"Dříve jsem myslela, že pocit uspokojení přijde, když se poženu za něčím, co je mimo můj dosah - za dalším milníkem, další destinací, další verzí sebe samé. Avšak s postupem času jsem se naučila, že ty nejsmysluplnější okamžiky nejsou někde tam daleko; tiše čekají teď a tady, v rytmu obyčejných dní.
Naučila jsem se milovat domácí rituály - ranní zvuk varné konvice, důvěrně známé vrzání parket, nebo paprsky slunce, které se rozpínají na mém jídelním stole jako dobrý přítel, který přišel na návštěvu. Čtu knihy, které působí jako rozmluva mezi dušemi. Poslouchám hudbu, která mě navrací k sobě samé.
Na procházky nechodím jen proto, abych dorazila na určité místo, ale abych pocítila vítr a připomněla si, že jsem naživu. Posadím se mezi stromy, protože mezi nimi cítím, že nikam nespěchám.
Vařím jídla pro své milované, neboť je to pro mě jazyk lásky a péče. Některým lidem to možná přijde jako otravná činnost, ale pro mě je posvátná.
Tento život, tento klid; tento hluboce zakořeněný způsob života - v sobě nese bohatství, které nikdy nenahradí žádný potlesk.
O nic nepřicházím, nic mi neutíká; jsem sladěná se životem.
Už neměřím radost tím, jak daleko jsem se dostala, ale tím, jak hluboko spočívám. A v tomto spočívání jsem nalezla nejen mír, ale i smysl. Domov není jen přestávka od života; je to místo, kde život znovu začíná, každý den."
- Mitra
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.