Před několika týdny jsem od
jedné ženy dostal dlouhý e-mail. Z jejích slov prýštilo tolik optimismu a
radosti ze života, že to ve mně vzbudilo zvědavost. Začal jsem tedy
pročítat její webové stránky.
Jmenovala se Ute Kaiserová a byla zpěvačkou. Na webu bylo možné si poslechnout nějaké ukázky její hudby, která mě okouzlila tou stejnou radostí a životním optimismem jako její dlouhý e-mail. Její hudba byla tak pozitivní, její hlas tak jasný a plný síly, že jsem zatoužil dozvědět se o ní více, proto jsem začal hledat více informací.
Jak velký byl můj údiv, když jsem z fotek na jejích webových stránkách zjistil, že tato žena je na vozíčku. Byl jsem naprosto ohromen, protože bych si tu sílu, která z ní vyzařovala, nikdy nespojoval s invalidním vozíkem. Tato žena jakoby v sobě vůbec neměla smutek, který se mi v souvislosti s vozíkem vybavil.
Odepsal jsem jí, že ji považuji za úžasnou zpěvačku, a popsal také své překvapení, když jsem viděl její fotky. Napsal jsem, že mi připomněla autora Kena Keyese, jehož rady ohledně štěstí a radosti ze života mě již před dvaceti lety přiměly k tomu, abych je začal praktikovat sám na sobě. Tenkrát jsem byl také velmi překvapen, když jsem v závěru knihy zjistil, že tento muž byl následkem dětské obrny upoután na invalidní vozík. Žasl jsem, že tyto vnější okolnosti nedokázaly změnit nic na tom, jak prožíval štěstí.
Přitom jsem si vzpomněl i na německého saxofonistu Klause Kreuzedera, který byl také odkázán na invalidní vozík a hrál na pódiu se všemi velikány světa. Měl jsem jeho desky a jednou jsem ho viděl čtyři hodiny živě na pódiu se Stingem. I z tohoto muže prýštila prostřednictvím jeho hudby neuvěřitelná radost ze života.
Vnímání a prožívání štěstí očividně nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.
Velmi dobře si vzpomínám na jednu rozsáhlou studii, jež byla před nějakou dobou zveřejněna v Americe. Vědci zkoušeli přijít na to, jeslti jsou bohatí a krásní lidé šťastnější než chudí a nemocní. Hlavním cílem bylo zjistit, zda lidé, kteří právě vyhráli v loterii, zažívají větší pocit štěstí než lidé připoutaní na invalidní vozík.
K tomuto účelu dostal každý účastník malé pípátko, které jej - myslím, že každých 10 minut - vyzvalo k tomu, aby zapsal do tabulky, jak šťastný se cítí v daném okamžiku.
Výsledky byly absolutně ohromující. Neexistoval žádný rozdíl. Bohatí i chudí, zdraví i nemocní měli téměř identické pocity. Vnímali štěstí skoro stejně.
Tato studie, jež se už mezitím stala klasikou ve výzkumu lidského štěstí, ukázala, že vnější okolnosti hrají podstatně menší roli, než se doposud předpokládalo. Mnohem důležitější je fakt, jak tyto vnější okolnosti vnímáme.
Když někdo vyhraje v loterii, vylétne jeho pocit štěstí extrémně vysoko, ale jen na krátkou dobu. Již po několika týdnech se opět dostaví stejná úroveň hladiny štěstí, jakou měl předtím.
Když naproti tomu prožijeme velké neštěstí, nejprve se pochopitelně propadneme do emoční propasti. Ale i v tomto případě se po krátké době vrátí prožívání na stejnou úroveň, na níž bylo předtím.
Vnější okolnosti nás mohou krátkodobě potěšit nebo rozesmutnit. Z dlouhodobého hlediska je ale určující naše vnitřní nastavení.
Podstatné je pouze to, z jakého úhlu pohledu vnímáme náš život.
Někomu, kdo byl právě opuštěn, moc nepomůže, když bude na nejkrásnějším místě zeměkoule, protože myslí jen na své neštěstí.
Na druhé straně ale můžeme těžké časy a nešťastné okolnosti zvládnout mnohem lépe, když ve svém nitru cítíme harmonii a spokojenost.
Štěstí vyvěrá z vnitřního postoje.
Před mnoha lety můj otec nečekaně zemřel při autonehodě a mě ve stejné době opustila tehdejší partnerka kvůli jinému muži. Najednou se mi zhroutil celý svět. Utápěl jsem se v bolesti a nechápal, jak se to mohlo stát, cítil jsem se ztracen, zrazený nespravedlivým osudem, nenacházel jsem smysl v ničem, co jsem dělal. Ani hmotné statky, které jsem nashromáždil, neměly v tom okamžiku žádnou cenu.
Přesně v této době, když jsem měl všechny důvody pro to, abych se cítil nešťastný, jsem si přečetl knihu, v níž byla modlitba, která mi nešla z hlavy. Ještě následující den po probuzení mi stále zněla v uších. Znovu jsem knihu otevřel a přečetl si modlitbu ještě jednou. A v ten moment to bylo, jako by někdo rozsvítil světlo.
Najednou ze mě všechno spadlo, a já jsem se cítil šťastný, plný síly a radosti. Začal jsem tancovat a zpívat, smál jsem se, a pozoroval své nitro úplně jinýma očima. Všechno náhle mělo svůj smysl. Bylo fascinující, jak jsem se začal radovat i z úplných maličkostí.
Tento stav hlubokého štěstí trval dlouho. Ačkoliv se nic nezměnilo na mém vnějším stavu, byl jsem šťastný. Něco ve mně se změnilo, získal jsem jiný pohled na svět. Tento nový pohled mi přinesl pocit nejhlubšího štěstí a spokojenosti. Teprve, až jsem byl v míru sám se sebou, přišel příjemný pocit štěstí a dobré nálady. Nezávisle na vnějších okolnostech.
* * *
- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh
Jmenovala se Ute Kaiserová a byla zpěvačkou. Na webu bylo možné si poslechnout nějaké ukázky její hudby, která mě okouzlila tou stejnou radostí a životním optimismem jako její dlouhý e-mail. Její hudba byla tak pozitivní, její hlas tak jasný a plný síly, že jsem zatoužil dozvědět se o ní více, proto jsem začal hledat více informací.
Jak velký byl můj údiv, když jsem z fotek na jejích webových stránkách zjistil, že tato žena je na vozíčku. Byl jsem naprosto ohromen, protože bych si tu sílu, která z ní vyzařovala, nikdy nespojoval s invalidním vozíkem. Tato žena jakoby v sobě vůbec neměla smutek, který se mi v souvislosti s vozíkem vybavil.
Odepsal jsem jí, že ji považuji za úžasnou zpěvačku, a popsal také své překvapení, když jsem viděl její fotky. Napsal jsem, že mi připomněla autora Kena Keyese, jehož rady ohledně štěstí a radosti ze života mě již před dvaceti lety přiměly k tomu, abych je začal praktikovat sám na sobě. Tenkrát jsem byl také velmi překvapen, když jsem v závěru knihy zjistil, že tento muž byl následkem dětské obrny upoután na invalidní vozík. Žasl jsem, že tyto vnější okolnosti nedokázaly změnit nic na tom, jak prožíval štěstí.
Přitom jsem si vzpomněl i na německého saxofonistu Klause Kreuzedera, který byl také odkázán na invalidní vozík a hrál na pódiu se všemi velikány světa. Měl jsem jeho desky a jednou jsem ho viděl čtyři hodiny živě na pódiu se Stingem. I z tohoto muže prýštila prostřednictvím jeho hudby neuvěřitelná radost ze života.
Vnímání a prožívání štěstí očividně nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.
Velmi dobře si vzpomínám na jednu rozsáhlou studii, jež byla před nějakou dobou zveřejněna v Americe. Vědci zkoušeli přijít na to, jeslti jsou bohatí a krásní lidé šťastnější než chudí a nemocní. Hlavním cílem bylo zjistit, zda lidé, kteří právě vyhráli v loterii, zažívají větší pocit štěstí než lidé připoutaní na invalidní vozík.
K tomuto účelu dostal každý účastník malé pípátko, které jej - myslím, že každých 10 minut - vyzvalo k tomu, aby zapsal do tabulky, jak šťastný se cítí v daném okamžiku.
Výsledky byly absolutně ohromující. Neexistoval žádný rozdíl. Bohatí i chudí, zdraví i nemocní měli téměř identické pocity. Vnímali štěstí skoro stejně.
Tato studie, jež se už mezitím stala klasikou ve výzkumu lidského štěstí, ukázala, že vnější okolnosti hrají podstatně menší roli, než se doposud předpokládalo. Mnohem důležitější je fakt, jak tyto vnější okolnosti vnímáme.
Když někdo vyhraje v loterii, vylétne jeho pocit štěstí extrémně vysoko, ale jen na krátkou dobu. Již po několika týdnech se opět dostaví stejná úroveň hladiny štěstí, jakou měl předtím.
Když naproti tomu prožijeme velké neštěstí, nejprve se pochopitelně propadneme do emoční propasti. Ale i v tomto případě se po krátké době vrátí prožívání na stejnou úroveň, na níž bylo předtím.
Vnější okolnosti nás mohou krátkodobě potěšit nebo rozesmutnit. Z dlouhodobého hlediska je ale určující naše vnitřní nastavení.
Podstatné je pouze to, z jakého úhlu pohledu vnímáme náš život.
Někomu, kdo byl právě opuštěn, moc nepomůže, když bude na nejkrásnějším místě zeměkoule, protože myslí jen na své neštěstí.
Na druhé straně ale můžeme těžké časy a nešťastné okolnosti zvládnout mnohem lépe, když ve svém nitru cítíme harmonii a spokojenost.
Štěstí vyvěrá z vnitřního postoje.
Před mnoha lety můj otec nečekaně zemřel při autonehodě a mě ve stejné době opustila tehdejší partnerka kvůli jinému muži. Najednou se mi zhroutil celý svět. Utápěl jsem se v bolesti a nechápal, jak se to mohlo stát, cítil jsem se ztracen, zrazený nespravedlivým osudem, nenacházel jsem smysl v ničem, co jsem dělal. Ani hmotné statky, které jsem nashromáždil, neměly v tom okamžiku žádnou cenu.
Přesně v této době, když jsem měl všechny důvody pro to, abych se cítil nešťastný, jsem si přečetl knihu, v níž byla modlitba, která mi nešla z hlavy. Ještě následující den po probuzení mi stále zněla v uších. Znovu jsem knihu otevřel a přečetl si modlitbu ještě jednou. A v ten moment to bylo, jako by někdo rozsvítil světlo.
Najednou ze mě všechno spadlo, a já jsem se cítil šťastný, plný síly a radosti. Začal jsem tancovat a zpívat, smál jsem se, a pozoroval své nitro úplně jinýma očima. Všechno náhle mělo svůj smysl. Bylo fascinující, jak jsem se začal radovat i z úplných maličkostí.
Tento stav hlubokého štěstí trval dlouho. Ačkoliv se nic nezměnilo na mém vnějším stavu, byl jsem šťastný. Něco ve mně se změnilo, získal jsem jiný pohled na svět. Tento nový pohled mi přinesl pocit nejhlubšího štěstí a spokojenosti. Teprve, až jsem byl v míru sám se sebou, přišel příjemný pocit štěstí a dobré nálady. Nezávisle na vnějších okolnostech.
* * *
- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.