Milá ženo,
vidím tě. Vidím, jak tu vždy jsi pro toho, koho miluješ, se srdcem otevřeným dokořán a stálou přítomností. Vidím, jak mu neustále dáváš prostor, nasloucháš jeho strachům a neseš s ním jeho břemena. Vidím, jak dáváš všechno bez váhání, neboť pro tebe je láska zcela posvátná.
Ty jsi jeho bezpečným přístavem. Jeho citovým přístřeším. Člověkem, k němuž se může uchýlit, když se svět stává příliš těžkým. A ty ho vítáš, protože ho miluješ. Protože věříš v jeho potenciál. Protože někde uvnitř jsi přesvědčená, že láska znamená více dávat než dostávat.
Ale řekni mi... kdy jsi naposledy cítila, že i ty jsi milovaná?
Ne jen tolerovaná nebo chlácholená. Nebo snad umlčená či odbytá. Ale opravdu hluboce milovaná.
Když potřebuješ ty jeho, je tady pro tebe? Nebo se odtahuje?
Když vyjádříš, co bys chtěla, naslouchá ti? Nebo v tobě probouzí pocit, že jsi jen břemeno?
Když ty sama máš problémy, pomáhá ti? Nebo se hned vytratí do svého vlastního světa?
Láska, která proudí pouze jedním směrem, není láska, ale práce. A ty si zasloužíš víc.
Zasloužíš si lásku, která bude zahrnovat i tebe. Lásku, která dává stejně jako přijímá. Lásku, v níž bude tvá něha a jemnost skutečně vážena a ctěna, nikoli využívána.
Zeptej se tedy sama sebe: Když ty jsi jeho láskyplným přístavem... je jím i on pro tebe?
Pokud není, možná je čas přestat se snažit vytvářet domov pro někoho, kdo nikdy neposkytl domov tobě.
- S láskou
Jennifer White
* * *
překlad: Magda Techetová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.