Lhaní a důvěryhodnost

"Schopnost lhát někomu do obličeje a tvářit se přitom upřímně není talent, ale vážný a tragický nedostatek v mezilidských vztazích. Pokud se člověk nestydí za to, že lže, ani se necítí trapně, je to jasná známka, že je nespolehlivý.

Lidé zřídkakdy lžou jen jedenkrát. Ti, kteří si vymýšlejí, tak většinou činí při nejrůznějších příležitostech. Někteří to dělají systematicky, aby před ostatními skryli skutečný stav věcí. Lidé trpící závislostí lžou například proto, aby jejich závislost nikdo neodhalil.

Nejlepším indikátorem důvěryhodnosti je celková poctivost. Partnerovu spolehlivost posoudíme podle toho, jak se chová k lidem v širším okolí. Jestliže balamutí, podvádí a okrádá ostatní, lze předpokládat, že nám bude dělat totéž. Vyznává-li v životě čestnost, morální bezúhonnost a milující vlídnost, je velmi pravděpodobné, že se tak bude chovat i k nám."

* * *

- z knihy Odvaha důvěřovat, David Richo