Úzkost z psychologického hlediska

Úzkost je nevyhnutelnou součástí života v soudobé společnosti. Je důležité si uvědomit, že v našem každodenním životě nastává mnoho situací, na které je zcela přiměřené a opodstatněné reagovat určitou mírou úzkosti. Pokud byste necítili žádnou úzkost v reakci na každodenní překážky, které jsou spojeny s hrozící velkou emoční ztrátou či selháním, pak by s vámi bylo něco v nepořádku. Tato kniha může být užitečná také pro všechny, kdo zažívají normální, běžné úzkostné reakce (jinými slovy pro každého člověka). Je určena rovněž těm z vás, kdo se potýkáte se specifickými úzkostnými poruchami. Když do svého života začleníte fyzické cvičení a pohyb, dechové techniky a relaxaci, osvojíte si zdravé stravovací návyky a zároveň budete věnovat pozornost svým vnitřním hovorům se sebou, zkresleným vnitřním přesvědčením, svým pocitům, budete si rozvíjet schopnost sebeprosazení a budete pracovat na zvýšení svého sebevědomí, pomůže vám to dosáhnout vyváženějšího a harmoničtějšího života a zažívat méně úzkosti bez ohledu na to, s jak intenzivní úzkostí se nyní potýkáte a jaká je příčina této vaší úzkosti. 

CO JE TO ÚZKOST?

Podstatu úzkosti můžeme lépe pochopit, když se podíváme jak na to, čím tato úzkost je, tak na to, čím úzkost není. Úzkost můžeme například odlišit od strachu několika způsoby. Když se bojíte, váš strach se obvykle týká nějakého konkrétního vnějšího objektu nebo situace. Událost, které se obáváte, obvykle není nemožná. Můžete se bát, že nestihnete nějaký termín, neuspějete u zkoušky, nebudete schopni zaplatit své složenky a nebo že vás odmítne někdo, koho si přejete potěšit. Strach se pojí s prudkým vylučováním velkého množství adrenalinu, myšlenkami na bezprostředně hrozící nebezpečí a potřebou úniku. Když však prožíváte úzkost, nedokážete konkrétně říci, čeho se vaše obavy týkají. Úzkost je zaměřena spíše do vaše nitra, než do vnějšího světa. Zdá se, jako by to byla reakce na jakési neurčité, vzdálené či dokonce nerozpoznané nebezpečí. Můžete mít úzkost z toho, že "ztratíte kontrolu" nad sebou či nad situací. Nebo pociťujete neurčitou úzkost, že se "něco zlého stane". 

Úzkost ovlivňuje celou naši bytost. Jedná se současně o fyziologickou, behaviorální a psychologickou reakci. Na fyziologické úrovni zahrnuje tělesné reakce, například zrychlení srdečního tepu, svalové napětí, neklid či nevolnost, sucho v ústech nebo pocení. Na behaviorální úrovni může úzkost narušit vaši schopnost jednat, projevovat se anebo se vypořádávat s určitými každodenními situacemi. Z psychologického hlediska je úzkost subjektivním stavem obav, neblahých předtuch a neklidu. Ve své nejkrajnější podobě může vést k tomu, že se budete cítit odpojení od sebe či se dokonce bát, že zemřete nebo že se zblázníte. 

Skutečnost, že nás úzkost ovlivňuje na fyziologické, behaviorální a psychologické úrovni, má důležité důsledky na naši snahu se uzdravit. Kompletní léčebný program úzkostných poruch musí působit na všechny tři uvedené úrovně, aby mohlo dojít ke:

1. Zmírnění fyziologické reaktivity

2. Eliminování vyhýbavého chování

3. Změně subjektivních interpretací dané situace (negativních vnitřních hovorů se sebou), které neustále posilují stav neklidu a obavy

Úzkost se může objevovat v mnoha různých podobách a v různé intenzitě. Její intenzita může sahat od mírného záchvěvu neklidu až po plně rozvinutý panický záchvat, který je provázen bušením srdce, dezorientací a pocity hrůzy. Úzkost, která není spojena s žádnou konkrétní situací a přichází jako "blesk z čistého nebe", bývá označována jako "úzkost bez zjevné příčiny" a ve vážnějších případech jako "spontánní panický záchvat". Rozdíl mezi úzkostí bez zjevné příčiny a spontánním panickým záchvatem můžete poznat podle toho, zda při tom prožíváte čtyři či více z následujících symptomů současně (výskyt čtyř a více uvedených symptomů znamená, že se jedná o panický záchvat):

• Pocit dušení
• Bušení srdce (zrychlený či nepravidelný srdeční tep)
• Třes či chvění
• Pocení
• Zastřený či přidušený hlas
• Nevolnost či žaludeční a střevní potíže
• Otupělost, znecitlivění, ochromení
• Pocity na zvracení, závrať či vrávorání
• Pocit odpoutanosti či odpojenosti od dané situace a od sebe, či pocit, že nejste v kontaktu se sebou
• Návaly horka či chladu
• Strach, že zemřete
• Strach, že zešílíte nebo nad sebou ztratíte kontrolu

Pokud se vaše úzkost objevuje pouze v reakci na konkrétní situaci, nazývá se situační úzkost či fobická úzkost. Situační úzkost se liší od každodenního strachu tím, že obvykle bývá nepřiměřeně silná či nerealistická. Pokud máte nepřiměřené obavy řídit po dálnici, navštívit lékaře nebo konfrontovat svého partnera, pak trpíte situační úzkostí. Situační úzkost se stává fobickou úzkostí ve chvíli, kdy se začnete dané situaci vyhýbat: pokud zcela přestanete jezdit po dálnici, navštěvovat lékaře nebo konfrontovat svého partnera. Jinými slovy, fobická úzkost je situační úzkost, která je spojena s trvalým vyhýbáním se obávané situaci.

Úzkost v nás může často vyvolávat již pouhé pomyšlení na určitou situaci. Pokud jste sklíčení kvůli tomu, co by se mohlo stát, anebo když musíte čelit některé z fobických situací, zažíváte tzv. anticipační úzkost (úzkost při očekávání fobické situace). Ve své mírnější formě nelze tuto anticipační úzkost odlišit od běžného strachování se. Někdy však anticipační úzkost může být tak intenzivní, že ji označujeme jako anticipační paniku. 

ÚZKOSTNÉ PORUCHY

Úzkostné poruchy se liší od každodenní normální úzkosti v tom, že jsou provázeny úzkostí, která je

• intenzivnější - například panické záchvaty
• trvá déle - úzkost může přetrvávat měsíce či ještě déle namísto toho, aby odezněla poté, co pomine stresující situace
• vede k fobiím, které vám narušují život.

NEJČASTĚJŠÍ TYPY ÚZKOSTNÝCH PORUCH:

• Panická porucha - náhlá akutní úzkost či intenzivní strach přicházející bez zjevné příčiny
  
  
• Agorafobie - strach, z otevřených prostorů vycházející z obav, že se ocitnete v situaci, ze které nebudete moci uniknout nebo ve které vám nebude dostupná žádná pomoc, jestliže náhle dostanete panický záchvat; obvykle se k tomu pojí také strach ze ztrapnění před druhými lidmi
  
  
• Sociálně úzkostná porucha - strach z toho, že se ztrapníte či budete poníženi v situacích, ve kterých jste vystaveni pohledům druhých lidí nebo kde musíte podat určitý výkon, např. mluvení na veřejnosti - často dochází také k rozvinutí alkoholismu, pokud se člověk snaží svou úzkost zahánět alkoholem
  
  
• Specifické fobie - ze zvířat, z výšek, výtahů, z létání, z lékařů či zubařů, z bouřky, z krve a poranění, z nemocí, aj. 
  
  
• Generalizovaná úzkostná porucha - chronická úzkost přetrvávající déle než šest měsíců, která však není provázena panickými záchvaty, fobiemi ani obsesemi, je to pouze trvalá úzkost a obavy, které se týkají dvou a více stresujících životních okolností (např. financí, vztahů, zdraví, problémů v práci..). Hlavním znakem je, že vynakládáte mnoho času na strachování se a dělání si starostí, které se vám nedaří ovládnout. Intenzita a frekvence těchto obav je výrazně vyšší než reálné nebezpečí a skutečná pravděpodobnost, že by se mohlo stát to, čeho se tolik bojíte. Máte také nejméně tři z následujících symptomů: neustálé napětí, snadná unavitelnost, neschopnost se soustředit, podrážděnost, svalové napětí, problémy se spánkem. Často také můžete trpět bolestmi hlavy, syndromem dráždivého tračníku, vysokým krevním tlakem, nespavostí nebo i osteoporózou. 
  
  
• Obsedantně-kompulzivní porucha - snaha rozptylovat svou úzkost určitými činnostmi (opakované mytí rukou k rozptýlení strachu z nemocí, neustálé sledování sporáku, zda nezůstal zapnutý, přehnané uklízení a rovnání věcí, snaha stále kontrolovat nebo něco počítat). Člověk si uvědomuje, že jsou tyto činnosti nesmyslné, ale nedokáže se ovládnout, aby je nedělal. Obsese obnáší neustále se vracející vtíravé myšlenky, nápady, obrazy či impulsy, které se vám neustále vracejí na mysl, aniž by přitom souvisely se skutečnými situacemi. Tato porucha je často provázena depresí a snahou vyhýbat se různým situacím (např. člověk posedlý strachem ze špíny nebo bakterií se vyhýbá veřejným toaletám nebo se brání dotknout kliky u dveří). Do této kategorie spadají i poruchy jako:
  - dysmorfofobie (narušené vnímání vlastního těla a nadměrné zabývání se jeho vadami)
  - exkoriace (porucha narušování kůže - neustálé škrábání s opakovanými pokusy toto škrábání ukončit
  - chorobné hromadění věcí (problém s vyhazováním starých nepotřebných věcí, který má za následek výrazné zaneřádění osobního životního prostoru)
  - trichotilománie (opakované vytrhávání vlasů s opakovanými pokusy toto vytrhávání ukončit)
  - hypochondrie (neustálá posedlost obavami z vážného onemocnění a přehnané věnování pozornosti tělesným symptomům, které by mohly nemoc naznačovat)
  
  
• Posttraumatická stresová porucha - úzkostné poruchy vzniklé jako následek traumatické či vysoce stresující události; vyskytuje se zejména u těch, kdo utrpěli traumatickou událost vymykající se běžným lidským zkušenostem, jako např. přírodní katastrofy, autonehody, znásilnění, přepadení aj. (Tato porucha se však může rozvinout i u lidí vysoce citlivých, na které i "běžnější" stresující situace mohou zapůsobit traumaticky.) Trauma můžete utrpět i tehdy, kdy se dozvíte, že trauma utrpěl někdo vám blízký.
  Mezi mnohé symptomy posttraumatické stresové poruchy patří devět nejběžnějších:
  - opakující se stresující myšlenky na danou událost, často vtíravé a nechtěné
  - noční můry spojené s danou událostí
  - náhlé záblesky vzpomínek, které jsou tak intenzivní, že se cítíte a jednáte tak, jako by se toto trauma odehrávalo stále znovu
  - snaha vyhýbat se myšlenkám a pocitům, jež se pojí s traumatem
  - snaha vyhýbat se činnostem či vnějším situacím, které souvisejí s traumatem - např. fobie z řízení auta poté, co jste zažili autonehodu
  - emoční znecitlivění a otupělost - nejste v kontaktu se svými pocity
  - ztráta zájmu o činnosti, které vám dříve přinášely potěšení
  - přetrvávající symptomy zvýšené úzkosti, například problémy s usínáním či nespavostí, neschopnost se soustředit, sklony se lehce vylekat či vyděsit a nebo podrážděnost a výbuchy hněvu
  - přehnaně negativní přesvědčení, např. "Nemohu nikomu věřit"
  Při posttraumatické stresové poruše trvají tyto symptomy déle než jeden měsíc a způsobují vám výrazné utrpení a narušují váš společenský i pracovní život i další životní oblasti. 

* * *

- z knihy Jak se zbavit úzkosti a fobií, Edmund J. Bourne, Ph.D.