O jiskření

Má milá,

promluvme si o jiskření.

Znáš ten úžasný, uchvacující pocit, když potkáš někoho nového? Motýlky v břiše, příliv vzrušení, ze kterého se ti zamotá hlava, a pocit, že jsi konečně potkala toho pravého? 

Je třeba si přiznat pravdu, kterou možná nechceš slyšet:
Ono jiskření nemusí vždy znamenat lásku. Často se jedná o reakci nervového systému, který v daném člověku a situaci rozpozná něco, co zná, ale co nemusí být bezpečné. 

Pokud jsi vyrůstala v prostředí, kde sis musela lásku zasluhovat, vydobývat si uznání nebo neustále předvídat možná rizika, aby ses vyhnula odmítnutí, tvé tělo se naučilo považovat úzkost za touhu. Právě proto může být jiskra, kterou cítíš, velmi návyková... dokonce i tehdy, když je osoba, pro kterou jsi vzplanula, nestálá, nedostupná nebo prostě není v souladu s tím, co opravdu potřebuješ. 

Zdravá láska nezačíná vždy ohňostrojem. Někdy začíná tiše, nenápadně, s někým, jehož přítomnost ti umožňuje povolit a uvolnit se, kdo následuje slova svými činy a kdo tě nenechává tápat v nejistotě. 

A v tom je to kouzlo: pokud dáš přednost stabilitě a bezpečí před vzrušením, citová jiskra nevyhasne; prohlubuje se. Mění se v pomalu planoucí plamen, který vydrží hořet i dlouho poté, co prvotní příval nadšení vymizí. 

Zasloužíš si lásku, která ti pomáhá cítit se živá a uzemněná. Takovou, která neumí jen rozbušit srdce, ale také ti dává prostor, kde se můžeš uvolnit a odevzdat. 

Až budeš příště randit, zeptej se sama sebe:
Je toto jiskra lásky... nebo jiskra starých zranění, které se znovu zažehly? 

Vyber si plamen, který tě bude po dlouhé roky hřát, nikoli požár, který tě spálí. 

S láskou,
Jennifer White, vztahový kouč

* * *
- FB Jennifer White
překlad: Magda Techetová