Proč se snažíme ovládat a kontrolovat?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Myslíme si, že kontrola nám zaručí život, jaký chceme. Snažíme se věci ovládat, abychom si zajistili takové výsledky, které si myslíme, že potřebujeme. Mít věci pod kontrolou je pro nás zjevně velmi přitažlivé. Myslíme si, že tak můžeme dosáhnout výsledků svých vysněných cílů, vytvořit si Nebe na Zemi a být dokonale šťastní. Naneštěstí však svou snahou vytvořit takto Nebe na Zemi vytváříme spíše Peklo na Zemi, a to sobě i druhým. Je ironií, že čím více se snažíme mít vše pod kontrolou, tím méně to máme pod kontrolou. Potřeba mít vše pod kontrolou a vše ovládat ničí jedince, rodiny, manželství, vztahy, církve, podniky, a dokonce i celé národy. Od někoho, kdo chce vše ovládat, se nám nedostane poselství lásky, přijetí a upřímné starosti, ale spíše poselství o tom, že jsme nedostateční, bezcenní, odmítaní, nevhodní a nemilovaní.

Co se skrývá pod potřebou ovládat?

Ti, kdo chtějí kontrolovat a ovládat, jsou hnáni strachem a úzkostí. Podstatou jejich úzkosti je strach, že jejich potřeby nebudou zcela naplněny. V důsledku toho jsou pak ovládáni strachem z toho, že selžou, že budou zraněni, zkritizováni, opuštěni, zklamáni, odmítnuti nebo poníženi. Tito lidé nesnesou být zranitelní, a tak se snaží ovládat a mít pod kontrolou všechny oblasti ve svém životě i v životech druhých. Všichni společně uvažují způsobem: "Pokud já sám nemám vše pod kontrolou, pak to má pod kontrolou někdo jiný." A to je příliš hrozivá představa, kterou nechtějí připustit. 

V systému přesvědčení těchto lidí chybí víra, že jim Bůh poskytne veškerou milost, kterou budou potřebovat pro vypořádání se s bolestí v tomto světě. Takový člověk si myslí, že je vše na něm, a stává se posedlý snahou zbavit se bolestné reality. Většinu svého dne tráví tím, že se nevědomě soustřeďuje na napravování věcí, které v jeho světě nefungují, nebo které by mu mohly způsobit bolest. Ale Bůh nám nikdy nepřikázal, abychom všechno napravovali. Žádá nás jen, abychom měli důvěru, že jednoho dne se věci uvedou do pořádku.

Snaha mít vše pod kontrolou je omezeným návykem naší lidské povahy stejně jako přesvědčení, že konkrétní čin A nás dovede k výsledku B, jen kdybychom znali správný recept. Pamatuji si klientku, která mi řekla, že ze všeho, co jsme spolu na našich sezeních probírali, pro ni bylo nejhorší a nejděsivější to, že nemá pod kontrolou druhé lidi a okolnosti. Vzpomínám si, jak se mě nahněvaným hlasem ptala: "To jako chcete říct, že mám všechnu svou vládu nechat Bohu?!" Když jsem jí připomněl, že žádnou vládu, kterou by měla Bohu odevzdat, ani nemá, povzbudil jsem ji také k tomu, aby si přiznala tuto skutečnost - že sice žádnou vládu ani kontrolu neměla, ale Bůh ji vždy měl. Avšak než aby věřila Bohu, rozhodla se má klientka dostat pod kontrolu všechno ve svém životě. Když si myslíme, že máme vše pod kontrolou, není přece žádný důvod spoléhat na Boha a věřit mu. A současně, čím více jsme ochotni přijmout, že věci pod kontrolou nemáme, tím smysluplnější nám připadá Bohu věřit.

Řešení

Když se snažíme mít vše pod kontrolou a vše ovládat, protože si myslíme, že věci mají být určitým způsobem, je pro nás řešením důvěřovat Bohu, že zná ty nejlepší výsledky pro náš život. Místo toho, abychom si mysleli, že naše řešení je to jediné nejlepší, potřebujeme věřit, že Boží plán je lepší. Má-li Bůh všechno pod kontrolou, můžeme věřit, že se všechno uspořádá tak, jak to bude pro všechny nejlepší. Nemusíme se snažit všechno ovládat, protože Bůh má již teď vše pevně v rukou. S tímto vědomím můžeme věřit v ten nejlepší možný výsledek, uvolnit se a soustředit se na to, co my sami máme pod svou kontrolou - totiž svou schopnost milovat Boha a milovat druhé.

- Bob Hughes

* * *

zdroj: http://www.lovefocused.com/articles4.html

překlad: Magda Techetová