O podmiňování lásky

"Podmínky uvalované na lásku představují závaží, kterým zatěžujeme vztahy k druhým lidem. Zrušíme-li tyto podmínky, objevíme lásku zcela nečekaně i tam, kde bychom to dříve vůbec nepovažovali za možné.

Jednou z největších překážek, které nám brání, abychom druhým dávali svou lásku bez očekávání a bez podmínek, je strach z toho, že naše láska nebude opětována. Vůbec si neuvědomujeme, že cit, který hledáme, spočívá v dávání, ne v přijímání. 

Budeme-li vnímat jen lásku, kterou dostáváme, nikdy se nebudeme cítit opravdu milováni. Místo toho budeme mít naopak pocit, že pořád přicházíme zkrátka, že jsme o něco ošizeni. Není tomu tak proto, že by nás opravdu někdo šidil, ale proto, že hodnocení, poměřování a posuzování není projevem lásky. Připadáte-li si nemilovaní, není to proto, že byste lásku nedostávali; je to proto, že ji sami zadržujete.

Máte-li se svými blízkými nějakou rozepři, jste přesvědčeni o tom, že příčinou vašeho rozladění je něco, co oni udělali nebo neudělali. Ve skutečnosti jste ale rozčilení a rozrušení z toho, že jste jim uzavřeli své srdce, že jste jim odepřeli svou lásku. Žádnou neshodu byste ale nikdy neměli řešit tak, že budete druhým odpírat lásku, dokud vám nevyhoví. Co když to prostě neudělají, teď, ani nikdy jindy? To pak už svou maminku, svého přítele, svého bratra nebudete mít nikdy rádi? Ale budete-li je milovat navzdory tomu, co udělali, začnou se věci měnit. Uvidíte veškerou sílu vesmíru zbavenou pout. Spatříte, jak srdce lidí kolem vás tají, jak se otevírají dokořán.

Abychom znovu dokázali otevřít svá srdce, musíme se začít dívat jinak, vidět nově. Když vůči někomu zatvrdíme své srdce, jsme k němu netolerantní, bývá to často jen proto, že nevíme, čím onen člověk prochází, co se mu děje. Nerozumíme lidem okolo sebe; nevíme, co je vede k tomu, že nám nevolají zpátky, anebo proč se třeba chovají tak hlučně, a tak je nemáme rádi. Jak snadno si hned začneme stýskat na to, co nás trápí, co nás bolí a jaká se nám stala křivda. Ve skutečnosti se ale zpronevěřujeme jeden druhému - tím, že si navzájem volně a bez podmínek nedáváme vlídný úsměv, pochopení a lásku. Zadržujeme ty největší dary, které nám Bůh dal. A právě tohle naše zadržování, odpírání lásky je daleko vážnějším přečinem než to, čeho se kdo dopustil nebo nedopustil vůči nám."

* * *

- z knihy Lekce života, Elizabeth Kübler-Ross a David Kessler