Požehnané dary samoty

Jak léta plynou, přichází s nimi i tichý vnitřní obrat. Zoufalá touha po něčí společnosti, která nás dříve hnala dál, se začíná uvolňovat a přeměňovat v hlubší pochopení sebe samých. Bolest z vyloučení ze společnosti se vytrácí a je nahrazována smířeným přijetím přílivů a odlivů společenských pozvánek. 

Potřeba vynucovat si spojení s druhými a trvat na tom, aby nás přijímali mezi sebe, se vytrácí; energie, kterou jsme dříve vynakládali na své vztahy, je přesměrována dovnitř a skrze samotu se stává naší výživou. Pocit, že samota je divná - například když sedíme v kavárně a naproti nám je jen prázdné křeslo - se pozvolna mění v pocit příjemné lehkosti a potěšení ze své vlastní společnosti. Nátlak sociálních povinností nad námi ztrácí svou moc; spánek, dobrá kniha nebo tiché přemítání při sledování klasických filmů se pro nás stává mnohem větším požitkem než nucené společenské radovánky. Pocit vzrušení z našeho nezávislého objevování - třeba na sólo cestu autobusem, sledování západu slunce o samotě nebo brázdění ulicemi - se pro nás stává ohromným zdrojem radosti.

Tyto okamžiky, které jsme kdysi vnímali jako osamělé, nyní bereme jako příležitosti k sebeobjevování, prohlubování svého spojení se světem a především se sebou samými.
V určitém věku k nám přichází uvědomění, že ty nejvíce naplňující zážitky v našem životě nemusejí být nutně sdíleny; stačí, když budou plně prožity, oceněny a vychutnány v naší vlastní tiché společnosti.

Nutkání vyplnit každý okamžik nějakým kontaktem, vztahem či interakcí dává najednou prostor důležité pravdě - že tento náš život je konečný a že je vzácnou cestou, kterou máme opravdu prožít, ne jen přetrpět. A abychom z ní získali to nejcennější a nalezli nejhlubší smysl, je třeba se povznést nad očekávání, že budeme všechno s někým sdílet, a přijali krásu své nezávislosti a svobody. Přijmout, že na své cestě nemusíme vždy držet někoho za ruku, ale že mnohdy stačí mít své vlastní srdce plné lásky a duši, která přetéká radostí z objevování sebe samé.

Ne každá cesta musí být odchozena ve dvojici. Některé cesty vám skýtají úžasnou krajinu, která čeká na to, až ji prozkoumáte, krok za krokem, s dechberoucím výhledem a hluboce naplňujícími okamžiky, jež skutečně prožijete pouze o samotě sami se sebou.

* * *

- Mitra