Kapky moudrosti přírody z krásného rána

Když mě dnes probudily sluneční paprsky, rozhodla jsem se, že si udělám ranní procházku. Déletrvající citová tíha pocházející z mých rodinných a vztahových problémů nutně potřebovala uvolnění a čerstvý vzduch jako by mě přímo zval k léčivé vycházce do přírody. Vzala jsem si tedy deník, propisku a foťák a vyšla jsem ven.
Cestou se mi hlavou honilo všechno možné - jak problémy doma, tak i lítost a stesk nad věcmi a milovanými lidmi a zvířátky, které jsem během roku ztratila. Všechna tíha z mého srdce začala vyplouvat na povrch a já se zastavila na malém mostě, pod nímž klidně protékal potůček čiré vody. Pak jsem uslyšela důvěrně známý hlas jednoho ze stromů rostoucích na břehu.

"Voda v potoce, na kterou se díváš, se během horkých letních dnů odpaří a z potoka zmizí. Ve vzduchu se však během chladnějších dnů změní v déšť nebo sníh a navrátí se na zem. Je to věčný koloběh, během něhož voda mění svou formu z jedné na druhou a zase zpět. Nikdy však nezmizí. Voda, na kterou se díváš, je věčná. Tak jako každá duše a láska, která vás pojila. Nezáleží na tom, do jaké formy se změníte vy nebo váš vztah - vy obě i vaše láska existujete navždy."

Ta slova mě rozplakala. Duch stromu začal láskyplně rozpouštět žal, který zamrznul hluboko v mém nitru, a vyvolal na povrch všechny neoplakané ztráty, které mě v průběhu posledních měsíců potkaly.

"Nechej své city vyjít ven a dopřej svému srdci léčení, které potřebuje. Nikdy však nezapomínej na to, že nic není ztraceno. Všichni věčně existujete v jednom vesmíru, a ať už máte vy nebo vaše vzájemná pouta jakoukoli formu a ať projdete jakoukoli proměnou, nikdy se neztratíte, nikdy nepřestanete existovat. Není třeba naříkat nad změnami, které jsou stejně přirozené a rozmanité,  jako když se voda mění v páru, mlhu, déšť, sníh nebo led. Všechna láska i život sám existuje navždy, ať už mění své podoby jakkoli. Obejmi tedy své emoce a dopřej jim léčení, ale pamatuj na to, že život sám i láska jsou věčné a nikdy se nemohou ztratit.
Jediný důvod, proč necítíš jejich další existenci a přítomnost, je ten, že se díváš pouze na hmatatelnou podobu věcí a vztahů, na to, co MÁŠ, co VIDÍŠ... a přitom ti uniká, že tyto krásné věci existují dál, jen proto, že mají jinou formu, než na jakou ses soustředila. Otevři své srdce a vnímej víc než to, co můžeš fyzicky mít a vidět. To všechno je pouhý zlomeček celé existence. Když si myslíš, že tento malý zlomeček je úplně všechno, pak přirozeně cítíš žal, když z tvého obzoru něco zmizí - tak jako když se voda změní v páru, kterou už nevidíš. Když si uvědomíš, že vše může mít více forem života, pak pro tebe bude snazší být změnám otevřená, protože je nebudeš brát jako ztrátu, ale pouhou proměnu."

Asi nebudu umět popsat, jak moc se mi ulevilo. Láska a moudrost stromů, která mě vždy zanechává v údivu, mi opět přinesla úžasné požehnání. Poděkovala jsem všem přírodním duším za pomoc a pokračovala dál.
Když jsem míjela dalších několik stromů, všimla jsem si, jak na jednom z nich zamotává pavouk mrtvou mouchu. Přiblížit jsem se nemínila, a tak jsem šla dál, ale stromy ke mně znovu promluvily.

"Ta pavučina, která je pro mouchy pastí, je jako tvoje starosti a stres. Jakmile se do nich chytíš, stáváš se jejich obětí a mohou si s tebou dělat, co se jim zlíbí. Jsi to však ty, kdo rozhoduje o tom, zda se na ni posadíš a nebo ne. Necháš-li se chytit do pavučiny, pak tě lepkavá vlákna strachu a úzkosti začnou spoutávat a tvé ego, tvá mysl, z tebe začne vysávat energii - podobně jako ten pavouk. Pak se stáváš skutečnou obětí. Cítíš se tak, vnímáš se tak, a také si podle toho přitahuješ další zážitky, které tě do pozice oběti staví. Nikdy se však obětí nestaneš, dokud se jí sama neuděláš. Volba je jen na tobě. Jsi to ty, kdo o tom rozhoduje."

"Jste opravdu úžasní..." povídám jim v duchu. "Je to přitom tak jasné a jednoduché, a já si to neuvědomím..."

"Vy všichni máte schopnost rozhodovat se sami za sebe. Vy všichni rozhodujete o tom, čím se budete zabývat a čím ne, co budete cítit a co ne, jak se k čemu postavíte a co uděláte. I ty se můžeš PROSTĚ a JEDNODUŠE rozhodnout - že se nenecháš citově vydírat, že se nenecháš chytit do pavučin strachu ze ztráty blízkých přátel nebo vztahů, že nebudeš přebírat zodpovědnost za to, jak se cítí druzí, a že budeš utvářet svůj život tak, abys byla opravdu šťastná. Pokud si druzí takové štěstí nevybírají, je to jejich volba, ne tvoje. Nemusíš trpět s nimi. To nikomu nepomůže. I oni se mohou PROSTĚ a JEDNODUŠE rozhodnout. Ale to je jen na nich. Je neřeš. Řeš sebe a své pocity, svůj život a své štěstí. Právě tím můžeš dělat šťastné i ostatní. Můžeš jim ukázat, jak to vypadá, když se člověk rozhodně správně. Když se rozhodne nechytit se do lepkavé pasti strachu a stresu, ale místo toho letět dál a žít. Život tě nikdy nepovede špatně. Když se mu odevzdáš, bude o tebe vždycky postaráno - tak jako o rostliny, když potřebují déšť, tak jako o zvířata, která na zimu potřebují skrýše a hustější srst, tak jako ptáci, kteří předem vycítí bouři a mohou se vždy včas schovat. Žádný z těchto tvorů si nedělá žádné starosti a ani k tomu nemá důvod. Jsou plně odevzdáni životu, a tak vědí, že vždy bude všechno v pořádku. Nikdy je nebude ovládat strach, protože cítí pouze přirozenou touhu žít. Ano, nemají ego, a tak to mají možná jednodušší. Ale i když ty ego máš a máš lidské pocity, je v tvých silách s tím pracovat tak, abys přinesla svým životem a štěstím požehnání všem bytostem i svému světu. Tak jako zvířata mají dokonale vyvinuté smysly a schopnosti, které jim pomáhají přežít a zajistit si své bezpečí, i ty máš všechny potřebné smysly a schopnosti, které ti pomohou naplnit svůj život i jeho nejvyšší smysl. Důvěřuj tedy svému srdci a své intuici, které tě vždy dokonale vedou, a nenech se spoutávat strachem a úzkostí. Když vymeteš pavučiny ze všech koutů své mysli, uvidíš, jak krásně se ti bude žít, bez ohledu na to, co se děje okolo tebe, nebo jakými proměnami prochází tvůj vlastní život. Tyto pavučiny jsou jediným důvodem, proč býváš nešťastná. Tvá rozhodnutí nechat se chytit do pasti jsou jediným důvodem, proč pak končíš jako oběť. Je však v tvé moci rozhodnout se jinak. Odmítni se trápit. Odmítni trpět kvůli jiným. Odmítni být nešťastná. Všechno je to ve tvých rukou. Nikdo jiný za tebe rozhodnout nemůže. I když nám vysíláš svá přání a říkáš nám, že ti můžeme pomáhat, nemůžeme za tebe rozhodovat. Rozhodnutí, zda se poddat strachu nebo se nechat vést srdcem, je nakonec vždy pouze na tobě. Uzdrav tedy své srdce, vyčisti svou mysl od pavučin, zhluboka se nadechni... a rozhoduj se šťastně."

Když jsem se vracela domů, s hlubokým pocitem úlevy, očištění, regenerace a uvolnění, udělala jsem spoustu nádherných fotografií. Přírodní duchové jistě věděli, jak moc mě krásné fotky potěší, a tak mi před objektiv přiváděli jedno překvapení za druhým. Byla jsem šťastná - upřímně a skutečně, tak jako už dlouho ne. Byla to upřímná radost a nic jiného mou duši nemohlo pohladit více... I když...

Samozřejmě, že "něco" se našlo :) Asi pár desítek metrů od našeho sídliště jsem za starou krabicí pohozenou na ulici zahlédla dvě kočičí uši. Bylo to ještě malé koťátko, ale číhat už umělo prvotřídně. Když zjistilo, že jsem ho odhalila, vykouklo ze své skrýše a vydalo se ke mně. To bylo vrnění! Jestli mi něco chybělo k dokonalému štěstí, byla to právě tato kočičí rajská hudba, hotový balzám na duši. Když pak začalo na trávníku hravě válet sudy, začala jsem se od srdce smát. A směji se doteď :)

Někdy stačí opravdu málo, aby se člověk z nejhlubší mizérie dostal přímo ke štěstí. A co je na tom krásné - to štěstí je tu pro nás vždy, je tady stále, je v našem životě každý den, jen musíme svou pozornost odvrátit od starostí a pohlédnout přímo na něj :)

Krásný a požehnaný den vám všem ♥

- Magda

* * *