Naši domácí mazlíčci sdílí náš životní prostor - v mnoha případech jsou to naše postele - a jsou skutečnými členy rodiny. I přesto se lidé, kteří truchlí pro své zesnulé zvířátko, musí často snažit být opatrní na to, s kým tyto své city sdílí. Instinktivně vědí, že prožívají typ žalu, který druzí lidé mohou považovat za "méněcenný". Někteří lidé se někomu svěřili se svými pocity, jen aby si následně vyslechli: "Ale to přece nebyl člověk, bylo to jen zvíře," nebo "Tak si běž koupit nové zvíře."
Ve skutečnosti se s žalem ze ztráty zvířátka nemůžeme srovnat tak snadno, jak by někteří předpokládali. Je těžké žít ve smutku, který je druhými lidmi odsuzován jako méněcenný či bezcenný. Žal souvisí s láskou a naši zvířecí společníci nám často prokazovali tu největší bezpodmínečnou lásku, jakou bychom kdy mohli zažít. Jak často, přes všechno naše úsilí, vstřebáme některé soudy společnosti a pomyslíme si: "Neměl/a bych přece tolik truchlit?" Avšak pokud se necháme nakazit takovými myšlenkami, zrazujeme své skutečné pocity.
Někdy je náš žal zkomplikován, když zvířátko ke konci svého života trpí a my, i když si přejeme, aby s námi zůstalo déle, se často rozhodneme jej nechat uspat, abychom se ujistili, že odejde ohleduplnou, důstojnou cestou, obklopeno láskou. Ale někdy je pak pro nás ztráta těžší, když zpochybňujeme, zda jsme udělali správnou věc.
Lidé chovají vůči zvířátkům velmi silné city. Mnoho lidí se ztotožňuje se slovy humoristy Willa Rogerse: "Pokud v nebi nejsou žádní psi, pak po své smrti nechci jít do nebe, ale tam, kde budou oni."
Držení smutku pro zvířátko
Ella měla německého ovčáka jménem Garlic (Česnek - pozn. překl.) Své jméno si vysloužil, protože přes všechno Ellino snažení měl vždy nepříjemný dech. I když, pokud ho člověk potkal poprvé, řekl, že je to nádherný pes a že jeho dech není zase tak hrozný. Během několika let se Garlic stal součástí celého sousedství. Kdykoli byl někdo venku a procházel kolem, nemohl si pomoct a musel se se psem přivítat "Ahoj Garlicu!", když zrovna seděl před domem.
Když Garlic zemřel stářím, Ella a členové její rodiny si pomysleli, že když sdíleli jeho život s celým sousedstvím, proč by nemohli s ostatními sdílet i jeho odchod? Bylo nemyslitelné nechat je v dojmu, že jen tak zmizel. A kdyby si svůj žal nechali pro sebe, následovaly by týdny a měsíce, kdy by náhodně naráželi na své sousedy, kteří by se ptali "Kde je Garlic?" a museli by jim to stále dokola vysvětlovat.
Ella se rozhodla napsat úmrtní oznámení a rozeslat ho e-mailem spolu s fotkou všem jejich sousedům. Použila k tomu seznam jejich adres ze sousedského výboru, přestože trošku váhala, zda jí někdo nevyčte, že ho použila k něčemu takovému. Ale její rodina si stále připomínala:
Láskyplně sdílíme svůj žal s našimi sousedy.
K jejich překvapení téměř každý přijal tuto zprávu s laskavostí. A když jednoho dne seděla Ella v kuchyni svých sousedů, uviděla na jejich lednici nalepenou Garlicovu fotku. Ella i členové její rodiny byli rovněž překvapení počtem e-mailových odpovědí, kterých se jich dostalo. Jeden z nich zněl: "Vy nás neznáte, ale my jsme znali Garlica. Garlic navštěvoval náš dům každý den okolo čtvrté, když jsme brali děti domů ze školy. Často jsme si říkali, že tak laskavý pejsek musí mít laskavé majitele. Doufáme, že se brzy setkáme a budeme vám moci vyjádřit své sympatie osobně."
Kdykoli se Elly někdo zeptal na ono úmrtní oznámení, prostě řekla: "Na jeho životě záleželo. Proč by nemělo záležet na jeho smrti?" Toto byl úžasný příklad toho, jak Ella i její rodina držela smutek pro svého pejska natolik uctivě, že i ostatní se k ní s úctou připojili.
Je očividné, že sousedství bylo smrtí pejska velmi ovlivněno. Jedni sousedé přinesli na smuteční hostinu dušené maso se zeleninou, jiní donesli dýni... stejně jako kdyby byl Garlic člověk. Další uspořádali sbírku pro zvířecí dobročinnost v jeho jménu. A tento hluboký smysl pro laskavost a něhu pronikl celým sousedstvím a trval ještě dlouho poté, co Garlic odešel.
* * *
- ukázka z knihy Uzdravte své srdce, Louise L. Hay a David Kessler (vydána prozatím pouze v zahraničí pod názvem "You Can Heal Your Heart")
překlad: Magda Techetová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.