Láska k lidem, které neznáme

Všichni máme v sobě schopnost milovat cizí lidi, protože jsme všichni spojení; každý z nás má duši a všechny naše duše jsou jako jedna, protože všechny jsou částečkou Boha. Máme nesmírnou schopnost milovat druhé, jenže většinou se vědomě rozhodneme, že se zatvrdíme, a lásku, kterou cítíme, nedáme najevo. Máme strach, že bychom se nechali příliš pohltit; kdybychom odhodili své zábrany, že bychom se starali až příliš. Někteří lidé se bojí, že by pak neměli dost lásky na rozdávání, že by ji všechnu vypotřebovali. Láska se vypotřebovat nedá, je jí nesmírné množství. Pravda je taková, že čím více lásky dáme i neznámým lidem, tím více lásky bude v našem vlastním životě. 

Setkávám se s lidmi, kteří hledají svou spřízněnou duši - člověka, o němž jsou přesvědčeni, že je jim souzen, a jenom s ním chtějí uzavřít celoživotní svazek. Jenomže vaše spřízněná duše může být třeba úplně neznámý člověk v tísni, který jenom nakrátko zkříží vaši cestu, nebo hladové dítě na druhém konci světa. Každý z nás má spřízněnou duši, kterou jsme poznali v nebi, a k níž máme zvláštní vazbu, ale ve většině případů se tato spřízněná duše nestane naším životním partnerem a někdy se spolu ani nesetkáme. Náš svět by byl mnohem lepší, kdybychom přestali hledat svou spřízněnou duši jako životního partnera, a místo toho si představili, že tou spřízněnou duší může být třeba nějaký chudák, který potřebuje naši pomoc. 

Dostala jsem dotaz, jestli je nějaký rozdíl mezi tím, když je někdo nemilosrdný, a když v sobě někdo uzavře svou lásku. Jsou to opravdu dvě odlišné věci. Obvykle se nerozhodujeme, že v sobě lásku uzavřeme. Většinou se to děje bez našeho přičinění jako reakce na věci, které se staly v našem okolí. Nemilosrdnost, nelítostné, chladné srdce je něco, co můžeme vůlí ovlivnit. Bohužel musím říct, že dnes vidím víc lidí, kteří se rozhodnou být chladní a nemilosrdní. Nepřestávám mluvit o naději, kterou ve světě vidím, o oblastech, kde je znát zlepšení, ale mám dojem, že pokud jde o lásku k druhým lidem, máme ještě hodně co dohánět. Chtěla bych, aby si lidé více uvědomili, že je to jen na nich, že se mohou rozhodnout, že nebudou mít chladná a nelítostná srdce. 

Jakmile si zvolíme, že nebudeme soucitní, když uděláme vědomé rozhodnutí, že se nebudeme v ničem angažovat, neovlivní to jenom tu osobu nebo lidi, jimž jsme odmítli pomoc, neblaze to ovlivní i nás a všechny v našem okolí. 

Samozřejmě netvrdím, že lidé musejí pomáhat úplně každému - to ani není možné - ale někdy vám Bůh nebo andělé dají pokyn, abyste pomohli neznámému člověku a abyste pocítili k němu soucit. Jestliže pocítíte nutkání pomoct, požádala bych vás, abyste pomohli jakýmkoli způsobem, třeba jen úplnou maličkostí; někdy stačí i úsměv, ale hlavně neuzavírejte své srdce, nebuďte chladní a nemilosrdní. 

Někdy se stane, že skutečně není v naší moci někomu pomoct, a potom zbývá modlitba. Pamatuji si, že jsem jednou byla s dcerou Megan na obědě v jedné restauraci. Měli tam puštěnou televizi, a jak běžely zprávy, najednou se v celém sále rozhostil úlek a hovor utichl. Došlo k havárii školního autobusu; několik děvčat zahynulo a mnoho dalších utrpělo zranění. Jakmile jsem tu zprávu vyslechla, vím, že jsem nebyla sama, kdo měl pláč na krajíčku. Všichni jsme pocítili lásku a soucit k postiženým, i když nikdo z přítomných neznal žádné z těch děvčat ani jejich rodiny. Viděla jsem, jak se u každého zvedá síla lásky jako reakce na vlnu soucitu. Když totiž projevíme lásku vůči cizím lidem a záleží nám na nich, uvolňujeme i více lásky k sobě, kterou jsme v sobě uzavřeli.
Byli jsme od té havárie daleko a nemohli jsme dělat nic, co by v té chvíli fakticky pomohlo, ale náhle jsem spatřila proud andělů modlitby, kteří plynuli jako obrácený vodopád směrem k nebi, a z toho jsem poznala, že mnoho přítomných se ke mně připojilo tichou modlitbou za ty nešťastné oběti. Lidé se postupně rozhovořili, začali mluvit mezi sebou i s lidmi, které před pěti minutami neznali; všichni jsme byli zasaženi onou tragédií, v jejímž důsledku jsme se stmelili a proměnili v láskyplné společenství. 

Takové věci se dějí po celém světě; někdy jen na místní a někdy na globální úrovni. Cítíme svou propojenost a vzájemnou lásku. Cítíme, že i když se navzájem neznáme, jsme součástí širšího celku.

* * *

- z knihy Nebeská láska, Lorna Byrne