8 způsobů, jimiž se zanedbání z dětství projevuje v dospělosti

Většina lidí prožila zanedbávání v menší či větší míře během svého dětství, ale i později v průběhu svého života. Spousta z nich si přitom neuvědomuje nebo nepřiznává, že jde o zanedbávání nebo zneužívání, protože mají tendenci nadlehčovat nebo dokonce omlouvat zneužívání, které v dětství prožili, aby byli schopni unést své vlastní pocity.

Je jednodušší uvědomit si, že je něco špatně, když vás něco fyzicky bolí, ale emoční bolest, kterou v sobě nesete, protože ten, kdo se o vás staral, nenaplnil vaše citové potřeby, může být matoucí. To platí obzvláště tehdy, pokud vás učili, že jste zodpovědní za naplňování potřeb toho, kdo se o vás staral, že jste velmi problematičtí nebo že byste neměli pochybovat o tom, jak s vámi opatrovník zachází, protože jste ještě děti. 

Zanedbávání dětí je však zničující a člověk, který jím prošel, může bojovat s jeho projevy i po celý svůj další dospělý život. Podívejme se tedy na osm nejčastějších projevů, jimiž můžete být ovlivněni, pokud jste v dětství prožili zanedbávání.

* * *

1. PROBLÉM VĚŘIT LIDEM

Naučili jste se, že lidé jsou nespolehliví a že se tedy musíte mít neustále na pozoru, protože každý pro vás může představovat nebezpečí, a nebo už předem očekáváte, že vás zklamou odmítnutím, odstrčením, zraněním nebo zneužitím - tak jako vám to udělali lidé ve vašem dětství.

Můžete mít problém komukoli věřit, a nebo naopak uvěřit rychle každému, a to i tehdy, když tito lidé nejsou důvěryhodní. Obojí je zničující. 

2. DĚLÁTE VŠECHNO SAMI

Toto je v podstatě rozšíření prvního bodu. Protože nevěříte lidem, logicky z toho vyplývá, že se můžete spoléhat pouze sami na sebe. Což také znamená, že musíte pracovat obzvlášť tvrdě, často až k vlastní újmě, jen proto, že věříte, že musíte dělat všechno sami. Požádat někoho o pomoc nepovažujete za přijatelné nebo to nezvažujete vůbec. 

Na psychologické a emoční úrovni se to může projevovat tendencemi skrývat své skutečné myšlenky a pocity, protože když jste vyrůstali, také jste je nesměli projevovat. Mohli jste tak získat pocit, že na vás nikomu nezáleží, nebo že vám hned někdo ublíží, když se otevřete. 

3. NAUČENÁ BEZMOC

Naučená bezmoc je psychologický jev, kdy se člověk naučil, že je bezmocný vůči okolnostem, protože někdy předtím opakovaně prožil stav bezbrannosti vůči určitým scénářům. Například, pokud jste jako děti měli nějakou potřebu, kterou jste si nemohli sami naplnit, ale váš opatrovník vám je také nenaplnil, mohli jste si z tohoto prožitku odnést všechno možné. 

Mohli jste se naučit, že na vašich potřebách nezáleží (znevážení). Nebo jste se naučili, že byste tyto potřeby vůbec neměli mít (potlačování). A nakonec, že se svou situací nemůžete nic dělat (falešné, pasivní přijetí). 

Když tedy takový člověk dospěje, často si neumí naplňovat své potřeby, protože byl vychován k závěru, že nad svým životem nemá vůbec žádnou moc. 

4. BEZCÍLNOST, APATIE, NEPOŘÁDNOST

Lidé, kteří byli jako děti zanedbáváni, postrádali podporu a vedení, když je potřebovali. Navíc, mnohé děti vyrůstají nejen zanedbávané, ale také přehnaně kontrolované. 

Pokud jste vyrůstali v takovém prostředí, můžete mít problém cítit jakoukoli motivaci, udržovat pořádek, mít pocit smyslu, činit rozhodnutí, být produktivní, nadchnout se pro něco, a nebo fungovat v prostředí, kde kontrola není (kde vám nikdo neříká, co máte dělat, a kde se musíte rozhodovat sami).

5. ŠPATNÉ ZVLÁDÁNÍ SVÝCH EMOCÍ + ZÁVISLOSTI

Lidé, kteří byli v dětství zanedbávaní, mívají v dospělosti četné emocionální problémy. Jako dětem jim bylo zakazováno cítit a projevovat určité pocity a nebo prostě nedostaly žádnou pomoc ani vedení ohledně toho, jak se s těmito intenzivními pocity zdravě vypořádat.

Lidé z těchto prostředí nevědí, jak ovládat své emoce, a jsou proto náchylní k závislostem (na jídle, návykových látkách, sexu, internetu nebo na čemkoli jiném). Závislostí utíkají od svých pocitů prázdnoty, nudy, ztracenosti nebo přemíry emocí - obecně jimi utíkají od citové bolesti.

6. ZNIČUJÍCÍ POCITY HANBY A VINY A NÍZKÉ SEBEVĚDOMÍ

Jeden z nejčastějších pocitů, které dříve zanedbávaní lidé prožívají, je chronický pocit studu a viny. Tito lidé mají sklon se obviňovat v podstatě za cokoli. Jsou také vysoce citliví na názory jiných lidí na ně. To také úzce ovlivňuje jejich sebevědomí a vědomí vlastní hodnoty. 

7. POCIT, ŽE NEJSTE DOST DOBŘÍ

Zanedbávané dítě si myslí, ať už vědomě či nevědomě, že důvod, proč jim jejich opatrovník nevěnuje pozornost, jakou potřebují, je ten, že je s nimi něco špatně, že se dost nesnaží, že jsou nějakým způsobem "vadné" a tak podobně. Výsledkem je dlouhotrvající pocit, že nejste dost dobří.
Lidé si vyvíjejí nejrůznější mechanismy k vyrovnání se s tímto pocitem i s pocitem hanby. Někteří se stávají přehnaně perfekcionistickými a sebekritickými. Jiní se začnou přehnaně zavděčovat druhým kvůli naučenému sebepopření. Další se neustále tvrdě snaží, ale nikdy se necítí sami se sebou spokojeni, a mohou tak být snadno využíváni manipulativními lidmi. Další se stávají spoluzávislými, kdy jsou ve svých vztazích potřební a poutaní k druhým lidem. Jiní se stávají vysoce narcisistickými, aby si vykompenzovali nedostatek pozornosti z dětství a aby se také vyhnuli bolesti, kterou by cítili, kdyby je někdo viděl zranitelné nebo podřízené.

8. SEBEZANEDBÁVÁNÍ: CHABÁ PÉČE O SEBE
To, co se v dětství naučíme, máme pak tendenci sami na sebe aplikovat a tyto náhledy přejímat. Proto, pokud jste byli v dětství zanedbáváni, máte pak sklon zanedbávat se nadále i sami. Opět je to kvůli podvědomým přesvědčením, že na vás nezáleží, že si to nezasloužíte, že na vás nikomu nezáleží, že jste špatní lidé, že si zasloužíte trpět, atd.
Lidé, kteří byli zanedbáváni v době, kdy vyrůstali, mají často problém se o sebe starat, a to i na té nejzákladnější úrovni, jako je jídlo, cvičení, spánek nebo vztahy, které udržují, atp.
Někteří z nich, kdo byli vedle zanedbávání také zneužíváni, mohou mít i sklony k sebepoškozování, ať už vnitřně (skrze dialogy, které sami se sebou vedou) nebo vně (fyzické, ekonomické či sexuální sebepoškozování). V nejhorším případě mohou být dohnáni až k sebevraždě.

* * *

ZAMYŠLENÍ NA ZÁVĚR
Někteří lidé si myslí, že když má dítě zajištěny všechny své základní potřeby, pak je o něj postaráno a má zcela normální dětství, tak jako ve většině rodin. Přestože však byly tyto věci ve společnosti normalizovány, dítě potřebuje mnohem víc než jen jídlo, přístřeší, oblečení a hračky.
Vnitřní zranění je mnohem těžší vidět, neboť po nich nezůstávají viditelné jizvy.
Zanedbání v dětství může u lidí vést k vážným osobním i sociálním problémům jako je deprese, nízké sebevědomí, sociální úzkost, sebepoškozování, závislosti, destruktivní či sebedestruktivní chování, a dokonce i sebevražda. 

- Darius Cikanavicius

* * *

zdroj: https://blogs.psychcentral.com/psychology-self/2018/04/8-neglect-effects/
překlad: Magda Techetová