O lpění na starých ranách

"Někdy bývá obtížné vnímat druhé z pohledu přítomnosti a nesoustřeďovat se na minulost ani na budoucnost. Kolikrát jsme se ve vzpomínkách vraceli k něčemu, co nám někdo z našich blízkých kdysi udělal. Kolikrát jsme takovým nešťastným vzpomínkám dovolili, aby ovlivňovaly názor, jaký máme na tyto lidi dnes, i když už se nám třeba dávno omluvili a změnili se. Sledujeme své plány a cíle, a tak lidi kolem sebe stále chceme trestat za jejich někdejší přešlapy, nebo jim chceme dát najevo, jak nás minulost stále zraňuje a bolí. Lpíme na své ublíženosti, hromadíme v sobě hořkost a sbíráme důkazy proti těm, které milujeme. Chceme-li se držet starých křivd, nemáme už v úmyslu dávat těmto lidem lásku. Místo lpění na bolestivých vzpomínkách se ale musíme naučit říkat 'Au' ve chvíli, kdy nás někdo zraňuje, a přímo člověku, který to dělá. Teprve pak se můžeme pohnout dál."

* * *

- z knihy Lekce života, Elizabeth Kübler-Ross a David Kessler