"Mnozí z nás si v sobě nesou zranění z dětství - ony okamžiky, kdy jsme se cítili nevidění, nevyslyšení či neochránění. A nemuselo přitom jít jen o naše rodiče, ale i o svět kolem nás.
Když hovoříme o zraněních z dětství, často hned pomyslíme na chování rodičů, avšak ve skutečnosti jsme mohli utržit rány z mnoha různých stran - ano, někdy i od rodičů, ale i ze školy, od přátel, od společenských a kulturních očekávání nebo prostě z toho, jak nás svět utlačoval a vyvolával v nás pocit malosti.
I v případech, že zdrojem naší bolesti nejsou rodiče, zůstává jejich zodpovědností, aby nám pomohli bolest zpracovat - mají vést své děti k tomu, aby se se svými zážitky vyrovnaly a začlenily je do svých zkušeností tak, aby si zachovaly pocit bezpečí a celistvosti. K tomu je nezbytný hluboký a pevný vztah založený na nezlomném důvěryhodném spojení... bez kterého zůstává dítě na svá zranění samotné.
Když dospějeme, dostáváme možnost volby: opakovat cykly a vzorce, v nichž jsme vyrůstali, a nebo je prolomit.
Když se sami staneme člověkem, který nás v dětství mohl ochránit, porozumět nám, pečovat o nás a postavit se za nás, jedná se o mocný akt lásky k sobě samým. Nejde tady jen o naše minulé Já, ale i o budoucí generace. Znamená to vymezit hranice tam, kde dříve žádné nebyly, nabízet laskavost tam, kde dříve bylo pouze odsuzování, a volit si hluboké spojení - znovu a znovu - namísto kontroly a nadvlády.
To je ten nejmocnější krok, který můžete udělat - okamžik, kdy překročíte vzorce ze své minulosti a vstoupíte na novou půdu. Tímto krokem měníte všechno.
Neboť když se uzdravíte, nezmění se pouze váš vlastní příběh, ale i příběhy těch, kdo přicházejí po vás...
A to je vskutku něco velmi mocného."
* * *
- FB Healing Together
překlad: Magda Techetová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.