O koho se opřít?

Ten, kdo nám poskytne útočiště v těžkých chvílích, je ten, kterému důvěřujeme. Věříme člověku, který nás v minulosti nenechal na holičkách a u něhož jsme si jisti, že nás nezradí ani teď. Důvěra funguje, protože cítíme dlouhotrvající spolehlivé propojení. Je to nejčastěji v něčím objetí, kdy se zklidníme a vzpamatujeme poté, co byl narušen nebo ohrožen náš vnitřní klid. Ve zdravém vztahu mohou partneři bez obav požádat v případě potřeby druhého o podporu. Když si poprvé sedneme na kolotoč, náš strach se zmírní ve společnosti někoho neohroženého. V přítomnosti člověka, který se nebojí a podporuje nás, vnímáme svůj strach jinak. Býváme většinou odvážnější.

Prvotním objektem naší důvěry bude vždy člověk vyplňující naše nejzákladnější potřeby. Z emocionálního hlediska lze za prvotní potřeby v dětství i v průběhu života označit pět P: pozornost, přijetí, porozumění, přízeň a podpora. Právě v jejich přítomnosti se úspěšně rozvíjí důvěra. U milující osoby se můžeme spolehnout na to, že nám bude věnovat pozornost, přijme nás takové, jací jsme, porozumí naší pravé povaze a ocení ji, projeví nám vhodným způsobem přízeň a podpoří nás, abychom se svobodně a bez omezení projevovali. Sebevědomý dospělý člověk bude druhému důvěřovat jen tehdy, když mu bude projevovat pět P pravidelně. Právě to můžeme nazvat spolehlivostí a oporou.

Důvěryhodný blízký člověk, ten, k němuž se uchylujeme pro pomoc, s námi vydrží i v konfliktní situaci: "Vím, že mě máš rád a zůstaneš se mnou i v této krizi, kterou právě prožíváme. Budeš se snažit konflikt vyřešit, nikoli dokázat, že máš navrch." 

Vzájemná důvěra se projevuje následovně: "Může mezi námi dojít ke sporu, ale bez pocitu ohrožení. Ty nebudeš trestat mě a já nebudu trestat tebe. Až se vzduch vyčistí, budu tu stále pro tebe, stejně jako ty tu budeš pro mě." 

Výdrž a vytrvalost ve stresových situacích je pro důvěru klíčová.

V dobře fungujícím vztahu se vždy snažíme konflikty prozkoumat, zpracovat, vyřešit a integrovat. Pokud takový postoj nezaujmou obě strany, nemáme důvod k tomu, abychom věřili, že vztah vydrží.  

Žádný závazek neexistuje tam, kde partneři problém popírají a vyhýbají se mu. Není žádné pouto tam, kde lidé odmítají projevit pocity a postavit se tváří v tvář překážkám, protože tak si uzavírají cestu ke zpracování sporných otázek. Nelze najít spokojenost tam, kde se problémy přehlížejí, místo aby se řešily. V takovém případě nemůžeme zážitky integrovat do života, ani se z nich poučit a duchovně vyrůst.

V minulosti jsme se často setkávali s tím, že nám lidé nerozuměli, bránili nám se plně projevit, trestali nás, když jsme se vzepřeli zákazu. Tyto staré křivdy můžeme smést ze stolu, pokud se postavíme čelem k problémům v přítomném okamžiku. Možná se bojíme, že své současné potíže nedokážeme vyřešit, možná máme strach, že si nás nikdo nevšimne a nikdo nás nevyslyší. Vzdáváme se dřív, než jsme se chopili své šance. Pak si ovšem uzavíráme cestu k neomezeným možnostem. 

Zážitky z minula nám však nemusejí v aktivitě a iniciativě bránit. Přes veškeré pochyby se přece jen můžeme otevřít a projevit svá přání. Třeba nás tentokrát lidé budou poslouchat a třeba tentokrát jejich pozornost ani nebudeme tak zoufale potřebovat. Pokud nám ostatní v něčem brání, můžeme se pokusit jejich zákazy překonat. Takový risk nás osvobozuje. 

* * *

- z knihy Odvaha důvěřovat, David Richo