Sluneční zatmění nastane v 19.stupni Ryb v 1 hodinu ráno univerzálního času, 9.března. V konjunkci s Cheirónem a v opozici s Jupiterem je toto mocné zatmění schopné vyvolat na povrch staré emoce a chtít po nás, abychom se s nimi vyrovnali, ať už chceme nebo ne! V zájmu vnitřní rovnováhy vyvolává očišťující proces našich emocí. Jak tento proces prožijeme bude z velké části určeno naší ochotou si prožít emoce, jimž jsme se dříve vyhýbali nebo je popírali, projít si jimi a vyjít z nich na druhé straně, namísto abychom se snažili uskakovat stranou nebo nedospěle přešli, aniž bychom pronikli do jejich hloubky, která je i naší vlastní.
Emoce jsou problematické věci. Vyvstávají podle vlastní dohody, zamlžují naše perspektivy, vhánějí mraky do našeho pohledu a ovlivňují naše chování způsoby, jichž můžeme litovat. Také však mohou být nádherná, život potvrzující požehnání, dokonce i ty, které jsou méně než pozitivní. I když nám žal může připadat jako hluboce destruktivní síla, jeho moc je důkazem lásky, kterou jsme sdíleli a nevysvětlitelného tajemství smrti, které uvrhává každý okamžik existence do ostrého reliéfu. Hněv nám může připadat zlý a napadající, ale může být rovněž vyjádřením vášnivého zavázání se k tomu, že budeme žít život, jenž se odmítá podřídit otupenému světu, jenž se nás snaží navždy vsát.
Toto zatmění může vyvolat na povrch minulost, zrovna když jsme si mysleli, že ji máme za sebou a že již leží pod prachem, aby nám připomnělo, že naše mysl nežije v lineárním časovém pásmu, ale na úplně jiné rovině, kde desítky minulých let mohou žít právě teď, kde se vzpomínky stávají realitou, kde se budoucnost stává přítomností a kde to, co jsme znali jako pravdu, je zároveň tou největší lží. Porozumění této skutečnosti a poznání své pravé podstaty mezi vírem vzpomínek a emocí je projevem síly, v čase, kdy jsme všichni vedeni k přehodnocení života a jeho žití novým způsobem. Toto je zatmění osudu, ale nikoli ve smyslu neodvratitelnosti nebo předurčenosti. My sami jsme svým vlastním osudem a tento fakt se nám v tomto čase nevyhnutelně zviditelní. Události v našich životech, jejich zvraty a obraty, těžkosti a triumfy, jsou odrazem naší nejhlubší podstaty a naší jedinečné přítomnosti v tomto světě. Jsme silovými poli energie a záměru, které interagují se sjednoceným polem pronikajícím vším. Příčinné faktory události v našich životech mohou být mnohé a různé, ale my sami jsme jejich společným dělitelem a to skrze sebepoznání a uvědomění, že můžeme žít život plněji, ať už nám život hodí do cesty cokoli.
Toto zatmění může vyvolat na povrch minulost, zrovna když jsme si mysleli, že ji máme za sebou a že již leží pod prachem, aby nám připomnělo, že naše mysl nežije v lineárním časovém pásmu, ale na úplně jiné rovině, kde desítky minulých let mohou žít právě teď, kde se vzpomínky stávají realitou, kde se budoucnost stává přítomností a kde to, co jsme znali jako pravdu, je zároveň tou největší lží. Porozumění této skutečnosti a poznání své pravé podstaty mezi vírem vzpomínek a emocí je projevem síly, v čase, kdy jsme všichni vedeni k přehodnocení života a jeho žití novým způsobem. Toto je zatmění osudu, ale nikoli ve smyslu neodvratitelnosti nebo předurčenosti. My sami jsme svým vlastním osudem a tento fakt se nám v tomto čase nevyhnutelně zviditelní. Události v našich životech, jejich zvraty a obraty, těžkosti a triumfy, jsou odrazem naší nejhlubší podstaty a naší jedinečné přítomnosti v tomto světě. Jsme silovými poli energie a záměru, které interagují se sjednoceným polem pronikajícím vším. Příčinné faktory události v našich životech mohou být mnohé a různé, ale my sami jsme jejich společným dělitelem a to skrze sebepoznání a uvědomění, že můžeme žít život plněji, ať už nám život hodí do cesty cokoli.
V tomto čase můžeme být v pokušení upadnout do mentality oběti, s přesvědčením, že jsme trestáni nebo že jsme obětními beránky, s nimiž je nespravedlivě zacházeno a kteří jsou bezmocní a nemají žádnou moc nad změnami ve svých životech. Ale oběťmi jsme jen tehdy, když někomu nebo něčemu dovolíme, aby nám diktoval stav mysli a srdce, namísto abychom povstali a postavili se tváří v tvář i té největší těžkosti. Abychom mohli udělat následující, musíme porozumět tomu, jak naše mysl a srdce pracují; co vyvolává naši vlastní osobní spirálu zoufalství a bezmocnosti, hněvu a zmatení. Jednoduše není čas na to, abychom čekali, až se naše pocity změní samy od sebe. My musíme být mistry svého osudu a stát se činiteli v tolik potřebných změnách. A i když může naše sebezpytování zabrat celý život a k mistrovství se blížíme jen dětskými krůčky, je to život, který stojí za to žít: takový, který už v kolektivní úrovni nepřispívá k utrpení a úzkosti, ale k větší moudrosti a uvědomělé přítomnosti.
V kvadratuře se Saturnem ve Střelci nám toto sluneční zatmění připomíná, že optimismus je optimismem jen tehdy, když trvá i přesto, že je nám dokazován přesný opak toho, čemu věříme! Jinak je náš optimismus pouhou reakcí na pozitivní podmínky a vytrácí se, jakmile se vytratí ony. Potřebujeme být nyní odolní, mít víru i přes to, že stojíme tváří v tvář těžkostem v oblastech, které jsou nám tak drahé. Toto není jednoduché období ani pomíjivé. Nacházíme se uprostřed mocného a dlouhého procesu seřízení a proměn, znovuzrození a přenastavení. Každého z nás se to dotkne svým vlastním jedinečným způsobem. Co jednomu může přijít snadné, může pro jiného být jako smrt. Rozhlížet se kolem a srovnávat svůj vlastní problém s někým jiným je naproto bezvýznamné, neboť my všichni jsme nyní pod tlakem a podněcováni, natahováni a staveni před zkoušky v hluboce osobním způsobu, který vzdoruje vzájemnému porozumění.
Ale co máme společného, jsou emoce: my všichni je máme, bez ohledu na to, jak moc se mohou lišit od jiných. Toto Rybí sluneční zatmění na nás naléhá, abychom poznali své vlastní emoce zevnitř i zevnějšku, zezadu dopředu, zleva doprava, nahoru, dolů i v jejich samotném jádru. Toto může být naším největším aktem síly: vpadnout do své zraněné mysli a uzavřeného srdce, prozkoumat je ve svém klidém a stabilním středu, z něhož se rodí veškerá moudrost a vhledy, činy, veškerý smysl a čisté záměry. Do tohoto jádra jsme nyní voláni: hluboko do sebe, skrze radost a bolest, naději a strach, vzpomínky, sny a fantazie, do své pravé podstaty, v níž všechny věci spočívají na svém vlastním místě.
Vliv jakéhokoli zatmění vždy pokračuje ještě několik dalších měsíců, a tak máme spoustu času na tuto vnitřní práci. Okamžik zatmění je pouze začátkem procesu, nikoli samotný proces. Zatímco budeme navigovat svou cestu skrze následujících šest měsíců až do dalšího zatmění, budeme mít mnoho příležitostí utvářet než být utvářeni reakcemi na život. Plně je procítit a přitom si být vědomi toho, že nejsou námi, ale pouhým vírem života uvnitř nás, obdobně jako vítr a déšť, tsunami pocitů nebo zemětřesení pocitů; jsou naše, unikátní a zároveň jsou vyjádřením něčeho mnohem většího, co svou existencí dalece přesahuje nás osobně. Toto zatmění nám připomíná, že emoce jsou přírodní silou - stejně jako my - rozpoutanou na této planetě k jejímu uctění a ochraně, nikoli ke zmatení, utlačování nebo ovládání.
- Sarah Varcas
* * *
zdroj: https://www.facebook.com/AstroAwakenings/photos/a.444155599002195.1073741828.441253605959061/970021399748943/?type=3&theater
překlad: Magda Techetová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.