Karetní výklad strážných andělů pro týden od 8. do 14.6. 2015

Milí přátelé,

máme tady druhý červnový týden a spolu s ním také pomalu končící retrográdní fázi Merkuru, která nám přinesla mnoho příležitostí k vypořádání se s problémy ve vztazích a vzájemné komunikaci. Ať už jsme měli více či méně problémů v této oblasti, andělé by nám všem chtěli pro tento týden říci něco, co budeme řešit stále, bez ohledu na planetární vlivy. Jejich hlavním poselstvím je, že se potřebujeme naučit necítit se zodpovědní za pocity někoho jiného. Jsme zodpovědní za své činy, jsme zodpovědní za to, jak svými činy ovlivňujeme druhé, ale nejsme zodpovědní za to, jaké reakce nebo postoje si volí sami druzí. Je důležité uvědomovat si možné následky svých rozhodnutí, je důležité být ohleduplní vůči druhým, ale nelze být lhostejní vůči sobě samým a omezovat svůj život jen ze strachu, že bychom jinak byli zodpovědní za něčí pocity neštěstí. 

Někdy totiž i rozhodnutí, která mohou navenek vypadat jako zraňující, mohou být pro dotyčného požehnáním. Třeba si to uvědomí později, s odstupem času, a možná si to neuvědomí, ale bez určité formy ztráty nebo změny, která mu nebyla příjemná, by se nestalo mnoho dalších pro něj důležitých věcí. Existují souvislosti, které nevidíme nebo které si neuvědomujeme, ale které přesto existují a mají svůj velký význam. To samozřejmě neznamená, že budeme záměrně někomu škodit a omlouvat to tím, že to přece děláme pro jeho dobro (jistě známe mnohé takové osoby v našich životech, mnohdy i velice "duchovní", které zcela zjevně nekonají dobrou věc, ale argumentují různými duchovními moudry, jimiž své chování hájí a omlouvají).Je velký rozdíl mezi tím, když jednáme na základě upřímného přání vycházejícího z našeho srdce, i když naše rozhodnutí nemusí být pro všechny strany příjemné (např. upřímné přání odejít ze vztahu, kdy zdánlivě druhému "ublížíme" - protože se přece cítí zraněný tím, že jsme ho opustili!), ale které přitom slouží k našemu i jejich růstu, a tím, kdy záměrně děláme věci, které vycházejí z ega a které druhým opravdu ubližují a neslouží k jejich ani k našemu růstu. V obou případech se druzí mohou cítit zranění naším jednáním, ale andělé chtějí, abychom se naučili, jak velký rozdíl mezi těmito případy spočívá. Ne vždy je totiž podřízení se přáním druhých opravdu dobré.

Nelze kráčet životem, aniž bychom se dotkli životů druhých, třebaže i nepříjemně, tak jako není možné kráčet po trávníku a nezlomit jediné stéblo trávy, nebo jít po chodníku a nešlápnout na jediného mravence. Andělé nám říkají, že potřebujeme přijmout svou lidskost se vším, co k ní patří, i to, že život v hmotné rovině prostě není takový jako na Nebesích. Naše činy mohou ovlivnit druhé i způsoby, které se mohou zdát nepříjemné, ale podstatné na tom je, zda tyto činy vycházejí z našeho srdce, které si prostě něco upřímně přeje a potřebuje to a které nás zároveň vede po cestě toho nejvyššího dobra pro všechny, a nebo z ega poháněného strachem, které nikdy nebude možné nasytit a které vyžaduje uspokojení skrze neláskyplné činy. Potřebujeme přijmout, že i když zdánlivě někoho zraníme svými rozhodnutími, v konečném důsledku je to dobré pro obě strany, vychází-li dané rozhodnutí z našeho vyššího Já, které je zajedno s Boží láskou a Nekonečnou Moudrostí. Tato Moudrost vidí dál než my, vidí hlouběji pod povrch než my, a tak ví také lépe než my, jak dobré to pro nás všechny v konečném důsledku bude, přestože tomu nyní nevěříme a nepřipadá nám to tak.

Je nemožné se vždy všem zavděčit. Je nemožné se nikdy nikoho nedotknout způsobem, který není zrovna šťastný. Je to zkrátka součást naší lidskosti a naší cesty na tomto světě. Vždy prostě budou existovat situace, ve kterých nebudeme moci učinit všechny šťastnými. Andělé chtějí, abychom tuto skutečnost přijali, protože právě její nepřijetí a odmítání nám působí mnoho bolesti, když se trápíme pocity viny vůči druhým, kteří nás mnohdy sami obviňují a snaží se nás učinit zodpovědnými za své neštěstí. Ano, jsme zodpovědní za to, co děláme, i za to, jak se tím dotýkáme životů jiných bytostí. Ano, to je pravda, a je důležité si to uvědomovat. Nemůžeme však ubíjet vlastní duši a její touhu po růstu jen ze strachu, abychom se náhodou někoho nedotkli. Přitom mnozí lidé pod tíhou vlastního ega se dokážou urazit, nahněvat nebo rozplakat i bez skutečné příčiny, bez jakéhokoli podnětu, prostě tím, jak sami smýšlejí, co si představují, čeho se bojí a čemu věří. Ale to je jejich volba, jejich věc, jejich vlastní boj. Nemůžeme se utlačovat jen proto, aby se oni nějak necítili, protože za své způsoby vnímání situace jsou zodpovědni oni sami. Nemá žádný význam marnit energii a čas potlačováním sebe samých a toho, co naše duše a tělo upřímně potřebují. I když se někdy někoho nepříjemně dotkneme, tak jednáme-li na základě svého srdce, je to vždy dobře pro nás i pro ně, přestože to může odporovat logice rozumu. Naše srdce - napojené na Boha - ví, co dělá, když nás vede určitým směrem, a pro nás je důležité přestat tomuto vedení odporovat ze strachu z pocitů druhých.

Představme si situaci, kdy neseme plnou tašku nákupu domů a někdo nám z ní sebere pytlík s rohlíky a uteče s ním. Bude rozdíl mezi tím, když nám ty rohlíky vezme opuštěné hladové dítě, které prostě nemělo jinou možnost, aby se mohlo najíst a přežít, a tím, když nám je vezme očividně bohatý a dobře zajištěný výrostek, který to udělal čistě z výsměchu a drzosti? Jistěže bude. Přestože v obou případech přijdeme o rohlíky a budeme rozhořčení, snáze se s tím smíříme, když víme, že to možná jinak nešlo a že to bylo pro něco dobré, než v případě, kdy daný čin vycházel z čirého sobectví a egoismu. My jsme nyní vyzýváni k tomu, abychom se na svá rozhodnutí dívali stejným způsobem a uvědomili si, že ne vždy, když se někoho dotkneme, je to špatně. Potřebujeme si uvědomit rozdíl mezi hladovým dítětem, které prostě potřebuje jíst, aby mohlo žít, a mezi drzým spratkem, který záměrně škodí. My máme bohužel sklon soudit svá rozhodnutí na základě reakcí druhých a považovat se za drzé spratky i v případech, kdy jsme hladovými dětmi. Naše upřímné potřeby nejsou žádný rozmar a nemůžeme je ignorovat ani potlačovat jen proto, že se jejich naplnění neslučuje s představou druhých o tom, jak by to mělo být. Naše změny se nebudou nikdy líbit všem - a soudit svá rozhodnutí jen podle toho, zda se to líbí nebo nelíbí druhým, znamená potlačovat vlastní i jejich růst.Jestliže tedy něco upřímně potřebujeme, pak i za cenu toho, že se to někomu nebude líbit, je třeba podle toho jednat. Stejně tak se také potřebujeme naučit nevyčítat si to. A pokud si nejsme jisti, z čeho našeho potřeba či přání vychází, můžeme své anděly požádat o pomoc a vyjasnění. Naše integrita je důležitá ve všem, co děláme. Ne každé ublížení je opravdu ublížení, přestože to tak druzí nebo i my sami můžeme vnímat. Někdy je i nepříjemná situace důležitá pro to, aby se stalo mnoho dobrého, jak jistě sami dobře víme. Odpusťme si tedy, pokud máme špatný pocit ze sebe samých, změňme se, cítíme-li potřebu, odpusťme druhým, pokud nás obviňovali, a oprostěme se od zodpovědnosti za něco, za co zodpovědní nejsme. Přestože se ne každému zavděčíme, náš karmický štít zůstane naprosto čistý, jednáme-li na základě pravdy ve svém srdci. Ta nás nikdy nevede špatně, a tak jí důvěřujme. ♥

- Magda

* * *

Pro výklad používám Tarotové karty strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Vybírám tři karty, které nejsou chronologicky řazeny, všechny platí souběžně pro celý týden a vzájemně se svými významy doplňují. Společně nám přibližují ladění tohoto období. Při čtení výkladu sledujte i své pocity, myšlenky, vize či slova, která vás přitom napadnou, neboť představují doplňující andělské vedení konkrétně pro vás a vaši situaci.

První kartou pro tento týden je Pětka Myšlenek. Přesně to, co nám andělé vzkázali ve svém úvodním poselství pro tento týden, je symbolizováno touto kartou. Je to karta vypovídající o tom, že překážky a problémy v našich životech nás často jen přesměrovávají na jinou a lepší cestu a že kvůli nim nemáme zahořknout. Také říká, že si nemáme vyčítat zdánlivé ani skutečné chyby, kterých jsme se dopustili, protože jsou součástí našeho růstu a bez nich bychom si neosvojili lekce, pro které jsme si sem přišli. Vina a lpění na potrestání, ať už sebe nebo druhých, vychází z ega, které nás tlačí do iluze dokonalosti, snaží se nám namluvit, že hodni lásky a dobra budeme my i druzí jen tehdy, až budeme dokonalí a až proti nám nikdo nebude moct nic mít - a že se tedy pro to musíme neustále snažit být jiní, než jací opravdu jsme. Jsme však lidé. Nemůžeme čekat, že nikdy neuděláme žádnou chybu nebo něco, co by se druhým mohlo nelíbit, stejně tak jako to nemůžeme čekat od nich. Všichni jsme lidé a je třeba to tak brát. Neznamená to nechat si všechno líbit a nikdy se proti ničemu neohradit, ale ani to neznamená všechny za všechno trestat a mstít se, nebo sebe samé utlačovat a odpírat si dobro v domnění, že si takové zacházení zasloužíme za to, že nejsme dokonalí. Touha někomu přivodit utrpení pod záminkou, že je to tak spravedlivé, vždy vychází pouze z ega a nikdy nevede ke štěstí ani k růstu. Andělé říkají, že ti z nás, kteří se cítí být zranění něčím chováním, potřebují nyní odpustit nejen proto, aby vlastním negativním myšlením nebo konáním nepřivodili ZÁMĚRNĚ někomu utrpení - a tím pošpinili vlastní karmický štít -, ale především proto, že by sami sobě velmi ublížili, kdyby nadále lpěli na hněvu a touze po potrestání druhého, neboť tehdy k nim nemůže proudit láska ani dobro. Andělé rozumí našim lidským emocím a vědí, že na ně máme plné právo, přesto nás však žádají, abychom se vzdali těch, které zatemňují náš rozum a které plní naše srdce těžkým jedovatým blátem. Nemusíme mít dané osoby rádi, nemusíme rozumět důvodům, proč udělaly to, co udělaly, nemusíme řešit je a jejich život, ale je důležité mít rádi sebe samé a podle toho jednat - propustit tíhu, kterou si ubližujeme, vzdát se touhy po pomstě a "spravedlivém" vyrovnání (pokud došlo skutečně k záměrnému ublížení, pak k vyrovnání karmicky dojde, není to však na NÁS ani v naší moci, a tak to ponechejme Boží prozřetelnosti), odpustit i sami sobě a soustředit se na svůj vlastní život a na to, co lepšího a užitečnějšího udělat se svým časem a svou energií.

Druhou kartou pro tento týden je karta Velké Arkány s názvem Úspěšné dokončení. Vypovídá o tom, že se nám úspěšně podaří něčeho dosáhnout a nechat něco za sebou. Je to karta štěstí, dobrého pocitu ze sebe samých a také znamení správné cesty. Jsme-li tedy vedeni k nějakým změnám ve svém životě (i třeba onomu odpouštění, o němž vypovídá první karta), je toto známka správného rozhodnutí, které nám přinese radost a spokojenost. Dostane se nám také mnoha nových nápadů, a tak mějme otevřenou mysl i srdce tomu, co nás přichází potěšit. Je to období, které si máme užít, kdy máme ocenit sami sebe i svou práci, kterou jsme vykonali sami na sobě nebo i v jiné oblasti, a nikam se teď nehnat. Dovolme si odevzdat se svému štěstí, a pokud se šťastní necítíme, pak vykonejme to, k čemu jsme vedeni, abychom šťastnými byli. Tato karta rovněž říká, že jsme "přišli domů", ať už to znamená doslova nalezení nového domova, a nebo nalezení místa, kam patříme, včetně vztahů, práce, nějaké činnosti nebo i ve vztahu k sobě samým. Může to mít mnoho souvislostí, dejte tedy na vlastní intuici. Každopádně je to karta dobrých pocitů, pocitů vřelého domova, pocitu spřízněnosti a toho, že jsme opravdu na tom pravém místě, tam, kam patříme.

Třetí kartou na tento týden je Léčitel Hojnosti. Je to karta, která může představovat buď osobu, nebo situaci. Jako osoba je to někdo velmi tvořivý a nápaditý, kdo je starostlivý vůči druhým, ale také stojí nohama na zemi a umí si svůj vlastní život dobře vychutnávat. V souvislosti s předchozími kartami to může být výzva k tomu, abychom my sami zaujali tento postoj. Ohledně situace vypovídá tato karta o tom, že o sobě nemáme pochybovat, protože máme všechno potřebné k tomu, abychom uspěli, ať už to pro nás znamená cokoli. Říká také, že jsme to my, kdo vytváří v našem životě hojnost, a že se této pozice máme plně ujmout. Nesoustřeďovat se na druhé, nebrát je jako zdroje toho, co potřebujeme, ale soustředit se na sebe a na to, jak si my sami do života přitahujeme hojnost - a nebo i nedostatek. Vyzývá nás k tomu, abychom se chopili kormidla vlastní lodi a nepochybovali o tom, že na to máme. Vedle toho také připomíná důležitost zdravé rovnováhy mezi vlastním konáním a věnování času druhým lidem. I když tedy budeme nadšení do nových věcí, je třeba nějaký čas věnovat i těm, na nichž nám záleží, a všechno zdravě vyvažovat. 

SHRNUTÍ

V tomto týdnu budeme napravovat vše, co se pokazilo nebo co nefunguje v důsledku našeho návyku přebírat zodpovědnost za druhé lidi. Možná jsme kvůli druhým začali sami sebe podkopávat, podceňovat, shazovat, pochybovat o sobě, nemít se rádi, urážet se, plnit se hněvem či bolestí, zanedbávat vlastní přání a potřeby a vinit se za věci, které se třeba vůbec nestaly a nebo ne tak, jak si myslíme my a druzí. Jsou věci skryté pod povrchem věcí, pod který nevidíme, a ne všechno je vždy tak, jak to vypadá. Možná zkrátka ještě nemáme všechny informace, které bychom chtěli, abychom se opravdu přesvědčili, že je to pro něco dobré, avšak v tomto čase jsme vedeni k tomu, abychom zkrátka věřili. Můžeme požádat své anděly o vedení, i o to, aby nám případně zabránili udělat něco, co by někomu uškodilo, nejsme-li si sami sebou nebo svými úsudky příliš jistí. Nyní se máme více soustřeďovat na sebe místo druhých a řešit v první řadě svůj vlastní život než to, jak žijí druzí ten svůj.

Osvoboďme se od omezení, do kterého jsme se uvrhli v domnění, že tím druhé "ochráníme" před svou nedokonalostí nebo před něčím špatným, co bychom jim mohli udělat, kdybychom následovali svá přání. Jsou-li naše přání upřímná a v souladu s tím, co cítíme jako to nejlepší, můžeme je bez obav následovat, i kdyby proti tomu protestovali všichni ostatní. Možná, že svou volbou prolomíme dlouhodobé zažité omezení, které se nikdo jiný prolomit neodvážil - právě proto, že se nechal zmást tím, že s ním nikdo jiný nesouhlasí. Je moudré nechat si druhými poradit a vyslechnout je, avšak v konečném důsledku je to NAŠE a jenom naše vedení, které nám nejjasněji řekne, zda to, co si přejeme udělat, je dobré či nikoli. A to i tehdy, kdy nám či druhým následné dění zdánlivě ublíží. Naše srdce nás vede ke VŠEMU, co potřebujeme, včetně lekcí, díky nimž přehodnotíme svá různá omezení nebo návyky, díky nimž překonáme něco, co bychom bez nátlaku či bolesti překonat nedokázali, i situací, které nás pouze pokoušejí a testují naši schopnost věřit vlastnímu úsudku navzdory odporu okolí. Někdy nám například kritika ze strany druhých může pomoci otevřít oči a uvědomit si nějaký návyk ve svém chování, který bychom bez zpětné vazby nerozpoznali. Jindy nám však zdánlivě dobře míněná kritika - a často i obratně obhájená logickým argumentem - přišla pouze říci: "Heleď, měl/a bys více poslouchat své vlastní srdce než názory druhých a přestat jim podřizovat svůj život a své pocity. Jen proto, že oni si myslí, že jsi špatný/á, nemusíš věřit, že to tak opravdu je." Možná se nám na první pohled zdá být těžké to rozlišit, ale vnímáme-li své vlastní srdce, nijak těžké to není. A andělé chtějí, abychom se právě to naučili - být v souladu se sebou samými natolik, abychom dokázali rozpoznat, co je a co není pro nás dobré, abychom se tím dokázali řídit a jednat podle toho, abychom se nenechali omezovat a zraňovat jinými lidmi nebo jejich názory, abychom po své cestě dokázali dále kráčet beze strachu z toho, že bychom se někomu nezavděčili a tím mu ublížili, a aniž bychom za sebou vláčeli železnou kouli "hříchů druhých", na které dle přesvědčení ega musíme "pro vlastní bezpečnost" neustále myslet, aby se na ně náhodou nezapomnělo a aby někdo pamatoval na to, že mají být potrestáni, a že my sami si na ně musíme dávat pozor. Kontrolovat druhé nepomůže ani jim, ani nám. My tím jen vyplýtváme svůj drahocenný čas a energii a je to nijak nezmění. A obdobně nemůžeme sami sobě bránit v životě jen ze strachu, že bychom mohli udělat nějakou chybu nebo že bychom se někoho dotkli. Stačí nám vědět, že řídíme-li se svým vnitřním vedením a jednáme v souladu s ním, bude to vždy správně, v souladu s Nekonečnou Moudrostí a s Nejvyšším Dobrem pro všechny. S tímto vědomím můžeme klidně kráčet životem, a to i tehdy, když názory druhých na nás nebo na naše volby nebudou zrovna růžové.
Osvojíme-li si tuto drahocennou lekci a naučíme se následovat své vnitřní vedení navzdory nesouhlasu vlastního či cizího rozumu, odstraníme tím obrovský blok, který nám dosud bránil ve svobodném jednání a v životě jako takovém. Je pravda, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Co však nevíme, je to, že i zdánlivě nešťastná událost může být skrytým přáním a svobodnou volbou druhé duše, která si tuto zkušenost vyžádala již na Nebesích a která ji potřebuje pro vlastní růst a vlastní cestu ke štěstí. Snaha se neustále všem zavděčovat může vypadat navenek šlechetně jako ohleduplnost, ve skutečnosti však brání v cestě kupředu nám i druhým, a nekonáme tím tedy nic dobrého. Když se budeme řídit svým srdcem, nikdy neuděláme nic špatně. To je to hlavní, co je třeba mít na paměti. ♥

* * *