Děti se rodí z polibku

V mládí jsem věřila, že tomu tak je. Později, když jsem získala důstojné lékařské vzdělání, jsem si nezačala myslet nic jiného. Jinou pravdu jsem nepotřebovala. Před deseti lety se žertovalo o jakémsi východním filozofovi, jenž ve svém učení nazval polibek nejintimnější formou lásky. Neměla jsem v té době ještě vlastní názor, ale nyní mohu říci: měl pravdu.
Jak to mohu tvrdit? Přesvědčila jsem se o tom při léčení bezdětných žen.

První skupinka žen otěhotněla hned po první návštěvě. Vysvětlila jsem jim chyby v jejich způsobu myšlení, kvůli nimž se jim v podvědomí usídlilo tvrzení: děti stejně mít nebudu - jsem špatná matka; co když se dítě narodí nemocné; nedokážu dítě vychovávat v dostatku; od něj já dítě nechci; je třeba počkat na lepší časy a tak dále. Všechny strachy působí na odpovídající části těla, blokují její energii a dítě nemůže být počato. A když počato je, bez energie se nemůže vyvíjet a s první menstruací matčino lůno opustí. Nejdůležitější je umět milovat a v ekonomických otázkách spoléhat na zdravý rozum muže. Přesvědčila jsem je o tom, že v muži je třeba vidět dobré. Za několik dní či týdnů otěhotněly.

Druhá skupinka žen otěhotněla během půl roku. Především je bylo třeba léčit ze zánětlivých procesů a jejich následků. Přitom jsem stále zdůrazňovala to hlavní - láska dělá zázraky. Přiznej si špatné myšlenky, osvoboď je, miluj a všechno bude dobré. Dotkla jsem se v jejich duších struny, která už vibrovala v podvědomí. U většiny těhotenství probíhalo normálně. U některých došlo k přerušení těhotenství - byly to ženy panovačné, hysterické, mateřství vzdálené. Svým odchodem dítě dalo na vědomí, že se takové matky bojí a raději odejde.
Hned vzniká otázka: "Ale moudrý duch dítěte všechno předvídá. Proč se tedy vůbec objevil?"
Duchové mají obrovskou potřebu získávat moudrost fyzického života. Ale jelikož lidstvo přirozenému běhu života brání antikoncepčními prostředky, mají duchové krajně omezenou možnost výběru, a to je nutí spěchat. Duchové se učí, kvůli nezkušenosti se mýlí, a taková polovičatá a bolestivá lekce je jim ku prospěchu. Doufají v to nejlepší, avšak matka, která chce napravit svůj způsob myšlení jen kvůli tomu, aby otěhotněla, a po početí začne být taková jako dřív, od sebe dítě odradí. Většina z těch, kteří odešli, byli chlapci. Nevydrželi matčinu touhu po majetku a agresivitu vůči mužskému pohlaví.
Většina dnešních žen volá po mužově pocitu odpovědnosti, protože nosí pod srdcem jeho dítě a muž je proto povinen plnit všechny ženiny vrtochy. Dítě si nepřeje, aby otec byl kvůli němu ponižován, a odchází. Pro dítě láska, to je svoboda, a raději se obětuje, než aby dovolilo druhému soužit se v nesvobodě.

Do třetí skupiny patří ženy vychované, rozumné, inteligentní. Často to bývají ženy velmi schopné. Stejně jako ostatní se dělí na dvě kategorie. Pro jedny je práce nade vše a nesnášejí průtahy. Čas jsou peníze. Myšlenky jsou k tomu, aby dělaly peníze! Dítě a konzumní mentalita jsou neslučitelné. Ve spěchu se nic hodnotného nevytvoří. Dítě ví, že kdyby se narodilo takovým rodičům, kteří se slepě ženou za blahobytem, zůstalo by v podstatě bez rodičů, a proto raději nepřichází.
Do druhé kategorie patří trpělivé hledačky. Blahobyt a úspěch, to je dobré, ale vnitřní hlas říká, že dítě je lepší. Když žena komunikuje s duchem budoucího dítěte, dozví se od něj o svých nedostatcích. Někoho duch učí vyrovnanosti, někoho poddajnosti; učí buď péct buchty, nebo ruční práce, učí milovat budoucího otce, napravovat chyby... Mnohé ženy měly více než jednoho sexuálního partnera, a to se nenarozenému dítěti nelíbí, protože vidí, že se matka stále ještě nenaučila milovat otce, a tak dále.
Ženy se tomu diví. Své nedostatky za nedostatky nepovažují. Duch dítěte jasně říká, že taková žena ještě pro mateřství nedozrála.

Ženu dělají ženou city. Naivní dívka ještě není ženou. Podnikavá žena přemýšlející o různých obchodech už není ženou. Mladá zamilovaná dívka, která miluje dokonce i nedostatky svého vyvoleného, otěhotní nejsnáze. Kdyby jí tak ještě dovolili porodit. Bohužel rozhořčení rodiče jednohlasně žádají, aby se mladé stvoření dítěte zbavilo.
Těhotenství symbolicky znamená materializaci lásky. Když žena dá muži svou duševní lásku, muž je schopen dát ženě svoji lásku fyzickou. Tehdy se v ženě otevírá fyzická láska a v muži se probouzí láska duchovní.

Pohlavní orgány jsou složeny z měkkých tkání, takže vyjadřují podstatu matky - vztah matky ke světu.
Zdůrazňuji: I když zdraví měkkých tkání každého člověka závisí na matce, každý člověk sám určuje, bude-li negativitu matky zvětšovat nebo zmenšovat.

Všechno existující představuje jednotu protikladů, a to znamená, že jakýkoli celek má ženskou a mužskou stránku.
Těhotenství probíhá v děloze. Děloha jako celek se symbolicky vztahuje k matce, to jest mateřství. Jakou máte dělohu, taková je i Vaše matka a taková jste Vy sama jako matka.  
Levá polovina dělohy vyjadřuje vztah Vaší matky k mužskému pohlaví. Pravá polovina dělohy vyjadřuje vztah Vaší matky k ženskému pohlaví. Přední stěna dělohy vyjadřuje život citů Vaší matky, zadní stěna vyjadřuje sílu vůle Vaší matky. V horní části dělohy jsou soustředěny problémy související s minulostí a s ekonomikou. Stav dutiny děložní vyjadřuje patřičně skryté myšlenky Vaší matky.
Zuřivý životní boj a rovněž stud a zloba kvůli sexualitě dětí jsou vyjádřeny v děloze dcery ve formě nějakého novotvaru, který krvácí, když proti tomu matka bojuje, a nachází se v latentním stavu, když matka nechce o problémech dcery nic slyšet. A když je matka uzavřená do sebe, skrývá svou neschopnost a hanbu, a dcera tento matčin charakterový rys v sobě zesílí, pak u dcery dojde k přerušení menstruačního cyklu.

 

Přehnaný pocit mateřství znamená přehnanou ženskost nebo přehnanou emocionálnost, neboli vznik nadbytečné kumulace v děloze a tím i nádorů. Čím zjevnější je přehnané mateřství, tím více roste myom směrem ven a vyvolává dokonce křečové žíly na nohou. Čím je přílišné mateřství skrytější, to jest čím méně má žena možnost mateřství projevovat, tím více nádor roste směrem do dutiny děložní.
Umístění placenty v těhotenství ukazuje na to, čím především je Vaše dítě vyživováno. Když je placenta umístěna na přední stěně dělohy, dítě dostává výživu ze síly matčiných citů, když je na zadní stěně, má matka silněji rozvinutou sílu vůle. A když matka ve výchově dětí považuje za nejdůležitější blahobyt a dře kvůli tomu spolu s mužem ve dne v noci, aniž by přemýšlela o duševních potřebách dětí, placenta se uchytí v dolní části dělohy a při narození dítěte je třeba provést císařský řez. Jinak by oba zemřeli. V dnešních podmínkách je možné umístění placenty přesně určit pomocí diagnostiky ultrazvukem. Nápravou způsobu myšlení je možné nesprávnou polohu placenty změnit.

U ženských pohlavních orgánů jako u systémového celku představují ženskou část vejcovody a mužskou část vaječníky. Jejich stav obsahuje velmi důležitou informaci o tom vlivu, jenž se matka snaží vyvíjet na členy rodiny svými názory:
- zdraví pravého vejcovodu vypovídá o tom, jaké vzájemné vztahy dcery s mužským pohlavím si matka přeje vidět;
- zdraví levého vejcovodu vypovídá o tom, jaké vzájemné vztahy dcery se ženským pohlavím si matka přeje vidět;
- zdraví pravého vaječníku vypovídá o tom, jaký vztah má matka ke svému synovi;
- zdraví levého vaječníku vypovídá o tom, jaký vztah má matka ke všem ostatním mužům včetně manžela a zetě.
Když je orgán chirurgickou cestou odstraněn, vypovídá to o odpovídajícím negativním vztahu matky, který zesílil u dcery. Výsledkem toho je, že myšlenkové odmítání se změnilo v odmítání materiální.

Mimoděložní těhotenství vzniká, když se žena nechce o dítě s nikým dělit. Dřímá v ní mateřská žárlivost, vzpírající se tomu, aby se dítěte kdokoli dotkl.
K normálnímu těhotenství ženy je potřebná fyzická existence dělohy, vejcovodu a vaječníku.
Vajíčko dozrává ve vaječníku. Ve chvíli dozrávání vajíčka se vejcovod přisouvá k vaječníku a přibližuje se svým zevním třásnitým ústím k jeho povrchu. Zralé vajíčko je vtaženo do otevřeného konce vejcovodu a pomocí vlnitého pohybu vejcovodu postupuje směrem k děloze, připravené na těhotenství. Ve vejcovodu se vajíčko setkává s pohybujícími se spermiemi a jedna z nich ho oplodní. Započaté a rychle se vyvíjející těhotenství je přeneseno do kolébky mateřství - do dělohy, které je vlastní čekat a milovat toho, pro koho je stvořena - dítě.

Děloha ženy neviditelně vypovídá o tom, jak matka ženy vnímá mateřství, včetně mateřství své dcery. Jsou matky, které si přejí, aby dcera otěhotněla, a jsou takové, které jsou principiálně proti tomu. Představy každé matky jsou závislé na jejích zkušenostech a přesvědčení. Většina myšlenku na těhotenství dcery připouští, pokud budou dodrženy pro matku důležité podmínky. Děloha dcery vypovídá o tom, jak se utváří život dcery, která si osvojila způsob myšlení matky - zdali ho napravila, nebo prohloubila. Když matka odmítá sexualitu, i děloha dcery zavrhuje sexualitu, konkrétně těhotenství.

Mnohé ženy a muži nemají žádné fyziké vady, a přesto zůstávají bezdětní. Proč muž není schopen oplodnit ženu, co brání spojení spermie s vajíčkem?
Jednou jsem měla přiležitost seznámit se s tím, jak probíhá komunikace mezi vaječníkem a vajíčkem bezdětné ženy. Stalo se to mimo obvyklý čas i prostor. U ženy bylo v pravém vaječníku vidět zdravé vajíčko. Vejcovod se přiblížil k vaječníku, podoben krásné mladé ženě. Jako prsty se konce třásnění spustily na povrch vaječníku a vejcovod ztuhl v očekávání, kdy vaječník = muž splní svůj úkol. Bylo to podobné kusové výrobě, kde si jeden dělá svoji část a druhý si dělá také svoji. Pouzdro vaječníku ztuhlo strachy, napnulo se a jeho vnitřní tlak se začal zvyšovat. Povrch vaječníku se začal pod vnitřním tlakem prolamovat a násilně oddělovat vajíčko. Doufala jsem, že uvidím, jak se vajíčko dostane do vejcovodu, ale k mému údivu a rozhořčení uvolněné vajíčko spolu s tekutinou, jež ho obklopovala, proklouzlo mimo. Vejcovod si toho nevšiml, jeho zájem byl obrácen jinam. Tím, co jsem spatřila, jsem byla ohromena. Orgány jednoho těla se chovaly jeden k druhému jako cizí, nebo jinak řečeno tento muž a tato žena se v něm chovali jako cizí.
Co to znamenalo?
Vejcovod a vaječník pravé strany ukazovaly na chladné vzájemné vztahy ženy s jejím bratrem. Nenaučila se láskyplnému vztahu k bratrovi, nenaučila se stát se přes bratra ženou.
Levý vejcovod této ženy se rovněž nikdy nepřiblížil těsně k vaječníku, všechna vajíčka se dostávala do dutiny břišní a umírala. Takové byly vzájemné vztahy ženy s jejím otcem - vzdálené a odcizené. Matka této ženy neuměla milovat svého muže, čímž byla atmosféra v rodině prodchnutá chladem a vypočítavostí. Její dcera neuměla milovat ani otce ani bratra, ani muže obecně. Neuměla se stát jediným celkem s mužem. U takových žen vede uvolnění vajíčka při ovulaci k narušení povrchu vaječníku, což může vyvolat jeho krvácení, a žena se dostane na operační stůl.

Velmi brzy jsem měla možnost srovnat to, co jsem viděla, s činností orgánů ženy mající tři děti. Její pravý vejcovod se přiblížil k vaječníku jako dobrá víla a ztuhl v rozechvělém očekávání. Nebylo možné vzdorovat jeho rozechvělému volání lásky. Za okamžik vaječník ožil - vyslyšel volání a začal se zvedat k vejcovodu. Spojily se rychle a měkce, podobně jako se objímají zamilovaní. V této jednotě byla obdivuhodná síla, která nedovolovala jednomu odloučit se od druhého. Vzrušené napětí narůstalo a dolní okraj vejcovodu začal nečekaně vylučovat lepkavou látku, která hermeticky uzavřela místo jejich spojení a rozšířila se po povrchu vaječníku. Působením fermentů obsažených v lepkavé látce se film kolem vajíčka rozpustil a uvolněné vajíčko bylo jako vakuem nasáto do hloubi vejcovodu.

V tom okamžiku jsem pochopila: Byla to síla polibku, která na konci vejcovodu spustila vylučování lepkavé látky, podobné té, jež se vylučuje při polibku rty. Vejcovod této ženy se přitiskl k vaječníku s polibkem lásky. Tak ona sama líbala svého bratra. Polibek vejcovodu byl oplodňující. Láska napomáhala vylučování fermentů, které odstranily z cesty překážku. Vejcovod levé strany byl napjatější a bojácnější, avšak pohyboval se kupředu s láskou a něžností, jako by se ptal na souhlas a radoval se z toho, že neslyší odmítnutí. Rodiče této ženy byli v rozvodu: matka zakazovala jakékoli rozhovory o otci, avšak dcera žila sny o otcovské lásce. Ještě jako dítě snila o tom, jak si sedne otci na klín a pevně, hodně pevně ho obejme, zlíbá mu celý obličej a setře z něj ustaraný výraz. Dcera si navzdory všemu uchovala v duši otcův světlý obraz.

 

Když žena umí muži s polibkem předat všechnu svoji duševní lásku, tak i její vejcovod dělá totéž. Takový je zdravý vejcovod zdravé ženy. V duchu jsem se dívala, jak líbají bezdětné ženy, a ty se divily, když jsem jim popisovala, co chtějí muži říci svým polibkem. Nejčastěji polibek vyjadřuje zvyk, očekávání, rozčarování, zklamání, rozhořčení, beznaděj, příkaz, poučování, odstrkování, pocit povinnosti, omrzelost, veselost, napodobování filmů. Manželské vztahy, které zevšedněly, se zpravidla obejdou bez polibků. Sex se dá provozovat i bez nich. Umění líbat se pochází z dětství a nezávisle na pohlaví vyjadřuje duševní lásku.
Dnes je velmi moderní provozovat sex bez lásky. Je možné potřít si krémem rty, natřít olejem pohlavní orgány, pěstovat plod ve zkumavce, ale je to nenormální. Jak duchovní, tak i fyzické tělo člověka potřebuje správnou výživu. Přirozené sekrety, které svědčí o správné funkci těla, musí mít možnost vylučovat se. V opačném případě škodí. Všemožné umělé pomocné prostředky, i když mohou vyvolávat emoce, nenapomáhají pravému, přirozenému, intimnímu styku.

Když je žena vůči sexu naladěna krajně negativně a se strachem se mu vyhýbá, protože má nepříjemné zkušenosti, pak na ní muž pokaždé doslova páchá násilí. Sex bez lásky u ženy dříve nebo později vyvolává vysychání sliznic vnějších pohlavních orgánů a pochvy, což působí velká muka. Když žena ve své indispozici a antipatii začne muže nenávidět a přát mu špatné, tak se u ní objeví rakovina vnějších pohlavních orgánů. A vaginismus její dcery - křečovité stažení svalstva pochvy - může zničit schopnost dcery žít pohlavním životem a připravit ji o štěstí mateřství. Kdyby alespoň taková matka pod heslem morálky nezakazovala překrásnou duševní lásku dcery a otce.
Matka líbá maličkého syna, a ten se přes polibek naučí milovat ženu. Maličká dcera pusinkuje otce a naučí se milovat muže. Polibek - to je velice důležitá lekce, při níž se člověk učí vydávat ze sebe lásku. Když člověk v dětství hraje milostnou hru, učí se tomu, co ho čeká v dospělém věku. Rodiče, kteří se za tuto hru dětí stydí, neboť v ní vidí nenormálnost, sami normálnost ničí. Strach ze zvrácenosti nesmí ničit život lidí. Čistá duševní láska je prosta všeho špatného.

Když upřímné = dětské srdce miluje svého otce, maličká dcera se nestydí otce objímat, laskat nebo líbat. S věkem mazlení nanejvýš změní svůj způsob vyjádření, ale láska zůstává. Láska dcery přináší štěstí rovněž jejímu otci. To je vyjádřeno dokonalou spoluprací levého vejcovodu a vaječníku. Dokonalá duševní láska sestry a bratra zbavená zbytečného studu se nikdy nestane sexuální. Láska sestry k bratrovi, její objetí a polibky jsou výrazem vřelých citů a podpory, ale spolu s tím je to láska ženy k muži. Tak se bratr přes sestru naučí přijímat lásku ženy, a to mu přinese štěstí v dospělém věku. Díky tomu je spolupráce pravého vejcovodu a vaječníku dokonalá. Kdo se tomu nenaučil v dětství, tomu radím, aby se v myšlenkách do dětství vrátil a napravil svoji chybu, aby se stal skutečně dospělým. A kdo bratra nemá, ať se naučí milovat svého neexistujícího bratra, nebo bratra, který nepřišel kvůli matčině potratu. Poproste o odpuštění všechny zúčastněné strany za své chyby a odpusťte jim.

Pro činnost ženských pohlavních orgánů je charakteristická stálá proměnlivost. Avšak žena musí muži stále dávat duševní lásku, aby byla schopna přijmout jeho lásku fyzickou. Pohlavní orgány muže jsou schopny stabilně pracovat do vysokého stáří. Jejich zdraví je určováno způsobem myšlení muže, ten je zase závislý na vztahu jeho rodičů k životu a změnit ho může jedině muž sám. Když musí muž stále dokazovat svoji pohlavní způsobilost, není mu souzeno dlouho se sexem zabývat.
Předstojná žláza je symbolem otcovství. Zdraví předstojné žlázy odráží vztah matky k partnerovi a k mužům jako ke ztělesnění otcovství a rovněž reakci syna na matčino vidění světa. Láska matky k partnerovi, úcta a obdiv k němu zajišťují synovi zdravou předstojnou žlázu. Základem fungování mužských pohlavních orgánů je dobré a rychle se měnící prokrvení. Prokrvení je závislé na pocitu viny. Pocity viny související s práceschopností, zámožností, úspěchem, mužností, schopností sexuálně uspokojit ženu zhoršují činnost pohlavních orgánů. Pohlavní orgány jsou umístěny v oblasti kontrolující ekonomické problémy.
Neprožité otcovství vede k růstu předstojné žlázy. Otec, který nemůže, nesmí nebo jemuž není dovoleno projevit jeho otcovství, se cítí odtržený a skrývá v sobě duševní bolest. Jen nemnohé matky umějí chápat myšlenky otce a jeho lásku k dětem. Dítěti se svět otevírá přes matku. Je dobré, když je matka zrcadlem, ale špatné, pokud je křivým zrcadlem ve vzájemných vztazích s otcem.

Když žena miluje prapůvodní mužskou sílu, přitahuje k sobě muže atleta.
Když se ženě líbí urostlí mužní muži, ale zároveň s nimi má špatné zkušenosti, pak si takového muže nevybere, a i když vybere, bude svého výběru litovat.
Když má žena pocit bezmocnosti a strach ze své slabosti a bojí se proto opatřit si slabého muže, dostane muže slabého navenek, jehož síla bude vzrůstat a projevovat se i navenek za podmínky, že láska ženy přeroste strach. Ani jeden muž není slabý kvůli svému vzrůstu. Síla mužů malého vzrůstu spočívá v jejich intuici, geniálním zdravém rozumu a v síle vůle. Muž získává sílu díky lásce a úctě ženy.
Když žena pohrdá muži malého vzrůstu nebo muži příliš citlivými a nenávidí je, bude muset kvůli takovému muži trpět. Zloba ženy v muži ničí to, co v něm žena nenávidí. A když se pak žena ohlédne za uplynulým životem, zklamaně mávne rukou a řekne: "Ach, on byl vždycky takový!"  Jaké opovržení a jaká neochota vidět své chyby spočívá v této nešťastné ženě! A jaká jedovatá zloba! Ale to dobře vidí pouze nestranný pozorovatel.

Muž, který se stal pokorným kvůli panovačné povaze matky, se neodhodlá přiblížit se k ženě, protože se bojí uslyšet z jejích úst rozsudek smrti: "Nemám tě ráda. Nepotřebuji tě."  Zkušenosti získané v rodičovském domě nedovolují mladým lidem, aby se lépe poznali. Muž se přibližuje k ženě s tím, aby ho udělala mužem, a žena očekává, že ji muž udělá ženou. Strach nemají mě rádi  nedovoluje ženě muže milovat a muži přistoupit k ženě s hlasitým a pánovitým vyjádřením citů, jak to ženy očekávají. Ani on ani ona si neuvědomují, že svými myšlenkami a chováním opačným, než je jejich přání a touha, si působí bolest. Nevědí, že muž a žena jsou ve všem protikladní a tí, kteří se stávají jediným celkem, toho dosahují jen díky své ústupnosti. Vzniká první vzájemné zklamání, které časem jen vzrůstá. Žena takového muže nemiluje a muž nemá na lásku sílu.

Prvním orgánem citů jsou uši. Proto žena miluje ušima. Chce slyšet, že její láska je potřebná. Ve skutečnosti to chce slyšet její tělo, když láska ženy přetéká z celého jejího těla do těla mužova. Toto přetékání je doprovázeno vyzváněním. Toto vyzvánění naplňuje milující se pár, vychází z jejich těl a míří do nekonečna. Tak probíhá splynutí v duchu. Jeho laskavé mlčení ženě říká: "Ty jsi ženou, která miluje muže, a to tě dělá ženou." Aby bylo možné to zaslechnout, musí být ticho. Žena postupně začíná cítit, jak zcela vstupuje do muže. Nechce nic slyšet, ani když jí někdo něco říká, neboť chce slyšet, jak do muže přetéká její láska. Není třeba cokoli slyšet, protože zaslechla to hlavní - lásku.
Druhým orgánem citů jsou oči, a proto muž miluje očima. Chce vidět pravdu. Pro muže je velmi důležité slyšet a vidět, že jeho láska je potřebná, že jeho láska přináší ženě štěstí. Nikoli náhodou se mezi orgány sluchu, zraku a lásky nachází orgán komunikace - hrdlo. Nezávisle na pohlaví člověka prochází pramen opravdové lásky přes komunikační čakru. U většiny lidí je rodinný život závislý na umění vyjadřovat lásku slovy, dokud se nenaučí číst myšlenky jeden druhého. Když muž cítí, že ho nutí hovořit, je v lásce nesvobodný.

Strach zklamat se v lásce je veliký jak u žen, tak u mužů. Strach přitahuje to, čeho se člověk bojí, a krásná slova tady nepomohou. V nejlepším případě až po mnoha letech člověk pochopí, že tato slova byla pouhými emocemi.
Obvykle říkám ženám: "Jak vám může muž říkat, že Vás má rád, kdy Vás doopravdy miluje?" Vždyť slova vyjadřují pouhé emoce. Když muž mlčí, znamená to, že miluje. Uvolněte svoji zlobu a strach nemají mě rádi, a pak to pochopíte.
Muži je vyhrazena úloha viníka, ženě úloha obviňujícího. Dokonce i když se žena rozhodne svůj názor nevyjádřit a místo toho se tváří uraženě a má vrtochy, stejně se to odrazí na mužově sexualitě, protože podvědomě vnímá jakékoli ponížení ve druhé čakře. To, co je v muži od matky, k sobě přitahuje to, co je analogické v ženě.

Složení a rychlost pohybu tekutin v těle závisí na činnosti srdce a tím na pocitu viny. Při vzrůstání pocitu viny tekutiny v těle houstnou. Totéž se týká i spermatu. Následkem toho se množství spermatu zmenšuje. Zahušťováním spermatu se pohyb spermií zpomaluje, až se úplně zastaví. Spermie začínají postupně umírat. Nejprve se mění jejich tvar, poté odumírají bičíky a spermie se rozpadají. Zoufalství muže a zloba na tělo tento proces zrychlují. Takové sperma není k oplodnění vhodné.
Tato skrytá impotence dříve nebo později přejde v neschopnost pohlavního styku. Erekce pohlavního orgánu závisí na pohybu krve v pohlavních orgánech. Krev symbolizuje ženu. Erekce pohlavního orgánu vzniká naplnění tepen krví. Tepny, to je žena. Pohlavní orgán ochabuje, když nával krve přechází do žil. Žíly, to je muž, jenž dochází uspokojení ze splněných ženských přání. Proto je práce mužských pohlavních orgánů celkově závislá na tom, jak se v muži projevuje žena. Jinak řečeno, sexuální funkce syna je určována vztahem matky k jeho otci.
Když se matka k pohlavním znakům muže chová ironicky, chlapci nesestoupí varlata do šourku. U chlapce, jenž se bojí své pohlavní znaky matce ukázat - co když se mu matka vysměje - zůstávají varlata nesestouplá. Podobné je to s ponížením prožitým v minulém životě. Nebo se naopak ponížení muže může stát karmickým dluhem, který bude třeba vykoupit. Žena, která se svému muži vysmívá, směřuje lásku, kterou je přeplněna, na svého syna a svou přílišnou péčí může natolik vystrašit jeho mužskou přirozenost, že bude mít nenormálně maličké genitálie. Matka, jež chlapečka nežně pleská po nahém zadečku, je láska sama. Ale matka, která chlapci vyčítá obnažené pohlavní znaky, může dítě vystrašit na celý život.
Strach růst zmenšuje, zloba zvětšuje - toto pravidlo je použitelné na všechno. Aktivní a agresivní muži mají pohlavní údy a varlata větší než muži bázliví a skromní. A kdo je příliš agresivní, toho čekají nemoci.

Muž, jenž ve svém sexuálním zklamání
- hledá vinu v ženách,
- shledává, že vinny jsou ženy,
- je si jist, že vinna je žena,
- domnívá se, že všechny ženy jsou stejně špatné,
- cítí, že kvůli tomu musí trpět,
si způsobí zánět pohlavních orgánů. Když jeho zloba zesílí, vznikne závažnější onemocnění.

Virová onemocnění u chlapců často přinášejí komplikace v oblasti genitálií. Když si matka neumí poradit s otcem žádným jiným způsobem, slovně nebo v myšlenkách mu zasadí ránu pod pás - do místa, jež je pro muže nejzranitelnější. Zvláštností mateřské zloby je možné stanovit charakterem komplikací:
- příušnice - zloba kvůli bezmocnosti
- plané neštovice - zloba kvůli vzdání se
- spalničky - škodolibost
- chřipka - sklíčenost.
Čím silnější je zloba, tím těžší je nemoc. Když si rodiče vylévají svoji zlobu hádkami a křikem, dítě začne bolet v krku. Čím více jsou příčinou hádky krajnosti, tím méně zloby se při hádce spaluje a tím vážnější jsou komplikace. Zloba vyvolaná krajnostmi vyvolává otok. Z nemocí vedoucích ke komplikacím jsou tedy nejzávažnější příušnice, neboť ten, kdo se cítí poražený, není schopen se od zloby osvobodit. Přemožitel se díky vítězství stává velkodušným, poražený v sobě hromadí zlobu a čeká na vhodný okamžik.
Poproste o odpuštění své tělo za to, že jste mu neuměli pomáhat dříve, protože jste neuměli rozpoznávat své životní lekce. Odpusťte matce a otci jejich chyby.

PŘÍKLAD ZE ŽIVOTA
Jednou jsem se u bezdětné ženy dívala na anatomii a fyziologii její bezdětnosti. Moji pozornost upoutala nezvyklá podívaná. Ženy obvykle neumějí milovat muže, ale levý vaječník této ženy byl doslova mužem nevidícím ženy, milujícím život a práci, statný a přičinlivý na pohled. Levý vejcovod byl podobný smutné dceři, hledící se smutkem na otce, na kterou bedlivě dozírá matka - na pohled vysoce morální, ale v podstatě žárlivá. Pronikla jsem pohledem do vaječníku dcery, abych se podívala na jejího otce.
Dostalo se mu přespříliš drsné výchovy a v dospělosti byl znamenitým a ve všech směrech váženým člověkem, avšak jeho ženě bránila nějaká nevysvětlitelná překážka, která nepozorovaně dávala vzniknout výbuchům žárlivosti. Neuměla říci, že muž její lásku nepřijímá, neboť neměla odpovídající zkušenosti s ostatními muži. Jelikož oba byli spořádanými lidmi, vrhli se po hlavě do práce. Žena si stále více zakazovala milovat. Smyslem jejího života se stala práce, neboť děti už v té době měla.
Levý vaječník dcery byl jako otec, který všechno kolem sebe vidí, všechno zná a umí, ale nenapadne ho nahlédnout do sebe a vydat odtamtud to, co je v životě nejcennější - duševní lásku. A když maličká dcerka vylezla otci na klín, aby ho milovala, tak dcerku houpal, ale bavil se přitom s cizím člověkem - probírali spolu mnohem vážnější věci. Ve vzorné rodině byly ve skutečnosti vztahy chladné a napjaté. Dceřina láska nebyla žádaná, naučila se ji držet v sobě a domnívala se, že taková se otci líbí. Muže si vybíráme podle vzoru otce. Když žena líbá muže, velice citlivě reaguje na to, že se jeho myšlenky toulají někde mimo. Ubližuje jí to a uráží ji to. Cítí, že muž její lásku nepotřebuje, ovládá se a nechápe, že je třeba muže líbat jinak - horoucně, ale navenek ovládat vášeň. Důvěra jejího do sebe uzavřeného muže v ženy, dítěte, které se něco natrpělo u matku, je připravena se znovuzrodit v každém okamžiku. Jeho žena má naštěstí dostatek moudrosti i výdrž.

Každý důsledek má svoji příčinu. Ve čtyřech letech byl otec už pěkný pořízek s lehce zranitelnými city vlastní důstojnosti, jak tomu bývá u brzy vyspělých, vážných dětí. Jednou se hodně kopl do palce u nohy. Trpělivé dítě už déle nemohlo snášet samotu, potřebovalo mateřskou lásku a něhu. Avšak ukázalo se, že matka je k jeho bolesti hluchá, prošla kolem a prohlásila, že mužský přece nebude fňukat kvůli hloupostem. Nebylo to poprvé, takový byl způsob života v rodině. Pohár dětské trpělivosti přetekl. Prosil matku o lásku, kterou si zasloužil svou poslušností, nedostal ji a navždy se před láskou žen uzavřel.
Když mi ji nechtějí dát, nevadí. Nějak to zvládnu sám.
Takové konečné a drastické rozhodnutí slouží jako sebeuspokojení pro mnohé zklamané lidi. Kruh se uzavřel. Babiččina lhostejnost k mužům jako takovým se projevila v bezdětnosti dcery syna. A jeden chlapec čeká a nemůže se dočkat, až jeho budoucí matka napraví chyby tří generací cestou osvobození svých stresů.

* * *

- z knihy Beze zla v sobě, Luule Viilma (3.díl z osmidílné řady Odpouštím si)