Léčení odpuštěním (1/3)

Odkud se bere energie?

Všejednota = Bůh = Energie.

To znamená, že energie k nám přichází z Všejednoty, od Boha. Dostává se nám jí právem zrození. Nejvnímavější jsme ve spánku, protože tehdy je naše duše čistá. Na nás samotných záleží, jak s touto energií naložíme - rozmnožíme ji, nebo zničíme?

Zamyslete se nad svým životem. Kolik je v něm událostí, na které vzpomínáte a hřeje vás to na duši, a kolik je takových, ze kterých vám je na duši těžko? A teď si představte, že s každou touto událostí jste spojeni neviditelnou nití neboli energetickou vazbou. Kolik je bílých - pozitivních a kolik černých - negativních!

Jedny události sílu přidávají a druhé ji odebírají. Říká se jim napětí z každodenního života neboli stresy. Je všeobecně známo, že existují nemoci vyvolané stresy, ale dokážete uvěřit tomu, že všechny nemoci jsou podmíněné stresy?

Jednoduchý příklad: kdysi v dětství vám někdo řekl špatné slovo. A nyní, pokaždé když:

- vám ho říkají,

- nebo vy sami ho říkáte,

- nebo ho před vámi někomu říkají,

- nebo dokonce slyšíte z obrazovky, jak ho někdo pronáší nebo říká někomu jinému,

toto slovo přijímáte doslova jako svůj osobní problém, protože se tím znovu spouští původní negativní spojení. Nebo ještě názorněji - do vaší číše trpělivosti pokaždé spadne kapka, až do té doby, dokud číše nepřeteče.

Čím je pocit negativnější, tím je kapka větší. A loužička, která přetekla přes okraj - to je nemoc. Čím je louže větší, tím je onemocnění závažnější.

Při takovémto výkladu musí být jasné, proč z jednoho slova může být infarkt. Infarkt nebo jakékoli jiné onemocnění je překročení kritické hranice, je to poslední kapka, kterou číše přeteče. Zde se setkáváme s materializací energie. Z podobné situace lidé obyčejně dělají závěr - kvůli někomu ten či onen dostal infarkt. Poté následuje odsouzení okolí "viníka", jinými slovy k negativitě (infarkt) se přidává ještě hromada další negativity (nenávist, touha po pomstě). Může se v takovém případě nemocný z infarktu zotavit? Nemůže!

Vysvětlíme si situaci ještě na jednom prostém příkladu.

Stojí čtyři lidé a na někoho čekají. Najednou jeden z nich řekne: "Hlupáku." Ti tři to slyší. První začíná polykat slzy, myslí si, že řečené se týká jeho. Druhý přemýšlí: "Proč to řekl? Co jsem mu udělal? A co když..." atd. A napětí pravděpodobně vzroste. Třetí se začne smát. Jeho se to netýká. Člověk ve skutečnosti toto slovo vyřkl mimoděk, protože si vzpomněl na něco svého.

Co se stalo? Dva lidé sami od sebe bezdůvodně vytvořili negativní spojení a spustil se řetězec stresu. Kdo byl dobrý a kdo špatný? Dobrý byl třetí, protože si stres nevytvořil.

Existuje vůbec absolutně dobré nebo absolutně špatné? Ne, všechno je relativní. Co je dobré pro jednoho, je špatné pro druhého. Závisí na tom, jak hodnotím situaci já. Nehledejte viníky a vězte - všechno začíná ve vás samých. Když je mi špatně, tak jsem si já sám vybral to špatné v sobě.

Podobné k sobě přitahuje podobné - to je vesmírný zákon. Pokud se ve mně uhnízdí strach, že onemocním, tak onemocním. Když se bojím zloděje, objeví se. Bojím-li se, že mě podvedou, přitahuji k sobě podvodníky. Je-li ve mně zloba, závist, pocit viny, zklamání, lítost, přitahuji k sobě zlobu, závist, pocit viny, zklamání a lítost.

Takže: je-li člověk nemocen, už do sebe přijal špatné, a tím způsobil zlo svému tělu.

Špatná myšlenka, která se ve mně skrývá, vždy působí zlo a ospravedlňování moje tělo nepotřebuje.

Existuje jediná možnost, jak se osvobodit od špatného. JAKÝM ZPŮSOBEM?

ZA POMOCI ODPUŠTĚNÍ!

Negativní spojení se rozpadne, řeknu-li:

Odpouštím ti to, co jsi mi udělal.

Odpouštím si to, že jsem do sebe přijal špatné.

Prosím za odpuštění své tělo (orgán) za to, že jsem mu tím uškodil. Mám rád svoje tělo (orgán).

Když jsem někomu provedl něco špatného (a to i v myšlenkách), prosím ho za odpuštění. Odpouštím i sobě za to, že se tak stalo.

Pochopili jste to správně? Osvobodit se znamená odpustit oběma koncům spojení

ŠPATNÉ -- 1 -- JÁ -- 2 -- MOJE TĚLO

Já - to je moje Duše. Moje tělo je - Moje.

První vazba (1) mezi mnou a špatným. Druhá vazba (2) mezi mnou a mým tělem. Obě je možné uvolnit - osvobodit, pokud to budu chtít doopravdy.

Člověk musí skládat účty za své skutky. Všechno, co dělám jinému, se mi vrací zpět dvojnásobně: dělám dobré - dostávám ho zpět dvakrát; dělám špatné - dostávám ho zpět také dvakrát. To, že člověk, když udělá něco špatného, upadne a zlomí si kost, je jen drobný trest za drobný přečin. A to měl štěstí, že trest následovat ihned. Za velký hřích přichází odplata později, někdy až v dalším životě. Kdo si stěžuje na svůj těžký osud, nechť si uvědomí, že je to vykoupení za hříchy minulého života. Když člověk udělá nějaký špatný čin neúmyslně, přijde trest, ale pokud to udělá uvědoměle a záměrně, následuje pořádná odplata. V dnešní době je obzvlášť rozšířeno především klení, nadávání, proklínání, škodolibost, zločinnost. Trest čeká, až přijde jeho čas.

Opakuji ještě jednou: za příčinou nevyhnutelně následuje důsledek. Nehněvejte se na ty, kteří páchají zlo, hněvem si škodíte. Dříve nebo později je samotné trest nemine.

Pokud prosíte o odpuštění za hříchy ze svého minulého života a odpustíte si, že jste to až dosud neudělali, můžete se od hříchů z minulého života osvobodit. Problém je v tom najít jasnovidce, který by se na předcházející život podíval.

Ideální je takový stav, když člověk myslí dopředu, ne dozadu. Je třeba špatnosti nedělat, a pokud jsme bezděčně něco provedli nebo dokonce jen mysleli, ihned prosit za odpuštění. Není možné žít v naději, že napravíte chyby svého minulého života později s pomocí někoho druhého. Co můžete udělat dnes, neodkládejte na zítřek.

* * *

- z knihy Duševní světlo (1.díl z osmidílné řady Odpouštím si), Luule Viilma