Žij ve vztahu, který skutečně máš

Nacházíš-li se momentálně ve vztahu, znamená to, že ses pro něj rozhodl. Potom si také za tímto rozhodnutím stůj - a na sto procent.

Být ve vztahu znamená vzdát se všech ostatních vztahů.

To není pro mnohé z nás dobrá zpráva. Ale je to ještě horší. Musíme se dokonce vzdát myšlenek, že by nějaké jiné vztahy byly vůbec možné. Žádná jiná cesta neexistuje, poněvadž chceš-li mít báječný vztah, musíš ho také chtít mít! A sice výlučně tento vztah! Znamená to, že vztah, který nyní máš, je jediný, který můžeš mít.

Je nám jasné, že můžeme mít ještě jiné vztahy. A bylo by to pro nás snadné. Pravděpodobně snadnější než zůstávat ve vztahu, ve kterém se právě nacházíme.

Toho si je vědom přirozeně i náš partner! Ví, že se nám nedá důvěřovat, především proto, že jsme z našich dosavadních vztahů vždycky utekli, když to začalo skřípat. Už pouhý fakt, že jsme nyní v novém vztahu, poukazuje na ztroskotání našich předchozích partnerství. Ve ztroskotání se vyznáme.

Tato pravda je pochopitelně jen teoretická. Můžeme mít další vztahy, mnoho jiných vztahů by bylo možných. A přesně taková myšlenka je fatální. Myšlenka, která nám nedovoluje být opravdově zakotven v současném partnerství. Pokud pošilháváme po někom jiném, pouze nás to odvádí pryč z našeho vztahu. Chceme-li tedy skutečně být v tomto jediném vztahu, který nyní máme, zbývá jen jedno - vzdát se všech ostatních vztahů.

Především přestaň myslet na jakékoliv další vztahy.

To znamená vzdát se všech snů, tužeb a hypotéz, že jinde by to bylo lepší, neboť každá myšlenka tímto směrem nás jen odvádí od našeho současného partnerství. Je naivní domnívat se, že bychom kdykoliv mohli jinam, kde by nás vítali s otevřenou náručí. V podstatě víme přesně, jak bolestné by to bylo, kdybychom skutečně museli odejít.

To ale náš partner neví. On jenom tuší, že si udržujeme otevřené různé možnosti. Musí proto počítat s tím, že když přijde někdo lepší, bude možná vyměněn nebo přinejmenším podveden. Pro našeho partnera tedy bude za těchto okolností přijatelnější, když do vztahu opravdově vůbec nevstoupí. Bude se chovat tak, jak se nám to jistojistě nelíbí, a bude nás posilovat v tom, že si budeme ještě cíleněji udržovat výhled také jinými směry. Když si podržíme byť i tu nejnepatrnější naději, že bychom z toho přece jen mohli ještě vycouvat a začít někde jinde zase od nuly, nebudeme mít nikdy opravdový vztah.

Proč?

Protože jsme nikdy do žádného nevstoupili a protože svého partnera rovněž nutíme, aby se na nás v žádném případě nespoléhal. Co tím nakonec získáme, je vztah, ve kterém každý z partnerů pošilhává po nouzovém východu. Získali jsme sice možnost mít mnoho, nekonečně mnoho jiných vztahů, ovšem potenciál našeho nynějšího vztahu vůbec nevnímáme.

Ale ani další „báječné" vztahy nikdy nebudeme mít, protože do žádných nikdy opravdově nevstoupíme. Protože i pak budeme mít strach, abychom snad neudělali opět chybu a nerozhodli se zase špatně. Zůstaneme tedy u víry, že náš vysněný partner běhá někde venku stejně jako předtím.

Když se nerozhodneš, nikdy nenajdeš to, co hledáš.

Dokonce i když náš vysněný partner bude stát přímo vedle nás, nepoznáme ho. Budeme hledat štěstí vždycky jen tam, kde právě nejsme. Je jedno, koho máme po boku. My budeme vždycky nespokojení a nejistí a budeme si udržovat směšnou touhu po jiném vztahu.

Koneckonců, všechno se přece zakládá na myšlence, že v našem životě musí existovat ten „pravý". Jsme přesvědčeni, že někde venku, tam na nás čeká. Tato myšlenka nám brání, abychom nyní, v tomto okamžiku, měli ve svém životě toho „pravého" a vnímali jej. Zůstaň ve vztahu, ve kterém nyní jsi, a poznej, že ten „správný partner" už v něm také je.

Kdyby to nebyl ten pravý partner, nebyl by s tebou.

Podstatné ale je, že ho dokážeme vnímat teprve tehdy, když se vzdáme všech ostatních možností. Navždy. Prostě neexistují. Existuje jedině vztah, který máme v současnosti. Tento vztah není zaměnitelný. Je jedinečný, báječný a hluboce se nás dotýká. Někdy bolí, protože partneři jsou si hodně blízko, dokonce může velmi bolet, protože staré vzory chování chtějí být transformovány. Ale existuje pouze tento vztah. Jenom tento jediný nás činí schopné opravdově milovat.

Pokud existuje mnoho jiných, nemáš ani jeden z nich.

A tak pokračujeme dál do dalšího vztahu a dalšího... tímto způsobem se ale nikam nedostaneme.

Pouze pokud budeme svůj současný vztah považovat za výlučný a jedinečný, můžeme v něm najít onu sílu a velikost, kterou neustále hledáme. Právě zde, kde se nyní nacházíme. Ve vztahu, který nyní prožíváme. A najednou si uvědomíme, že náš vysněný partner byl přece po celou dobu s námi. Kdo jiný by také s námi měl být? Vytváříme ze svého vztahu to, čím je. Děláme svého partnera tím, kým je, a čím pro nás smí být - tím nejbáječnějším člověkem na celém světě. Anebo právě něco jiného...

Je-li pro nás ale vyměnitelný, pak se nedivme, když jednoho dne budeme vyměněni my. Proč?

Když si připouštíš myšlenky na další vztahy, které bys mohl mít, co myslíš, že se nutně musí honit v hlavě tvého partnera? Cítí se s tebou bezpečně? Cítí jistotu?

Určitě ne. Jak by také mohl? Znehodnocujeme ho. Dar, který nám nabízí, svůj čas, svou přítomnost, svou lásku znehodnocujeme tím, že si toho nevážíme.

Neobdarováváme svého partnera ani uznáním, ani vděčností za to, že s námi sdílí svůj život, že s námi usíná, že se s námi probouzí, že se s námi hádá a vydrží to, že snáší naše stinné stránky, například naše přiznané strachy a nedostatky a naši dětinskou touhu po jiných partnerstvích, které by možná mohly být lepší. Náš partner je ten, který s námi hodlá navzdory všemu zůstat, protože věří v naši sílu a vnitřní krásu, i když my sami ji v sobě vidět nechceme.

Když ale člověk neustále touží po jiných partnerstvích, může se stát, že bude ze svého současného vztahu venku rychleji, než by mu bylo milé. Pokud ovšem chce v partnerství zůstat, měl by vědět, že každý flirt, byť jen letmý pohled na někoho cizího s myšlenkou: „Hm, ten by stál za hřích...," už to ho odvádí pryč ze vztahu. Jak by ses cítil, když by se tvůj partner díval na někoho cizího a přitom o něm tajně snil?

Nebo kdyby mu dokonce bylo líto nevyužité příležitosti? Snížilo, nebo naopak podpořilo by to tvé sebevědomí a tvou radost sdílet vztah? Cítil by ses povznesený, jistý a uznávaný, nebo zraněný?

Co vztah nepodporuje, to jej rozděluje.

Je to docela prosté.

Když ty nejsi ve vztahu, nemůže tam být ani partner.

A tvůj vysněný partner zůstane tím, čím pro tebe vždy byl - pouhým snem.

* * *

- z knihy Pravidla pro šťastnou lásku, Pierre Franckh