Když radost bolí

"Mnozí z těch, kdo prožili nějaké trauma, nemají problém kvůli tomu, že by necítili radost, ale kvůli tomu, že jejich tělo neví, jak radost a jí podobné emoce zpracovat. A o tom se příliš nemluví.

Pokud někdo vyrůstal v nepředvídatelném nebo nebezpečném prostředí, pak se jeho nervový systém tomuto prostředí přizpůsobil tak, že zůstával permanentně hyper-pozorný a opatrný. Tito lidé se v důsledku svého původního prostředí naučili, že klid nikdy netrvá dlouho, že po každé chvilce štěstí následuje zklamání a že pocit bezpečí je vždy něčím vykoupen.

A tak, i o mnoho let později, kdy se jejich vlastní život stabilizuje a zlepšuje, jejich tělo stále chápe období klidu a štěstí jako ohrožení. Říká se tomu NEUROCEPCE. Náš nervový systém neustále skenuje okolí a vyhledává jakékoli známky potenciálního nebezpečí nebo naopak možností, jak si zajistit bezpečí, aniž bychom si to uvědomovali. Mnoho lidí, kteří prožili trauma, pak podvědomě vnímají radost jako hrozbu, čistě proto, že je jim tento pocit cizí.

Pokud patříte mezi tyto osoby, neznamená to, že je to špatně. Znamená to jen, že vaše tělo se naučilo přežívat traumatické události a prostředí tím, že se snažilo být neustále na všechno připraveno. A pokud pro vás nebylo bezpečné cítit se dobře a uvolněně, pak se vaše tělo naučilo spojovat si dobré pocity se zranitelností, nebezpečím a ztrátami. To není dysfunkce. To je adaptace.

Je-li vám to povědomé, toto by vám mohlo pomoci:

1. Připomínejte si, že radost nemusí být nijak extrémní nebo nezvladatelná. Můžete se naučit ji prožívat skrze malé chvilky klidu a lehkosti, které se postupem času naučíte prodlužovat. Takto učíte svůj nervový systém tolerovat pocit bezpečí, aniž by začal postaru bít na poplach.
   
   
2. Přestaňte brát svou neschopnost prožívat radost jako něco špatného. Pokud se cítíte nesví, když máte radost, neznamená to, že je s vámi něco špatně nebo že tato radost není skutečná a opodstatněná. Znamená to, že vaše tělo se stále ještě učí, jak se v radosti cítit bezpečně.
   
   
3. Naučte se využívat uzemňovací techniky, když vás opět přepadne pocit ohrožení. Soustřeďte se na místnost, ve které jste, na zemi pod vašima nohama, napijte se studené vody nebo začněte zhluboka dýchat, abyste pomohli svému tělu si uvědomit, že je v bezpečí a že se nic neděje. Není třeba, abyste se snažili jeho varovný systém silou umlčet - jen mu ukažte, že to, na co reaguje jako na hrozbu, ve skutečnosti hrozbou není.

Radost není jen nastavení mysli. Je to fyziologický prožitek. A pro ty, kdo prožili trauma, je to něco, co se musejí znovu naučit v duševní i fyzické rovině. Ne silou. Ne ve spěchu. Ale pravidelným procvičováním."

- Nadia Addesi

* * *

překlad: Magda Techetová