Největším uměním je umění být sám sebou

To, zda jsme sami sebou, přirozeně vyplývá ze skutečnosti, že žijeme pro smysl své existence, a ne pro uznání. Smyslem naší existence je to, co ze všech lidí na světě umíme dělat nejlépe. Pokud to neuděláme my, pokud nejsme opravdu sami sebou, kdo jiný to udělá? Kdo to vůbec může udělat? Neděláme-li, co jsme sem přišli udělat, nemůže to udělat nikdo. Ta věc zůstane nehotová, dokud neprojevíme ochotu zhostit se svého úkolu, dokud neprojevíme ochotu být sami sebou.

Většinu lidí děsí smysl jejich vlastní existence i velikost, jež se po nich - jak se zdá - žádá. Zděšením ze smyslu své existence vyjadřujeme, že se děsíme vlastní lásky, vášně a štěstí. Většinou máme pocit, že toho nejsme hodni, anebo se snažíme mít své příjemné pocity pod kontrolou, aby nás nepohltily. Toto jsou jenom symptomy strachu, který nás odvádí od naší pravdy, naší vize a naší velikosti.

Největším uměním, největším ze všech darů, je být sám sebou. Jsme-li sami sebou v celé naší velkoleposti, ukazujeme tím, jak milujeme svět. Když odhalíme svou přítomnost, začneme dávat sami sebe coby nejlepší dar, jejž můžeme životu dát.

* * *

Dnes si představ, že maluješ úchvatné mistrovské dílo. Tímto mistrovským dílem jsi ty, obraz tvého života. To, že jsi sám sebou, znamená, že jsi nadaným umělcem s jistou rukou, se štětcem kladoucím na plátno pravdivé barvy, umělcem, který maluje jedním vznosným tahem. Největším uměním je, abys byl sám sebou, abys mohl dát toto umělecké dílo - sebe - životu jako dar.

* * *

- z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano