Teprve když jsem v krásném sále pražské Lucerny požehnala asi polovině lidí, kterých se tam shromáždilo hodně přes tisíc, jsem si to uvědomila. Pro požehnání si přišlo mnoho mladých lidí, někdy celé skupiny, ale neobyčejné na tom bylo, kolik těch mladých lidí mě prosilo, někdy lámanou angličtinou, abych to požehnání věnovala ne jim, ale jejich rodičům. Tu a tam se něco podobného stalo už předtím, ale nikdy ne v takovém rozsahu.
Jeden snad sedmnáctiletý chlapec mi se slzami v očích řekl: „Moji rodiče žijí ve stresu a já bych jim rád předal toto požehnání. Moc si přeji, aby moji rodiče byli šťastní.“
Anděl strážný toho mladíka stál za ním, držel ho a dal mi pokyn, abych se tomu chlapci podívala do očí. Uviděla jsem, že z nich vyzařuje neskonalá láska. Ten chlapec miloval své rodiče z celého srdce a skutečně doufal, že jim toto požehnání pomůže vnést do společného života více radosti. Pomodlila jsem se, aby se to vyplnilo, a požehnala jsem mu.
Velmi mě dojalo, kolik mladých lidí si dělalo starosti o své rodiče. Pochopila jsem, že ti chlapci a dívky si svých rodičů váží a že s nimi mají mnoho společného. Uvědomovali si, že jejich rodiče jsou individuality, a toto vědomí jejich lásku ještě prohlubovalo.
Nevím, čím si mám vysvětlit, proč jsem se s tímto jevem v České republice a na Slovensku setkávala tak často. Snad to má co dělat s nedávnou historií těchto zemí. Jedině vím, že bych si moc přála, abych se s tak srdečnou láskou a úctou k rodičům setkávala i jinde ve světě."
* * *
- z knihy Andělská láska, Lorna Byrne
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.