Štěstí je být obklopen přáteli

Teprve když se začneme spojovat s ostatními, začneme brát sami sebe vážně.

Přátelé jsou důležitou součástí našeho života. Díky nim se cítíme bezpečněji a šťastněji. Čím více jsme obklopeni přáteli, kteří nás mají rádi a přijímají nás, zajímají se o naše názory a jsou rádi v naší společnosti, tím více se cítíme uznávaní a spokojení.

Štěstí je tam, kde s druhými tvoříme jeden celek.

Tehdy cítíme, že nejsme sami, a to i v době, když náš vlastní život není úplně v pořádku.
Každý z nás touží po výměně energie s druhými lidmi. Štěstí totiž znamená také mluvit, sdělovat a cítit, že nám druzí rozumí. Kdo všechny starosti dusí v sobě, nemluví o nich a nedá je najevo, ten se cítí nešťastný.
Komunikace spojuje. Správná slova vytvářejí důvěru. Můžeme-li si s druhým člověkem popovídat o svých zklamáních, porážkách nebo zraněních, případně si společně poplakat, získáme pocit jistoty a bezpečí. Někdy se může stát, že toužíme po tom, aby nás vzal někdo do náruče nebo s námi šel mlčky na procházku. V tichu společného prožitku pocítíme spojení, které povzbudí naši duši.

Ale také pěkné zážitky chceme sdílet se svými přáteli, chceme o nich vyprávět, plni nadšení a euforie. Někdy jsme tak rozjaření, že slova chrlíme z úst a nedokážeme se zastavit. V takových chvílích jsme šťastní. Štěstí je, když můžeme sdílet své dojmy, názory a objevy - ukázat na ně prstem a zeptat se druhých na jejich názor. Když se můžeme společně rozčílit, společně se nad něčím pohoršit, smát se a radovat - protože tak cítíme, že opravdu žijeme. Chceme se škádlit, porovnávat rozdíly i nacházet věci, které máme společné.

Potřebujeme zrcadlo lidí, kteří nás mají rádi. O to rychleji se můžeme rozvíjet a snadněji zpracovávat své zážitky. Ať prožíváme smutek, pocity vzteku či rezignace, bolestnou ztrátu nebo velkou nespravedlnost, s přáteli po boku můžeme mnohem rychleji vstát a jít dál.
Pomůže nám to také k tomu, abychom nezůstali v zajetí starých nepříjemných prožitků, ale oprostili se od nich a našli novou cestu. Přátelé nás mohou inspirovat a strhnout, mohou přijít s novými nápady. Můžeme se jim svěřit i s důvěrnými věcmi, které bychom jinak nikomu neřekli.
Hovory vedené s láskou nám pomohou mnohé vyjasnit, osvobodí nás a dodají nám odvahu. Problémy přestanou být tak tíživé. Uvědomíme si, jak na tom jsme a jak můžeme s danými problémy naložit. To nám dodá pocit bezpečí a posílí naše rozhodnutí.


Na druhé straně se ovšem často obklopujeme lidmi, kteří pro nás mnoho neznamenají. Takoví lidé nás v životě moc neobohatí, ani s nimi nebudeme zažívat opravdové štěstí. Častokrát jsme s nimi jenom proto, že nechceme být sami. To je sice v některých úsecích života také důležité, ale nepomůže nám to ke štěstí.

Být šťastný znamená cítit, že nás lidé přijímají a že nám rozumí. A to můžeme pouze na základě hlubokého přátelství. Když se můžeme ukázat takoví, jací skutečně jsme, když se nemusíme přetvařovat, když můžeme být upřímní a čestní. Také si musíme být jisti, že naši přátelé zůstanou s námi i tehdy, když se nám nebude dařit úplně nejlépe.

Před mnoha lety jsem prožil jeden ze svých nejúžasnějších zážitků. Byl jsem tenkrát hluboce nešťastný a nevěděl jsem, kudy dál. Bylo to dva dny před Vánocemi, když jsem se s pomocí přátel přestěhoval. Pronajal jsem si náklaďák, který jsme naplnili do posledního místečka. Cestou do svého nového domova jsem však měl nehodu a náklaďák jsem úplně zlikvidoval. Můj veškerý majetek byl také zničen.
Tak jsem krátce před Vánocemi seděl ve svém novém domku na venkově, na který jsem si vzal úvěr a který byl ve fázi hrubé stavby. Neměl jsem žádný nábytek, seděl jsem jen na malém polštáři před jediným zdrojem tepla, malým švédským krbem. Byl jsem po krk v dluzích, navíc jsem musel zaplatit ještě za zničený náklaďák. Částku, která se mi zdála nemožná. Za dům jsem také ještě nic nezaplatil.
Byly Vánoce a já jsem byl tím nejnešťastnějším člověkem na světě. Jel jsem navštívit svého bratra, i on mi pomáhal se stěhováním, a teď kvůli autonehodě ležel v nemocnici.
Když jsem se pak celý nešťastný vrátil domů, stal se zázrak. Mí přátelé si tajně sehnali klíč od domu, a když jsem vstoupil dovnitř, nevěřil jsem svým očím.
Kamarádi se za mými zády domluvili, každý z nich mi věnoval svůj nejoblíbenější kus nábytku a zařídili můj pokoj. Vedle zapáleného krbu stál malý nazdobený vánoční stromek, pod nímž ležely krásně zabalené dárky. Na skleněném stolku byla láhev vína, cukroví a nádherný dárkový koš.
Oči se mi zalily slzami. Byl jsem absolutně šťastný. Cítil jsem se bohatý a naplněný. Tyto Vánoce byly těmi nejkrásnějšími, jaké jsem kdy prožil. Cítil jsem jenom lásku svých přátel, která vyvážila vše ostatní. Všechno ostatní se už nějak urovná.

Ale přátelství nevzniká jen tak samo od sebe. Musíme pro to něco udělat. Musíme hlavně investovat čas. Přátelství se musí pěstovat. Není tu pro nás pouze ve chvíli, kdy to potřebujeme. Je tu pro nás tehdy, když my sami rosteme společně s ním.

Hledej opravdové přátele, buď jedním z nich.

Nabídni druhým svou pomoc a svůj čas, pozornost a uznání. Vždy jim naslouchej a dej svým chováním najevo, že si zasloužíš důvěru, kterou dostáváš. To je nejrychlejší cestou k tomu, abychom prožili opravdové přátelství.

Nebuď jen pasivní, ale ukaž, že ti záleží na názoru druhých, že jsou pro tebe obohacením. Dej jim pocit, že jsou kdykoliv vítáni a ukaž jim, že s nimi potřebuješ být v kontaktu a záleží ti na nich. Dej jim pocit, že tvůj život je díky nim krásnější a bohatší.

Když nás životem provázejí opravdoví přátelé, je náš život radostnější. Rozšiř počet svých přátel a známých a i tobě život přinese více radosti.

* * *

- z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh