Život není jen čekárna na "něco lepšího"

Na tento svět jsme přišli s propůjčeným časem a dechem, a přesto mnozí z nás procházejí svými dny tak, jako by měl život teprve začít. Jako by tento okamžik byl pouhým návrhem, cvičným během, něčím, co můžeme později přehodnotit. Odkládáme radost. Racionalizujeme svůj život. Odháníme svá skutečná Já pryč a slibujeme jim, že jim dáme prostor, až budeme více v bezpečí, více v klidu, ve větším pohodlí. Pravda je však taková, že není žádné "později", které by nám mohl kdokoliv zaručit. A vaše Já nemá být ve vašem životě jen něčím navíc.

Přestaňte sami sebe dávat na poslední místo. Váš život není něco, co máte protrpět, dokud odněkud nepřijde nějaké zázračné svolení, že ho můžete opravdu žít. Váš život se odehrává teď, v tomto těle, v tomto dechu, v tomto nedokonalém dni. Vychutnávejte si chuť jídla bez tendence soudit svůj prožitek, stydět se za něj nebo ho hodnotit dle společenských měřítek. Neokrádejte sami sebe o potěšení. Dovolte své péči o sebe, aby byla projevem vděčnosti, nikoli trestu. Vyjděte ven a dovolte slunci, aby se vás dotklo tak, jako by znalo vaše jméno, a rozehřálo všechna ta místa, která ve vás zůstala napjatá kvůli vašemu vytrvalému sebepotlačování.

Dovolte si vše plně prociťovat. Vyběhněte vstříc mořským vlnám, i když mohou vypadat divoce a i když se vám strach snaží vaši odvahu vymlouvat. Život nikdy nebyl o tom stát na břehu a jen se dívat, jak se jiní baví ve vodě. Dovolte vodě, aby vás probudila. Dovolte vůni soli, aby vám připomněla, že jste naživu a že vaše srdce stále ví, jak se rozbušit nadšením.

Vyslovujte pravdu, kterou v sobě tiše nosíte. Tu, kterou jste důkladně schovali, a stále čekáte, až přijde čas, kdy ji budete moci říct, aniž by rozvířila vodu. Prostě ji řekněte. Váš hlas není hrozba; je to most. Ti, kdo k vám opravdu patří, rozpoznají ve vašem hlase zvuk vaší upřímnosti. Ti, kdo se od vás odvrátí, po vašem boku kráčet nemají. Být zticha se může zdát bezpečné, ale postupem času tím rozrušujete svou duši, zrnko po zrnku.

Smějte se, aniž byste se ovládali. Dovolte radosti, aby vylétla ven hlasitě, svobodně, po svém. Buďte hraví. Buďte divní. Buďte něžní ve světě, který často odměňuje tvrdost. Laskavost není slabost; je to statečné odmítnutí stát se menšími jen proto, že svět je hrubý. Nebyli jste zrozeni pro to, abyste zapadli. Byli jste zrozeni k tomu být svým pravým Já. Přestaňte čekat, než se stanete někým jiným, abyste mohli žít svůj život. Neexistuje žádná perfektní verze vás, čekající v budoucnosti, která si bude více zasluhovat lásku, dobrodružství nebo odpočinek. Život nezačíná až tehdy, když je všechno dokonalé a nablýskané. Začíná i uprostřed chaosu, nepořádku, nejistoty, obyčejných hodin, které se snažíme rychle odbýt, zatímco čekáme na něco většího a lepšího. Toto je ten moment. Toto je ten život.

Spojte se s lidmi, o nichž vám šeptá vaše srdce. Řekněte jim nahlas i to, co si myslíte, že už stejně vědí. Běžte na místa, která vám ukazuje vaše duše, i když se načasování nezdá být dokonalé a nemáte jasný plán. Oblékejte si to, v čem se cítíte být opravdu svým pravým Já. Učiňte věci, které vás stále žádají, abyste je udělali. Zkoušejte, selhávejte, učte se a zkoušejte znovu. Není žádný zločin, když jste dříve něco nevěděli, i když to teď už víte.

Jednoho dne se toto všechno stane něžnou vzpomínkou. Smích, strach, láska i risk, který jste podnikli, i ten, který jste si přáli podniknout. Nechť je váš životní příběh opravdu váš. Nechť je upřímný, nedokonalý a plně prožitý. Život není čekárna. Je to hlavní událost.
Není tu žádná zkouška nebo příprava.
Není tu žádný čas navíc.
Máme jen tento dech, tuto šanci, tuto nádhernou i pomíjivou přítomnost.

- Shahidi Mitra

* * *

zdroj: FB Writer, Blogger, Life Coaching
překlad: Magda Techetová 

  

Proč si kazíme radostné okamžiky bolestnými představami

Cítit radost je pravděpodobně ze všech emocí nejobtížnější. Proč? Protože když ztratíme schopnost či ochotu být zranitelní, stává se radost něčím, k čemu přistupujeme se značně neblahým tušením. K tomuto posunu od toho, kdy naše mladší já vítalo radost s čirým potěšením, dochází pomalu a mimo naše vědomí. Zdá se, že ani nevíme, že k němu dochází, a proč. Víme jen, že toužíme zakoušet víc radosti a že trpíme jejím nedostatkem.

V kultuře silného pocitu nedostatku - kde nikdy necítíme dostatek bezpečí a jistoty - může být radost vnímána jako past. Ráno se probudíme a pomyslíme si: V práci to jde dobře. Všichni v rodině jsou zdraví. Nedějí se žádné velké krize. Dům nám stále ještě stojí. Daří se mi dobře a cítím se dobře. Do háje. Tohle je špatné. Opravdu špatné. Určitě se chystá nějaká pohroma.
Nebo nás povýší a naší první myšlenkou je: Tohle je příliš dobré, než aby to byla pravda. V čem je háček? 
Zjistíme, že jsme těhotné, a pomyslíme si: Naše dcera je zdravá a šťastná, tak to se s tímhle miminkem stane určitě něco moc špatného. To prostě vím.
Jedeme na první rodinnou dovolenou, ale místo abychom z toho byli nadšení, počítáme s tím, že se s námi zřítí letadlo nebo že se naše loď potopí. 

Neustále očekáváme zkázu. Ačkoli je dnešní svět v řadě ohledů mnohem bezpečnější než třeba v první polovině dvacátého století a střední délka života je také výrazně vyšší, připadá nám, že toho je v sázce mnohem víc. Většina z nás si dnes myslí, že přijde něco děsivého: teroristický útok, přírodní katastrofa, rozšíření bakterie v obchodě s potravinami, nebo něco podobného.
Když jsem se účastníků výzkumu začala ptát na prožitky, které v nich vyvolaly největší pocit zranitelnosti, nečekala jsem, že jednou z odpovědí bude radost.
Čekala jsem strach a stud, nikoli radostné okamžiky jejich života. Šokovalo mě, když mi lidé říkali, že nejzranitelnější jsou, když:

• stojí nad svými spícími dětmi
• si uvědomí, jak moc milují svého manžela/svou manželku 
• vědí, jak dobře se jim něco podařilo
• milují svou práci
• tráví čas se svými rodiči
• sledují své rodiče se svými dětmi
• přemýšlí o svém vztahu se svým přítelem
• se zasnoubí
• poleví jejich nemoc
• mají miminko
• povýší
• jsou šťastní
• se zamilují.

Nejenže mě tyto odpovědi šokovaly, ale také jsem věděla, že mám problém. Toto ničení vlastní radosti zlými předtuchami bylo celý život součástí mé vlastní vnitřní zbroje. Když jsem si poprvé propojila zranitelnost a radost, jak o tom mluvili účastníci mého výzkumu, sotva jsem dýchala. To, že neustále počítám s nějakou pohromou, jsem považovala za své malé tajemství. Byla jsem přesvědčena, že jenom já stojím nad svými spícími dětmi, a jakmile mě zaplaví láska a hluboký cit, představím si, jak se jim děje něco strašného. Byla jsem si jista, že si nikdo kromě mě nepředstavuje autonehody a nepřehrává si v duchu strašlivé telefonáty s policií, kterých se všichni děsíme. 

Jeden z prvních příběhů jsem slyšela od téměř padesátileté ženy.
"Byla jsem zvyklá si u každé dobré věci představovat tu nejhorší možnou pohromu," řekla mi. "Doslova jsem viděla ten nejhorší scénář a snažila se postihnout všechny eventuality. Když se moje dcera dostala na vysokou školu svých snů, prostě jsem věděla, že pokud se odstěhuje příliš daleko, stane se něco zlého. Celé léto jsem se ji snažila přesvědčit, aby raději nastoupila na nějakou místní školu. Nabouralo to její sebejistotu a zkazilo jí to naše poslední společné léto. Byla to bolestivá lekce. Teď prostě držím palce, zůstávám vděčná, modlím se a ze všech sil se snažím vyhánět ty špatné obrazy ze své hlavy ven. Naneštěstí jsem ten způsob myšlení předala své dceři. Stále víc se bojí zkoušet nové věci, zejména když se jí dobře daří. Říká, že nechce "pokoušet osud."

Muž, kterému táhlo na sedmdesát, mi řekl:
"Dřív jsem si myslel, že nejlíp člověk projde životem tehdy, když očekává to nejhorší. Že když se to pak stane, je na to člověk připraven, a když se to nestane, je příjemně překvapen. Pak jsem měl autonehodu a zemřela mi při ní manželka. Asi nemusím říkat, že očekávání toho nejhoršího mě nepřipravilo vůbec na nic. A ještě horší je, že dodnes lituji všech těch úžasných chvil, které jsme spolu prožili a které jsem si kvůli zlým očekáváním plně nevychutnal. Zavázal jsem se na její památku, že si teď budu plně užívat každé chvíle. Škoda, že tu není, když už teď vím, jak se to dělá..."

Tyto příběhy ilustrují, že ničení radosti bolestnými představami coby metodu minimalizování své zranitelnosti je nejlepší chápat jako kontinuum, které se táhne od "přehrávání si tragédie" až po "trvalé zklamání". Někteří z nás, podobně jako ta žena z prvního příběhu, sáhnou po tom nejpochmurnějším scénáři, jakmile radost vystrčí svou zranitelnou hlavu, zatímco jiní radost nikdy ani nevidí a raději zůstávají v neměnném stavu trvalého zklamání. Tento stav trvalého zklamání lidé popisovali takto: "Žít zklamaný je snazší než se cítit zklamaný. Sem tam prožít zklamání člověku připadá víc zraňující než se v něm prostě usadit natrvalo. Sice obětuje radost, ale prožije míň bolesti." 

Obě tyto krajní polohy kontinua vypovídají o tomtéž: Přívětivější postoj k radostným okamžikům našeho života vyžaduje zranitelnost. Pokud jste jako já někdy stáli nad svými dětmi a říkali si: Miluji je tak, až mi to bere dech, a vzápětí vás zaplavily představy, jak se vašemu dítěti děje něco hrozného, pak vězte, že nejste blázen a že v tom nejste sami. K podobné zkušenosti se přihlásilo zhruba osmdesát procent rodičů, se kterými jsem vedla rozhovory. Stejný procentuální podíl vychází u tisíců rodičů, se kterými jsem během těch let mluvila a pracovala. Proč? Co to děláme a proč to vůbec děláme? 

Jakmile uvidíme spojení mezi zranitelností a radostí, je odpověď celkem jasná: Snažíme se zaútočit dřív než zranitelnost. Nechceme se nechat zaskočit, a tak si doslova pěstujeme svou zničenost nebo nikdy nevycházíme ze zklamání, ve kterém jsme se sami rozhodli setrvávat. 

Pro ty z nás, kteří si v mysli přehrávají tragédii - existuje důvod, proč nám tyto představy zaplaví mysl, jakmile nás přemůže radost. Když celý život (vědomě nebo nevědomě) potlačujeme svou zranitelnost, nemůžeme nechávat prostor pro nejistotu, riziko a emocionální nechráněnost radosti. U řady z nás nastává i fyziologická reakce - pocit, že "vyletíme z kůže". Zoufale toužíme prožívat víc radosti, ale zároveň nedokážeme unést zranitelnost. 

A naše kultura tomuto přehrávání katastrof napomáhá. Většina z nás má zásobu děsivých představ, ze které můžeme nějakou vytáhnout, když se setkáme se zranitelností. Často žádám své posluchače, aby zvedli ruku, pokud se v uplynulém týdnu dívali na nějaké názorné zobrazení násilí. Běžně zvedne ruku kolem dvaceti procent publika. Pak tuto otázku přeformuluji: "Zvedněte ruku, pokud jste se v televizi dívali na zprávy, Kriminálku Las Vegas, Námořní vyšetřovací službu, Právo a pořádek nebo nějaký jiný kriminální pořad." V tu chvíli zvedne ruku osmdesát až devadesát procent publika. Obrazy, které potřebujeme k ničení své radosti bolestnými představami, máme přímo před nosem. Jsme vizuálně orientované bytosti. Konzumujeme, uchováváme si v hlavě a důvěřujeme tomu, co vidíme. 

I ti z nás, kteří se naučili "vydávat se napospas" radosti a přijímat své prožitky, nejsou imunní vůči nepříjemnému chvění zranitelnosti, které často provází radostné okamžiky. Prostě jsme se naučili, jak ho používat spíš jako memento než jako varovný výstřel. Nejvíce překvapivý (a život proměňující) rozdíl pro mě spočíval v povaze tohoto mementa: Pro ty, kdo daný prožitek vítají, je záchvěv zranitelnosti, který provází radost, pozváním k vděčnosti, k uznání, jak opravdu vděční jsme za určitého člověk, za krásu, za spojení nebo prostě za daný okamžik. 

Jako prostředek proti ničení vlastní radosti zlými předtuchami nám tedy vyplývá vděčnost. Ve skutečností každý účastník výzkumu, který mluvil o schopnosti zůstat otevřený vůči radosti, hovořil také o významu vděčnosti. Toto spojení se v nahromaděných datech objevovalo s takovou převahou, že jsem se jako badatelka rozhodla nemluvit o radosti, aniž bych zároveň mluvila o vděčnosti.
A nepřekvapil mě jenom vztah mezi radostí a vděčností. Zarazilo mě také, že dotazovaní lidé soustavně popisovali radost a vděčnost jako duchovní praktiky, spojené s vírou v propojení člověka s nějakou mocí, která je větší než my. Jejich vyprávění a popisy na toto téma rozvíjely a ukazovaly na jasný rozdíl mezi štěstím a radostí. Štěstí popisovali jako emoci, která se pojí s okolnostmi, zatímco radost popisovali jako duchovní způsob aktivního zapojení ve světě, který souvisí s projevováním vděčnosti. I když mě vztah mezi radostí a zranitelností zpočátku zarážel, nyní mi připadá naprosto logický a chápu, proč může být vděčnost prostředkem proti ničení radosti bolestnými představami. 

Hybnou silou našeho ničení své radosti bolestnými představami je pocit nedostatku a strach. Bojíme se, že pocit radosti nevydrží, že nebudeme mít dost nebo přechod ke zklamání (nebo čemukoli jinému, co nás čeká) bude příliš obtížný. Naučili jsme se, že poddat se radosti znamená v nejlepším případě nachystat si zklamání a v nejhorším případě přivolat na sebe pohromu. Navíc se potýkáme s vědomím vlastní hodnoty. Zasloužíme si prožívat radost, když jsme tak nedostateční a nedokonalí? A co hladovějící děti a válkami zmítaný svět? Kdo jsme, abychom prožívali radost? 

Pokud je opakem nedostatku dostatek, pak praktikování vděčnosti představuje způsob, jak uznáváme, že máme dost a že jsme dostateční. Slovo praktikování zde užívám proto, že účastníci výzkumu mluvili o konkrétních metodách projevování vděčnosti, spíš než jen o pouhém postoji nebo pocitu vděčnosti. Uváděli konkrétní příklady vyjadřování vděčnosti od vedení deníků vděčnosti přes používání nádob vděčnosti až po rodinné obřady vděčnosti. 

O způsobech vyjadřování vděčnosti a o vztahu mezi pocitem nedostatku a radostí, který se projevuje ve zranitelnosti, jsem se toho nejvíce dozvěděla od mužů a žen, kteří utrpěli nějakou výraznou ztrátu a prožili silné trauma. Byli to například rodiče, kterým zemřely děti, lidé, jejichž blízcí byli smrtelně nemocní a přeživší oběti genocid a traumat.
Největším darem byly tři lekce o radosti, které jsem získala od lidí, kteří si prošli silným zármutkem a temnotou:

1. Radost k nám přichází v okamžicích - obyčejných okamžicích. Když se příliš honíme za něčím mimořádným, riskujeme, že nám radost uteče.
   Kultura nedostatku nás může udržovat ve strachu před nevýznamným, obyčejným životem, ale když mluvíte s lidmi, kteří utrpěli velkou ztrátu, je jasné, že radost není konstanta. Všichni dotazovaní lidé, kteří se mnou mluvili o svých ztrátách a o tom, co postrádají nejvíc, bez výjimky mluvili o obyčejných chvílích.
   "Kdybych tak mohla sejít dolů a vidět manžela, jak tam sedí u stolu a nadává nad novinami..."
   "Kdybych jen mohl slyšet svého syna, jak se směje na dvorku..."
   "Moje máma mi posílala úplně šílené smsky - vůbec neuměla zacházet s mobilem. Dala bych nevím co, kdyby mi teď zase taková přišla."
   
   
2. Buďme vděční za to, co máme.
   Když jsem se ptala lidí, kteří prožili nějakou tragédii, jak můžeme projevovat více soucitu k těm, kdo trpí, odpověď byla vždy stejná: Neucukávejte před radostí ze svého dítěte, protože jsem přišla o svoje. Neberte to, co máte, jako samozřejmost - oslavujte to. Neomlouvejte se za to, co máte. Buďte za to vděční a sdílejte svou vděčnost s druhými. Jsou vaši rodiče zdraví? Buďte nadšení. Dávejte jim vědět, kolik toho pro vás znamenají. Když si vážíte toho, co máte, vzdáváte úctu tomu, o co jiní přišli.
   
   
3. Nepromarňujme příležitosti k radosti.
   Na tragédii a ztrátu se nemůžeme připravit. Když každou příležitost k radosti proměňujeme ve zkušební jízdu zoufalství, ve skutečnosti tím snižujeme svoji odolnost. Ano, otevírat se radosti není pohodlné. Ano, nahání to strach. Ano, stáváme se přitom zranitelnými. Ale pokaždé, když si dovolíme vydat se napospas radosti a plně se do těch chvil ponořit, posilujeme svou odolnost vůči studu a pěstujeme naději. Radost se stává součástí toho, kým jsme, a když se děje něco špatného - a to se stává - jsme silnější.

* * *

- z knihy Síla zranitelnosti, Brené Brownová

Humor

Neberte se tak vážně. Odlehčete svému srdci. Nenechte se ničím okrádat o své štěstí.

"Dnes se soustředím na radost. Nyní vidím všechny dobré a šťastné okamžiky, které mě obklopují, a děkuji za ně. Nebudu si stěžovat. Místo toho se budu smát komedii života a nenechám si ničím bránit ve štěstí. Nechám humor, aby vyplnil mé srdce duhami, nechám zábavu, aby mou duši naplnila hvězdami, a budu tančit, i kdyby pršelo."

* * *

- z karetní sady Magical Times Empowerment Cards, Jody Bergsma

Dnes buďte šťastní

"Dnes můžete odmítnout myslet na negativní věci, říkat negativní slova nebo upadnout do negativního chování. Dnes se nebudete zaměřovat na to, co je ve vašem životě špatně. Dnes budete úsměvem, který někdo potřebuje vidět."

- Iyanla Vanzant

Najděte znovu dětskou radost

Kdysi ve vašem životě existovaly chvíle, kdy vám bublinky z trochy saponátu, umělohmotné očko a váš vlastní dech přinášely radost, krásu a okouzlení. Objevte znovu radost, krásu a okouzlení ve svém světě! Bublifuk k tomu potřebovat nemusíte :)

- Doe Zantamata

Ke štěstí nepotřebujete důvod!

Zde je klíčová myšlenka, která je naprosto božská a která vám možná jednoho dne zachrání váš život: ke štěstí nepotřebujete mít důvod!

Krátce poté, co byla vydána moje kniha Smích je ten nejlepší lék, dělal jsem rozhovor s místním DJem Gordonem Astleym v rádiu pro BBC. Znal jsem Gordona velmi dobře. Téměř dva roky jsem se pravidelně účastnil jeho populární ranní show "Likvidátoři stresu na drátě". Společně jsme se shodli na tom, že namísto normálního rozhovoru bychom mohli vyzkoušet experiment - "Experiment bezdůvodného štěstí".

V 10:59 dopoledne řekl Gordon svým posluchačům:
"Po zprávách vám dokážu, že je skutečně možné být šťastní úplně bez důvodu. Zůstaňte s námi!"
Pak přepnul vysílání na zprávy. Když se Gordon dostal zpět do éteru, začal:
"Říká se, že tohle je ten nejlepší lék..."
A pak přestal mluvit na sekundu, dvě sekundy, tři sekundy... než naprosto neohlášeně pustil do vysílání nahrávku toho nejblaženějšího smíchu, jaký jste kdy mohli slyšet.
Nahrávka smějícího se muže trvala asi 45 sekund. Začalo to nenápadným chichotáním, které se rozvinulo v srdečné výskání, a vyvrcholilo vlnami nekontrolovatelného řechtání. Bylo to naprosto nakažlivé. Měli jste to slyšet. Gordon, já, i slečna z počasí jsme se smáli naprosto bezdůvodně. Byl to okamžik čisté radosti. Ale tím to neskončilo.

V následující hodině byly telefonní linky zavaleny posluchači, kteří vyjadřovali své díky za "Experiment bezdůvodného štěstí". Obdrželi jsme hovory od všech možných lidí - od učitele, od lékaře, od květináře, manažera banky, a dokonce i klauna. "Štěstí nepotřebuje žádný důvod," řekl jeden volající. "Vždycky jsem říkal, že štěstí je v srdci." řekl druhý. "Štěstí je zdarma a dobrý smích nic nestojí." řekl jiný. "Děkuji vám, že jste mi připomněli, že se mám smát!" pověděl další.
Poslední hovor byl od ženy, která se zdála být v depresi a osamělá. "Opravdu věříte v bezdůvodné štěstí, Roberte?" Řekl jsem jí, že většinu dní na to pamatuji - že štěstí nepotřebuje žádný důvod, láska nepotřebuje žádný důvod, ani laskavost nepotřebuje žádný důvod. Ale také jsem jí řekl, že mívám dny, kdy na to zapomínám. Ta žena pak řekla: "Jeden z těch dní mám právě dnes. Nevidím žádný důvod, proč bych měla být šťastná. Ale teď přemýšlím nad tím, že k tomu možná žádný důvod nepotřebuji."

Nejvyšší pravdou zůstává, že nepotřebujete žádný důvod k tomu, abyste byli šťastní. Vaše ego s tím nesouhlasí, protože právě ego používá důvody a opodstatnění jako hlavní smysl pro bytí, činnosti a dávání. Podle ega všechno musí mít důvod, jako např.: "Budu šťastný/á, když..." a "Budu šťastný/á, až..." nebo "Budu laskavá, pokud..." nebo "Budu tě milovat, když..."

Bezdůvodné štěstí je naprosto přirozené miminkům a dětem, které se smějí naprosto bezdůvodně, smějí se pro legraci a hrají si čistě kvůli hraní samotnému. Bezdůvodné štěstí je stejně tak přirozené vašemu vyššímu nepodmíněnému Já. Skutečné štěstí nepotřebuje žádný důvod, žádnou speciální výbavu, žádné peníze, žádný dokonalý okamžik, žádné svolení, žádné posouzení a žádné ideální podmínky. Být šťastní je čistě o tom, že se ponoříme zpět do něčeho, co je nám již dávno vrozené.

Dokážete to ještě? Dovolíte si zastavit se a smát se prostě jen tak bez důvodu? Smějete se někdy bezdůvodným smíchem? Necháváte se překvapit prostou radostí? Dokážete být spontánní, aniž byste se za něco styděli? Dokážete ještě stále milovat bezpodmínečně, bez důvodu, bez očekávání nebo požadavků? Můžete být šťastní prostě jen tak? Zkuste to!

Udělejte si chvíli o samotě v tichosti a přemítejte nad bezdůvodnou radostí. Všimněte si, zda dokážete propustit svou vrozenou radost ven a nechat ji vybublat vzhůru, prostě jen tak, bez jakéhokoli důvodu. Napojte se přímo na své nepodmíněné Já a poddejte se myšlence na neopodstatněnou radost - žádné usilování, žádné vypracovávání, žádné zasluhování si, ani žádný důvod nejsou nutné. Důvody, podmínky a pravidla jsou skutečnými skrytými překážkami v radosti, nevinnosti a nepodmíněném bytí.

Zkuste dnes experimentovat a buďte ještě více bezdůvodní než obvykle. Připomínejte si, jak snadné je vybrat si radost, vybrat si lásku, vybrat si laskavost. Zde jsou některé tipy, s nimiž můžete začít:

• Buďte k sobě dnes bezdůvodně milí a pozorní.
• Polibte svého partnera jen tak.
• Dejte si šampaňské čistě pro zábavu.
• V práci se začněte bezdůvodně smát.
• Zavolejte kamarádovi bez jakéhokoli důvodu.
• Pošlete přítelkyni květiny, prostě jen tak.
• Přemítejte dnes nad bezdůvodnou radostí.
• Oblečte si krásné šaty, jezte v restauraci. Vaše potěšení, žádný důvod.
• Nedovolte žádnému důvodu, aby vám dnes bránil být tím, kým jste.

Čím více bezpodmíneční budete sami k sobě a k druhým, tím snadněji si budete pamatovat, že ve skutečnosti neexistuje žádný důvod k tomu, abyste nemilovali, nebyli laskaví a neradovali se. Buďte bezdůvodní!

- Robert Holden

* * *

zdroj: http://www.healyourlife.com/author-robert-holden-phd/2013/07/lifeshelp/success-and-abundance/be-unreasonable
překlad: Magda Techetová

Osmidenní kurz štěstí

Den první: Definice skutečného štěstí

Jaká je vaše definice šťastného života? Žijete podle ní? Nezapomínáte zahrnovat sami sebe do této definice? Přemýšlejte o tom pozorně, neboť vaše definice štěstí ovlivní každé další zásadní rozhodnutí ve vašem životě. Například pokud si myslíte, že štěstí se nachází mimo vás, proměníte své štěstí v hledání, honbu nebo cíl; zatímco pokud víte, že štěstí je uvnitř vás, pak se vaše štěstí stane kompasem, průvodcem a pomocníkem, který vám pomůže žít bohatý život.

Cvičení pro dnešní den:

Je ohromný rozdíl mezi hledáním štěstí a následováním své radosti. Váš první závazek bude přemýšlet o otázce: "Kdy jsem nejvíce šťastný/á?" Zjistěte, co vás inspiruje, vyživuje a co rozžíhá plamínky radosti ve vašem nitru. Když si v tom uděláte jasno, pomůže vám to být k sobě upřímní a čestní, činit lepší volby a mít odvahu říci velké ANO všemu, na čem vám v životě nejvíce záleží. Řekněte svému dnešku ANO!

* * *



Den druhý: Smlouva o štěstí

Jako děti jste štěstí zažívali zcela snadno a přirozeně. Štěstí je vaše původní energie. Hravost je vaší pravou přirozeností. Radost je vaše duchovní DNA. V následujících letech však vaše osobnost vytvořila 'Smlouvu o štěstí', která je plná naučených myšlenek a falešných přesvědčení, jež omezují váš denní příliv radosti.
Mezi některé příklady podmíněného myšlení patří například obavy jako "Být příliš šťastný je sobecké", přesvědčení jako "Štěstí si musím zasloužit", pravidla jako "Musím se pro štěstí tvrdě snažit" a naše vlastní ustanovené zákony jako "Musím se obětovat pro štěstí druhých" a "Není v pořádku být šťastný, když ostatní šťastní nejsou".

Cvičení pro dnešní den:

'Smlouva o štěstí' je jen metafora, ale její důsledky působí velmi reálně. Dobrou zprávou je, že můžete svou 'Smlouvu o štěstí' přepsat tím, že budete ochotni ve svém životě přijímat štěstí bez podmínek. Dnešním úkolem je 10x dokončit následující větu:

"Jedním ze způsobů, jakými omezuji své vlastní štěstí, je..."

Volně odpovídejte. Nepřemýšlejte nad tím příliš. Nechte odpovědi plynout. A potom si pozorně projděte své odpovědi a hledejte jakákoli naučená pravidla, zákony a obavy, které můžete propustit a nechat jít. Štěstí je zdarma - neexistují pro něj žádné podmínky.

 

* * *

Den třetí: Volím si štěstí

Jakmile se vzbudíte, začínáte činit volby. Většina toho, co si zvolíte, spadá do seznamu úkolů a povinností, jako dát si sprchu, obléknout se, udělat snídani a dát si kávu s kofeinem nebo bez kofeinu. Pak je tu další kategorie vašich voleb, kdy se rozhoduje, jací budete - zda budete pozorní, milující nebo šťastní. Takže, zde je velká otázka pro vás: Na stupnici od 0 do 10, jak šťastní jste se dnes rozhodli být? Je vaše skóre 5 z 10, nebo 3 z 10, nebo 9 z 10? Dokážete ve své mysli najít ten bod, v němž jste se rozhodli, jak dobrý den budete mít?

Cvičení pro dnešní den:

"Někteří lidé se snaží svého štěstí dosáhnout, jiní lidé si ho vyberou." Všechno to záleží jen na čase, který si chcete ušetřit. Pokuste se najít ve své mysli místo, kde jste se už rozhodli, jak dobrý bude váš dnešní den. Jste s touto volbou spokojení? Nastavte si pozitivní záměry právě teď a nechte svůj dnešní den, aby byl mnohem krásnější, než jak byste si mohli pomyslet. A teď uveďte své pozitivní záměry ve skutečnost tím, že uděláte tři věci, které přimějí vaše srdce zářit.

 

* * *

Den čtvrtý: Vyvarujte se nezdravého sebeobětování

Abyste byli šťastní, potřebujete znát rozdíl mezi zdravou a nezdravou obětí. Zdravá oběť znamená vzdání se něčeho, co nám již není nápomocné, neodpovídá našemu novému pravému Já a nebo to z nějakého důvodu není příliš chytré, jako např. přestat všem na všechno říkat Ano, zkrátit seznam svých úkolů a povinností na polovinu, přestat se snažit každému zavděčit a přestat popírat své vlastní potřeby.
Nezdravé obětování je, když obětujete své štěstí, své zdraví nebo svou integritu kvůli něčemu jinému. Důvod, proč je tento typ obětování tak škodlivý, je ten, že z dlouhodobého hlediska nepřinese nic dobrého vám ani nikomu jinému.

Cvičení pro dnešní den:

Když si hrajete na mučedníka, prohráváte a stejně tak prohrávají i ostatní. Jeden ze způsobů, jak se zbavit nezdravého obětování je soustředit se na přijímání. Lidé, kteří se rádi starají o druhé, sklouzávají k přílišnému dávání, které pak převyšuje přijímání, a tato nerovnováha nevyhnutelně vede k sebeobětování, vyčerpání a neštěstí.
Dnes se upište k tomu, že budete více otevření než obvykle, necháte život, aby vás podpořil a dovolíte lidem, aby dávali zase vám. Být dobrým příjemcem je způsob, který vám pomůže lépe dávat, aniž byste přitom museli sami sebe nechávat stranou. 

 

* * *

Den pátý: Dejte sami sebe na první místo

Jsme velmi vytížená a zaneprázdněná generace. Život nám někdy může připadat šílený. Seznam úkolů se nám nijak nekrátí. A pokud se nezastavíte, odcizíte se svému pravému já. Možná si slibujete, že si na sebe už už uděláte čas, ale kdy bude to už? Když se nezastavíte, bude z vás každý den jen šmouha a skončíte jako jakási korporátní verze svého skutečného já, neboli jak říká Maya Angelou, ptákem v kleci. Touha být více sami sebou je tím, co vás zachraňuje. Nemůžete být šťastní, když nejste sami sebou. Když si sami přislíbíte štěstí, máte klíč ke šťastnějšímu životu, který bude více odpovídat vašemu skutečnému já.

Cvičení pro dnešní den: 

 
Nemůžete být šťastní, když zanedbáváte a přehlížíte sami sebe. Dnes si dejte sami se sebou schůzku. Dejte si nejméně 15 minut na to, abyste se sami se sebou sešli, věnovali se sami sobě a dali sami sebe na první místo. Toto není sobecké - je to základní životní potřeba každého člověka. Nalaďte se i na své zdraví. Zeptejte se sami sebe: "Co právě teď potřebuji?" "Jaké zprávy mi dává mé tělo?" "Jak se cítí mé srdce?" a "Co mi říká má vlastní moudrost?" Možná nastal čas k tomu, abyste si řekli o pomoc. Váš život bude mnohem lepší, když se o sebe budete hezky starat.  

 

* * * 

Den šestý: Váš vnitřní úsměv

"Většinu času se příliš nebavím a ve zbývajícím čase se nebavím vůbec." řekl jednou Woody Allen. Někdy může být život tak šílený, vyčerpávající a naléhavý, že se soustředíte jen na to, abyste vůbec celý den přežili, než abyste se pokusili si ho nějak užít. Letíte na autopilota. Jste spíše reaktivní než kreativní. Všechno se stává nastaveným programem a váš život se stává jen rozmazanou šmouhou. Tíha a únava, kterou cítíte ve svém těle, je jasným znamením, že existuje lepší cesta.

Cvičení pro dnešní den:

Studie o štěstí prokazují, že lidé, kteří dosahují vyšších úrovní štěstí, nemají o nic lepší životní okolnosti než vy. Proč jsou tedy tak šťastní? Jednou z odpovědí je, že tito lidé vědí, jak si užívat svůj život. Slovo "užívat si" znamená vnášet do něčeho radost. Dnes si udělejte čas na to, abyste nalezli svůj vnitřní úsměv. A to tak, že 1) zjistíte, co vám dodává energii, 2) soustředíte se na to, co milujete, a 3) zjistíte, co vás inspiruje. Opakujte si: "Dnes pamatuji na to, abych si vychutnával/a zázrak svého života."

 

* * *

Den sedmý: Odpuštění

Existují dva postoje, které prokazatelně zvyšují vaši úroveň štěstí. Jsou to odpuštění a vděčnost. V některých případech je ke štěstí v přítomnosti potřebné, abyste se vzdali svého lpění na představách o lepší minulosti. Odpuštění je klíč k uvolnění minulosti a k chopení se života v přítomném okamžiku. Je nemožné nést si s sebou všechna možná zranění a být přitom šťastní. Nemůžete být oběť a zároveň mít radost. Nemůžete se zanedbávat a zároveň se cítit celiství. Odpuštění vám pomáhá najít znovu své srdce, být k sobě upřímní, nechat minulost jít a osvobodit se.

Cvičení pro dnešní den:

Dnes si procvičujte odpuštění sami na sobě. Prohlašte tento den za Den nových začátků, ve kterém odpustíte sami sobě za všechny minulé chvíle, během nichž jste se k sobě chovali neláskyplně a nedbale. Odpuštění sobě samým je klíčem k sebelásce. Je to velmi důležité, neboť je nemožné skutečně milovat druhé a přitom nemilovat i sebe. A také, čím více budete sami sebe milovat, tím snazší bude i pro druhé milovat vás. Odpuštění je klíčem k lásce a štěstí.

* * *

Den osmý: Být vděční

V kurzu Buďte šťastní dostávají účastníci Deník vděčnosti, který si mají denně vyplňovat po osm týdnů. Vděčnost je často označována jako nejkratší cesta ke štěstí. Proč? Zaprvé, vděčnost vám pomáhá pamatovat na to, co je ve vašem životě opravdu důležité. Nezapomínejte, že abyste byli šťastní, potřebujete obětovat to, co důležité není, pro to, co důležité je. Zadruhé, vděčnost vám pomáhá rozvíjet vaši schopnost přijímat. Jak říká můj kamarád Chuck Spezzano: "Jakmile je člověk připraven přijímat, dar se objeví."

Cvičení pro dnešní den:

Dnes si udělejte malou rekapitulaci této mini verze osmidenního kurzu programu Buďte šťastní a sepište si seznam nejméně osmi požehnání, průlomů a užitků, kterých se vám dostalo. Zázrak vděčnosti spočívá v tom, že čím více vděčnost procvičujete, tím více věcí, za které můžete být vděční, začnete nacházet. Darem vděčnosti je to, že vám pomáhá podílet se plně na svém vlastním životě a všímat si toho, co je již tady. To je velmi důležité, protože nakonec, jediná věc, kterou ve svém životě opravdu postrádáte, je více vašeho skutečného já.


 

* * *

- Robert Holden