Neboj se pustit své suché lístky

"Váháš-li s propuštěním bolesti ze svého nitra kvůli domnění, že to neuneseš a že tě tvá bolest zničí, na chvíli se prosím posaď venku v přírodě a podívej se na lístky, které volně opadávají z korun stromů. Tak je to jednoduché. Strom nijak netrpí. Lístky, které opadávají, prostě letí svou cestou, zcela přirozeně a nenuceně, v míru a světle slunečních paprsků. Kdyby se je strom snažil držet nadále ve svých korunách, jen by ztrácel energii, protože by je vyživoval zbytečně. Jim by to nepomohlo a on by byl znavený a nemocný z vyčerpání. Suché lístky bez života potřebují jít. I vítr jim v tom pomáhá. Lehce opadající lístky odnáší jemný vánek, ty vytrvalé pak popožene silnější vítr. V obou případech však listy pokračují dál, pokrývají zemi a postupně se stávají její součástí, aby na jaře mohly opět vykouknout z pupenů v celé své kráse a plné života. Neboj se tedy nechat odejít svou bolest, neboj se, že by tě tvá bolest přemohla. Věř, že může jít stejně snadno jako lístky, které vidíš se vznášet ve slunečním světle, a odevzdej ji Bohu i Matce Přírodě, kteří se o ni postarají. Můžeš si vydechnout. Všechno bude v pořádku. Stejně jako strom nikdy nepřijde o zdravé, zelené listí, které je potřebné, ani ty nikdy nepřijdeš o nic, co by bylo pro tvůj život nezbytné. Neboj se tedy propustit to, co ti působí bolest. Svěř to všechno do jejich rukou a nechej jim to. Důvěřuj Síle, která pečuje o všechny živé bytosti na této Zemi a která každé z nich milosrdně poskytuje plnou náruč lásky, v níž se mohou uschovat a schoulit, kdykoli to potřebují."

* * *

- Poselství stromů, M.T.