O delfínech a lidech

S něžnou trpělivostí se mazlí delfíni s naším pobřežím, tančí nám, hrají si s námi a získávají si nás pro lásku.

Pět obrovských kosatek leželo bezmocně v laguně u japonského pobřeží a hrstka mužů, kteří vypadali vedle těchto obrů směšně malí, se nadýmala pýchou, když kolem nich omotávala lana. Zatímco muži pracovali, mláďata a další členové rodin uvízlých kosatek se dívali z hlubší vody a vydávali ten nejbeznadějnější křik, jaký jsem kdy slyšela. Dívala jsem se na filmový záznam této události v zatemněné místnosti s několika sty dalších účastníků konference na záchranu velryb konané v roce 1998. Netrvalo dlouho a všichni, včetně mě, začali vzlykat, aby se připojili k nářku opuštěných mláďat. Tři z těchto pěti kosatek, chycených onoho dne, za pár týdnů zemřely.

V protikladu k takovým necitlivým lidským činům se k nám delfíni a velryby chovají převážně laskavě, vždy jsou ochotní si s námi hrát, pomáhat nám a učit nás, a to nezávisle na tom, jak jim ubližujeme. Jako jiní, kteří dosáhli podobně vysokých vývojových stavů, trpělivě čekají, až se nám otevře srdce a probudí kolektivní vědomí. Zdá se, že rovněž vědí, že jejich přítomnost v našem životě tento proces urychlí, a tak připlouvají k našim lodím a pobřežím a vyhledávají nás, aby nás léčili a pomáhali při vývoji našeho nejvyššího potenciálu, protože jejich přežití závisí na tom, aby se otevřela naše srdce a začali jsme se chovat na vyšší rovině. Otázkou zůstává, zda se jim to podaří dříve, než je zničíme a sami sebe brzy poté.

Pokud se neprobudíme, nedokážu si představit, jak bychom mohli snášet osamocený život na této planetě, až poslední delfín zatančí na obzoru a poslední velryba zazpívá svou píseň na rozloučenou. Jak si povedeme, až z našeho středu zmizí tito naši temperamentní společníci a nebudou nás již doprovázet na cestou životem a připomínat nám, že máme naději, aby na této zemi vládla laskavost, radost a spokojenost? Budeme pak litovat toho, co jsme se od nich mohli naučit, kdybychom si našli čas, abychom jim naslouchali?

Když jsem se dívala na lov kosatek, pomyslela jsem si, jak často chytáme kytovce, oddělujeme je od jejich milovaných členů rodiny a umisťujeme na zbytek jejich života v malých vodních nádržích jen kvůli naší zábavě a zisku. Nezajímá nás přitom úmrtnost a sebevraždy delfínů v zajetí, deprese, které prožívají, ani to, že bývají nemocní a musí zůstávat na antibiotikách.

Přemýšlela jsem o nesčetném množství delfínů a velryb, kteří zemřeli a umírají v našich sítích, našimi harpunami a puškami a naším znečišťováním moří, a o tom, že existují snahy ještě uvolnit beztak slabá měřítka ochrany a kvót, jež v současné době dodržujeme.

Přemýšlela jsem o potenciálním nebezpečí, které bude představovat pro kytovce a veškerý mořský život nízkofrekvenční aktivní sonar (LFAS), dojde-li po schválení Kongresem na podzim roku 1999 k jeho realizaci.

Myslela jsem na to, jak někteří lidé tyto moudré tvory pojídají, jak jimi jiní krmí své domácí mazlíčky či z jejich těl vyrábějí různé potměšilé produkty, a rozesmutnila mě necitlivost lidstva k jejich vědomé a cítící povaze.

Myslela jsem na to, jak využíváme jejich mořský domov jako terč našich jaderných zkoušek a sklad nukleárního odpadu, chemikálií, splašků, vylité ropy a odpadků, jako by se jednalo o obrovskou splachovací toaletní mísu.

Přemýšlela jsem o právním povolení chytat do sítí společně s tuňáky, ze kterých si děláme sendviče, i delfíny, či o tom, jak necháváme operovat na moři cizí lodě na lov tuňáků plné drog a jak ještě uvažujeme o uvolnění platných předpisů. Pomyslela jsem i na to, jak smrt delfínů chycených do sítí na tuňáky pokládáme za nešťastnou náhodu a odmítáme uznat, že jsou sledovaní, často pomocí helikoptér nebo letadel, aby nám našli tuňáky, kteří plují pod nimi.

Myslela jsem na nadměrný hluk, kterému jsou díky lodím a vrtným soupravám vystavováni na zvuky citliví kytovci.

Myslela jsem na to, jak ignorujeme, že jsou kytovci cítící bytosti s vysokou inteligencí a moudrostí, která se dá přinejmenším srovnávat s naší, a možná ji i přesahuje. Přesto je odmítáme považovat za sobě rovné, hovoříme o nich jako o "zásobě" a stanovujeme kvóty na to, kolik si jich můžeme "vzít" každý rok na výzkum a zničit.

Přemýšlela jsem o naší pohodlné toleranci nelegálních, několikanásobných a kilometry dlouhých vlečných sítí, které se táhnou tisíce mil přes oceány a slouží jako stěny hromadné smrti, do nichž se bez rozlišování chytí tuny nepoživatelných ryb, želv, delfínů a jiné "biomasy", která se pak každý den hází zpátky do moře, aby na dně shnila. Přesto se však divíme, že se mořská populace neustále zmenšuje a celosvětové zásoby ryb alarmujícím způsobem klesají.

Myslela jsem rovněž i na to, jakým sebestředným, krutým a někdy i agresivním způsobem se chováme, a to i tehdy, když dáváme najevo, jak máme kytovce rádi a vážíme si jich, nebo když pozorujeme velryby či plaveme s volně žijícími delfíny.

Myslela jsem na různé vládní organizace vytvořené na ochranu kytovců a jiného mořského života, které jsou právě těmi organizacemi, které provádějí výzkum nebo povolují činnosti pro tyto druhy a oceán extrémně nebezpečné, aby si chránily své příspěvky na výzkum, politické programy a pracovní místa.

A nakonec jsem myslela na to, jak je pro nás snadné se rozčilovat nad takovým jednáním a nalézt někoho, na koho bychom to mohli svést. Přitom jsem si uvědomila, jak taková reakce nikomu nepomůže, a naopak pošle do světa víc negativní energie, stejně jako má zlost na agresivní plavce vyslala negativní energii do delfíní zátoky. Než reagovat na tyto důležité záležitosti hněvem a obviňováním nebo odsuzováním jiných, by bylo účinnější, kdyby si každý z nás rozhodl za sebe reagovat na vyšší rovině a v souladu s tím, co nás delfíni učí, abychom dělali.

Uvedu několik návrhů, jak si v tomto duchu poradit:

Návrhy na pomoc

• Někteří lidé mohou udržovat pozornost a soustředění na to, že se lidstvo vyvíjí v druh, který bude více pečovat o jiné a bude se chovat ke světu a jiným s větší láskou a úctou.
• Jiní lidé pojmou tuto vizi aktivně a zapojí ji do svých modliteb a meditací.
• Jiní lidé budou chtít používat tato navrhovaná vodítka při setkáních s kytovci a budou nabádat další, aby činili totéž.
• A ještě jiní lidé doporučí tuto knihu přátelům nebo jim ji dají jako dar.
• Někteří přispějí svými finančními prostředky charitativním organizacím, které se zabývají péčí o kytovce a jejich mořský život.
• A naleznou se rovněž lidé, kteří se osobně zúčastní snah v tomto poslání, jímž je péče o naši planetu.

Delfíni umí plavat, skákat a točit se výše a rychleji, než bychom vzhledem k jejich velikosti a stavbě těla očekávali. Velryby vytáhnou z vody svých čtyřicet nebo padesát tun, aby se nám ukázaly s překvapujícím půvabem.

Oba druhy se náhle objeví na místech předem připravených setkání v odpovědi na nějakou myšlenku, potřebu nebo, aby nás léčily. Jsou plni milujícího soucitu, harmonie a půvabu a hovoří na mnoha nízkofrekvenčních vlnových kanálech. Když jim nedokážeme rozumět, naleznou si jinou cestu, jak k nám proniknout. Léčí, přinášejí radost a vyvolávají euforii. Řečeno jednoduše, patří k těm nejlepším bytostem, jaké mezi námi žijí.

Delfíni pro nás vytvářejí prvky vyššího Já a využívají svých rad k tomu, aby nám ukázali svět plný krás. Tím, že se soustředí na to, aby projevovali jen to, co je v nich nejlepší, vytvářejí silové pole jasnosti a radosti, které přinášejí k našim pobřežím, a dělí se o ně s námi, používají jej k léčení, učení a zároveň nás do něj chtějí dostat.

Jejich štědrý přístup k nám nejen rozněcuje a otevírá naše srdce, ale nutí nás trpělivě k tomu, abychom se jim více podobali a připojili se k nim na té úrovni, které oni sami již dosáhli. V jejich přítomnosti myslíme na Boha a cítíme, že jsme vtahováni do silového pole našich nejvyšších možností. 

Přijmeme-li tyto velké bytosti za učitele a naučíme-li se od nich, jak kdykoli a kdekoli projevovat všem naši lásku, bude energie, kterou z tohoto neviditelného zdroje načerpáme, tak silná, že dokáže otáčet velryby a roztáčet galaxie.

Budeme-li ochotní přijmout ponaučení, s nimiž připlouvají delfíni k našim pobřežím, aby nám je sdělili, budeme vybaveni k tomu, abychom vpletli nově získaný a revoluční stav do jejich vířivého tance k Bohu po celém obzoru, kde se nebe dotýká země.

Učiníme-li to, objevíme nejen sílu lásky, ale naplníme i naše poslání na zemi tím, že srdci stáhneme nebe k nám na zemi.

Delfíni a velryby zpívají pod hladinou moře a tančí na obzoru, lákají nás, abychom se připojili k jejich baletu moudrosti, lásky, harmonie a radosti - a trpělivě čekají, až tak učiníme.

* * *

- z knihy Tajemství delfínů a jejich radostný život, Bobbie Sandoz