Nevina a zármutek

Svobodní nejsme, dokud nejsme nevinní, což znamená nejen to, že se cítíme naprosto nevinní, ale také uznáváme, že nevinní jsou i všichni kolem nás. Budeme-li obviňovat ostatní, z vás to neviňátka neudělá - to, co vypadá jako jejich vina, je pouze naše vlastní skrytá vina, kterou si do nich projektujeme. Pokud nejsme nevinní, necítíme se být hodni lásky, takže za to trestáme sebe i ostatní. Zármutek je jednou z forem trestání vlastní osoby a útoku na sebe: pokoušíme se odčinit vinu z minulosti tím, že na sebe útočíme. Vždycky, když trestáme sami sebe, skončí to tak, že svou bolestí a odtažitostí ubližujeme lidem okolo. Útok na vlastní osobu nikdy nefunguje v tom smyslu, že by nás zbavil viny: on ji jen násobí, protože nyní se cítíme zle či provinile kvůli tomuto novému zármutku.
Je příznačné, že naše skrytá vina má kořeny v rodině a vyvěrá z pocitu selhání.
Opírá se o pocit, který máme v nejhlubší rovině mysli všichni: pocit, že můžeme za problémy svých rodičů, že jsme jednoho z nich oloupili o lásku toho druhého a přivodili jim zármutek či se stali příčinou jejich rozchodu. Možná v sobě nosíme vinu za to, že jsme se narodili nebo zvítězili v soutěži se sourozenci či rodiči, a tím způsobili jejich selhání. Typické je, že takový pocit provinění bývá hluboko pohřben, a přece se za tuto vinu trestáme či vybízíme ostatní, aby nás trestali. Vinu máme v mysli poskládanou ve vrstvách. Když se jedné z nich zbavíme, máme ze sebe lepší pocit, a tím pádem se sebou zacházíme lépe a vybízíme ostatní, aby se k nám lépe chovali i oni. Připravme se však na to, že se vynoří další vrstva v podobě sebepodceňování, útoků na sebe, sebeobětování, lítosti, kompenzace, ztráty, selhání či bezcennosti. Ego buduje prostřednictvím viny svoje hradby, ale nevina je rozpustí, a tam, kde jsme kdysi byli rozštěpeni či nalomeno, budeme jedním celkem.

* * *

Podstata zármutku
Zármutek je jednou z forem trestání vlastní osoby a útoku na sebe: pokoušíme se tím odčinit vinu z vlastní minulosti. V každé situaci související s pozicí oběti se rovněž cítíme provinile kvůli tomu, že jsme ze sebe nechali oběť udělat, protože vina a špatný pocit jsou v podstatě jedno a totéž. Podle toho, do jaké míry si bolest či špatné pocity přinášíme z minulosti, lze určit, jak moc se cítíme provinile.

Podstata léčení
Osvobodí nás naše zodpovědnost a odpuštění, které si dáme. Otevřeme tak životu a lásce dveře, jež jsme jim přibouchli před nosem.

Léčivý návrh
Co nejlépe projev ochotu odpustit si každou situaci, v níž ses cítil provinile. Do určité míry se cítí provinile každý z nás, ale v podstatě to není realita. Vina je pouze past, kterou používáš, abys ukryl svůj strach a aby ses mohl odvrátit od vlastní síly a svobody. Pokud je v nějaké situaci vina, je tam cosi, čemu jsi ještě neporozuměl. Každý pokus ukrýt vlastní vinu a přitom být rozhořčený a obviňovat či soudit kohokoli se sice míjí účinkem, alespoň ti však ukazuje, že se v tobě pořád nacházejí vrstvy viny, jež je nutno vyřešit. Takže dokud neodpustíš sobě i ostatním, budeš polapen v pasti a držen jako rukojmí minulosti. Jsi oběť.

Rozhodnutí pro léčbu
"Rozhodl jsem se, že jsem nevinný. Rozhodl jsem se sám sobě odpustit. Rozhodl jsem se odpustit i všem ostatním, jichž se tato situace týká, a vidět i jejich nevinu."

Léčivá cvičení
Vyber si tři situace související s pozicí oběti či se zármutkem. Na základě odpovědi si uvědomíš, kde se v těchto situacích skrývá tvoje vina. Místo pro ni se teď můžeš rozhodnout pro nevinu.

Situace související s pozicí oběti či se zármutkem:_________________________
Za co jsem sám sebe trestal?:________________________________________

Nyní si upřímně řekni: jsi ochoten si odpustit v zájmu pravdy, sebe samého i všech, které miluješ?

* * *

- z knihy Milovat z celého srdce, Chuck Spezzano