Jabloň

Jabloň symbolizuje lásku. Tento malý, někdy pokroucený strom je svým vzrůstem snadno přehlédnutelný. Přesto v časném jaru jeho růžovobílé květy září ve svěží zeleni a na podzim se jabloň sklání pod hojností jablek. V četných kulturách symbolizuje lásku, plodnost, poznání nebo bohatství. Láska je čistá a nevinná. Neklade žádné podmínky, nevyžaduje protislužby a rozdává bez omezení. Je marnotratná jako sama příroda a nechává každé srdce toužit po větším štěstí. Tak jako jabloň nese nadbytek plodů, i láska přináší stále nové radosti. Plane nevinnou, roztouženou vášní. Nechce nic vlastnit, už jen svou přítomností obohacuje náš život. Je klenotem, darem, který nám život věnuje. 

Nenápadná jako jabloň vstupuje láska nečekaně do našeho života a dříve než si toho všimneme, už nás svou sladkou vůní omámile a rozněžnila. A jakmile nás objal a ovinul její sladký dech, přejeme si opít se jí jako omamným nápojem, který nás zanese do světa věčné slasti a blaženosti. Tuto touhu po věčné lásce připisovali lidé ve všech starých kulturách bohyním lásky a plodnosti. Tyto národy si vybraly za symbol lásky a ženství jablko. Stará legenda vypráví o rajském stromu, jehož plody propůjčovaly nesmrtelnost. Na ostrově Avalon, keltském ráji, dostávali irští králové magické jablko, jež je přenášelo do země mládí. Stále znovu se v mýtech a ságách objevují kouzelná jablka léčící rány a omlazující ty, kdož z něho pojedli. I v Bibli je mnohokrát zmiňováno jablko, třeba v Šalamounově Písni písní ve spojitosti s láskou. 

Tyto příběhy z říše mýtů a ság odrážejí naši světskou touhu po věčné lásce a věčném životě. Toužíme, aby naše láska trvala věčně, a přejeme si jako naši předkové i nesmrtelný život, abychom zažili pocit absolutního naplnění. Nechceme se této magie vzdát, a přece musíme, nechceme-li ztratit víc. Musíme připustit, že láska i život jsou pomíjivé právě proto, aby nás mohli tito hosté co nejdéle provázet. 

Květy jabloně s pěti okvětními lístky, opylované včelami, nám připomínají, že teprve po jejich uvadnutí vyrostou na podzim jablka. Stejně jako u včel a stromů musí být láska "opylena" vyššími nesobeckými silami, aby mohla přinést plody. Jakmile z ní však chceme mít užitek a pokusíme se ji zajmout, unikne nám nebo zemře. Jenom když přátelsky a svobodně dáváme svou náklonnost a nic za to nechceme, dočkáme se plodů. Kdo však uvězní lásku v zlaté kleci, sklidí jablko sváru řecké bohyně Eridy, neboť ta užívala jablka k tomu, aby rozsévala spory. 

Jablko nás tak symbolicky dovádí ke stromu věčného života. Na tomto stromě poznání se rodí kulatá jablka v perfektní geometrické formě. Někdy proto stromy nevnímáme, protože se z našeho srdce ztratila čistá láska bez nároků. Bohatství, které jablko symbolizuje, leží pouze v čistém srdci. 

* * *

- z knihy Síla stromů, Dietmar Findling