Problém bezdětnosti

Žijeme v době změny století. Jak je známo z historie, když krize dozrávají, vypukne revoluce. Nyní také prožíváme krizi. Život na Zemi nemůže pokračovat jako dřív, neboť bychom ji s konečnou platností zničili. Potlačovaný Duch se dere na svobodu. 

Na celém světě nyní prudce vzrostl počet bezdětných rodin. Fyzicky zdravé ženy a muži nemají potomstvo, i přes úsilí nejlepších lékařů a čarodějných kouzel. 

Děti nové doby chtějí přijít na tento svět bez stresů, aby přistoupily k plnění svého životního úkolu, a ne aby musely napravovat chyby rodičů. Všechny obavy, strachy, zkreslené představy, přepracování, přání a tak dále vyvolávají u ducha neochotu přijít do atmosféry stresů, jelikož ví, že všechny city a představy rodičů přejdou na něho. Tyto lekce se moudrý duch již naučil a přijít si je znovu opakovat nemá smysl.

Žena, která nemá děti, by měla především provést revizi svých vztahů s matkou. Vztah k matce znamená vztah k ženskému pohlaví a k sobě samé. Pokud k Vám chce přijít holčička, tak i vztah k ní. Zamyslete se nad tím, co musí cítit, když Vaše matka je přesvědčena, že porod jsou strašná muka a ještě ke všemu není jisté, jak všechno dopadne, no a výchova dětí je věc těžká... Mít děti je dobré, ale lepší je, když nejsou. Uvědomte si, že Vy sami jste ještě jako dítě vnitřně přijali stejný postoj a vznikl ve Vás pocit viny kvůli tomu, že matce ztěžujete život. Matka se nyní také stále trápí kvůli Vašim problémům. A Vy už si ve své fantazii rýsujete všemožné obrazy defektního vývoje, porodních traumat a tak dále.

Duch dítěte všechno toto vidí a rozhodne se nepřijít, protože:

- nepřeje matce nic špatného,

- milovat svoji matku může, i když je duchem,

- nechce být vinen,

- nechce se narodit matce, která nevěří v to, že v rukou dítěte je moudrost a síla zrození,

- ví, že pod tíhou takového stresu nedokáže vyplnit svůj životní úkol.

Ještě existují vztahy Vaší matky k Vašemu otci a vztahy otce k matce. Jste mezi nimi jako mezi dvěma ohni. Když Váš otec už nemůže vydržet více ženských slz, když už má všeho dost, je unavený nebo cítí, že ho nemají rádi a podobně, Váš vlastní vztah k otci nebo k mužům bude následující: muži jsou lhostejní k ženským slzám, nemají srdce a nechtějí ženy pochopit. Muži jsou z žen unavení, ženy je omrzely, muži se na ně zlobí, muží neumějí milovat.

Duch dítěte si z toho pro sebe odvodí:

- můj otec nechápe matku ani mě, a náš život je proto těžký,

- život obtěžuje a unavuje a já chci celý svůj cílevědomý život prožít s potěšením,

- nechci vidět zlobu,

- potřebuji lásku, protože život bez lásky pro mě není.

Řekněte sami, kvůli čemu by sem dítě mělo přijít? Takové dítě počká, až matka zmoudří a začne správně myslet. Tehdy přijde.

Kdybyste sami byli tím dítětem, jak byste se rozhodli? Přijít, nebo počkat? Zvláště pokud byste byli velmi sebejistí a měli možnost výběru. 

Obracím se k ženám, které neúspěšně čekají na těhotenství. Nahlédněte do své duše a udělejte si samy pro sebe poctivý závěr.

Vždyť je to štěstí, že zatím nemáte dítě, neboť duch Vašeho dítěte je natolik moudrý, že zůstává v očekávání a vychovává ducha své matky a otce, protože chce být plnohodnotný.

Radujte se z toho a začněte osvobozovat svoje stresy. Přezkoumejte své vztahy k rodičům, ke svému muži, ke světu a k budoucímu dítěti. Odpusťte svým rodičům za stresy, u kterých není jasné, odkud se vzaly. Odpusťte všemu, co Vám není po chuti. Odpusťte si, že jste to vše do sebe přijali (neboť tuto moudrost si musíte osvojit). Poproste o odpuštění své budoucí dítě za to, že jste překáželi jeho příchodu. Pohovořte si s ním přímo a poctivě, jako by nyní bylo s Vámi. Promluvte s ním s otevřeností, jaké jen jste schopni, vždyť dítě se rodí své matce a otci, a ne vlastenci nebo společnosti. Pociťujte sama sebe jako matku, která učí tomu, co umí, a má z toho radost. Neponižuje se a neznepokojuje kvůli vlastní hlouposti.

Zapamatujte si, že duch je moudřejší než fyzický člověk, chybí mu pouze zkušenosti z nynějšího fyzického života. Každé dítě bude v pozemském životě jednou moudřejší než jeho rodiče. Je to nutné, ale na rozdíl od svých rodičů nezdůrazňuje svoji moudrost a nepovažuje rodiče za hloupé. Duchové mají různou úroveň rozumu a může se stát, že se Vám narodí dítě, které bude starým duchem, to jest duchem velmi moudrým ve srovnání s vámi. Čím je duch moudřejší, tím víc potřebuje jasnost a pravdu - umí rozlišovat zrno od plev.

Duch nepřichází kvůli krásnému a snadnému životu. Ti rodiče, jejichž životní zásadou je užívat si, veselit se, dosáhnout postavení ve společnosti, získat byt, koupit si auto, nashromáždit majetek a tak dále, často zůstávají bezdětnými. Dítě ví - tato matka nepotřebuje moji lásku, potřebuje hračku a ve stáří berle jako oporu. A dítě vymění takzvanou spořádanou matku za takovou, která mu možná občas dá nářez, ale zato ho bude bezmezně milovat a v nějakém okamžiku řekne: "Pojď a pomoz mi, poraď, sama to nezvládnu a líbí se mi, když se společně lopotíme!" U takové matky je čemu se naučit. 

Děti velice chtějí, aby matka vypadala mateřsky. Žena, která přikládá přílišnou pozornost svému vnějšímu vzhledu a styděla by se za své velké břicho před mužem a okolím, může zůstat bezdětná. Žena, která se všeho bojí - bezdětnosti, těhotenství, porodu a tak dále -, zůstane se svým strachem a dítě nepřijde, aby ji nepotupilo.

Nejspolehlivější rada - vytvořte si pro sebe ideální obraz matky a představte si svůj život s takovou matkou. Přehrajte si různé situace a jejich řešení v různých podmínkách, a když vznikne nějaké nepřijetí, opravte svůj ideální obraz.

Nyní si představte sebe na místě takové matky. Představte si sebe jako pramatku, která s radostí v srdci vítá každé dítě, které přestoupilo práh k životu.

Ženo toužící po dítěti! Promluvte se svým budoucím dítětem tak, jak byste chtěla, aby s vámi hovořila vaše matka. Tehdy dítě přijde. Děti rodící se bez stresů během posledního roku a půl, to jsou zvláštní děti. Jsou vynalézavé, šikovné, nemají vrtochy, dělají to, co chtějí, spí velmi málo, a když s nimi komunikujete, máte pocit, že hovoříte se starým, uvážlivým člověkem, i když ještě zatím ani neumějí mluvit.

Budoucí babičko! Zapamatujte si, že matka se nesmí vměšovat do života dítěte ani v myšlenkách. (Posílat lásku a přízeň není vměšování.) Pokud se bojíte, že po narození vnuka bude život vašeho vlastního dítěte těžký, a když na své dítě touto myšlenkou působíte a ono se působení poddá, může se stát, že dítě kvůli této jedné myšlence nepřijde. Budoucí babička se obvykle bojí, že narozením dítěte se její dcera, její milovaná holčička, od ní vzdálí. Bojí se i toho, že dítě už nebude přicházet pomáhat matce, a podvědomě si přeje, aby vnuk nebyl. Nakonec se na takové přání zapomene, ale dílo je dokonáno. Takových příkladů je hodně.

Pokud rodiče nesouhlasí s dceřiným výběrem manžela, přejí si, aby alespoň neměli potomky, a přitom nechápou, že dcera má ráda právě tohoto člověka a je to její svaté právo. V některých případech se manželství rozpadne vinou rodičů, ale jsou i silní lidé, kteří rodinu udrží, nehledě na krajní nepřátelství. Takoví rodiče páchají zlo na svých dětech, vnoučatech i jejich potomcích. Nadarmo se neříká, že hříchy rodičů se vykupují třemi generacemi. To je nejtěžší trest. Sami rodiče dostanou po zásluze jak v nynějším životě, tak v budoucím.

Když dítě podle názoru rodičů vstoupí do manželství s nevhodným člověkem, vzpomeňte si, že podobné přitahuje podobné. Shoda, kterou si Vy nechcete připustit, mezi nimi existuje. Stydíte se přiznat, že stejný rys, který se Vám absolutně nelíbí u vyvoleného Vašeho dítěte, má i Vaše dítě a že Vy sami jste mu ho dali do vínku. Přiznejte si to a napravte své chyby; pak možná zjistíte, že situace vůbec není tak špatná, dokonce naopak.

Může to být i tak, že Vámi nabízené dobro dítě vůbec nepotřebuje, a proto si navzdory Vašemu přání vybere manžela úplně opačného. To je právo dítěte, jelikož přišlo, aby splnilo svůj životní úkol. Dítě nelze považovat za vlastnictví. Namísto toho, abyste bojovali a vnucovali dítěti svůj názor, naučte ho, aby si dle možnosti co nejlépe přivyklo dané situaci. Často vzpomínejte na lidovou moudrost, která říká: matka musí umět včas přijít i včas odejít.

Pokud vás to rozhořčuje, znamená to, že nerozumíte ani životu, ani životním pravdám. Chcete, aby Vaše dítě bylo výjimkou, a neuvědomujete si, že na výjimky jsou kladeny podstatně vyšší požadavky a jejich život je o mnoho těžší. 

Ženy, které chcete otěhotnět! Znáte obraz své matky a víte, jak velice svou matku milujete i jak blízko k srdci si berete její slova. Odpusťte své matce všechna urážlivá slova, protože všechno toto nevěděla, a proste předem za odpuštění své dítě, pokud jste ho neochránily před negativitou vlastní matky.

Životní úkoly mohou být nad nebe jasnější. Když matka kvůli svému nesprávnému vztahu k životu potřebuje dostat hořkou lekci, tak může přijít v podobě dítěte. Jinak by lekce nebyla tak poučná.

* * *

- z knihy Duševní světlo, Luule Viilma (1.díl z osmidílné řady Odpouštím si)