Člověk chodí vzpřímený, neboť
si, na rozdíl od vývojově nižších tvorů (zvířat), uvědomuje (či spíše má
lepší možnost si uvědomit) svou spjatost s vyššími světy. Člověk je
nejvyšším propojením hmoty a ducha na Zemi.
Kosti jsou oporou a základem (nejen) lidského těla. Nesou všechny orgány a tkáně. Svým zdravotním stavem a strukturou vyjadřují, jak zvládáme podstatné životní děje a jestli své životní dílo budujeme na pevných základech. Někteří lidé si dům, vlivem zkresleného smýšlení, postaví na velmi měkké půdě a pak jsou z průběhu svého života nešťastní a diví se, že je ostatní příliš nevyhledávají. Ono také komu by se chtělo jít močály a bažinami, v nichž si občas někdo své dílo vybuduje. Jedinec s upřímným srdcem, skromný a pracovitý si postaví dům na dobrých půdách. Stává se, že v současnosti hodná osoba je kvůli své chybné minulosti umístěna v nynějším životě na půdách nestabilních a v oblastech, kde stále hrozí nějaké nebezpečí - má těžký život. Avšak hodný člověk svým příjemným teplem vysuší močály i bažiny, které vznikly ze slz i reakcí lidí, jimž kdysi ublížil slovy a skutky, a k úžasu druhých žije spokojeně v komplikovaném partnerském vztahu, nebo za podmínek, které by většina lidí nevydržela a utekla z nich. Kdo zvládá těžký život a chápe ostatní, ten mívá zdravé, pevné kosti (byť v jistém údobí života byl třeba velice nemocný).
Příčně pruhované - kosterní - svaly tělem pohybují. Stažení každého svalu (dále rozeznáváme svaly hladké a sval srdeční) je zdrojem pohybu (ruky, stravy ve střevě či okysličené krve pumpované srdcem do celého organismu) a síly. Svaly nám umožňují realizovat naše záměry. Svalová onemocnění a trvalejší svalová únava odrážejí přemíru pohybu nebo nezdravou pasivitu. Někdo je nadměrně aktivní, vede život, při němž se málo ohlíží na možnosti těla, běžně plní několik úkolů naráz a také si dokazuje, že něco umí a ještě nepatří „do starého železa" (muž obvykle sportem, žena závody v uklízení). Jsou i opačně se chovající lidé, kteří, snad aby něco nepokazili, své tělesné aktivity tlumí a radši (marně) čekají na zázrak, než aby se dali do řešení potřebného (a do pohybu). Svaly realizují nejen pohyby, které popisuje a zkoumá fyzika. Přispívají též k pohybu myšlenek a k radostnému zření všeho kolem.
Sval se upíná na kost šlachou, což je tuhý vazivový pruh. Šlacha spojuje. Je-li dynamika jednání člověka nepřiměřená a jeho pracovní aktivity zabírají i většinu prostoru, který je vymezený pro potřebný odpočinek, tělo protestuje problémy se šlachami.
Člověk mění svět, ale současně se ho tentýž svět snaží (pozitivně, či k horšímu) utvářet. Míra správného zvládnutí obsahu slov tolerance, potřeby osobní i druhých, pokora a přizpůsobivost se odráží na zdravotním stavu kloubů. Mnohdy jde člověk dlouho, kudy chce, aby po čase zjistil, že chyboval. K poznání, že jsme se mýlili, dospějeme většinou dost pozdě (což se projeví třeba již vážnějšími onemocněními). Kdo odhalí své chyby brzy a počne je napravovat, toho tolik útrap nepotkává. Každý se sice snaží svými činy více či méně konat dobro, avšak v zrcadle času se jednání mnohých ukazuje jako dobro dočasné, prospěšné někomu, ale jinému spokojenost beroucí.
Málokdo se dokáže podívat na situaci, již právě prožívá, z více stran, též očima svých bližních i z pohledu obecného dobra. Proto i málokdo má po celý život relativně zdravé - většími následky celkového stárnutí nepoznamenané - klouby. Své životní zkoušky chvályhodně vyřešíš, když si vyslechneš pár různých názorů na danou věc či nedorozumění dříve, než se do jejich obstarávání či řešení pustíš. Tohle máš dokázat při setkáních s jinými lidmi, a přitom mnohdy sám nechápeš, co je pro Tebe dobré a otáčíš se na špatnou stranu. Co je ve světě moderní a ceněné, to Ti obvykle život zkomplikuje. Méně mít, znamená šťastněji žít. Pokud budeš na světských věcech a rovněž na své rodině záviset (či spíše přijímat je) přiměřeně, ve Tvé duši zavládne pokoj a nebudeš jako mnozí ustavičně nespokojeně brblat.
Chrupavky, pokrývající povrch kostí v kloubech, tlumí nárazy - naše fyzické a také duševní i mravní pády. Nikdo není dokonalý, každý z nás chybuje, a proto nám Bůh, který je láska, dal prostor a čas si své přešlapy uvědomit. Chrupavka je měkký, ale zároveň dostatečně vysoký polštář, na něhož spadneme, když občas zakopneme. Je tolerancí, kterou nám Bůh poskytl - malé chyby můžeme bez zastavení nemocí a neúspěchem učinit. Zakopnout můžeme i trochu více, je-li hlavním impulzem našeho nesprávně podávaného, ale upřímně myšleného jednání láska k bližnímu. Asi krajně nespravedlivé by bylo, kdyby v životě platilo: „Za hřích smrt." Smrtí je zde míněn skon duchovní: „Odvrátíš-li se jednou od Pána, už Tě nebude znát," tahle spravedlnost se zrodila v lidském mozku, Kristovo jednání nás učilo jinému. Nejen kdo moc chybuje, ale i ten, kdo málo miluje, má opotřebovanější chrupavky a horší klouby, neboť v nich není dostatek kloubního mazu - pochopení druhého a jeho milování takového, jaký je.
Kde se často opakují pády a mylné pohyby, tam ani milost chrupavky nestačí a přichází nemoc doprovázená kamarádkou bolestí.
* * *
- z knihy Co nám tělo říká, Miroslav Hrabica
Kosti jsou oporou a základem (nejen) lidského těla. Nesou všechny orgány a tkáně. Svým zdravotním stavem a strukturou vyjadřují, jak zvládáme podstatné životní děje a jestli své životní dílo budujeme na pevných základech. Někteří lidé si dům, vlivem zkresleného smýšlení, postaví na velmi měkké půdě a pak jsou z průběhu svého života nešťastní a diví se, že je ostatní příliš nevyhledávají. Ono také komu by se chtělo jít močály a bažinami, v nichž si občas někdo své dílo vybuduje. Jedinec s upřímným srdcem, skromný a pracovitý si postaví dům na dobrých půdách. Stává se, že v současnosti hodná osoba je kvůli své chybné minulosti umístěna v nynějším životě na půdách nestabilních a v oblastech, kde stále hrozí nějaké nebezpečí - má těžký život. Avšak hodný člověk svým příjemným teplem vysuší močály i bažiny, které vznikly ze slz i reakcí lidí, jimž kdysi ublížil slovy a skutky, a k úžasu druhých žije spokojeně v komplikovaném partnerském vztahu, nebo za podmínek, které by většina lidí nevydržela a utekla z nich. Kdo zvládá těžký život a chápe ostatní, ten mívá zdravé, pevné kosti (byť v jistém údobí života byl třeba velice nemocný).
Příčně pruhované - kosterní - svaly tělem pohybují. Stažení každého svalu (dále rozeznáváme svaly hladké a sval srdeční) je zdrojem pohybu (ruky, stravy ve střevě či okysličené krve pumpované srdcem do celého organismu) a síly. Svaly nám umožňují realizovat naše záměry. Svalová onemocnění a trvalejší svalová únava odrážejí přemíru pohybu nebo nezdravou pasivitu. Někdo je nadměrně aktivní, vede život, při němž se málo ohlíží na možnosti těla, běžně plní několik úkolů naráz a také si dokazuje, že něco umí a ještě nepatří „do starého železa" (muž obvykle sportem, žena závody v uklízení). Jsou i opačně se chovající lidé, kteří, snad aby něco nepokazili, své tělesné aktivity tlumí a radši (marně) čekají na zázrak, než aby se dali do řešení potřebného (a do pohybu). Svaly realizují nejen pohyby, které popisuje a zkoumá fyzika. Přispívají též k pohybu myšlenek a k radostnému zření všeho kolem.
Sval se upíná na kost šlachou, což je tuhý vazivový pruh. Šlacha spojuje. Je-li dynamika jednání člověka nepřiměřená a jeho pracovní aktivity zabírají i většinu prostoru, který je vymezený pro potřebný odpočinek, tělo protestuje problémy se šlachami.
Člověk mění svět, ale současně se ho tentýž svět snaží (pozitivně, či k horšímu) utvářet. Míra správného zvládnutí obsahu slov tolerance, potřeby osobní i druhých, pokora a přizpůsobivost se odráží na zdravotním stavu kloubů. Mnohdy jde člověk dlouho, kudy chce, aby po čase zjistil, že chyboval. K poznání, že jsme se mýlili, dospějeme většinou dost pozdě (což se projeví třeba již vážnějšími onemocněními). Kdo odhalí své chyby brzy a počne je napravovat, toho tolik útrap nepotkává. Každý se sice snaží svými činy více či méně konat dobro, avšak v zrcadle času se jednání mnohých ukazuje jako dobro dočasné, prospěšné někomu, ale jinému spokojenost beroucí.
Málokdo se dokáže podívat na situaci, již právě prožívá, z více stran, též očima svých bližních i z pohledu obecného dobra. Proto i málokdo má po celý život relativně zdravé - většími následky celkového stárnutí nepoznamenané - klouby. Své životní zkoušky chvályhodně vyřešíš, když si vyslechneš pár různých názorů na danou věc či nedorozumění dříve, než se do jejich obstarávání či řešení pustíš. Tohle máš dokázat při setkáních s jinými lidmi, a přitom mnohdy sám nechápeš, co je pro Tebe dobré a otáčíš se na špatnou stranu. Co je ve světě moderní a ceněné, to Ti obvykle život zkomplikuje. Méně mít, znamená šťastněji žít. Pokud budeš na světských věcech a rovněž na své rodině záviset (či spíše přijímat je) přiměřeně, ve Tvé duši zavládne pokoj a nebudeš jako mnozí ustavičně nespokojeně brblat.
Chrupavky, pokrývající povrch kostí v kloubech, tlumí nárazy - naše fyzické a také duševní i mravní pády. Nikdo není dokonalý, každý z nás chybuje, a proto nám Bůh, který je láska, dal prostor a čas si své přešlapy uvědomit. Chrupavka je měkký, ale zároveň dostatečně vysoký polštář, na něhož spadneme, když občas zakopneme. Je tolerancí, kterou nám Bůh poskytl - malé chyby můžeme bez zastavení nemocí a neúspěchem učinit. Zakopnout můžeme i trochu více, je-li hlavním impulzem našeho nesprávně podávaného, ale upřímně myšleného jednání láska k bližnímu. Asi krajně nespravedlivé by bylo, kdyby v životě platilo: „Za hřích smrt." Smrtí je zde míněn skon duchovní: „Odvrátíš-li se jednou od Pána, už Tě nebude znát," tahle spravedlnost se zrodila v lidském mozku, Kristovo jednání nás učilo jinému. Nejen kdo moc chybuje, ale i ten, kdo málo miluje, má opotřebovanější chrupavky a horší klouby, neboť v nich není dostatek kloubního mazu - pochopení druhého a jeho milování takového, jaký je.
Kde se často opakují pády a mylné pohyby, tam ani milost chrupavky nestačí a přichází nemoc doprovázená kamarádkou bolestí.
* * *
- z knihy Co nám tělo říká, Miroslav Hrabica
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.