Proč se tak bojíme být štastní?

Trpíte "happychondrií"? (v překladu "happy" = "šťastný"; pozn. překl.)

Štěstí nám připadá tak přirozené a normální, a přesto ho často bereme jako něco zvláštního, divného, náhodného, bonusového nebo vítězného. Namísto abychom přijímali štěstí s otevřenou náručí stejně jako svého drahého blízkého přítele, tak se mu vyhýbáme... naše myšlenky jsou plné podezření, pochybností, cynismu a strachu - čekáme na okamžik, kdy se to zkazí.

Štěstí si jasně přejeme, ale nevěříme mu. Čas od času si dovolíme prožít okamžiky potěšení, ale když zažíváme štěstí, které je mnohem živější, skutečnější a trvalejší, jsme zavaleni zpochybňováním a narážíme na své strachy.

Zpochybňujeme štěstí úplně stejně jako zpochybňujeme sami sebe. Ve zkratce se bojíme štěstí.

Největší ironií je to, že se vlastně bojíme všeho, co se nám líbí. Podle strachu vás například úspěch zkazí, peníze jsou kořenem všeho zla, sláva vás zničí, láska vás zaslepí, štěstí je sobecké a odchod do důchodu je pro vás smrt. Je zvláštní, že to, co si nejvíce přejeme, nás nejvíce děsí.

"Happychondrie" je pojem, který užívám k popisu strachu ze štěstí a částečně i naprosto chorobné pověry, které shromažďujeme a které upřednostňujeme před štěstím. Štěstí je našemu nepodmíněnému Já tak přirozené, a přesto nás naše vlastní podmiňování naučilo jaksi zamlžovat své prožitky štěstí nekonečným mylným vnímáním, přesvědčeními plnými strachu, mylnými předpoklady a zbytečnými dogmaty.

Až příště zažijete upřímné štěstí, všímejte si svých myšlenek, které přitom máte, a sledujte, nakolik nepodmínění dokážete být v jeho přijetí. Všímejte si například, jak vaše nepodmíněné Já toto štěstí vítá, jak je srdečné, plné lálsky a hluboké vděčnosti.

Rovněž si všímejte, jak se vaše podmíněné já snaží vaše štěsti zpochybnit, ovládnout ho, udržet si ho v uctivé vzdálenosti nebo ho naopak k sobě připoutat ze strachu, že mu toto štěstí uletí.

Všimli jste si někdy, když jste šťastní, že myslíte na silně děsivé myšlenky jako "Dej si pozor na pád", "Čím jsem si to mohl/a zasloužit?" a "To je příliš dobré na to, aby to byla pravda." ? Sledujte to nadále a všimnete si i dalších strachů jako "Co jsem zapomněl/a?", "Tohle nebude trvat dlouho", "Co za tím je?", "Možná jsem nevypnul/a sporák", "Za tohle budu určitě muset nějak zaplatit", "To je neuvěřitelné", "Zamkl/a jsem zadní dveře?", "Všechno dobré musí jednou skončit", "Než půjdu večer spát, tak budu brečet" a další. Dopřejte si chvíli, než budete číst dál, a připište k těmto strachům další, které vás napadají. Vědomí si těchto děsivých a omezujících myšlenek (a velký úsměv!) je důležitým krokem k jejich odstranění a překonání.

Když se objeví štěstí, prožíváme směsici ohromné vděčnosti a hlodavých pochybností.

Strach nám radí: "Když jsi šťastný/á, skryj to." Bojíme se své štěstí ukázat kvůli strachu, že si o nás budou druzí myslet, že jsme domýšliví, sobečtí, infantilní nebo nezodpovědní s hlavami v oblacích. Obzvláště se bojíme toho, že příliš mnoho štěstí ohrozí naše profesní postavení. Mnozí lidé pracují ve velmi nepříjemném a nekreativním prostředí plném strachu, kde jejich kariéru může ohrozit i to, že se dvakrát v jednom týdnu usmějí.

Také jsme si nějak uložili do své podmíněné mysli, že štěstí je rouhání. Bojíme se, že když budeme příliš šťastní, tak tím nějak rozhněváme druhé, vyvoláme závist a odmítnutí. Uvěřili jsme, že ve chvíli, kdy vystoupíme ze svého dosavadního "ne zase tak závratného" teritoria, budeme nenáviděni a odsuzováni za své štěstí. Nejen, že jsme se naučili bát se, když jsme šťastní, ale také jsme se naučili cítit se za to velmi provinile. Příliš mnoho štěstí - představa na hony vzdálená té, která bere štěstí jako dar pro všechny - se stává terčem jako nepřítel, který nás povede k hédonismu, postrádání morálních hranic, ke zničení našich hodnot, ke ztrátě řádu či kontroly, a k zániku světa. Je to jako bychom se naučili věřit, že štěstí odkrývá vnitřní "zlo" místo naší přirozené, nepodmíněné dobroty.

Také je tu strach, že když dost netrpíme, svět nebude moci fungovat! Naučili jsme se věřit i tomu, že i když bohové tolerují příležitostné štěstí, tak jakékoli štěstí trvající déle než půl hodiny bude draze zaplaceno a v nejhorším případě nás potká nějaká zkáza! Dalším zabijákem radosti je osud. Když jsme šťastní, držíme si zkřížené prsty, zadržujeme dech, snažíme se nechodit pod žebříky a vyhýbáme se černým kočkám.

Strach ze štěstí je předáván z generace na generaci, vždy věrně založený na mýtech, pověrách a podvodech, které byly dříve. I my v tom hrajeme svou roli. Podle naší "happychondrie" štěstí neplodí další štěstí, ale naopak zvěstuje počátek většího utrpení. Není divu, že jsme se naučili bát se štěstí.

- Robert Holden

 * * *

zdroj: http://www.healyourlife.com/why-are-we-so-afraid-of-being-happy 
překlad: Magda Techetová