Andělská slova pro vánoční čas

Bylo 17. prosince 2013 a já sledovala zdravotní sestřičku, jak převléká pokrývky lůžka, na němž jsem ležela několik posledních týdnů. Děkovala jsem jí za péči, kterou mi poskytla, stejně tak jako panu primáři a dalším lékařům a sestrám, kteří mi blahopřáli k uzdravení. Nebýt jich, dnes bych možná tato slova nepsala. Vděčím jim všem za to, že jsem dnes tady, živá a zdravá, a mohu předávat jejich laskavost zase dál. Když se pak na oddělení dostavil můj táta, vzal mi tašku s osobními věcmi a vydali jsme se na cestu domů. Procházeli jsme dlouhou chodbou k východu, kde už zdálky svítila vánoční světélka, a já si v tu chvíli uvědomila, že jsou vlastně Vánoce. Celé ty týdny, kdy mé tělo bojovalo s těžkou mononukleózou, jsem strávila jen spánkem a vůbec jsem nevnímala okolí. Opravdu mě to tedy překvapilo. Cestou k východu jsem viděla ostatní pacienty, kteří si povídali se sestřičkami, jež byly pro některé z nich jejich jedinou společností. Byli tam lidé, kteří měli umělé stromečky a světélka i na pokojích, protože na Vánoce nemohli jet domů. Na pokoji č. 2 ležel děda, který podle slov sestřičky neměl dokonce vůbec nikoho. Nakoukla jsem tehdy do pokoje, abych mu popřála mnoho zdraví, a děda se na mě i bez zubů usmál tak upřímně, že mě to zahřálo na duši. Pak mi zamával a já s tátou odešla. V mém srdci se však v ten okamžik zrodil soucit, jaký jsem za celý svůj život nepamatovala a který mi od té doby připomíná, jak hluboký význam pro nás Vánoce mohou mít a kolik dobra během nich vlastně můžeme rozdat.

Vánoce po mém návratu z nemocnice byly úplně jiné než všechny předchozí. Nejen tím, že jsem měla upřímnou radost z toho, že mám po měsíci opět hlad a že mé tělo začíná zase fungovat, ale také proto, že už jsem nemyslela jen na sebe a svou rodinu, ale i na všechny ty lidi v nemocnicích - na pacienty, na lékaře, na sestřičky, a také na policisty, hasiče, veterináře a všechny ostatní, kteří během svátků udržují pohotovost, aby mohli lidem či zvířatům okamžitě pomoci, kdyby to potřebovali. Děkovala jsem všem celým svým srdcem za všechnu práci, kterou pro nás dělají a díky které se můžeme cítit chránění a v bezpečí. Jsou to skuteční andělé na Zemi.

Má vděčnost však patřila také našim andělům na Nebesích, kteří jsou v citově vypjatých obdobích, jako jsou i Vánoce, o to blíže našim srdcím – ať už nám pomáhají se radovat a oslavovat lásku a harmonii s našimi milovanými, a nebo léčit hluboký smutek a žal, které pociťujeme, jsme-li právě v tomto období něčím zarmouceni či omezeni. V čase Vánoc vnímáme i obyčejné věci neobyčejným způsobem a nešťastné pocity na nás doléhají obzvláště silně.

Andělé jako bytosti lásky a míru jsou velmi rádi, když se jako lidé společně radujeme a využíváme svátky jako příležitost oslavovat dobro, projevovat štědrost a laskavost druhým a posilovat pouta mezi námi. Nadšeně nám pomáhají se vším, co podnítí lásku a mír v našem vlastním nitru i v našich vztazích, protože se tak tyto krásné energie šíří dále do světa a přinášejí mu hojivou, krásnou energii. Máme-li jakékoli láskyplné záměry, naši andělé nám vždy pomáhají všemi prostředky k jejich naplnění. Naše štěstí je i jejich štěstím.

Jsou tu však stejným dílem i pro ty, kdo se z Vánoc netěší nebo se během nich trápí. Andělé hluboce soucítí se všemi, kdo prožívají během svátečního období stesk, smutek, žal, pocity osamělosti či opuštění, ale i hněvu, hořkosti nebo závisti, které se v nás někdy probouzí, vidíme-li ostatní se radovat, zatímco jsme sami plni zoufalství. Těm z nás, kdo si o Vánocích nějak zoufají, andělé připomínají, že je to především svátek lásky – a tedy i lásky vůči sobě samým – a že naše pocity jsou zcela lidské a je třeba je milovat a přijmout takové, jaké jsou. Pocity nemůžeme soudit. Jsou to prostě pocity. Jsou naše. Jsou součástí naší lidskosti. A ať už jsou jakékoli, je třeba mít k nim úctu a dát jim volný průchod, pokud cítíme, že potřebují vyjít ven. Zejména o svátcích, kdy se všude víří všelijaké emoce, je jen přirozené, když z nás začnou vyplouvat pocity i dlouho potlačené nebo přehlížené, nebo ty, kterým jsme se prostě neodvážili dát průchod, zatímco jsme museli během všedních dní pracovat a neměli chvilku pro sebe.

Vánoce jsou časem otevírání srdcí – ať už je otevíráme láskou k druhým a štěstím z radostných setkání a oslav, a nebo uvolněním citů, které jsme tak dlouho zadržovali a které konečně mají svou možnost vyjít ven. Nemějme tedy špatný pocit z toho, že máme z Vánoc smíšené dojmy. Je to naprosto v pořádku. Láska znamená i to, že si dovolíme úplně se otevřít a očistit své srdce od pocitů, které ho tížily. Milujeme-li i tyto své pocity, pomáháme jim k uzdravení a smířlivému odchodu, a tím také k uvolnění místa v našem srdci, které bude moci naplnit nová láska a mír. Každý pocit je důležitý. Každý si zaslouží svůj prostor. Nechme jim ho tedy a umožněme svému srdci, aby se uzdravilo.

Vánoce nejsou jen o úhledně zabalených dárcích, které dáváme svým blízkým, abychom je potěšili či ocenili. Jejich smyslem je dávání jako takové, ve svém pravém slova smyslu. Jsou o lásce, soucitu, pomoci, štědrosti a milosrdenství, které mohou mít nespočet různých podob. Jak kdysi řekla Matka Tereza: "Nejde o to, kolik dáváme, ale kolik lásky vkládáme do dávání." Než se tedy začnete trápit kvůli tomu, že nemáte peníze na dárky, zklidněte svou mysl, uvolněte se a dejte prostor své kreativitě, která vždy najde způsob, jímž můžete svým drahým projevit lásku i bez peněz.

Zvláštní místo patří o svátcích našim zesnulým blízkým. Ve svátečním čase na nás může dolehnout stesk nebo žal kvůli jejich fyzické nepřítomnosti, a tak nemáme chuť se o Vánocích radovat. Víme, že bez našich drahých už to nikdy nebude jako předtím. Těm z nás, kdo se trápí steskem a žalem, andělé radí, aby si k sobě své milované přizvali v duchu a nebáli se s nimi svátky sdílet i přesto, že již nejsou fyzicky mezi námi. Můžeme s nimi i rozmlouvat, ať už v duchu nebo nahlas, a to bez jakýchkoli rozpaků. Andělé nám pomohou, abychom se i přes své smutné pocity o Vánocích zaměřili hlavně na lásku, kterou jsme se svými zesnulými blízkými sdíleli - a stále sdílíme.

Ti, kdož se trápí, udělají dobře, když se o Vánocích zaměří na vlastní léčení, klid a péči o sebe. Ti z nás, kdo mají naopak radosti a štěstí na rozdávání, ať vyšlou své energie do světa. Dělejte hezké věci pro ostatní. Těšte se z radosti dávání, které vás naplní pocitem smysluplnosti a které dají Vašim Vánocům úplně jiný rozměr. Chcete-li a můžete-li, pomáhejte fyzicky, finančně či materiálně tam, kde je vaše pomoc potřebná. Nemůžete-li pomoci takto, darujte světu svou energii. Vyšlete své modlitby těm, kdo je potřebují. Vysílejte energii lásky a hřejivé, léčivé pocity prostřednictvím vizí, slov, pohledů či záměru. Vaše energie se vždy dostane tam, kde může pomoci. 

Do nového roku nám naši andělé radí pouze jedno jediné, jednoduché a přitom všezahrnující předsevzetí: Více milovat. Protože když milujeme, pak vše, na co myslíme, co cítíme, konáme, říkáme, vyzařujeme a zpětně k sobě přitahujeme, je láskyplné. A právě láska pomáhá k uzdravení, štěstí a naplnění nejen nám, ale i celému našemu světu.

Milosrdné Vánoce a láskyplný nový rok všem přeje 

Magda Techetová

TIPY NA VÁNOCE

• Napište dopis těm, jimž máte potřebu něco říci. Nemusíte ho odesílat; jde jen o vyjádření pocitů, které v sobě dlouho nosíte a které je třeba vyslat tam, kam patří, i kdyby jen v duchu. Necítíte-li se vedeni přímo k rozhovoru s nimi, je takový dopis ideálním řešením. Vám se uleví a všechno důležité, co by měli vědět, jim mohou místo vás odnést andělé na svých křídlech. Přinese vám to klid na duši a nebudete si Vánoce kazit neodpuštěnými záležitostmi.
• Ukliďte si doma nebo přeorganizujte nábytek. Energie ve vašem domově se tak očistí a nově rozproudí, což se pozitivně odrazí také ve vašem životě.
• Dokončete záležitosti, které potřebujete dokončit, ať na ně nemusíte o svátcích myslet.
• Běžte si zazpívat koledy, třeba do kostela nebo na vánoční akce. Připojte se k ostatním lidem v duchu Vánoc a těšte se z jednoty a sounáležitosti, které pomáhají léčit svět.
• Poslouchejte skladby, které vás potěší a pomohou vám se uvolnit a cítit se lépe.
• Svým milovaným zesnulým vytvořte speciální místo, které pro ně radostně vyzdobíte a které vám pomůže s nimi sdílet štěstí Vánoc i přesto, že již nejsou fyzicky s vámi. Například udělejte hezký barevný rámeček pro jejich fotografii, umístěte ji do vyklizené a nově vyzdobené poličky a vždy, když se na ni podíváte, vyšlete lásku jim i sobě samým. Nechejte volně vycházet emoce ze svého srdce, pamatujte však především na lásku a pocity štěstí, že jste spolu mohli žít a milovat jeden druhého.
• Vysílejte modlitby lidem, kteří je potřebují, i třeba zvířatům, přírodě, Zemi nebo Vesmíru. Vaše energie poputuje přesně tam, kde bude nápomocná.
• Udělejte něco hezkého pro jiné lidi nebo třeba pro zvířata. Nakrmte ptáčky, darujte krmivo nebo dečky útulkům, navštivte někoho v nemocnici nebo pošlete dárky dětem. Pomoci přitom nemusíte jen hmotným způsobem, ale i laskavým slovem, gestem nebo úsměvem.