Odpuštění je osvícení

"Ve vzácných případech vidíme nedokonalosti sami na sobě, vždy je však vidíme na druhých. Co uděláme, když zjistíme, že jsme nedokonalí nebo jsme udělali něco špatně? Okamžitě si odpustíme nebo si toho, že jsme udělali něco špatně, nevšímáme, anebo se rozhodneme obrátit list a už to nikdy znovu neudělat. Všechno děláme proto, abychom získali uspokojení. Pokud neodpustíme druhým, když dělají něco špatně, pokud v sobě vůči nim chováme nebožské myšlenky nebo je chceme potrestat, nikdy nenajdeme pravé uspokojení. Abychom uspokojili sami sebe, svou skutečnost, musíme odpustit také druhým. Odpuštění je osvícení. Musíme cítit, že odpustíme-li druhým, osvěcujeme sami sebe, své vlastní rozšířené, rozlehlejší vědomí.

KDYŽ UDĚLÁM NĚCO ŠPATNĚ, VŽDY SE MODLÍM K BOHU PRO ODPUŠTĚNÍ. ODPUSTÍ-LI MI BŮH, KDO MĚ MŮŽE POTRESTAT?"

* * *

- Sri Chinmoy, Má životní cesta za duší