Každá ztráta je ve skutečnosti jen výměnou

Neplač, že už je to pryč, raduj se, že se to vůbec stalo.

Dívej se na ztráty jako na potenciál k novému štěstí.

Tato výzva od nás vyžaduje něco, na co nejsme zvyklí. Stále se snažíme, abychom se ztrátám vyhýbali. Dokonce je to ještě horší - máme totiž ze ztrát opravdový strach. Panický strach. Proto to mají pojišťovací agenti tak jednoduché, když nás přesvědčují, že nás ochrání před ztrátami jakéhokoli druhu.

Ale tím, že se neustále snažíme, abychom neutrpěli nějakou ztrátu, si zároveň znemožňujeme udělat v životě změny, které často nutně potřebujeme.

Ve skutečnosti je každá ztráta pouhou výměnou. Každý z nás zažil spoustu takových zkušeností. Pokaždé, když do našeho života vstoupilo něco nového, opustili jsme něco starého, respektive museli jsme opustit. Byl to obchod. I když nám to tak tenkrát nepřipadlo. To staré nám poskytovalo jistotu a bezpečí. A přesto jsme to opustili a vyměnili za nové.

Přesně řečeno - díky ztrátám jsme se v životě posunuli dál.

To začalo už v okamžiku, kdy jsme se narodili. Abychom přišli na svět, museli jsme se vzdát bezpečí mateřské dělohy. Tím, že jsme opustili mateřskou školu, jsme se vnořili do světa školních lavic. Tím, že jsme za sebou nechali dětství, mohli jsme nabýt první zkušenosti jako dospívající. Se ztrátou nevinnosti jsme odhalili krásu a smyslnost sexuality. Po ukončení střední školy jsme ve studiu pokračovali nebo nastoupili do prvního zaměstnání. Když jsme opustili rodný dům, nastěhovali jsme se do vlastního bytu a začali získávat první zkušenosti ze samostatného života.

Zisk a ztráta patří k našemu životu stejně jako nádech a výdech.

Neustále něco "ztrácíme". A teprve díky této ztrátě získáváme něco nového. Jen díky tomu, že se něčeho vzdáme, můžeme riskovat nové kroky, které mohou být mnohem napínavější než to, na co jsme byli zvyklí. Ztráta je jen výměnou. Vůbec na ni nemusíme reagovat tak panicky, protože s každou ztrátou získáváme něco nového. Možná na první pohled nepoznáme, co jsme dostali na oplátku, protože mezi ztrátou a novým ziskem zpravidla uplyne nějaký čas. Ale když se ohlédneme zpátky, většinou zjistíme, co jsme díky ztrátám získali.

A protože si neradi připouštíme, že jsme selhali, "nutí" nás k tomu osud velmi často. Jinak bychom byli ještě v zajetí našeho dětství nebo žili společně s naší největší láskou, která by bohužel nebyla schopna růst a zrát. Nepustili bychom se do studia, protože bychom nechtěli opustit základní školu, nezačali bychom pracovat, protože bychom se nechtěli vzdát studentského života, a drželi bychom násilím doma své děti, protože bychom je nechtěli pustit do světa dospělých.

Když nepřipustíme změnu, budeme stále lpět na svých ztrátách. Někdy dokonce celý život. 

Ať se nám to líbí nebo ne, nic to nezmění na zákonitostech života. Musíme se naučit přijmout skutečnost, že stárneme, ztrácíme na kráse, přicházíme o rychlost i pružnost těla. Každý den, každý měsíc, každý rok ztrácíme kus času, který nám ještě zbývá, a tím i možnosti k napsání vlastního životopisu.

Na druhou stranu získáváme stále něco nového. Přátele, nové partnery, prožíváme nové zážitky, můžeme otevírat nové dveře. Získáváme zkušenosti, moudrost, rozvážnost i nové příležitosti. Svůj život nežijeme pořád na stejné úrovni. S každou novou věcí, kterou získáme, postupujeme o krok výš, a odkrýváme nové možnosti, jak se přizpůsobit vývoji, upravit úhel pohledu a vnímat věci jinak.

Život je bohatší, protože jsme bohatší my. Takže - většina toho, co jsme ztratili, je pro nás jednoznačně přínosem. Bez ztrát bychom se nemohli rozvíjet. Je pochopitelné, že ztráty bolí. Bolí ale jen proto, že si v prvním okamžiku neuvědomíme, co díky nim získáme. Když se s nimi pustíme do boje, je to boj, který musíme prohrát. Zaplatíme za něj hlavně tím, že nám brání, abychom byli šťastní.

Ne nadarmo při výzkumu lidského štěstí zjistili, že starší lidé se považují za šťastnější než mladší. Vždyť to je pozoruhodné! Ačkoliv toho tolik "ztratili", žijí podstatně uvolněněji a příjemněji. Záleží tedy na našem vnitřním postoji, jak vnímáme svůj život.

Ale proč bychom si měli tento uvolněný postoj uvědomit až ve vyšším věku? Proč bychom nemohli pocit štěstí prožívat už dříve?

SEDM KROKŮ, JAK SE VYROVNAT SE ZTRÁTOU

1. Uvítej každou změnu.

2. Při každé ztrátě se soustřeď na zisk, který se v ní ukrývá.

3. Čím více se oddáš novému, tím snáze přijmeš ztrátu.

4. Ztráta není nic jiného než výměna. Vyměníš dobré za ještě lepší.

5. Nebuď smutný za své ztráty, ale těš se na to, co nové ti přinese.

6. Uvědom si, že s každou ztrátou se tvůj život stane bohatším a zralejším, i když to v daném okamžiku může ještě bolet.

7. Když se od něčeho oprostíš, čeká tě štěstí, které se pozvedne o stupeň výš.

Je nesmírně důležité přijmout ztrátu a vyrovnat se se změnou. Pokud bychom to neudělali, nezískali bychom nic nového - zůstali bychom jen sami se svými ztrátami.

Čím více dveří pro nás bylo dosud uzavřených, tím více nových dveří se nám otevřelo.

Musíme být pouze připraveni těmito dveřmi projít.

Teprve až začneme chápat, že každým dnem něco ztrácíme, můžeme se naladit na pocit štěstí a spokojenosti. Spokojenosti, která je v souladu s naším životem. Plynoucí, lehká, srdečná. Důležité je však to, že se začneme na všechny věci, které nám přinášejí štěstí, ale které můžeme zároveň ztratit, dívat úplně jinýma očima. Na svého partnera, na děti, rodiče i přátele a hlavně na svůj čas.

Jakmile zjistíme, že každý člověk, který nám vstoupí do života, je pro nás dárkem jenom na určitou dobu, možná s ním nebudeme trávit více času, ale určitě budeme celou dobu, kterou s ním strávíme, prožívat mnohem intenzivněji.

Když se budeme bránit změnám, nemůžeme nikdy vzít štěstí do svých rukou.

Všichni známe lidi, kteří nechtějí přijmout fakt, že něco ztratili. Dlouhá léta pak lpí na starých věcech a událostech a nejsou ochotni riskovat nové kroky.

Všichni známe muže, kteří nechtějí dospět, věčné studenty, kteří nikdy neopustí univerzitu, věčné singles, kteří chtějí opakovaně zažívat okamžiky prvního zamilování, aniž by měli zájem o hlubší vztah nebo založení rodiny. Známe rozvedené manžele a manželky, kteří nikdy nenavážou nový vztah jen proto, že ten první bolestně ztroskotal.

Krátce se zamysli nad tím, co jsi doposud v životě ztratil. Bude to nepochybně pěkná řádka věcí i lidí. Možná je to ten správný okamžik k tomu, abychom se alespoň s některými ztrátami vyrovnali, smířili se s nimi a mohli jít v životě dál. Pokud při tom nepropadneš smutku a beznaději nebo se nepoddáš pocitu, že ses vždycky rozhodl špatně, ale podíváš se z jiného úhlu pohledu na to, kam tě ztráty zavedly, zakrátko si uvědomíš, že tě každá ztráta posunula o pěkný kus dál.

Štěstí je... vidět ztráty jako možný zisk.

* * *

- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh