Zbavte se pocitů viny a starostí

Dvě emoce, které jsou společné velké většině pozemských andělů, jsou vina a starosti, na které se v této části zaměříme:

VINA

Vina se objevuje z mnoha důvodů:

• Zavazujete se k činům, které nejsou v souladu s vašimi přesvědčeními a morálními zásadami.
• Věříte tomu, že neděláte dost nebo že jste ještě neudělali dost.
• Věříte, že byste měli všechny činit šťastnými. Když je někdo nešťastný, obviňujete za to sebe. Pozemští andělé cítí rodičovskou vinu vůči čemukoli, co vyžaduje na této planetě péči - včetně lidí, zvířat, rostlin, vodních těles a tak dále.
• Věříte, že jste milováni za to, co děláte, namísto toho, kdo jste. A tak, dokud neděláte dost nebo správnou věc, cítíte se nehodni lásky.

Když jste byli v duchovním světě jako nebeští andělé, mohli jste pomáhat ve velmi širokém rozsahu. Ale i přesto jste nemohli pomáhat vždy, neboť jste byli omezeni svobodnou vůlí každého člověka. Ani Bůh nemůže zasáhnout, když se někdo svobodně rozhodne, že chce trpět nebo provést zraňující skutek. 

Teď, když máte fyzické tělo, jste ještě více omezeni v tom, kolik lidí můžete ovlivnit. Fyzická těla vám dávají jistá omezení, která jste jako nebeští andělé neměli. To ve vás může vyvolávat nízké pocity frustrace, protože hluboko uvnitř si pamatujete, jak jste byli schopni cestovat kamkoli, kde jste byli potřební, v jediném okamžiku. Pamatujete si, že jste byli schopni vzdorovat fyzikálním zákonům a umožnit tak zázračná řešení. A i když máte stále volný přístup ke všem svým duchovním darům, hustá fyzická rovina všechno zpomaluje.

Výsledkem toho všeho se cítíte provinile - i když to není vaše chyba! Tím, že jste vstoupili do fyzického těla, jste vyměnili jednu sadu superschopností za jinou sadu. Například lidé obvykle nenaslouchají svým strážným andělům. Neslyší jejich hlas a nebo nevěří poselstvím, která dostávají. A tak jste si vstoupili do lidského těla, protože druhým lidem lidé naslouchají. Stále jste poslem Boha, ale nyní můžete být jako člověk hlasitější a je vám snáze rozumět. Proto se my, pozemští andělé, potřebujeme zbavit pocitů viny kvůli tomu, že nemáme snadný přístup ke svým nebeským duchovním darům. 

Někdy se vina dostaví, když uděláme něco, o čem věříme, že je to špatné. Například pokud věříte, že kouření cigaret ubližuje a snižuje vaše naladění, a přesto kouříte, zrazujete sami sebe a výsledkem jsou pocity viny. Stejné je to v případech, kdy věříte, že je špatné jíst ve fast foodech, pít alkohol, být nevěrný, podvádět na zkoušce... a přesto tyto věci děláte. Dokud budete setrvávat v chování, ze kterého máte přitom špatný pocit, budete mít přirozeně pocity viny jako následek.

Vina je velmi nízkou energií. Andělé říkají, že vina pozemským andělům přistřihuje křídla. Kvůli ní pak nejsme tak dobří léčitelé a zhmotňovatelé.

A proto, pokud setrváváte v chování, ze kterého nemáte dobrý pocit, zde jsou dva způsoby, jak se s tím vypořádat:

1. Přestaňte s tím, co děláte! To je ta nejprospěšnější cesta, na jakou se můžete vydat, i když nebývá zrovna jednoduchá. Ale právě proto vás tato možnost učiní silnějšími a pozvedne vaše sebevědomí.

2. Změňte svá přesvědčení ohledně dané věci! Vina je často mnohem škodlivější než ta věc samotná. A tak, pokud v tom budete pokračovat, ponesete si s sebou i vinu, která je s tím spojena. Meditujte, zajímejte se, zkoumejte, mluvte s důvěryhodnými lidmi, nebo podnikněte jakékoli jiné zdravé kroky ke změně svých přesvědčení ohledně dané věci, tak abyste v ní mohli setrvat bez pocitů viny.

Každý má svou svobodnou vůli

Jak už jsme si řekli, mnoho viny se v nás probouzí proto, že se druzí cítí nešťastní, a my se obviňujeme za to, že nejsme schopni je "napravit". Zde musíme pamatovat na "svobodnou volbu". Zcela přirozeně předpokládáme, že každý chce být šťastný. To proto, že známe štěstí jako tu nejvyšší možnou vibraci, která léčí a je prospěšná. Proč by tedy někdo neměl chtít být šťastný?

V duchovní pravdě jsme byli všichni stvořeni jako rovnocenně š´tastní, protože jsme byli stvořeni k obrazu Boha, který je čistou září, radostí a štěstím. A tak hluboko v nitru své duše již jsme šťastní!

Ale v tomto trojrozměrném světě duality a polarit existují ke všemu protiklady. Protikladem ke štěstí je deprese. Někteří lidé zasvětili své životy prožívání duality a protikladů, a tak zachází do temných extrémů, aby si udrželi svou schopnost cítit. Existují lidé, kteří se necítí být naživu, pokud se necítí nešťastně. A možná bychom mohli říct, že do této kategorie spadáte v jistém smyslu i vy! Protože když si nedovolíte být šťastní, pokud není šťastný ten druhý, nepřispíváte tím náhodou k neštěstí ve světě?

Když chcete, aby byli všichni šťastní, je to snaha o jejich ovládání. Děláte rozhodnutí za druhé o tom, jak by se měli cítit. Pak se je možná ještě snažíte přimět, aby následovali vaše rady, tak aby se mohli cítit šťastní. To není moc pěkné a hraničí to s hraním si na Boha.

Každý člověk dělá svá vlastní rozhodnutí a i když můžete mít na druhé velmi pozitivní vliv a být jim příkladem, je pouze na nich, zda si zvolí být šťastní nebo nešťastní. Láska znamená i respekt k rozhodnutím druhého člověka, která činí on sám.
 

Samozřejmě, pokud váš milovaný upadne do klinické deprese, rozhodně musíte zasáhnout a vyhledat odbornou pomoc. Deprese může vést k vážným zdravotním následkům, a dokonce i k sebevraždě.

Avšak pokud se jedná o průměrný případ smutku, ponechte lidem prostor, aby mohli dělat svá vlastní rozhodnutí a sami si vybrali, jak chtějí žít. To velmi usnadní život i vám. Nebudete se muset o všechno starat, což je velmi osvobozující zjištění! A pokud se vám nelíbí trávit čas s někým, kdo je stále nešťastný a nespokojený, vězte, že s ním čas trávit nemusíte!

STAROSTI
Starosti se ve vás probouzejí, když se snažíte kontrolovat budoucnost tím, že se snažíte zjistit, jaké zlé věci by se mohly stát a jak byste jim mohli předejít.

Problém u starostí je ten, že když myslíte na něco, co nechcete, přitáhnete si to. To, o co si děláte takové starosti, se obvykle také naplní. Je to extrémně nízká energie, která způsobuje napětí ve vašem obličeji, těle i mysli. 

Starosti od vás odpuzují druhé lidi, kteří vědomě či nevědomě cítí nízkou energii této emoce. proto vás starosti zanechávají osamělé a vystrašené v obdobích, kdy potřebujete podporu. Kromě toho, když jste něčím až posedlí a děláte si o to až přílišné starosti, sami si to tím naplňujete. 

A tak, místo aby vám starosti pomohly mít kontrolu nad budoucností, ve skutečnosti vám přinášejí všechno to, co tolik nechcete. Je to pravděpodobně jeden z nejhorších mechanismů obrany, které jste si mohli osvojit.

Starosti mohou být návykem, který jste od někoho přejali. Pokud vidíte, jak si vaši rodiče neustále dělají starosti, zřejmě jste si toto chování osvojili jako normální součást života. Někdy rodiče berou starosti jako náhradu lásky. Někteří z nich dokonce říkají svým dětem: "Dělám si o tebe starosti, právě proto, že tě miluji." A když pak děti vyrůstají, pletou si starosti s láskou. Samozřejmě je přirozené dělat si o děti starosti! Ale když si uvědomíme, že nám tato emoce v ničem nepomáhá a že nám často může i přinést negativní následky, budeme více motivováni k tomu, abychom to obrátili.

Dělání si starostí se také může stát nezdravou závislostí. (Závislosti jsou obsesivní a kompulzivní chování, které nám dočasně poskytne úlevu a štěstí, po nichž ale následuje dlouhotrvající bolest.) Starost vám může dočasně poskytnout pocit, že budete schopni situaci zvládnout, a tak se stává návykem. Když máte toto navyklé chování, můžete mít také sklony upadat do dalších forem závislosti na návykových látkách, ke kterým se uchylujete, abyste se zklidnili. 

Lidé, kteří si dělají velké starosti, mají neustálý pocit brzkého výbuchu ve své budoucnosti. Stále očekávají jen to nejhorší, a často je to způsob, kterým se se snaží předejít nepříjemným překvapením nebo zklamáním, kdyby se to nejhorší skutečně stalo. Často jsou to lidé, kteří si prožili těžký život plný překážek a ve svých vztazích si prožili mnoho bolesti a zrady. Proto se ani nelze divit, že se bojí, aby je tato bolest znovu nepotkala.

Chronické starosti však mohou utlačovat váš imunitní systém. Rovněž vám mohou přivádět záchvaty paniky nebo svalové napětí. Lékařské studie prokázaly, že lidé, kteří prožívají chronické starosti, jsou náchylnější ke kardiovaskulárním onemocněním a jiným nemocem. 

První věc, kterou je třeba vědět, je ta, že si můžete vytvořit lepší budoucnost i bez starostí. A tak, než si začnete dělat starosti kvůli starostem, pojďme si promluvit o tom, jaké máte skutečné možnosti:

1. Vyhněte se stimulujícím látkám v jídle a nápojích. Káva, čaj, coly, čokoláda, cukr a další stimulanty mohou ve vašem těle způsobovat nervozitu a napětí a vaše mysl bude snadno sklouzávat k úzkosti.

2. Cvičte. Rozprouděte svůj kardiovaskulární systém aktivitami jako je jogging, běh, rychlá chůze, plavání, jízda na kole, tanec a tak dále. Je to skvělá cesta, jak omezit nebo úplně vypustit svůj návyk a přestat si dělat starosti.

3. Změňte starosti v modlitby. Starosti vám nikdy v ničem nepomohou, ale modlitby ano. Příště, až se budete kvůli něčemu strachovat, vyjádřete svou starost celou větou. Klidně si ji napište na papír nebo do počítače, nebo ji řekněte nahlas. Tím, že se postavíte ke svým starostem čelem, je zbavíte jejich moci, kterou nad vámi měly. Když jsou starosti přehlíženy a ponechávány v nevědomí, vytvářejí skryté burácení úzkosti v pozadí vaší mysli a pocitů. Pak, jakmile budete mít svá slova napsaná, odevzdejte je Bohu a řekněte: "Bože, prosím, pomoz mi s tím." Nyní jste svou starost přeměnili v modlitbu. 

Jak víte, Bůh a andělé vám mohou pomoci jen tehdy, když jim k tomu dáte svolení. Respektují vaši svobodnou vůli a vaše rozhodnutí, a tak zasáhnou jen tehdy, když je o to požádáte. Tím, že změníte své starosti v modlitby, dovolíte Nebesům, aby vás podpořila zázračnými řešeními.

Temná noc duše

"Temná noc duše" nastává, když jste konfrontováni se svými nejhlubšími strachy a prožíváte je zcela silně a hluboce. Pro mnoho lidí to znamená, že stojí tváří v tvář problému života a smrti, smyslu života, a otázce, zda vůbec život stojí za to žít. Temná noc duše je podobná starým zasvěcovacím procesům, kterými si dávní Egypťané museli projít, aby se mohli stát veleknězem nebo velekněžkou. 

V této kultuře jste byli zavřeni do sarkofágu podobnému rakvi na několik dní. V tomto uzavřeném prostředí bez světla a s dostatečným přístupem vzduchu, který zajistil, abyste se neudusili, vás vaše mysl děsila halucinacemi, které se objevovaly jako následek hlubokých strachů vystupujících na povrch. Pokud jste po dvou nebo třech dnech, když byl sarkofág otevřen, byli stále naživu, zvládli jste proces zasvěcení. Někteří lidé strachem zemřeli, i když vše, co se dělo, bylo jen uvnitř jejich mysli. To ukazuje, jak děsivé mohou naše myšlenky být, když jim musíme čelit. 

Při "temné noci duše" se cítíte ve světě zcela opuštění, zcela nepochopení a připadá vám, že vůbec nikam nepatříte. Cítíte, jako by na vašem životě vůbec nezáleželo, a tak si kladete otázku, proč byste tu ještě měli být?

Podobně jako ve starodávném Egyptě jste temnou nocí duše postaveni před otázku života a smrti. Někteří lidé to nepřežijí, protože se rozhodnou, že život nestojí za to žít, a pak tragicky ukončí svůj život. Jiní ho ukončují pomalu, například tím, že se postupně otráví závislostmi.

Ale pokud dokážete své pocity unést, včetně těch nejbolestivějších, pak vám temná noc duše může velmi pomoci pozvednout váš život na vyšší a jasnější úroveň. Nikdo si nepřeje takovouto temnou noc duše prožít a rozhodně to není něco, co byste si mohli uměle vytvořit. V podstatě se to prostě stane, a to tehdy, kdy byste to nejméně očekávali, když se něco dotkne hluboko uloženého temného místa ve vás.

Temná noc duše, podobně jako každá součást života, má léčivou a smysluplnou funkci. Temná noc duše je zrcadlem, před které jste se postavili, abyste uviděli strachy svého vlastního ega. Mnoho bolestivých pocitů, které při tom prožíváte, jsou spojeny se situacemi, které se udály během vašeho dětství. Situace, které se odehrávají v přítomnosti, vyvolávají tyto bolestné vzpomínky na povrch. 

Nesnažte se bolest potlačovat ani před svými pocity neutíkejte. Jsou to vaši učitelé! Pouze se svých pocitů vytrvale ptejte: "Co jsi měl přišel naučit?"

Nakonec dospějete k tomuto: odpustit sobě samým a každému, kdo vás kdy zranil, neboť to je jediná cesta, jak uvolnit bolest. Nepotřebujete odpustit jejich činům. Rozhodně byste měli stát za svým a být k sobě a svým pocitům upřímní. Nezastávejte se žádné formy zneužívání. Odpuštění je ovšem důležitým a konečným očištěním. Propusťte svou minulost ve všech směrech času a buďte konečně svobodní!

* * *

- z knihy Asertivita pro pozemské anděly, Doreen Virtue (z anglického originálu Assertiveness For The Earth Angels)
 překlad: Magda Techetová