Nebudu se měnit podle vás

"Proč tohle nosíš?"

Ach, jak bych si přála, aby ta otázka byla: "Jak se ti daří?"

V poslední době se mi dostává spousty kritiky a nenávisti. Proč? Kvůli mému oblečení. Dostala jsem tisíce zpráv, jak ty, které přetékaly láskou, tak i ty plné jízlivé nenávisti. Tisíce lidí mě přestaly následovat. To je v pořádku. Mým posláním je inspirovat vás k tomu, abyste byli plně sami sebou. Abyste našli svůj hlas. Abyste napsali svůj vlastní příběh. Tak, jak jste ho VY prožili. A tak, pokud někteří z vás mají problém s tím, že já jsem sama sebou, že jsem našla svůj hlas a napsala svůj vlastní příběh, nedotýká se mě, že jste se rozhodli nemilovat člověka, kterým jsem, ale toho, kterým byste chtěli, abych byla. Proto jsem napsala svou knihu Mind Platter. Abych si dala sama své svolení k tomu být sama sebou a pozvednout svůj hlas, aniž bych dovolovala negativním hlasům druhých mě ovládat. 

Jsou lidé, kteří se mi za celý rok ani jednou neozvali. Za celý ten rok, který pro mě byl tak tvrdý a přitom nejvíce osvobozující, protože jsem se podělila o svůj příběh. Protože jsem shodila to břemeno ze svých zad, srdce i hrudi. Čelila jsem veřejnému ponižování a zesměšňování a někteří mi ani neposlali zprávu, aby se zeptali, zda by mi mohli nějak pomoci. Ale když jsem se objevila s šátkem na hlavě, najednou mi posílali sáhodlouhé slohy o tom, jakou mají o mě starost. Mé srdce zkrátka křičí: "Kde jste byli, když jsem se celé noci neklidně převalovala v posteli, protože na mě byl svět příliš krutý? Kde jste byli, když jsem se musela držet za ruku své maminky, abych se cítila bezpečně a nezapomněla dýchat? Procházela jsem si peklem úplně sama! A když jsem se konečně rozhodnu udělat něco podle sebe, najednou si vzpomenete? Myslíte si, že MOJE víra je ubohá? Mně má víra říká, abych tu byla pro druhé, a ne je opouštěla. Začněme tedy tímhle.

Nechovám vůči nikomu zášť. Kdykoli jsem byla opuštěna lidmi, kteří mi byli blízcí, nějak jsem se s tím srovnala a překonala to. A tak mi veškeré toto náhlé souzení připadá nepřiměřené.

Tou pravou pointou je toto: Můj život je můj, ne váš. Ať už s tím souhlasíte nebo ne, je můj, ne váš Není to váš příběh. Je můj.

A víte co? Nikdy se nezavděčíte všem lidem na této planetě. Je to nemožné. Byla jsem souzena za to, že nosím šátek na hlavě, i za to, že ho nenosím. Někteří mě kritizovali za to, že se líčím. Jiní mě kritizovali za to, že se nelíčím. Další mě kritizovali za to, že se líčím špatně. Další za to, jak malá mám ústa a jak velký mám nos. A těm všem říkám: Já se mám ráda taková, jaká jsem. Nebudu se měnit jen proto, aby to podle VAŠICH očí bylo správně. 

Pokud procházíte něčím podobným, pamatujte si: Je to váš život. Vaše volba. Váš příběh. Žijte ho. Napište ho. Tím nejdůležitějším druhem krásy je krása vašeho srdce a vaší duše. To jediné trvá celý život. Je samozřejmě skvělé starat se i o to, jak vypadáte. Ale nesmíte zapomínat pečovat stejně tak i o to, co je uvnitř. 

S láskou 

Najwa Zebian

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/najwazebian1/photos/a.1776055912609334.1073741828.1740559639492295/2054935378054718/?type=3&theater

překlad: Magda Techetová