Promluva Doreen Virtue o asertivním jednání v rámci rodiny

Milujete svou rodinu. Ale někdy je těžké s ní být, zejména s jedním či dvěma jejími členy. Jste dávající bytosti a přejete si, aby byli všichni šťastní, a udělali byste všechno, abyste svým milovaným pomohli. Ale někdy se to zdá být nemožným úkolem a zdá se vám, že jste využíváni pro svou dobrotu.

Jsem Doreen Virtue, autorka knihy Asertivita pro pozemské anděly i dalších knih, a jsem také bývalá psychoterapeutka se zaměřením na závislosti a poruchy přijímání potravy. Značnou součástí mé práce bylo pomáhat lidem, kteří byli spoluzávislí. Kteří se potřebovali naučit být asertivní, vypořádat se se vztahy ve své rodině, a především se začít starat sami o sebe. Spoluzávislost a asertivita jsou témata, jimiž se zabývám již 35 let a která jsem si sama prožila. Vyrostla jsem v domácnosti se dvěma úžasnými rodiči, kteří však byli oba velmi zraněni svými vlastními rodiči alkoholiky a jejich výchovou. Jsem tedy vnučka alkoholiků. A protože mí rodiče měli tak bouřlivé a chaotické dětství, rozhodli se vychovat mě a mého bratra v atmosféře lásky. Problém byl v tom, že kvůli tomu, že nebyli vychováváni zdravým způsobem, nevěděli, jak takový zdravý způsob zavést u mě a mého bratra. Byli jsme tedy vychováni pod heslem "Když nemůžeš říct nic pěkného, neříkej radši vůbec nic." a také "Nerozhoupávej člun. Nedělej žádné problémy. Nedělej vlny." V podstatě nás tedy učili nic necítit, nemluvit o svých pocitech a nijak je nedávat najevo. Byla jsem vychována s tím, že pocity jsou zkrátka něco, co v nás někde je a co je problém. A když jsem pak šla studovat psychologii a začali ji později praktikovat, odhalila jsem celý ten nádherný svět pocitů, kde každý měl své jméno, každý byl k něčemu dobrý a přinášel požehnání, a tak jsem pocity začala oceňovat. Mí rodiče se nyní opravdu léčí ze svého vlastního dětství stejně tak, jako jsem to udělala já sama s pozůstatky z výchovy.

Tyto lekce mi opravdu pomohly užívat si svůj život mnohem více, protože když uznáte celou tu škálu pocitů, všechny barvy duhy, zvýší se vaše schopnost prožívat radost, opravdu milovat a cítit se milovaní, cítit se v bezpečí a spokojení. Stejně tak, když uznáme škálu všech těch ne zrovna příjemných pocitů jako je hněv, mohou se stát našimi přáteli. Říkají nám, že něco není v pořádku a je třeba se o to postarat. A tak v souvislosti s celým tímto spektrem pocitů asertivita znamená praktikování péče o sebe samé tím, že si upřímně přiznáváme své pocity - jak ty fyzické, tak i ty emoční, a upřímně je také projevujeme, a to dospělým způsobem, kdy respektujeme svá vlastní práva stejně tak, jako respektujeme práva osoby, s níž hovoříme. 

Pro mnohé z nás je toto zcela jiný způsob života. Může nám připadat nepříjemné a hloupé s tím začít. Ale máte-li v rodině jakýkoli vztah, který je dysfunkční či škodlivý, asertivita do nich vnese uzdravující prvky. Bohužel existují opravdu vztahy, které jsou naneštěstí tak škodlivé, že v nich dochází ke zneužívání, ať už k tragickému fyzickému zneužívání, nebo k psychologickému a verbálnímu zneužívání, které může být rovněž zničující a zraňující. V takových situacích zjistíte, že je zapotřebí i asertivity na jiných úrovních. Avšak pokud až k tak vážnému zneužívání nedochází, promluvíme si o tom, jak se vypořádat se složitými a těžkými vztahy ve vaší rodině.

Možná svou rodinu ani moc nevídáte s výjimkou svátků, narozenin nebo slavnostních příležitostí, a tak se můžete cítit jako naprosto odlišní lidé. Když jste se svými přáteli nebo v práci, cítíte se jako zodpovědní, schopní a dospělí a nemáte žádný problém být asertivní, a pak přijedete domů ke své rodině a okamžitě jste vtaženi zpátky do pocitů ze svého dětství, do bezmoci a dramat. A právě tam je třeba zapracovat na asertivitě.

Jednou ze součástí asertivity je mít odvahu a sílu říkat svou pravdu dospělým způsobem. Lidé někdy asertivitu zaměňují za agresi, která je naprosto odlišná a rozhodně ne zdravá. Agrese znamená, že potlačujete svůj hněv a odpor, dokud nevybouchnou jako sopka a nezačnete ukazovat prstem na ostatní. Tehdy obviňujete druhé a říkáte věci jako: "Ty jsi takový/á"; "Ty mě dovádíš k šílenství", "Ty jsi mě naštval/a" a blablabla. Ukazujeme prstem. Většina z nás to dělá. A tak víme, že tento způsob nevede ani k uzdravení situace, ani ke komunikaci, a ani nemáme dobrý pocit z toho, že jsme agresivní. 

Také upadáme do spoluzávislosti nebo pasivně-agresivního chování, kdy mluvíme oklikami, namísto abychom něco řekli přímo. A tak můžete být protivní, sarkastičtí nebo se chovat jiným způsobem, jímž se snažíte vyjádřit svůj hněv. Nebo schválně děláte věci špatně a kazíte je, abyste dali najevo, že je nechcete dělat. To jsou příklady pasivně-agresivního chování, které nic neléčí, není příjemné a nijak nepomáhá vztahu k tomu, aby pokročil.

Pak je tu další obava, kterou jsem u lidí odhalila, je: K čemu to bude? Protože mají strach, že maminka, tatínek, strýc, teta, bratr, sestra nebo kdokoli jiný z rodiny se nikdy nezmění. Zde bych vám chtěla připomenout, že smyslem asertivity NENÍ měnit druhé lidi! Snaha měnit druhé lidi spadá do spoluzávislosti. Ve spoluzávislosti máte skrytý záměr manipulovat druhým člověkem ve snaze učinit ho šťastným, zalíbit se mu, přimět ho, aby vás měl rád, nebo aby byl na nás aspoň hodný. A to je z naší strany ovládání a kontrola. Chceme, aby byli všichni šťastní. Chceme, aby nás všichni měli rádi. Ale jak toho dosáhneme, není na nás. Není na nás, abychom si hráli na Boha a snažili se dělat druhé lidi šťastnými. Můžeme dělat to nejlepší, abychom jim posloužili vlastním příkladem toho, jak o sebe správně pečovat. A to je asertivita.

Jak už jsem řekla, asertivita znamená, že jste k sobě upřímní ohledně svých pocitů tak, jak jen to dokážete. Řekněme, že jedete na svátky domů, a už teď jste podráždění, protože posledních několik let je to noční můra. Strýc Ralph se pokaždé opil a začal říkat ošklivé věci, třeba byl i hrubý a vyptával se vás na nepříjemné otázky, a tak se domů na svátky vůbec netěšíte. Chcete si to prostě odbýt a plánujete, co byste měli jíst a pít, abyste to přežili. Víte už z předchozích zážitků, že vám to nijak nepomáhá k tomu mít ze sebe dobrý pocit. Co vám však pomůže a co udělá velký rozdíl, je plánovat předem. Je součástí péče o sebe samé plánovat dopředu. Přemýšlejte o tom, jak se cítíte dobře, když s rodinou nejste. Možná navštěvujete nějaké cvičení, nebo máte něco ke čtení, co vám připomíná, že jste dospělí, nebo děláte třeba nějakou práci, díky které ze sebe dobrý pocit. To všechno jsou příklady věcí, které si můžete vzít s sebou, když máte být se svou rodinou. Ale i třeba hněv může být formou talismanu, který vám připomíná: "Ne, já už nejsem malé dítě! Nemusím se nechat vtahovat do rodinných dramat! Teď můžu zůstat dospělý/á! Už jsem vyrostl/a a jsem dospělý člověk, který je nezávislý a zodpovědný sám za sebe." To nám může pomoci nenechat se někým vtáhnout do dramat. Jsou lidé, které dramata baví a mají návyky, které si ani neuvědomují. Můžeme tento cyklus přerušit. Můžeme i vykonat léčení pro naši rodinu tím, že se odmítneme zapojovat do dramat.

Jednou z nejdůležitějších věcí v asertivitě je říkat svou pravdu druhým. V případech zneužívání je pravda, že ne všechno říkat je bezpečné. Není dobré vystavovat se konfrontaci s někým, kdo je násilný, opilý, a kdo by vás mohl zneužít. Avšak pomineme-li tyto extrémy a máme před sebou osobu, která se chová hrubě, vlezle, která pomlouvá nebo má jiný protivný škodlivý návyk, o nichž jsem psala v knize Asertivita pro pozemské anděly (viz. http://andelskydenik.blogspot.cz/2014/06/skodlive-vztahy-jak-je-rozpoznat.html ), pak sice nemůžete mít pod kontrolou tuto druhou osobu, ale rozhodně můžete mít pod kontrolou sebe. Mou radou pro vás, když vás někdo takto rozčílí, je vstát a odejít pryč. Omluvte se s tím, že si musíte odskočit do koupelny. Kdo by vám tohle měl vyčítat? Běžte prostě do koupelny, zavřete za sebou dveře, posaďte se, nadechněte se a uveďte se do svého vlastního středu. Zavřete oči, dýchejte, nebo pokud jste nábožensky založení, pak se modlete, meditujte, využijte své duchovní nástroje k povznesení se a především k připomenutí si toho, kým opravdu jste. Už nejste to malé dítě! Ten člověk, který byl vždycky zatáhnutý do dramat, již vyrostl. Jste člověk, který chce pomáhat, který chce uzdravovat a léčit, ale abyste to mohi udělat, musíte se stát příkladem asertivního přístupu, i kdybyste byli jediní, kdo to ve vaší rodině takto dělá. Takže se dejte dohromady, vezměte si tu knížku nebo něco z práce, co vám bude připomínat, že jste dospělí, že už jste mnohého dosáhli a že máte být na co hrdí, a pak, až dosáhnete tohoto stavu dobrého pocitu ze sebe sama, se můžete vrátit zpět do dané situace a mluvit jako dospělý s dospělými.

Opět, pasivně agresivní chování je jako hraní hry a agresivita je ukazování prstem a obviňování. Vy nechcete ani jedno z toho. Vy chcete být jednoduše klidní, milující, asertivní a upřímní ohledně svých pocitů. A v podstatě můžete jít a promluvit si s tím členem rodiny, který má onen návyk, jenž vás vtahuje do dramat, a říct svou pravdu. Pokud je někdo naštvaný, můžete jít a říct mu: "Vypadáš, že jsi naštvaný." Věřte mi, tím se zastaví celá záplava hádek, když někomu řeknete pravdu - "Vypadáš naštvaně". Napřed řeknou: "Samozřejmě, že jsem!" Ale jakmile tu pravdu vyslovíte, přiměje je to podívat se sami na sebe a zastavit celý ten cyklus. Pokud se potýkáte s někým, kdo je vlezlý, máte plné právo říct: "Podívej, o tomhle je mi opravdu nepříjemné mluvit." A co by na to mohli říct, když jste hovořili o sobě? Místo obviňování nebo pocitu, že jste povinni někomu odkrývat svá tajemství, jste jednoduše promluvili o svých pocitech: "Necítím se příjemně." A to je úplně v pořádku. Jestliže je daná osoba vlezlá i nadále nebo vás nějak jinak ruší, otravuje, nebo projevuje jiné nezdravé chování, mějte na paměti, že jsou na tento návyk zvyklí - jsou zvyklí na to, jak jste interagovali předtím. Jsou zvyklí na vzrušení z dramat a mohou na něm být sami závislí. Když se však do toho nenecháte zatáhnout, ručím vám za to, že půjdou a najdou si někoho jiného. Nebo v nejlepším případě uvidí, jak se chovají, a zamyslí se nad tím, zda neexistuje nějaká lepší cesta a zda by jim nepomohlo najít si pro to nějakou terapii. Ale zase je důležité si uvědomit, že toto už není na nás.

Takže, rozhodli jste se, že budete asertivní a prolomíte cyklus dysfunkčních, škodlivých a hrubých návyků v chování své rodiny způsobem, kterým můžete - a to je převzetí zodpovědnosti za své vlastní chování. To zahrnuje i vaše promluvení o své pravdě, nikoli konfrontací, oklikou nebo sarkasmem, ale přímo. To je asertivita. Lidé ve vaší rodině tomu mohou odporovat. Je v lidské přirozenosti odporovat změnám. Dokonce i vy sami se můžete změně bránit. Můžete mít pocit, že se nacházíte v nebezpečném teritoriu, obzvláště máte-li rodinu, která používá pocity viny k tomu, aby s vámi manipulovala. Toho už se však nemusíte účastnit! Z vlastní zkušenosti vím, že máte-li rodinu s takovýmito dysfunkcemi a dokážete se nad to povznést ve smyslu asertivity, stanete se tak silnými, že zvládnete hravě i vše ostatní vedle své rodiny! Budete úspěšnější v práci, ve svých dalších vztazích, a zejména budete silní co se týká dodržování slibů v oblasti péče o sebe samé.

Ve vaší rodině někdy zjistíte, že se zase vracíte ke svým starým způsobům. To je v pořádku. Je to jako vyjet špatnou odbočkou z dálnice. Nepokračujte tou cestou dál. Jakmile si toho všimnete, zastavte se, obraťte a vraťte se zpátky na správnou cestu. Vaší rodině zabere nějaký čas, než se srovná s tím, že jste dospělí. Ručím vám ale za to, že na určité úrovni vás budou zbožňovat. Na každé úrovni vás pak budou i respektovat. Nemusí se jim to líbit, obzvlášť pokud s vámi manipulovali a byli zvyklí, že děláte, co oni chtějí pro sebe, na váš úkor. Pokud vás využívali, protože jste byli hodní a laskaví, nebude se jim líbit, že začnete říkat Ne. Pokud používají pocit viny, aby bylo po jejich, a vy řeknete Ne, a to klidné Ne - "Ne, teď nemůžu, mám ten den hodně práce.", můžete si všimnout, že začnou používat jiné metody, aby vás zkusili přimět chovat se takovým způsobem, jaký chtějí oni. Vy je však budete učit, jak s lidmi jednat zdravějším způsobem, čestně a na rovinu. Prokážete jim laskavost, když budete asertivní. A sobě samým také, protože asertivita je cestou mentálního, emočního a fyzického zdraví. Když jste asertivní, když jednáte s lidmi přímo, začnou vám rozumět. A zjistíte pak, že vaše vztahy s rodinou se začnou léčit a přiblíží vás k sobě. 

Máte-li pocit, že vám vaše rodina nerozumí a že možná ani neví, kdo opravdu jste, zvlášť teď, když jste dospělí, existuje pro to důvod. A jedním z těchto důvodů může být i to, že se s nimi nedělíte o to, jak vám opravdu je. Ano, slyším vás, možná vás druzí neposlouchají, ano, rozumím tomu. Ale co můžete udělat a za co jste vy sami zodpovědní, je upřímné vyjádření svých pocitů vůči nim. A to platí ve všech vztazích. Ve vaší širší rodině, u vašich přátel, spolubydlících, dětí nebo spolupracovníků. Když vyjadřujete, jak se opravdu cítíte, a děláte to způsobem, jímž si své pocity osvojujete, jako: "Cítím se teď znepokojený/á kvůli tomuto", a to bez obviňování nebo stěžování si, druzí vás mohou lépe poznat. Když řeknete: "Jsem teď unavený/á, potřebuji si odpočinout, půjdu si teď lehnout", dělejte to bez potřeby prosit někoho jiného o svolení. Tím byste se vzdávali vlastní moci a síly. Buďte silní a asertivní, protože vy máte právo se starat o své tělo! Máte právo říct "Jsem unavený/á, mám hlad, potřebuji si odskočit, potřebuji se teď starat o sebe". Máte toto dokonalé právo stejně tak jako my všichni. A každý člověk má tyto potřeby. Když tedy za sebe mluvíte, ostatní to chápou. I když to možná navenek neprojevuje, někde uvnitř vám tleskají. A říkají si, že když jste to mohli udělat vy, mohou i oni. 

Když se o sebe dobře staráte tím, že jste asertivní vůči své rodině, dokážete překonat spoustu vzorců, které se vyvinuly již v průběhu vašeho dětství a které jste si vzali s sebou i do svých dospělých vztahů. Zvláště pokud máte pocit, že se ve vašich milostných, přátelských nebo i pracovních vztazích opakují tytéž škodlivé vzorce znovu a znovu, pak většina těchto vzorců pochází z vašeho dětství a vztahů v rodině. Jako dospělí se však nyní můžeme naučit lepším způsobům a převzít moc nad svým životem a hlavně nad svými vztahy, což začíná u vztahu se sebou samými.

Když si to tedy shrneme, tak pokud se setkáte se svou rodinou a zjistíte, že jste se ocitli v těžkých vztahových vzorcích, plánujte předem. Vzpomeňte si, jaké vzorce se vyskytly minule, a předpokládejte, že se mohou vyskytnout znovu. Vezměte si s sebou nějaký talisman, nějaký předmět, který vám bude připomínat, že jste dospělí. Třeba knížku, kterou zrovna čtete, nebo něco z práce nebo studia, něco, co vám připomíná, že jste již mnohého dosáhli, a co vám dá sílu. Pokud se stane něco, co vás rozhodí, a vy budete chtít okamžitě zareagovat, zastavte se. Vstaňte a omluvte se, že si musíte odskočit. O tom s vámi nikdo nemůže diskutovat. A odolejte pokušení při svém odchodu říct něco agresivního nebo pasivně-agresivního. Prostě běžte, zavřete se v koupelně, posaďte se, zavřete oči... dýchejte... a využijte své duchovní dary k tomu, abyste se uvedli do svého vlastního středu a dali se dohromady. Dostaňte se do kontaktu se svými pocity. Zjistěte, co opravdu cítíte, jak fyzicky, tak emočně, a pak, když se vrátíte zpátky, buďte v tomto klidném stavu a mluvte s rodinou o svých pocitech z pozice jejich vlastníka. "Takhle se cítím a tohle bych chtěl/a." Opět je ale důležité si připomenout, že se nesnažíme nikoho měnit. To je nejdůležitější lekce tréninku asertivity. Není to o manipulaci ani kontrole. Ty do asertivity nepatří. Je to o vyjadřování se. Dáváme druhé osobě příležitost poznat naše skutečné já, protože právě z toho vychází blízkost. Dokážete-li odkrýt, jak se skutečně cítíte, do míry, která je bezpečná - uvědomuji si, že v některých případech, když před ostatními odhalíte všechno o sobě, můžete se cítit zranitelní - tedy do míry, v níž se cítíte bezpečně a příjemně, řekněte jim, jak se cítíte, vyjádřete se. A pak jim ukažte své hranice. Znamená to třeba říct "Mám svůj vlastní rozvrh a můžu se ti věnovat v tom a tom čase." Když si takto vymezíte hranice, budete mít ze sebe tak dobrý pocit! Vaše vnitřní já zajásá: "Hurá! Díky, že se mi konečně věnuješ! Děkuji ti, že nerozdáváš všechen svůj čas jen ostatním a mě nedáváš na poslední místo!" Pečujte tedy o sebe tím, že budete asertivní!

Doufám, že jste si toto video užili. Je součástí celé série o asertivitě. V příštím videu si povíme o tom, jak zvýšit pocit své vlastní hodnoty a zasloužení si - pocit, že si zasloužíte štěstí, zdraví, lásku a všechno dobré v toto světě - protože tomu tak je! Chtěla bych tedy využít asertivitu k pozvednutí vašeho sebevědomí. Těším se na vás tedy příště!

* * *

zdroj: http://www.angeltherapy.com/assertivenesscoach-video1-relationships
překlad: Magda Techetová