Pocit samoty, kdy získáte
dojem, že nemáte žádné přátele ani blízké a nezakoušíte vřelost a lásku,
v nichž se zdánlivě všichni ostatní vyhřívají, může být jednou z
nejtragičtějších zkušeností vašeho života. Období, kdy trpí pocitem
osamělosti, někdy potká většinu lidí, někteří však prožívají tak
intenzivní a chronické stavy osamělosti, že kvůli nim téměř nemohou
fungovat a dokonce zvažují sebevraždu.
Vicky, šestatřicetiletá sekretářka a svobodná matka bez blízkých přátel, si mi stěžovala, že ji trápí pocit osamělosti. Čeho se jí nedostávalo, nebyl jen partnerský a milostný vztah. Přestože chodila pravidelně do kostela a pracovala ve velké společnosti, neměla žádné blízké osobní přátele a občas si říkala, jestli má vůbec smysl dál žít. Toužila po hluboké citové vazbě s podobně smýšlejícími dospělými.
Viděla jsem, že stejně jako nás všechny, obklopují Vicky milující andělé a lidé, kteří jsou jejími potenciálními přáteli. Viděla jsem také, že si Vicky kolem sebe vybudovala citovou hráz, která jí brání cítit vřelost, kterou k ní andělé a ostatní lidé vysílají. Bylo jasné, že si vůbec neuvědomuje lásku, kterou k ní druzí pociťují.
Řekla jsem jí: "V žádném případě nejste sama, i když si tak většinu času připadáte. Vaši andělé vám posílají větší než obvyklé množství lásky, protože vědí, jaké strádání máte za sebou. Kvůli trápení, které jste prožila, jste se obrnila proti další bolesti, a vaše okolí mylně považuje vaši obranu za nepřátelský postoj. Všichni ale zároveň vidí, jak jste díky všemu, co jste musela překonat, vyspěla."
Andělé pak skrze mě Vicky sdělili: "Jak máme zrušit kletbu, kterou na sebe sama uvaluješ v okamžicích, kdy máš pocit, že tě někdo zradil nebo opustil, a z vlastní vůle propadneš sebelítosti? V takových chvílích se záměrně vyžíváš ve své sebelítosti nad tím, že tě údajně nikdo nemiluje, přestože ti sesíláme svou největší lásku. Nemáme v úmyslu měnit tvoje přání, protože vládu nad svým snem máš ty sama. Rádi bychom ti ale dali na vědomí, že v okamžicích, kdy na tebe útočí tvoje takzvaná osamělost, jsme ti ještě mnohem blíž než jindy. Neustále se kolem tebe vznáší zástupy andělů, kteří tě touží vzbudit z tvé noční můry, během níž jsi přesvědčená, že tě Bůh a jeho děti opustili."
Vicky se při těchto slovech dopálila. Bylo na ní vidět, že jí nejsou příjemná, nakonec ale s povzdechem připustila: "Víte, nerada to přiznávám, ale dělám přesně to samé, co dělala moje máma, když jsem dospívala. Nikdy by mě nenapadlo, že se v tomhle budu chovat stejně jako ona. Vždycky se tvářila, že nikoho nepotřebuje, a tak se stalo, že se od ní ostatní odvrátili."
Vzala jsem Vicky za ruku a dala jí kapesník, aby si mohla otřít slzy. Pak už jsem jen sledovala, jak do řeči jejího těla vstupuje jemná energie, jako by jí poznání pravdy pomohlo otevřít jakousi vnitřní zásobárnu síly.
"Vaši andělé vám chtějí říct, že se nemáte bát nechat do srdce vstoupit lásku," řekla jsem jí. "Rádi by vám pomohli z vaší ulity, abyste se víc uvolnila a dovolila ostatním, aby se k vám přiblížili. Andělé pracují na tom, aby k vám přišli lidé, kteří se k vám budou chovat s láskou, úctou a vážností, abyste se mohla otevřít těm, kdo k vám budou přistupovat s láskou."
"Kdyby sis, byť jen na jediný okamžik, přála pocítit, jak tě obklopuje naše láska, věz, že bychom tvoje přání okamžitě vyplnili. Jsme ti nablízku i ve chvílích, kdy si přeješ, abychom ti přivedli nové přátele. Usiluj o klid a útěchu, ne však v odloučenosti, ale ve společenství s Duchem, který přebývá v každém z nás. Nejsi sama, ať už v tuto chvíli či kdykoli jindy. Dovol nám, abychom ti tuto skutečnost bezodkladně zhmotnili."
O dva měsíce později jsem od Vicky dostala dopis, v němž mi psala: "Naše sezení mi změnilo život, nevím, jak za ně vám i andělům poděkovat. Zpočátku pro mě bylo obtížné smířit se s některými věcmi, které mi andělé sdělili, zvláště s jejich výkladem mé sebelítosti. Nechtěla jsem si připustit, že to v sobě skutečně mám. Teď už ale vím, že měli pravdu. Skutečně jsem si říkala, jaká jsem chudinka, a jak mě nikdo nemá rád. Stejně jako moje matka, která kvůli tomuto svému přístupu celý život trpěla. Teď jsem si ale řekla dost. Požádala jsem anděly, aby mě očistili, a nemohla jsem uvěřit tomu, jaká změna se se mnou odehrála doslova přes noc."
Vicky mi napsala, že se aktivně zapojila do kurzů westernového tance a začíná si nacházet nové přátele.
* * *
STAŇTE SE MAGNETEM NA PŘÁTELE. DOVOLTE SAMI SOBĚ POZNÁVAT NOVÉ LIDI A TRÁVIT ČAS V JEJICH SPOLEČNOSTI.
* * *
- z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue
Vicky, šestatřicetiletá sekretářka a svobodná matka bez blízkých přátel, si mi stěžovala, že ji trápí pocit osamělosti. Čeho se jí nedostávalo, nebyl jen partnerský a milostný vztah. Přestože chodila pravidelně do kostela a pracovala ve velké společnosti, neměla žádné blízké osobní přátele a občas si říkala, jestli má vůbec smysl dál žít. Toužila po hluboké citové vazbě s podobně smýšlejícími dospělými.
Viděla jsem, že stejně jako nás všechny, obklopují Vicky milující andělé a lidé, kteří jsou jejími potenciálními přáteli. Viděla jsem také, že si Vicky kolem sebe vybudovala citovou hráz, která jí brání cítit vřelost, kterou k ní andělé a ostatní lidé vysílají. Bylo jasné, že si vůbec neuvědomuje lásku, kterou k ní druzí pociťují.
Řekla jsem jí: "V žádném případě nejste sama, i když si tak většinu času připadáte. Vaši andělé vám posílají větší než obvyklé množství lásky, protože vědí, jaké strádání máte za sebou. Kvůli trápení, které jste prožila, jste se obrnila proti další bolesti, a vaše okolí mylně považuje vaši obranu za nepřátelský postoj. Všichni ale zároveň vidí, jak jste díky všemu, co jste musela překonat, vyspěla."
Andělé pak skrze mě Vicky sdělili: "Jak máme zrušit kletbu, kterou na sebe sama uvaluješ v okamžicích, kdy máš pocit, že tě někdo zradil nebo opustil, a z vlastní vůle propadneš sebelítosti? V takových chvílích se záměrně vyžíváš ve své sebelítosti nad tím, že tě údajně nikdo nemiluje, přestože ti sesíláme svou největší lásku. Nemáme v úmyslu měnit tvoje přání, protože vládu nad svým snem máš ty sama. Rádi bychom ti ale dali na vědomí, že v okamžicích, kdy na tebe útočí tvoje takzvaná osamělost, jsme ti ještě mnohem blíž než jindy. Neustále se kolem tebe vznáší zástupy andělů, kteří tě touží vzbudit z tvé noční můry, během níž jsi přesvědčená, že tě Bůh a jeho děti opustili."
Vicky se při těchto slovech dopálila. Bylo na ní vidět, že jí nejsou příjemná, nakonec ale s povzdechem připustila: "Víte, nerada to přiznávám, ale dělám přesně to samé, co dělala moje máma, když jsem dospívala. Nikdy by mě nenapadlo, že se v tomhle budu chovat stejně jako ona. Vždycky se tvářila, že nikoho nepotřebuje, a tak se stalo, že se od ní ostatní odvrátili."
Vzala jsem Vicky za ruku a dala jí kapesník, aby si mohla otřít slzy. Pak už jsem jen sledovala, jak do řeči jejího těla vstupuje jemná energie, jako by jí poznání pravdy pomohlo otevřít jakousi vnitřní zásobárnu síly.
"Vaši andělé vám chtějí říct, že se nemáte bát nechat do srdce vstoupit lásku," řekla jsem jí. "Rádi by vám pomohli z vaší ulity, abyste se víc uvolnila a dovolila ostatním, aby se k vám přiblížili. Andělé pracují na tom, aby k vám přišli lidé, kteří se k vám budou chovat s láskou, úctou a vážností, abyste se mohla otevřít těm, kdo k vám budou přistupovat s láskou."
"Kdyby sis, byť jen na jediný okamžik, přála pocítit, jak tě obklopuje naše láska, věz, že bychom tvoje přání okamžitě vyplnili. Jsme ti nablízku i ve chvílích, kdy si přeješ, abychom ti přivedli nové přátele. Usiluj o klid a útěchu, ne však v odloučenosti, ale ve společenství s Duchem, který přebývá v každém z nás. Nejsi sama, ať už v tuto chvíli či kdykoli jindy. Dovol nám, abychom ti tuto skutečnost bezodkladně zhmotnili."
O dva měsíce později jsem od Vicky dostala dopis, v němž mi psala: "Naše sezení mi změnilo život, nevím, jak za ně vám i andělům poděkovat. Zpočátku pro mě bylo obtížné smířit se s některými věcmi, které mi andělé sdělili, zvláště s jejich výkladem mé sebelítosti. Nechtěla jsem si připustit, že to v sobě skutečně mám. Teď už ale vím, že měli pravdu. Skutečně jsem si říkala, jaká jsem chudinka, a jak mě nikdo nemá rád. Stejně jako moje matka, která kvůli tomuto svému přístupu celý život trpěla. Teď jsem si ale řekla dost. Požádala jsem anděly, aby mě očistili, a nemohla jsem uvěřit tomu, jaká změna se se mnou odehrála doslova přes noc."
Vicky mi napsala, že se aktivně zapojila do kurzů westernového tance a začíná si nacházet nové přátele.
* * *
STAŇTE SE MAGNETEM NA PŘÁTELE. DOVOLTE SAMI SOBĚ POZNÁVAT NOVÉ LIDI A TRÁVIT ČAS V JEJICH SPOLEČNOSTI.
* * *
- z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.