Vnitřní dítě a naše potřeba blízkosti, důvěry a bezpečí

To, nakolik jste schopni pečovat o sebe a o druhé, pociťovat bezpečí a důvěřovat druhým, přímo závisí na tom, jaké péče se vám dostalo a jak velké bezpečí a důvěru jste cítili ve svém nejranějším dětství. K vývojovým úkolům, které je třeba zvládnout v období od narození do přibližně osmnácti měsíců, patří navázání hlubokého pouta s matkou (či jinou pečující osobou), naučení se důvěřovat a poznání péče. Uvedené vytvoření hlubokého pouta s pečující osobou bývá někdy označováno jako pocit fyzického bezpečí s osobou, která o nás nejčastěji pečuje, ale ve skutečnosti to znamená mnohem více. Je to především emoční spojení s druhou lidskou bytostí. Díky tomuto emočnímu a fyzickému spojení jste si rozvinuli důvěru. Když jste jako miminko byli chováni a utěšováni, krmeni, koupáni a přebalováni, vnímali jste svůj svět jako podporující a bezpečný. Cítili jste se vítaní, chtění a naučili jste se důvěřovat, protože vaše tělesné a citové potřeby byly naplněny.

V naší kultuře o nás obvykle pečuje a učí nás bezpečí a důvěře naše matka či jiná mateřská postava. To, co jste se naučili od své matky či od jiné mateřské postavy, uplatňujete sami na sebe a na druhé. Prostřednictvím tohoto vztahu jste si vytvořili základ pro další vývojové stádium, kterým bylo oddělení se od matky a rozvinutí si vlastní nezávislosti. Nemohli jste se však oddělit od někoho, ke komu jste se nikdy nepřipoutali. Nemohli jste se stát nezávislí na někom, na koho jste se nikdy nemohli spolehnout a na kom jste proto nikdy nebyli závislí.

Váš vztah s matkou či jinou mateřskou postavou vám také poskytl model pro vaše blízké vztahy v dospělosti. Pokud tento vztah nebyl pevný, pokud v něm nebyly naplněny vaše potřeby bezpečí, důvěry a péče, pak můžete mít v dospělosti strach z blízkosti anebo být neustále závislí na druhých a vyžadovat od nich, aby naplňovali vaše potřeby. 

Pokud jste například jako miminko bývali po dlouhou dobu ponecháni o samotě, když jste plakali, pokud vás nikdo nepřebalil, pokud vaše signály, že máte hlad, byly špatně pochopeny nebo přehlíženy, anebo pokud ruce, které se vás dotýkaly, byly odmítající a strnulé, pravděpodobně jste necítili bezpečí. Jestliže jste se necítili v bezpečí, pak jste si pravděpodobně nedokázali vytvořit dostatečně silné pouto se svou matkou (či jinou pečující osobou), abyste si mohli rozvinout důvěru. Tato neschopnost důvěřovat pak následně přímo ovlivňuje to, jakou péči a podporu zažíváte. Pokud jste prožívali svět jako nebezpečné místo, pak v dospělosti s největší pravděpodobností buď nutkavě vyhledáváte blízkost, anebo se jí ze zvyku vyhýbáte.

Když nutkavě hledáte blízkost, nejčastěji se při tom snažíte naplnit svou základní potřebu péče, která nebyla nikdy naplněna. Závislost může být často přestrojena za blízkost. Můžete mít také velmi nezdravá očekávání od druhých, že naplní vaše potřeby, a tato vaše očekávání mohou zdaleka přesahovat to, co je možné očekávat od důvěrného vztahu. Vaše vztahy, které vydrží delší dobu, budou s velkou pravděpodobností zrcadlit dynamiku rodič/dítě, neboť jste do nich vstoupili se svými nenaplněnými dětskými potřebami. Pokud je to váš případ, pak možná zjistíte, že mnoho vašich vztahů končí kvůli vašim nezdravým očekáváním a vyžadováním "nadměrné pozornosti, péče a ujištění".

Na druhou stranu se však také můžete vyhýbat blízkosti ze strachu, že budete zraněni. Můžete se bát, že by tato blízkost mohla vést k odmítnutí, opuštění nebo že by vás druzí mohli využívat či s vámi zacházet hrubě. Možná se také bojíte, že lidé ve vašem současném životě odhalí to, o čem jste již přesvědčeni - a sice že nejste hodni lásky. Domníváme se, že s námi musí být něco v nepořádku, protože jinak by nám naše matka dodala pocit bezpečí a cítili bychom se díky ní milováni. Pocit, že jsme bezcenní a nehodní lásky a pocity studu zakrývají náš strach, že budeme opuštěni, odmítnuti nebo že nám bude ubližováno.

Velká část vaší bolesti v tomto období ve skutečnosti není vaše, ale zdědili jste ji od svých předků. Přejali jste jejich pocity anebo jste trpěli následkem nějaké tragédie či bolestné události, k níž došlo v životě vaší matky či jiné pečující osoby v době, kdy jste byli malým dítětem. Na to, kolik lásky a jakou péči jste dostali, měly výrazný vliv také silné a slabé stránky vašich rodičů. Pokud byste nepochopili uvedené okolnosti, mohli byste se domnívat, že tento problém jste způsobili vy. Mohli byste mít například pocit, že jste nebyli dost dobří na to, aby se vám dostalo péče a podpory, kterou jste jako miminko tak naléhavě potřebovali. Můžete také cítit, že jste byli nechtění, a proto nejste hodni lásky a pozornosti, kterou jste tak zoufale potřebovali. V důsledku těchto pocitů se pak můžete stydět za to, že vůbec máte nějaké potřeby. Můžete se dokonce stydět i za to, že jste se narodili. 

Možná jste vnitřně přesvědčeni, že nedostatečná rodičovská péče, které se vám dostalo, byla vaše chyba. Pravdou však je, že to nebyla vaše chyba, že vaše potřeby nebyly naplněny. Měli jste právo na to, aby vaše základní potřeby v raném dětství byly naplněny. V každém období svého dětství jste měli právo na takovou pozornost a péči, jakou jste potřebovali. Pokud se tak nestalo, mělo to nějakou příčinu. Možná těchto příčin bylo více, ale ani jednou z nich jste nebyli vy!

Když rozpoznáte historii své bolesti, pomůže vám to sestavit si celkový obraz všech příčin toho, proč vaše potřeby nebyly naplněny. Váš vnitřní dospělý poté bude vybaven všemi potřebnými informacemi k tomu, aby mohl pomoci vašim vnitřním dětem vypořádat se s bolestí spojenou s tímto vývojovým obdobím, jež má kořeny v potřebě cítit bezpečí, prožívat důvěru a přijímat podporu a péči. 

* * *

- z knihy Uzdravte své vnitřní dítě, Cathryn L. Taylor