Léčení odpuštěním (3/3)

Postavení dítěte je třeba vysvětlit a zvlášť zdůraznit. Je-li někomu těžko, tak dětem. Jejich štěstí spočívá pouze v tom, že do sebe nepohlcují světové zlo, jsou chráněny čistotou. Světové zlo je jim, bohužel, sdělováno přes rodiče. Je typické, že rodiče obviňují společnost, školu a podobně, že jejich dítě je nevyrovnané, plačtivé, má sklony k depresím. Na tom všem je zrnko pravdy. Nicméně duševní trauma dítěte začíná doma. Když se večer matka vrací z práce unavená, ve špatné náladě a dítě se jí nechtěně připlete pod nohy, dostane pohlavek. A právě tím matka způsobí dítěti duševní ránu. Fyzická bolest je ve srovnání s tím maličkost.

Kdo z vás poprosil dítě za odpuštění a vysvětlil mu, že ne ono, dítě, se provinilo, ale já, která jsem přišla z práce podrážděná po těžkém pracovním dni? Dokonce i dítě, které ještě neumí mluvit, tomu bude rozumět správně - matka je taková, jaká je. Říká to, co je, a chová se v souladu s tím, co je. Dítě nepotřebuje přikrášlený obraz světa. Dítě potřebuje pravdu. Když prosíme za odpuštění, jsme čestní.

Dítě potřebuje jak matku, tak otce. Má rádo oba, jelikož  si je samo vybralo. Když je ale jeden z nich alkoholik, v rodině vznikají konflikty. Zcela obvyklá je situace, kdy "dobrý" rodič začne očerňovat před dítětem "špatného". Z důvodu poučení, říkají. Špatný se stává velmi špatným. Velmi špatný rodič začíná nenávidět dokonce i svoje dítě. A v dítěti se uhnízdí strach. Magie strachu je mocná. Nikdy nezapomínejte, že každému onemocnění dítěte předchází stresová situace, dokonce i chřipce a dalším virovým onemocněním. Virus napadne jedině toho, jehož tělo je oslabeno stresem. Chronickými onemocněními trpí děti, které stále pociťují stres (často je to syndrom strachu z rodičů). Například noční pomočování, vypadávání vlasů, angíny...

Neříkejte, že... moje dětství bylo podstatně neklidnější než život mého dítěte. Dítě není vaše! Jeho potřeby se od vašich liší, jeho životní zkušenosti jsou jiné. Ke zvýšení negativního podkladu celého světa se připojuje osobní negativita každého z nás a naše dítě prostě nemá sílu to vydržet.

Když pocítíte, že situaci je třeba napravit, začněte od sebe. Chcete-li vědět, co máte dělat, je-li váš manžel alkoholik, tak vězte, že alkoholismus vzniká z komplexu méněcennosti. Začněte odpuštěním a poproste o odpuštění dítě za to, že jste před ním špatně mluvili o matce nebo o otci. Odsuzovat je lehké, pochopit těžké.

A vaše konflikty doslova jako mávnutím kouzelného proutku začnou mizet.

Ne obviňovat je třeba, ale odpouštět.

Odpouštět se dá i událostem - úrazům, haváriím, pádům, operacím a tak dále.

Odpouštět se dá také emocím - bolesti, strachu, zklamání, pocitu viny, pocitu nebezpečí, špatným předtuchám atd.

Odpustit můžeme i ten nejhorší rys charakteru. Dokonce i páteř nebo jednotlivá malá nemocná část páteře se srovná snáze, když ji poprosím za odpuštění za to, že pádem nebo těžkou prací jsem ji poškodil. A odpustím si, že se to tak stalo. Tak se přeruší negativní spojení, které křiví moji páteř, a obratel se ochotně vrátí na své místo. Dal jsem mu svobodu. Obratel, jenž má vědomí, stejně jako jakýkoli jiný orgán nebo buňka mého těla, se uchyluje na správné místo. Odpustit se dá každému obratli jednotlivě. Pokud vím, že je poškozen jeden konkrétní obratel, hovořím konkrétně s ním. A on slyší.

Každý člověk je neopakovatelný. Každý orgán v těle v sobě skrývá stres, jenž je danému člověku vlastní. Zbavit se můžeme všech stresů, ale v takovém případě se musíme obrátit o pomoc k jasnovidci. Chceme-li toho dosáhnout samostatně, zeptáme se sami sebe: "Co mě právě teď trápí?" a odpustíme tomu, co nás trápilo. Zeptáme se znovu. Tak to může pokračovat velmi dlouho. Dnes si sotva někdo může stěžovat na nedostatek stresů.

OTÁZKA: Co dělat, abychom se vyhnuli stresům?

ODPOVĚĎ: Odpustit předem!

Například: musím jít do nepříjemné společnosti. Říkám: "Již předem vám odpouštím, pokud chystáte ve vztahu ke mně něco špatného, a odpouštím sobě za to, že v mé duši ještě zůstává místo pro to špatné. Mám vás rád, ale mám rád také sebe."

Mým osobním problémem je, zda to udělám ze všech sil své duše nebo ne. Podobným způsobem je možné uzavírat velké pracovní smlouvy. Odpuštěním předem se též podařilo předejít konkrétní havárii.

OTÁZKA: Co dělat, když druhého člověka až dosud pokládám za tak provinivšího se, že nemám sílu mu odpustit?

ODPOVĚĎ: Začněte tím, že poprosíte o odpuštění sami sebe za to, že jste do sebe přijali špatné, způsobené někým jiným, a tím jste ublížili svému tělu. Odpusťte si, že se to stalo.

To ulehčí vaší duši a zjednoduší další odpuštění.

Odpuštěním se otevírám pro dobro, věřím v existenci dobra a umožňuji duchům, kteří mě ochraňují, aby mi pomohli.

Pochopili jste, proč vás nejednou učili říkat: "Mám tě rád"?

Láska je nejpozitivnější cit, obsahuje v sobě všechno dobré. Proto je přirovnávána k Bohu. Oblíbíme-li si nemoc - negativitu, přidáváme tím do ní lásku - pozitivitu. Negativita se sníží. Čím více je lásky, tím méně je negativity. Nakonec zmizí. Vyzkoušejte to.

Řekněte nemocnému místu: "Mám tě rád." Spočítejte, kolik slov "mám rád" potřebuje vaše nemocné místo. Přesně tolik, kolik mu dlužíte lásky.

Dále už své chyby neopakujte. Mějte rádi své tělo, tehdy ve vás bude více pozitivního. Blahodárným vlivem na své okolí dokážete udělat lepší celou Zemi, celou Všejednotu. Váš vklad je malý, budiž. Chcete-li, aby k vám přišla láska, každému protijdoucímu, dokonce i tomu nejvíce opovrhovanému, říkejte z celého srdce: "Mám tě rád." Všechno, co děláte, se k vám vrátí dvakrát. Vaše duše bude přeplněna láskou. Vždyť podobné k sobě přitahuje podobné...

* * *

- z knihy Duševní světlo (1.díl z osmidílné řady Odpouštím si), Luule Viilma