Nenaplněný vztah mezi synem a otcem

"V případě, že nefunguje vztah syna s otcem, můžeme nalézt u syna podobné zranění, jako je tomu u matek a dcer - subjektivní pocit, že je otcem odmítán, což může mít pro syna značné negativní následky.

Vztah nemusí být funkční z různých důvodů. Otec mohl být doma jen málo, případně syna ke svým aktivitám nepřizval. Mohl se projevovat citově chladně a syna kritizovat. Mohlo se stát, že spolu otec se synem málo komunikovali, nerozmlouvali o důležitých tématech. Schází tak vzor, který synům později v životě pomáhá zhostit se své mužské a dále otcovské role. Otec syna nepochválí, neocení. Syn se cítí odmítnutý nebo opuštěný.

Podobně jako u emočního zranění odmítání dcery matkou, syn odmítaný otcem bude mít v dospělosti potíže s nízkou sebedůvěrou, nebude cítit vnitřní sílu, která u mužů vede ke schopnosti aktivně se stavět k životu čelem. Pokud vnímal muž subjektivně i pocit opuštění, je spíše bezradný, netuší, jak se životem naložit, co si počít. Může bloumat od ničeho k ničemu, v čemkoli postrádá základní smysl. U tohoto emočního zranění se často setkáváme s muži menšího vzrůstu, drobnějšími až hubenými, jako tomu bývá u dcer odmítnutých matkou.

Opuštění prožívají synové, pakliže otec opustil rodinu, přičemž nezáleží, zda se tak stalo před jeho narozením, nebo až po něm, případně se jedná o otce, který je doma fyzicky nepřítomen.
Velmi často v této souvislosti nacházíme narušenou či velmi slabou mužskou energii, neschopnost stavět se čelem k odpovědnosti a problémům, sklony k pití alkoholu nebo jiným závislostem. Pokud nefunguje ani vztah mezi matkou a otcem dítěte, mohou se u syna v budoucnu objevit emoční narušení, která mu brání vytvářet uspokojivý partnerský vztah.

Podle převažujícího emočního zranění se v případě silného odmítnutí setkáváme spíše se strachem z emoční blízkosti, v případně emočního zranění z opuštění se sklony k závislosti na partnerce. Muž se pak chová jako dítě, které se pevně přitiskne k matce a je zoufalé z pomyšlení, že by je matka mohla opustit. Je tomu tak proto, že je v danou chvíli ve vztahu vlivem úzké emoční vazby k partnerce aktivní jeho vnitřní dítě, které bylo v minulosti zraněné.

Mnohdy stojí za pocitem odmítnutí či opuštění jen neporozumění. Jindy se ale jedná o skutečné opuštění, pokud otec reálně odchází od rodiny, před narozením syna nebo brzy po něm, aniž by udržoval se synem jakýkoli kontakt, případně otec syna velmi okatě odmítá, protože sám prožil silné emoční zranění se svým otcem.
Opustí-li otec rodinu, zakládá se nejčastěji zranění z opuštění i odmítnutí, někdy i spolu s křivdou a zradou. Tam, kde zrada ani křivda nefiguruje a v nitru syna se nachází pocit odmítnutí a opuštění, lze vidět spíše bezradného muže bloumajícího životem. Je tu jistá odevzdanost, chybí jiskra pro podnikání čehokoli.

Pokud se ke zranění z opuštění a odmítnutí přidruží i pocit zrady nebo křivdy, pak se někdy z takových mužů stávají sportovní šampioni nebo zastávají vysoké posty. Podvědomě chtějí otci ukázat, zač je toho loket, nebo sami sobě dokázat, že jsou dost dobří. Ačkoli někde uvnitř se občas ozývá pochybovačný hlas o sobě samém, hlas plný strachu, že někdo pozná, že nejsem dokonalý, strachu z toho udělat chybu. A nemohou si pomoci, nemohou přestat. Stále se ženou kupředu. Podvědomě doufají v pochvalu, ocenění za to, co dokázali. Někdy od otce, někdy od náhradních postav. Obětovali většinu energie na to, aby se stali tím, kým teď jsou. I v případě, že se jim daří dosahovat vysokých cílů, se ale někde uvnitř ukrývá nejistý, zraněný malý chlapec.

Proto také tyto příběhy ne vždy končí dobře. Pro takového muže bývá totiž velmi těžké nalézt svou hodnotu bez všeho, co vlastní, dokázal či vybudoval. Nedokáže zvolnit a hledat, kým vlastně je bez všeho toho majetku a dosaženého úspěchu. Někdy takového muže nakonec zradí tělo v důsledku vyčerpání a on je nucen začít bilancovat svůj dosavadní způsob života."

* * *

- z knihy Konec utrpení v rodinách a vztazích, PhDr. Veronika Neumannová