Žít svůj vlastní život neznamená zradit či opustit svou matku

Blíží se Svátek matek.

A pokud patříte mezi ženy, které nejsou právě požehnány šťastným vztahem s matkou, můžete mít smíšené pocity - možná si předem přehráváte, jak asi bude probíhat váš rozhovor, možná cítíte nádech hrůzy, nebo se už předem cítíte vyčerpané, aniž byste svou matku zatím kontaktovali. 

Svátek matek zvýrazňuje bolestnou propast mezi ideálním vztahem s matkou, který jsme toužily mít, a palčivou realitu našeho skutečného vztahu s ní. 

Může se v nás probudit vyčerpávající žal. Můžeme také pocítit stud, když si pomyslíme: "Co je SE MNOU špatně, když nedokážu náš vztah udržet dobrý?"

Chci, abyste věděly, že bolest, kterou cítíte ve vztahu s matkou, není vaše vina. Zejména když děláte všechno, co můžete, aby to fungovalo: vysvětlování, snaha o sdílení, nekonečná trpělivost, atd.

Zdravý vztah se svou matkou však nemůžete zařídit samy. Aby byl vztah zdravý a aby fungoval, musí k tomu být DVA. Obě strany musí vzájemně chtít, aby to fungovalo, a přinášet na stůl svou dobrou vůli. A to je něco, co naše matky - příliš zraněné nebo příliš emočně nezralé - nejsou schopny poskytnout. A to si potřebujeme odtruchlit, ne se za to vinit. 

Svátek matek bývá jedním z nejúčinnějších nástrojů patriarchátu, jak udržovat Mateřské Zranění stále živé. 

Vyvíjí na nás specifický druh nátlaku - pocity viny, povinnosti a nevyřčený příkaz "Buď hodná holka". Spolupracuj. Podřiď se. Mlč. Projevuj vděčnost, i když ve skutečnosti cítíš žal, hněv nebo vyčerpání.  

Právě tento nátlak udržuje vzorec Mateřského Zranění v naší společnosti celé roky. Svátek matek se nedá ignorovat - protože je to jakýsi náš kulturní předpis, který říká, že musíme svým matkám poblahopřát, něco jim darovat nebo s nimi jít na večeři, a to ideálně tak, aby to všichni viděli. 

Pod tím vším se skrývá tabu, které jmenuje skutečný problém: 

Matky, které jsou emočně nezralé, obviňují své dcery za to, co samy nikdy v životě nedostaly. Projevují se pak vůči nim žárlivě a závistivě - ať už je to vidět nebo je to jen nenápadné. 
Může to působit také jako odpor, podkopávání, znevažování nebo dojem, že když se máte dobře, je to zrada vaší matky a znevážení jejího utrpení. 

Svátek matek vám klade za povinnost trpět zacházení, které byste si normálně od nikoho líbit nenechaly - a nutí vás říkat tomu "láska". 

Jinak budete za nevděčné. Jinak budete "špatné dcery". Jinak to znamená, že svou matku nemilujete. 

Toto je vina, kterou patriarchát používá jako zbraň proti dospělým dcerám. 

A je to přesně to, co tolik žen drží uvězněné ve "věčném dětství" - celý jejich život se točí kolem emocí jejich matek, místo aby žily své vlastní, samostatné životy. 

 

Uvědomit si to není cynismus, nevděčnost ani krutost. Je to prostě holá pravda. Jasný pohled. A právě jasný, nezkreslený pohled potřebujeme, abychom se mohly vyléčit.  

Nakonec tady vůbec nejde o naše matky. 
Jde o naše vlastní osvobození se od vnucených přesvědčení, která utlačovala celé naše ženské rodové linie - ženy, které tu byly před námi, však neměly prostředky ani svobodu, aby to pojmenovaly a odvážily se chtít víc. 

 

Vy tu možnost máte.  

Neznamená to, že musíte udělat nějaký ohromný, závratný krok najednou.
Tento proces se odehrává v malých, ale vytrvalých aktech úcty k sobě samým a ke svým vlastním potřebám. 

 

A tak co byste mohly udělat samy pro sebe ke Dni matek? Stačí i něco malého. Co by to bylo?  

* * *
autorka: Bethany Webster 
překlad: Magda Techetová