Karetní výklad strážných andělů pro týden od 15. do 21.12. 2014

Milí přátelé, tak jako každý týden vám přináším karetní výklad pro následující týden, provedený s Tarotovými kartami strážných andělů od Doreen Virtue a Radleigho Valentinea. Karty platí všechny v průběhu celého týdne, nejsou řazeny chronologicky :)

- Magda

* * *

Jako první nám vyšla karta Dvojka Činu. Ta nám říká, že máme věřit ve svou schopnost dělat správná rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že minulý týden karty vypovídaly o poměrně velké nerozhodnosti, pravděpodobně je toto známka jistého pokračování v našem váhání. K lepšímu rozhodování nám může pomoci, když se nebudeme dívat pouze na to, co momentálně prožíváme, ale na širší pozadí, do něhož naše momentální dění zapadá. Máme brát na vědomí, že to, co zažíváme, je pouhý malý zlomeček něčeho většího, něčeho, co nám pomáhá jít po své vyšší cestě a co nám z ní odstraňuje všechny překážky a zábrany. Když si uvědomíme, že momentální dění má posloužit něčemu mnohem vyššímu a že to má hlubší smysl, snáze to přijmeme a také se snáze rozhodneme, jak se k tomu postavit a co udělat dál. I když momentálně můžeme vnímat jisté zpomalení nebo pozdržení našich plánů, máme tento čas využít k promyšlení našich dlouhodobějších vizí a popřemýšlení nad svými záležitostmi v širším měřítku.
Tato karta také poukazuje na to, že možná uzavřeme spojenectví s někým dalším, novou formu partnerství, především kolegiálního nebo přátelského. Jedná se o podporu, kterou nám Nebesa posílají ve formě člověka nebo vztahu. 

Dále tu máme kartu Léčitel Emocí. Ta může charakterizovat konkrétní osobu (pravděpodobně se jedná o onoho pomocníka či partnera, na něhož odkazuje první karta), která má široce otevřenou náruč, je velmi vnímavá, empatická, hodná a štědrá. Jedná se o někoho, kdo vždy ví, co dělat, a porozumí problému dříve, než ho vůbec popíšeme. Už jen v pouhé přítomnosti tohoto člověka se obvykle cítíme velmi dobře. 

Ohledně situace tato karta odkazuje na to, že jsme nyní voláni do hloubky svých emocí. Zesiluje se naše intuice a vnímavost. Ve svých srdcích nosíme upřímné přání pomáhat druhým a jsme plni soucitu. Nemáme však zapomínat sami na sebe. S ohledem na blížící se svátky tato karta vypovídá o zesílené emocionalitě, a to jak vůči druhým (i zvířatům, životnímu prostředí atd.), tak i vůči sobě samým. Můžeme pociťovat lítost nebo stesk, hlavně pokud jsme zažili nějaké ztráty, ať už kvůli smrti někoho blízkého nebo kvůli ztrátě kontaktu s ním. Tato karta nám připomíná, že my i druzí budeme mít největší prospěch z čisté lásky. Když se přestaneme soustřeďovat na to, čeho je nám líto, a místo toho si uvědomíme lásku, kterou cítíme, bude nám nejen lépe, ale také více pomůžeme svému okolí, aby se neutápělo v pesimistickém naladění. Naše emoce mají velkou moc. A čím jsme citlivější, tím lépe dokážeme se svými emocemi pracovat a poznat, co bude pro všechny nejpříjemnější. Využívejme tedy svou schopnost empatie a citového prožívání ve prospěch nás i našich blízkých. 

Jako třetí nám pro tento týden vyšla karta Přehodnocení a přemítání. Říká nám, že jsme se dostali na rozcestí, na němž se máme rozhodnout pro směr, jímž se bude náš život ubírat dál. Jedná se pravděpodobně o vyvrcholení našeho období nerozhodnosti, kdy si uděláme skutečně jasno v tom, co si přejeme a co si naopak nepřejeme, a podle toho si zvolíme nový směr. Tato karta vypovídá o tom, že je něco za námi, že jsme něco překonali, a z velké části to jistě souvisí s oním téměř nekonečným rozhodováním. Také nám však zdůrazňuje, že když konáme nějakou volbu, máme vycházet ze svého skutečného já, ze svých skutečných tužeb, ze svých skutečných přání... ze sebe samých. Jsme zahlceni přáními druhých a snažíme se jim vyhovět, protože jsme schopni vycítit jejich potenciální zklamání nebo rozhořčení v případě, že bychom jim nevyhověli, a tak se ve svých přáních často přizpůsobujeme těm jejich. Nechceme nikomu ublížit. Nechceme se cítit provinile, nechceme nikoho zklamat. Ale když se ve svých volbách neustále podřizujeme druhým, pak se možná zavděčíme jim, ale vůči sobě pocítíme hluboké pocity viny a dluhu. Naše duše nám pak dává najevo, že ji zanedbáváme. Začíná se ozývat, ať už prostřednictvím špatné nálady, nenaplnění, nekonečného pocitu neuspokojení, a nebo i prostřednictvím fyzických nemocí. Volá na nás, abychom se konečně začali věnovat sami sobě a konečně začali žít svůj život podle sebe, tak jak si to opravdu přejeme.

Naše skutečná přání představují volání našeho Vyššího Já. Naše Vyšší Já nemá pražádný zájem o to někomu škodit. To se však týká i nás. Když naše Vyšší Já vidí, že si sami ubližujeme, začne nás na to různými způsoby upozorňovat a bránit nám v tom. Mnohdy se nám v tom snaží pro naše dobro zamezit prostřednictvím stupňující se frustrace, která se stupňuje až do chvíle, kdy už nejsme ochotni ji snášet a konečně prolomíme svá omezení. Naše Vyšší Já si přeje, abychom následovali svou vyšší cestu, protože právě na ní můžeme být nejšťastnější a právě na ní můžeme přinést druhým i světu nejvíce dobra.

A tak se dostáváme na toto rozcestí různých směrů, na němž si potřebujeme položit naprosto upřímnou a čestnou otázku, bez ohledu na cokoli a kohokoli: Opravdu žiji svůj život tak, jak nejvíce toužím? A nebo jsem ještě pořád otrokem druhých a jejich očekávání? Nic nepředstírejte ani neskrývejte. Podívejte se sami sobě do tváře. Jen tak budeme moci učinit skutečně ta pravá rozhodnutí. Když se rozhodujeme na základě čisté pravdy a lásky, nikdy neuděláme nic špatně. Nikdy. 

SHRNUTÍ:

Tento týden nás vede k důkladnému promyšlení našich následujících kroků a rozhodnutí. Máme si uvědomit, že láska a činy z lásky nikdy nikomu nemohou uškodit. A že když se rozhodneme na základě lásky, vždy uděláme všechno správně, i kdyby k tomu měl náš rozum tisíce racionálních připomínek. V tomto čase není na místě vkládat přílišnou důvěru svým rozumovým úvahám. Karty jasně říkají, že máme vplout do oceánu svých citů a poznat jejich hloubku, abychom získali jasnější představu o tom, jak daleký mají dosah nejen v našem životě, ale i v našem širém okolí. Když poznáme a zcela přijmeme své city, ať jsou jakékoli, nebudeme se už na sebe dívat jako do špinavého zrcadla, ale do toho nejjasnějšího, nejčistějšího, v němž se nám ukazuje naprosto upřímný obraz nás samých. 

Zavděčováním se druhým jim nepomáháme, třebaže se to tak navenek může zdát. Jsou zdánlivě velmi spokojení, když vidí, že se zařizujeme podle toho, jak by to chtěli oni. Tato jejich zdánlivá spokojenost nám přináší pocit, že jsme pro ně udělali něco dobrého - ale i ten je pouze zdánlivý. Zavděčování se vychází ze strachu. A jednáme-li ze strachu, pak jen posilujeme strach. Posilujeme svůj vlastní strach. Posilujeme jejich strach. A především podkopáváme víru v sebe samé. Protože když se na to podíváme očima své duše: jak bychom mohli věřit někomu, kdo neustále dělá všechno pro ostatní, ale pro sebe neudělá nic? Jak bychom se mohli spoléhat na někoho, kdo nás neustále odstrkuje na vedlejší kolej, protože se bojí, aby někoho náhodou nezklamal a aby ho někdo nesoudil? Jak bychom mohli cítit štěstí, lásku nebo naplnění, když jediný člověk, který nám ji může dát, nás neustále přehlíží? 

Právě k lásce jsme tento týden vedeni nejvíc. Ať už při svých volbách, dalších krocích nebo plánech do budoucna. Láska je to nejdůležitější. Je to život sám. Láska nás nikdy nevede do neštěstí nebo ke konání zla. Ale nejsme-li se svými city v kontaktu, těžko tomu věříme. A pak jsme nerozhodní. Protože někde z hloubi našeho nitra cítíme volání své duše a svých citů a naše mysl se mezitím plní racionálními připomínkami a neustálým analyzováním situace našeho rozumu. Máme-li mít opravdu jasný rozhled a rozhodovat se na základě jasných skutečností, je třeba přijmout se se vším, co cítíme, co v sobě nosíme, udělat si v sobě velký pořádek, odpustit všem, jejichž chyby a omyly z minulosti stále táhneme za sebou jako železnou kouli, oprostit se od staré tíhy a od očekávání, která jsme na sebe nechali naložit druhými lidmi... a pak si prostě vybrat jednu z cest, které se nám nabízejí, dle našeho nejčistějšího svědomí a nejupřímnějších tužeb. Naše přání, která leží hluboko v srdci, nás nikdy nezavedou do ničeho špatného. Kdokoli by se nám to snažil vymluvit, vychází jen z vlastního strachu a iluze, že my jsme zdrojem jeho štěstí.

Nenechme se zviklat strachem. Nenechme se zase odradit od toho, co si tolik přejeme. Kdyby měli lidé, kteří nás od našich snů odrazují, také tak čisté srdce a jasnou mysl, měli by také plnou víru v to, že co děláme z lásky pro sebe, děláme ve skutečnosti i pro ně... a podpořili by nás. To, že se někomu nejhlubší přání našeho srdce nezamlouvají, neznamená, že jsou tato přání špatná. Je-li to skutečná touha srdce, nikdy nepovede do neštěstí, ať už našeho nebo někoho jiného. Nemějme strach.

Využijme tento čas k tomu, abychom opravdu zvážili všechno, co je třeba, abychom vyzvedli na světlo všechny své city a hluboké touhy, a pak se rozhodněme tak, abychom byli skutečně šťastní. Naši andělé jsou s námi - a tak je pozvěme na svou cestu také. Opřeme se o ně ve chvílích nejistoty a pochybností, žádejme je o pomoc při překonávání strachu a posílení vlastní lásky, a pokračujme dál. Vycházíme-li z té největší lásky ve svém srdci, nikdy se neztratíme.

* * *