"Nedávno
jsem navštívila Českou republiku a Slovensko. Když jsem byla v letadle,
andělé mi řekli, že zažiji něco, co mě chytí za srdce. Ale víc mi
neřekli.
Teprve když jsem v krásném sále pražské Lucerny
požehnala asi polovině lidí, kterých se tam shromáždilo hodně přes
tisíc, jsem si to uvědomila. Pro požehnání si přišlo mnoho mladých lidí,
někdy celé skupiny, ale neobyčejné na tom bylo, kolik těch
mladých lidí mě prosilo, někdy lámanou angličtinou, abych to požehnání
věnovala ne jim, ale jejich rodičům. Tu a tam se něco podobného stalo už
předtím, ale nikdy ne v takovém rozsahu.
Jeden snad
sedmnáctiletý chlapec mi se slzami v očích řekl: „Moji rodiče žijí ve
stresu a já bych jim rád předal toto požehnání. Moc si přeji, aby moji
rodiče byli šťastní.“
Anděl strážný toho mladíka stál za ním, držel
ho a dal mi pokyn, abych se tomu chlapci podívala do očí. Uviděla jsem,
že z nich vyzařuje neskonalá láska. Ten chlapec miloval své rodiče z
celého srdce a skutečně doufal, že jim toto požehnání pomůže vnést do
společného života více radosti. Pomodlila jsem se, aby se to vyplnilo, a
požehnala jsem mu.
Velmi mě dojalo, kolik mladých lidí si
dělalo starosti o své rodiče. Pochopila jsem, že ti chlapci a dívky si
svých rodičů váží a že s nimi mají mnoho společného. Uvědomovali si, že
jejich rodiče jsou individuality, a toto vědomí jejich lásku ještě
prohlubovalo.
Nevím, čím si mám vysvětlit, proč jsem se s tímto
jevem v České republice a na Slovensku setkávala tak často. Snad to má
co dělat s nedávnou historií těchto zemí. Jedině vím, že bych si moc
přála, abych se s tak srdečnou láskou a úctou k rodičům setkávala i
jinde ve světě."
* * *
- z knihy Andělská láska, Lorna Byrne
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.