Andělské rady pro případy zármutku

Každého občas potká smrt blízkého přítele nebo rodinného příslušníka a je jen přirozené, že lidé v období po ní pociťují strašlivý zármutek. Takováto ztráta může v člověku otřást pocitem bezpečí a jistoty a vyvolat pocit nesnesitelného žalu a prázdnoty. Emoce se u truchlícího mnohdy střídají jako na horské dráze, takže v jednu chvíli vzlyká a vzápětí zlobně křičí.
Andělé vědí, že zármutek je přirozený proces, kterým si lidé po prožití hluboké citové rány musí projít. Na druhou stranu nevidí rádi, když lidé trpí, a chtějí jim pomoci jejich zármutek co nejklidněji a nejdříve zvládnout a vyléčit se z něj. Říkají k tomu: "Když je ti těžko u srdce a trápí tě žal z odchodu milované bytosti, pošle ti Bůh další anděly, aby zaplnili zdánlivě prázdné místo ve tvém životě, z něhož ve tvých očích vyprchala láska. Požádej nás, abychom tě spojili s milovanou osobou, která od tebe odešla, neboť kontakt s nebesy je nejjistější cestou k uzdravení. Přinese ti totiž ujištění, že tvůj blízký je v bezpečí a šťastný a přeje jen všechno dobré i tobě."

Arlene po pětadvaceti letech manželství náhle a nečekaně zesnul manžel. Žena se s jeho odchodem nedokázala vyrovnat. Neustále propukala v pláč, v zaměstnání nedokázala pořádně fungovat, pořád jen nečinně usouženě seděla a přemýšlela a hovořila jen o tom jednom.
Když Arlene na jednom z mých seminářů zvedla ruku, že by se ráda spojila se svými anděly, vyzvala jsem ji, aby přišla na pódium. Téměř okamžitě se jí za zády objevil jakýsi zesnulý muž. Měla jsem intenzivní pocit, že jde o jejího manžela, a když jsem ho Arlene popsala, potvrdila to. Její manžel Hank mi začal vyprávět, jak zemřel na náhlý srdeční infarkt. Arlene přikyvovala. Poté se Hank obrátil přímo na Arlene.
"Říká, že je s vámi, když pracujete na zahradě," řekla jsem jí. "Říká, že když se staráte o květiny a vytrháváte plevel, dostáváte se do stavu blízkého meditaci, takže s vámi může úzce komunikovat."
Arlene se rozplakala a potvrdila jeho slova. Vyprávěla nám, že jí připadalo, že v zahradě cítí Hankovu přítomnost, nebyla si však jistá, jestli nejde o výplod její představivosti.
Hank mi ukázal, že Arlene svůj smutek nezvládá moc dobře. Řekl mi, že ji dokonce několikrát napadlo, že by si sáhla na život, jen aby mohla být se svým milovaným manželem. Když jsem jeho slova přetlumočila Arlene, skryla tvář do dlaní a přikývla.
"Říká, že ještě nepřišel váš čas," nasadila jsem naléhavý tón. "Hank říká, že jste často spolu, mnohem častěji, než si uvědomujete. A dodává, že za nějaký čas zase budete spolu, ale teď ještě ne. Mám vám od něj vyřídit následující: 'Máš před sebou ještě dlouhý, krásný život, miláčku.' Vaše děti vás ještě stále potřebují a prý byste si pak vyčítala, že jste si to chtěla usnadnit."
Arlene se poprvé usmála.
Pak mi Hank ukázal výjev s malými žlutými motýlky. Popsala jsem je Arlene: "Nevypadají jako takoví ti velcí, pestrobarevní motýli, spíš jako malé kvítky pryskyřníku." Když jsem to dořekla, Arlene zvolala: "O těch motýlech nikdo neví. To jste nemohla nijak jinak zjistit."
Arlene mi vyprávěla, že když začali na pohřbu spouštět Hankovu rakev do země, ona i její dospělé děti nad ní spatřily desítky drobných čistě žlutých motýlků. Od té doby vídala Arlene ty samé motýlky často a na mnoha místech, raději ale o svých viděních nikomu neřekla, aby si lidé nemysleli, že je blázen. Teď Hank její tušení potvrdil: žlutí motýlci byli znamením jeho přítomnosti, kterým jí dával najevo, že je v pořádku a že nad ní a nad jejich dětmi bdí.
O několik týdnů později mi Arlene zavolala, že jí Hank stále velmi chybí, ale že ji pocit tragické ztráty pomalu opouští a že je nadšená, protože se za pár měsíců má stát babičkou.

Když zemře někdo blízký, andělé či samotný zesnulý nám stejně jako v případě Arlene posílají útěšné vzkazy. Zesnulý se vám může zjevit v bdělém stavu nebo ve svnu a říci vám, že se mu daří dobře, že našel klid a že je načase, abyste šli dál a začali zase naplno žít svůj život. Nebo vám andělé mohou dát znamení, že je zesnulý stále s vámi, jako když Arlene vídala žluté motýlky.
Žal ze ztráty milované osoby se vám podaří lépe zvládnout, když se naladíte na znamení, která se vám dotyčná osoba pokouší seslat. Tato znamení - například když si všimnete, že se nějaký předmět ocitl na jiném místě, spatříte ptáčka nebo motýla, ucítíte vůni, která vám vašeho zesnulého blízkého připomene, nebo v rádiu opakovaně zaslechnete jeho oblíbenou písničku - obvykle doprovází silný pocit, že duch zesnulého je v tu chvíli s vámi. Andělé nás vybízejí, abychom věřili, že tyto události jsou skutečné, a bránili se v pokušení odepsat je jen jako pouhé náhody.
Vaše uzdravování mohou urychlit také hovory s drahým zesnulým. Můžete mu například napsat dopis, v němž si mu vylijete srdce. Komunikace živých s mrtvými prostřednictvím dopisů je vcelku běžná. Jestliže se k ní uchýlíte, nedivte se, pokud uslyšíte nebo ucítíte, jak vám nebesa odpovídají. Andělé nás i v tomto případě vybízejí, abychom jim věřili, že jde o skutečný zážitek.

Andělé nás dále upozorňují, že na minulost, kterou jsme se zesnulými prožili, bychom neměli nahlížet přes růžové brýle a snít o starých dobrých časech, kdy byla dotyčná osoba ještě naživu. Andělé nás učí, že jediný čas, který skutečně existuje, je přítomnost. Nebesa si přejí, abychom z každého okamžiku vyzískali maximum smyslu a radosti. Andělé nám proto často doporučují zábavu, relaxaci a další aktivity, které nám přinášejí radost a pomáhají druhým.
Tvrdí, že truchlící mysl a srdce se nejlépe uzdraví tím, že se budou radovat z toho, co je tady a teď. Jsou nadšení, když se lidí smějí, baví se a hrají si. Cokoli, co vás uvolní, ať už je to dovolená, příjemná masáž nebo čas strávený s přáteli, je nebeským receptem na zmírnění žalu.
Dalším andělským receptem na smutek a ztrátu je placená či dobrovolná práce pro druhé. Je důležité nesedět pořád jenom doma a litovat se, ale zapojit se do činností, které jsou pro vás příjemné a připadají vám smysluplné. Když se aktivně zapojíte do práce pro druhé, uvědomíte si, kolik jim toho můžete dát, což urychlí vaše uzdravení a zvedne vám sebevědomí. Také vám díky ní dojde, co všechno máte, a začnete si toho více vážit.
V některých případech nasměrují andělé truchlící do rukou vhodných odborníků, například zkušeného psychologa nebo podpůrné skupiny pro pozůstalé.

* * *

POŽÁDEJTE ANDĚLY, ABY VÁS SPOJILI S OSOBOU, KTEROU JSTE ZTRATILI. VĚNUJTE NĚJAKÝ ČAS POMOCI TĚM, KTERÉ POSTIHLA VĚTŠÍ TRAGÉDIE NEŽ VÁS. PUSŤTE SE DO ČINNOSTÍ, BĚHEM NICHŽ SI VYCHUTNÁTE TO, CO JE TADY A TEĎ.

* * *

- z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue