jak se bude leden chýlit ke konci, Modrý úplněk vám přijde dát ještě jednu příležitost se vyjádřit před začátkem dalšího měsíce. Nepodceňujte se a využijte tento závěrečný lednový výtrysk měsíční energie co nejvíce - zvláště když v únoru nebude úplněk ani jeden. 

To znamená, že pokud jste odkládali nějaký důležitý rozhovor nebo projekt, na který jste se necítili ze začátku ledna, přece jen byste ho měli v tomto měsíci dokončit. Úplňky jsou skvělým časem na to, abychom se postavili nepříjemným pravdám a vynesli na světlo dosud skrývané pocity - proč si vůbec myslíte, že jsou úplňky tak jasné? Hovořit sami za sebe by nemělo být nic namáhavého a když budete mít po svém boku nápomocnou expresivní energii, bude pro vás v tomto období snazší najít ta nejlepší slova.

A pokud plánujete nějaký velký rituál či hezký večer pro sebe, zapište si ho na 31.leden, tak abyste pak mohli hned v únoru odstartovat na vysoké vlně a vezli se na ní až do března.


* * *

zdroj: http://www.refinery29.com/2017/12/185459/full-moon-january-2018-lunar-phases
překlad: Magda Techetová


sobota 23. prosince 2017

Sváteční deprese

Je to ten nejkrásnější čas v roce... ale jak pro koho.
Zatímco se výlohy, televize a časopisy plní obrazy lásky a radosti, pro mnoho lidí není sváteční realita tak radostná. Uprostřed stresování kvůli termínům dokončování do konce roku, rodinných problémů a neštěstí, chabé výživy a nezdravých stravovacích návyků, spolu s čím dál temnějšími a chladnějšími zimními dny, je snadné nevnímat sváteční období nijak zvlášť šťastně.

Když navíc všude okolo vidíme štěstí druhých, stávají se pro nás svátky bolestivou připomínkou toho, jak nám samým láska a štěstí chybí. Proto bývá prosinec velmi nešťastným obdobím v roce především pro ty, kteří se vyrovnávají se ztrátou blízkého člověka, s rozchodem, rozvodem, s konfliktem, osamělostí a s problémy s duševním zdravím. Pocity deprese a negativity o svátcích doléhají na mnoho lidí, a to i na ty, kteří netrpí klinickou depresí.

Zde je několik rizikových faktorů a doporučení, jak se jim vyhnout:

1. Příliš velká očekávání
Doufat v dokonalé sněhobílé Vánoce znamená zadělat si nejen na zklamání, ale i na depresi. "Lidé čekají, že Vánoce budou taková fantazie, jakou vídají v televizi," říká psychiatr Mark Sichel, jemuž se vždy po svátcích plní ordinace. "Ve skutečnosti svátky nikdy nejsou takové, jaké lidé očekávají. A to vede často k velkým zklamáním. Právě během svátků často vznikají rodinné nesváry."
Obzvláště jde-li o rodinu, je důležité neočekávat dokonalé svátky. Pokud mezi vámi o svátcích dochází k neshodám nebo pokud jste právě prožili ztrátu milované osoby, může vám působit zvýšenou úzkost i to, jak vás rodina a druzí lidé tlačí do radovánek a snaží se vás přimět, abyste se se ztrátou vyrovnali.
Pocity nedostatku vám pomůže překonat to, když se soustředíte na věci, za které jste rádi - třeba za sestru, která umí vaše rodinná setkání učinit snesitelnějšími; to, že máte na chvíli volno od práce; nebo třeba i příslib zbrusu nového roku.
"Udělejte si seznam všeho, za co jste vděční," říká Sichel. "Vděčnost je pravděpodobně tím nejlepším protijedem na depresi."

2. Příliš velké úsilí
O svátcích se toho lidé snaží stihnout co nejvíc - naplánovat dokonalé Vánoce, objet všechny příbuzné, přijmout pozvání na každou událost, dostát konečným termínům na konci roku - a to už samo o sobě stačí k tomu, aby se lidé dostali do stavu "honění se za vlastním ocasem". Jste-li navíc náchylní k úzkosti a depresi, stres (a nedostatek spánku) si na vaší náladě vybere znatelnou daň. 
Zvýšený pocit tlaku a strach, že nestihnete udělat všechno, jsou jedněmi z nejčastějších příčin, kvůli kterým lidé upadají do svátečních depresí. 
"Perfekcionismus má na vaší nešťastné náladě obrovský podíl," říká Sichel. "Mnozí lidé kvůli tomu získávají pocit, že nedokážou udělat nic dobře a že své blízké vždycky jen zklamou."

3. Srovnávání svého vnitřního prožívání s vnějším dojmem z druhých
Jak v reálném životě, tak ani na sociálních médiích není úplně lehké vyhnout se tomu, abychom se nesrovnávali s tím, jak sváteční čas prožívají ostatní. Pokud nemáte dokonalou harmonickou rodinu, nebo jste v minulosti během těchto svátků prožili nějaké trauma, či pouze nemáte tak skvělá sváteční přání jako ostatní, pak tímto srovnáváním svého vlastního způsobu prožívání svátků s druhými ještě posílíte svůj smutek a pocit izolace. Přitom, jak říká Sichel, bývá toto srovnání značně zkreslené a zbytečně pak kvůli tomu máme ze sebe špatný pocit. 
"Srovnávání svých prožitků s druhými není vůbec založeno na realitě, protože problémy má o svátcích většina rodin a stejně tak většina lidí nemá ani dokonalé Vánoce, jaké by chtěli nebo jaké si pamatují ze svého dětství."

4. Zanedbávání péče o sebe
Pro spoustu lidí je prosinec nejnabitějším časem v roce. V práci se hromadí úkoly, které je nutno dokončit před koncem roku, kalendář se plní společenskými akcemi a aktivity, které nám běžně pomáhají zůstat zdraví a spokojení - lekce jógy, ranní běh, zdravá domácí jídla, meditace - jsou obvykle první, které jdou stranou. K našemu stresu, úzkosti a depresi tak přispívá i ubohá strava a přemíra alkoholu. 
"Dobře se o sebe starejte - nepřejídejte se, ani to nepřehánějte s pitím," říká Sichel. "I během svátků se nadále věnujte svým pravidelným činnostem, které vám pomáhají během celého roku."
Sichel zdůrazňuje, jak důležité je vyhnout se nadmíře alkoholu. Ten je během svátků přítomen úplně všude a pokud se zrovna potýkáte s depresí nebo špatnou náladou, je nanejvýš moudré se pití alkoholu vyhýbat co nejvíce to bude možné. Alkohol, jak je známo, ještě zhoršuje symptomy úzkosti a deprese. 

5. Prožívání příznaků sezónní afektivní poruchy
Máte-li sklon začít se cítit špatně vždy v zimě a nepomíjí-li tyto pocity ani po skončení svátků, je možné, že trpíte sezónní afektivní poruchou (SAD). Mnozí lidé, kteří mají dojem, že trpí kvůli svátkům, mohou ve skutečnosti trpět kvůli sezónní afektivní poruše, což je forma deprese vyvolaná určitým ročním obdobím. Tento stav však nesmí být podceňován jako běžné "zimní bručení". Pokud prožíváte symptomy SAD, promluvte si se svým lékařem a najděte společně léčebný postup, který vám bude nejvíce vyhovovat. 


* * *

zdroj: https://www.huffingtonpost.com/entry/holiday-depression_us_5a2ab899e4b073789f6941c0
překlad: Magda Techetová





čtvrtek 21. prosince 2017

Strach z opuštění, opakovaná zklamání a nedůvěra

Lidé se strachem z opuštění často přitahují partnery, kteří jejich strachu poskytují stálý přísun potravy. Partnery, kteří je klamou, neváží si jich, nebo jsou jim nevěrní, nebo takoví, kteří jsou emočně uzavření a reagují necitlivě. Všichni tito partneři představují potenciál, aby si člověk se strachem uvědomil svá nevyřešená bolavá místa - nízkou sebedůvěru, negativní postoj vůči sobě sama, strach se otevřít druhému, strach z lásky, staré traumatické zážitky z minulosti a další. Bohužel lidé tento potenciál v naprosté většině případů nevidí; ponoří se do svého utrpení a žijí je jako jedinou realitu. Opakovaně prožívají zklamání a bolest ve vztahu nebo z konce vztahů. 

Strach z opuštění může zapříčinit, že tito lidé velmi sleví ze svých nároků na partnera a na vztah. Mohou žít vedle závislého člověka nebo chronického lháře, aniž by se dokázali ze vztahu vyvázat - jejich strach z opuštění jim brání postavit se na vlastní nohy a přiznat si realitu, jaká je. Ale pozor - ne vždy je to tak, že protějšek je lhářem nebo bezcitným člověkem - mnohdy ho tak člověk pod tíhou strachu pouze vidí. Jeho vnitřní napětí může být nesnesitelné a vyloženě pak potřebuje najít něco, co by mu potvrdilo domněnky, aby mohl říct: "Vidíš, je to tak, jak jsem si myslel/a." Zároveň ale nechce najít nic. Je to zvláštní paradox. Své zklamání si tak v mnoha a mnoha případech sám vytváří. To on sám je zdrojem svých očekávání a představ a je to také jeho mysl, která hledá důkazy pro své domněnky. Když se někdo opravdu bojí, dokáže vidět něco i tam, kde není vůbec nic.

Vy, kteří máte strach z opuštění, byste měli vědět důležitou věc: i kdyby pominulo to, co vás na druhém trápí - partner by se třeba přestal úplně stýkat se ženami nebo partnera s muži, hodně by se vám věnoval, často vám lichotil a vyznával lásku -, váš strach by to nevyřešilo. Pořád by se objevovala místa, v nichž budete cítit obavy a budete si do nich promítat své představy - když je partner v práci, když jel nakoupit, když šel na trénink. Jel tam opravdu? Koho tam potkává? Opravdu se mu líbím? Opravdu mě miluje? Je to pravda, nebo jen přetvářka? Ve chvílích přílivu pozornosti od partnera budete možná spokojeně příst, protože vaše vnitřní dítě dostává, po čem prahne, ale až tyto chvíle pominou, nebude vám zásoba energie, kterou jste získali, stačit na dlouho - snad ani na kratší dobu, protože je možné, že jen zaplní největší krátery, které uvnitř vznikly, když vám bylo ublíženo nebo když jste léta nedostávali to, co jste tolik potřebovali. 

Někteří lidé se strachem z opuštění hledají jistotu v příslibu manželství a později v jeho naplnění. Pociťují nutkání stvrdit vztah něčím vážným a věří, že tím k sobě druhého připoutají a jejich strach se tím nasytí a usne. Někteří mohou své partnery do svatby tlačit nebo se snaží urychlovat průběh posunu ve vztahu. Avšak zasnoubení, svatba, ani příchod dětí na svět skutečně nezaručí zmizení strachu z opuštění. Možná se v některých etapách zmírní, jindy zase zvýrazní, ale pokud pro vyřešení starého strachu člověk nic neudělá, bude i nadále vždy jeho věrným vnitřním průvodcem. 

* * *

- z knihy Strach z opuštění, PhDr. Veronika Neumannová



neděle 17. prosince 2017

Kořeny strachu z opuštění

V každém z nás je a priori přítomna láska. Když jako děti přijdeme na svět, jsme plni této lásky a s bezdpodmínečnou oddaností se obracíme ke svým pozemským rodičům. Absolutně v tu chvíli nepochybujeme. Věříme, že láska se k nám od nich navrátí stejně bezpodmínečně nazpět. Matka dovede dát svému dítěti bezpodmínečnou lásku, protože vyrostlo v jejím těle, bylo její součástí - i otec miluje, ale jeho láska má jinou podobu a jeho důležitost se projevuje o něco později. Role obou rodičů je pro harmonický vývoj velmi důležitá. 

Když jsme velmi malými dětmi, teprve si utváříme představy o tom, jak funguje svět okolo nás. Každá nová zkušenost je pro nás v tomto životě první. Do té doby netušíme, co se jak dělá a proč. Napodobujeme svou maminku a tatínka, posloucháme, co říkají, že je správně a co špatně, pozorujeme, co se jak dělá a časem se ptáme i proč tomu tak je. 


Rané dětství je důležité pro rozvíjení pocitu bezpečí ve světě. Dítě potřebuje cítit, že rodiče tu pro něj jsou, že je přijímáno a milováno. Vše začíná v prenatálním období a pokračuje okamžikem našeho narození. Zejména první roky života jsou pro utvoření základu pro vše nesmírně důležité. 

Bohužel ale mnoho rodičů dělá chyby - menší, větší, nebo i fatální. Tam, kde jsou pochybení rodičů velká, děti rostou a začínají se původně přirozené součásti sebe sama - lásce - postupně uzavírat. Činí tak z ochrany, aby jim nebylo ublíženo. Neboť tam, kde se dítěti nedostává lásky od své matky (v jisté fázi zejména od ní), tam je velká bolest. Velký pláč. Ten vnější, pokud je přítomen, se postupem času mění ve vnitřní, který přetrvává dál a dál. Člověk přestává věřit v lásku. 

Dítě, které vyrůstá za absence lásky, bezpečí, podpory a ocenění a je slovně či jinak napadáno, je do dalších let svého vývoje významně negativně ovlivněno. Dítě, které nemá naplněny fyzické a psychické potřeby, trpí nedostatkem sebedůvěry, který mu znemožňuje navazovat uspokojivé kamarádské vztahy, či se projevovat ve škole - dítě často mlčí, i když odpověď zná, nedokáže se zapojit do rozličných aktivit, často bývá izolované od druhých, stojí stranou, je zasmušilé. Pochybuje samo o sobě. Ze svého vrozeného potenciálu tak využívá mnohem méně, než by mohlo. Bývá také přespříliš vztahovačné a do druhých si projektuje své obavy - bojí se tak například, že když se jiné děti nebo lidé smějí, smějí se jemu, i v případech, kdy to není pravda. To přetrvává často až do dospělosti. 

Tyto děti se ve škole často stávají oběťmi šikany. Dítě ale může také stát na opačné straně a samo být trýznitelem jiných dětí. Jejich prospěch může být buď velmi špatný, nebo naopak excelentní. Pokud dítě nedostává od rodičů žádné ocenění, podvědomě se dle přirozenosti snaží, aby je získalo - výborně se učí, snaží se dosáhnout výborných sportovních výkonů, doma se často až přehnaně angažuje v činnostech, mnohdy dělá to, co není určeno pro jeho věk, dělá obecně mnohem více, než je potřeba nebo "se očekává". Je hnáno podvědomou touhou po ocenění a lásce, je hladové po úsměvu mámy nebo táty, po pochvalném slovu, po čemkoli, co by mu dalo potvrzení: "Ano, ty jsi skutečně dobrý a hodný mé lásky." Pokud se nic takového neděje, odchylný vývoj se posiluje. Výkony a výsledky mnohdy bývají rodiči takových dětí považovány za "normální", běžné, přirozené. Můžeme pak vysledovat děti, které při hodnocení dvojkou nebo trojkou mají pocit, že nastal konec světa a bojí se přijít domů - vše je odrazem pokřiveného vnímání reality a strachu. 
Ale i opačně - děti, které se snaží velmi málo a nosí špatné známky nebo poznámky za nevhodné chování, se mohou tímto způsobem snažit získat pozornost rodičů. Tato tendence může být ještě silnější, bylo-li dítě zvyklé, že pozornost získávalo, když nebylo něco v pořádku - je přitom jedno, zda to byla pozornost pozitivní či negativní - například přineslo-li špatnou známku, nebo bylo-li nemocné. Některé děti a později i dospělí tak mohou být i vězni svých chronických zdravotních potíží - stále se snaží získat lásku, péči a pozornost. 

Dítě nemusí nutně rozlišovat mezi pozitivní a negativní pozorností, jak bychom se mohli domnívat. Pro některé děti z velmi dysfunkčních rodin je i negativní pozornost pozorností a je to lepší, než být neviditelný v chladném, mrtvém prostředí. 
Podobně v případě, že je dítě bolestně zasaženo rozvratem rodiny, se často děje, že dítě se ve škole buď velmi snaží a dělá ještě mnohem víc, nebo naopak jde i hodně pod svou úroveň, kterou by normálně zvládlo. V obou případech je více či méně uvědomovaným motivem zisk pozornosti rodičů. Může se ale také jednat o bojkot - neúspěchy ve škole coby protest proti všemu, co se stalo. Dítě se cítí opomenuté, nepřijímané - aby ne - je přiliš malé, aby mohlo něco změnit - rodiče rozhodli bez jeho účasti, že rodina, jíž bylo součástí, se rozpadne. Bývají s tím spojené silné pocity bolesti, strachu, zklamání, ale i hněvu. 

Je neméně důležité také zmínit, že tam, kde byly rodinné vztahy narušeny, může dítě přejmout již od útlého věku negativní emoce své matky/otce. Tak si může dítě například zvnitřnit strach své matky a považovat jej za svůj, případně se jeho vlastní emoce a emoce matky smísí. Člověk tak prožívá emoce a z nich plynoucí postoje, které považuje za své, ale přitom je zatížen jinou osobou, která pro něj byla důležitá. Člověk, který má strach z opuštění, se chová určitým způsobem, komunikuje určitým způsobem a má specifické postoje a způsoby, jimiž pohlíží na svět a vyhodnocuje si vjemy. Tak se strach z opuštění rodiče může přenést na dítě i tam, kde není vyloženě dysfunkční rodinné prostředí, ale je v něm přítomen rodič, který strachem z opuštění trpí, případně dojde ke smísení strachu rodičů a vlastního strachu tam, kde dysfunkční prostředí je. 
Strach z opuštění tak může vzniknout i v rodině, kde došlo k negativní zkušenosti, jakou zažil otec nebo matka - nejčastěji k nevěře nebo nemoci/úmrtí, ale také tam, kde si rodič zvnitřnil strach svých rodičů. 

Dochází nejen k přejímání emocí matky/otce nebo jiných klíčových osob, ale také k přejímání jejich postojů, nezřídka na osoby opačného pohlaví, což silně ovlivňuje podobu, jakou vztahy daného člověka později mají. Zpravidla jsou jejich původci rodiče, kteří prožili zklamání a jsou v hloubi duše nešťastní. Jsou to výroky typu: "Všichni muži jsou stejní lháři." "Všichni muži podvádějí." "Všechny ženy jsou potvory." "Ženy jsou výborné herečky, jsou samý úsměv, a nakonec pláchnou za jiným." "Nepočítej, že bys to měl/a v životě jinak." 
Výroky jsou opakovány a vštípeny coby nositelé pravdy. Mnohdy si toho člověk není vědom, ale přistupuje k druhým podle zvnitřněných šablon, případně zvnitřněné postoje potencují jeho strach. 

Jako dospělý je člověk, který vyrůstal v dysfunkčním prostředí, často uzavřen ve svém ochranném brnění, přes které k němu nemůže láska ani proniknout. Láska je celou dobu všude kolem něj. Ale zvuky zvenčí jako by k němu ani nedoléhaly. Slyší je tlumeně a necítí nic. Jsou tam lidé, kteří ho mají rádi. Ale on to necítí. Nemůže, má ochranný kryt. Když mu pak někdo řekne, že ho má rád, pochybuje. Je to možné, aby ho měl někdo rád, když ho neměla ráda vlastní matka? Nevěří.

V odborných publikacích se můžete dočíst, že malé dítě se na nejranější zážitky a prožitky nepamatuje. Je pravda, že dítě v té době nedisponuje schopností verbalizovat své prožitky. První vzpomínky se tak dle publikací datují obvykle do doby okolo 2-3 let, výjimečně dříve. Důležité je ale říci, že v takovém případě se jedná o mentální typ vzpomínky. Řada dospělých lidí si první mentální vzpomínky pamatuje běžně okolo 3-5 let. 
Kromě mentálních vzpomínek však existují také vzpomínky emoční, které nemají verbální podklad, dospělý člověk je není schopen popsat, nemusí být schopen si je vybavit v podobě přesného obrazu, přesto však existují a jsou nesmazatelně uloženy v našem podvědomí. V některých přesahujících přístupech se můžete také setkat s výrazem "emoční tělo". Můžete si ho představit jako jakési okem neviditelné pole energie, v němž se soustřeďují veškeré naše emoční vzpomínky z celého dosavadního života. O existenci pole hovoří i některá odvětví psychologie, nedokáží je však vysvětlit ani přesně popsat. 

Emoční vzpomínky tak mohou být starší než mentální. Později se objevuje kombinace mentálních a emočních vzpomínek, nebo tam, kde člověk prožil něco, co jej hluboce zasáhlo, může mentální vzpomínka zcela chybět, i když se to stalo v době, kdy už běžně disponoval rozvinutým myšlením. Je to proto, že přístup k mentální podobě bolestivých zážitků může být blokován obrannými mechanismy. Přesto je možné navázat kontakt s jejich emoční částí. 

Matka je bytostně spojená se svým dítětem, nosí ho 9 měsíců v břiše. Její buňky jsou v dítěti, jeho buňky v jejím těle. Toto spojení je nesmazatelné. Podobně specifický vztah má každé dítě se svým otcem. Ten je neméně důležitý pro zdravý harmonický vývoj a přejímání modelu života. 

Mnoho otců a matek však nedovede dát svým dětem najevo pozitivní emoce. Často je to proto, že sami zažili příkoří a opakují starý model, který viděli u své matky a otce. Nahromaděné frustrace se přelévají na jejich děti. Rodiče pak mohou být chladní, necitliví, křičí, bijí své děti, nebo se jim dostatečně nevěnují, nedávají najevo emoce, či bezcílně bloumají životem a připadají si ztracení. Tito lidé jsou ve své podstatě hluboce nešťastní. 

Znám i rodiče, kteří v dospělosti žijí v trvalé vině za to, co spáchali na svých dětech. Možná si řeknete, že jim to patří. Ale pokud na sebe budou lidé stále pohlížet negativně a budou se k sobě negativně chovat, pak se nemůže nic změnit, a to i v globálním měřítku. Z jedné strany lze pocity těch, kterým bylo ublíženo, pochopit, z druhé ale přenášení negativního dál znovu přináší jen negativní. Tak si totéž mohli říct rodiče, když jim ublížili jejich rodiče, a přenášet svůj negativní model slepě dál na své děti. Připomínám, že toto poznání nevychází z utopie, nýbrž ze syrové reality lidských životů. 

Malé batole, které objevuje svět, si ještě není vědomo toho, co je podle jeho rodičů dobře a co špatně, dokud něco neudělá a nesetká se s pozitivní nebo negativní reakcí. Bohužel velmi často rodiče přistupují k dítěti, jako by ono už mělo vědět, že je to špatně. Dokud dítě tyto skutečnosti nepozná, není si vědomo toho, že dělá něco špatného. V rodinách, kde se nevysvětluje a přechází hned ke křiku a trestání, je negativních projevů mnoho. Dítě si ze situací odnáší pocit, že je nemilováno, nepřijímáno, cítí se ponížené a odmítnuté, špatné. 
Důležité je zmínit, že pro vznik strachu z opuštění je stěžejní celková atmosféra a vztahy v rodině, nejedná se o jednorázové zakřičení nebo občasnou výměnu názorů rodičů. Strach se rodí tam, kde podmínky mají víceméně trvalý ráz. 

Opakované negativní zážitky a bolest dětské duše dávají vzniknout emoci strachu. Jakmile strach pevně zapustí své kořeny, stává se vytrvalým společníkem a zdatným manipulátorem mysli člověka. Někdy bývá velmi šikovně skryt. Vztahy lidí s podobnými zážitky, bývají vlivem strachu velmi komplikované, jsou ale i takoví jedinci, kteří se vztahům vlivem strachu z bolesti úplně vyhýbají či je přes strach nejsou schopni navázat. 

Strach z opuštění se objevuje také tam, kde dítě prošlo komplikovaným rozvodem rodičů. Rozvod je pro dítě takřka bez výjimky vždy bolestivé téma (přičemž záleží na průběhu rozvodu, zda spolu rodiče dovedou komunikovat a také na věku, kdy k oddělení rodičů dochází), protože dítě vnímá rodinu jako zdroj pocitů bezpečí a stability. Dítě se pak potýká s velkou vnitřní potřebou lásky, pozornosti a podpory - pocity bezpečí je narušen až zničen. Dítě mívá pocit, že se mu bortí jeho svět. Podobně se dítě může cítit ale i tam, kde se rodiče permanentně hádají a rozpad rodiny je reálnou hrozbou. 

Strach z opuštění může vzniknout také jako následek situací, kdy je malé dítě vystaveno odloučení od matky, potažmo celé rodiny, aniž by plně porozumělo, proč se tak děje. Čím mladší dítě, tím silněji se taková událost může podepsat na vzniku strachu z opuštění. Dítě, které již rozumově chápe, když je mu vysvětleno, co se děje, si odnese mnohem menší zátěž. Může se jednat o svěření dítěte chůvě, nebo i návštěvy jeslí. Velkou roli zde hraje fakt, zda jsou vztahy v rodině harmonické či nikoli. Pokud jsou rodinné vazby narušené, je reakce na odloučení silně negativní a bolestivá a zanechává i hluboké rány na duši. 
Příkladem může být i hospitalizace dítěte nebo jiné delší odluky od svých rodičů, které není dostatečně podepřeno a ochráněno a kde schází kontakt s matkou a otcem. Odloučení od matky vnímá miminko nebo malé dítě jako opuštění. Miminko nebo malé dítě ještě nedisponují dorozumívacími schopnostmi a vnímáním času, aby pochopili, že matka se vzdaluje jen na čas a v budoucnu se vrátí. Malé dítě žije v přítomnosti a odchod matky vnímá jako reálný. Protože do jistého věku vnímá samo sebe jako součást matky a má v genech zapsáno, že ji potřebuje k přežití, působí to na ně jako ztráta, opuštění - konec existence. Stále mluvíme o případech, kdy nebyl nebo není odchod matky dostatečně ošetřen a dítě nemá zabezpečen "mateřský kontakt" s jiným člověkem. 
Děti vyjadřují protest z odloučení pláčem, a pokud zůstává bez odezvy, mohou zůstat apatické, rezignované. Nedostatečná saturace mateřského kontaktu se často stávala při hospitalizacích v minulosti. Malé děti vnímají více, než je jim připisováno. Malé miminko a malé dítě vnímají především tělesně a emočně, jelikož mentální paměť se teprve bude rozvíjet. Všechny rané emoční zážitky se ukládají dovnitř v podobě emocí, které mohou vyvstat mnohem později během nějakého podnětu, který připomíná téma odloučení - aniž by člověk dovedl rozpoznat, proč ty které emoce má. 

Odloučení od matky může být malým dítětem vnímáno jako "malá smrt" - matku potřebuje ke své existenci - nejen fyzicky, ale také psychicky. I když je matkou navštěvováno, tak pokud zase odchází, je dítě opakovaně vystavováno opouštění a nejistotě. 
Strach z opuštění může být ještě umocněn, když je člověk během života svědkem nemoci nebo úmrtí někoho blízkého. 

Skutečně byste nevěřili, jak moc nás události z tak nízkého věku mohou v životě ovlivňovat - často ale podvědomě, právě proto, že jsme ještě neměli verbální vzpomínky. Proto si spojitost s dětstvím tolik lidí, kteří mají nějaké potíže v dospělém věku, neuvědomuje - ale při pátrání po příčině si nejednou vzpomenou, že skutečně byli jako děti někde hospitalizovaní nebo jinak odloučeni od matky. 

Strach z opuštění může vzácně vzniknout také až v průběhu života, jako důsledek prožité bolesti v silně emočním vztahu. Přesto i v takových případech je obvykle možné najít některé ne zcela fungující faktory v dětství. Jestliže tam přítomny nebyly a rodina byla harmonická, může takový zážitek svou nečekaností způsobit velký otřes. 

* * *

- z knihy Strach z opuštění, PhDr. Veronika Neumannová