Truchlení v období svátků

Ahoj, já jsem David Kessler a dnes bych k vám rád pohovořil o truchlení během svátků. I když si třeba neprocházíte přímo nějakou ztrátou, jsou pro vás svátky mnohdy velmi stresující. Ale představte si, jak moc se to zesílí, když někomu náhle zemře někdo milovaný, nebo mu na tohoto milovaného člověka vyvstane vzpomínka. Může to být opravdu těžké. Pomáhám lidem se smutkem o svátcích a přitom sám nacházím způsoby, jak se s ním vypořádat, a o ty bych se s vámi chtěl podělit.

Truchlící lidé očekávají, že svátek Díkůvzdání, Vánoce nebo Chanuka či jakýkoli jiný svátek, který slaví, budou těžké. Ale když jimi pak projdou, obvykle říkají, že samotné očekávání bolesti o svátcích bylo mnohem těžší než samotné svátky. Pojďme si tedy promluvit o způsobech, jak můžeme najít trochu více míru, když během svátků čelíme těžkému období.

Vánoce jsou o tom být spolu se svými blízkými. Jak ale můžete "být spolu", když ten, s kým jste svátky chtěli trávit, již není mezi námi? Zamyslete se nad svými očekáváními, které se týkají svátků. Obvykle čekáme, že si užijeme úžasný, vřelý a smysluplný čas. Všichni známe ty filmy, v nichž se rodiny scházejí pohromadě a je to nádherné a úžasné, přejeme si, aby naše svátky byly jako ty jejich. Nebo filmy, v nichž jsou rodiny dysfunkční, které přitom milujeme ještě více, protože jsou nám bližší. A tak vězte, že je to prostě čas zvýšených očekávání.

Je to čas, kdy všude kolem vidíte ta pořekadla: "Čas být pohromadě." Nebo "Čas naděje". Žádné z těchto úsloví s vámi ale nijak nesouzní. "VESELÉ Vánoce." Vy rozhodně nemáte pocit, že by byly veselé. "Šťastné svátky!" Ale vy se šťastní necítíte. Vězte prosím, že to je úplně normální. Je naprosto v pořádku se tak cítit. Je to čas, kdy okolní svět neodpovídá vašemu světu uvnitř.

Pokud se rozhodnete jít na sváteční setkání, vězte, že se mnohdy stává, že ze setkání lidé odejdou s tím, že "Nikdo se nezmínil o mé ženě", "Nikdo nezmínil Charlieho, který zemřel", "Proč o něm/ní nikdo nemluví, když pro nás znamenal/a tak mnoho?" Často je to tak proto, že si druzí lidé myslí, že o tom VY nechcete mluvit. Je tedy třeba poskytnout jim náznaky a třeba říci: "Charlie mi teď opravdu chybí." Tím jim dáte najevo, že je v pořádku, aby o Charliem mluvili. Ve skutečnosti se s vámi mohou podělit o své vzpomínky, které jste možná o Charliem ani nevěděli. Tyto vzpomínky jsou vašimi polštářky. Pomáhají vám tímto těžkým obdobím projít.

Během těchto svátků se od druhých neizolujte, ale ani se nenechte lidmi zahltit. Můžete dostat více pozvánek než obvykle, protože lidé vám chtějí v období žalu pomoci, nebo jich naopak dostanete méně. Vyberte si to, co vy sami cítíte jako to dobré. A nedělejte nic, co vám dobré nepřipadá. Nedělejte to jen proto, že vám někdo jiný řekl, že byste měli jít nebo že tak to přece děláte vždycky. Dělejte to, co vy sami cítíte jako to pravé.

Svátky bývají těžkými časy. Jsou plné toho "A teď budeme všichni spolu!" a vy si pomyslíte: "Ale my nejsme všichni! Můj milovaný/moje milovaná tady není!"

Je to také čas všech "posledně". "Posledně jsme tu na Díkůvzdání byli spolu." "Posledně tu na Vánoce byl/a s námi." "Posledně tu ještě stále byl/a." Uctěte tedy všechna tato "posledně" a vězte, že se mohou objevit.

Je to i čas všech "už nikdy". "Už nikdy s ním/ní nestrávím Vánoce." "Už nikdy s ním/ní neoslavím Chanuku." "Už nikdy spolu nebudeme mít Díkůvzdání." Tato "už nikdy" mohou být skutečně těžká. Vězte, že časem budou snazší. Znovu ve svátcích pocítíte mír. Můžete v nich i najít nový smysl a štěstí. Ale chápu, že nyní je to těžké.

Zde jsou tedy některé nápady, které by vám mohly pomoci.

1. Osvoboďte se od tradic a rituálů.

Čehokoli, co vám nepomáhá, se můžete vzdát. Řekněme třeba něčeho, co vám dává příliš mnoho práce. Jedna žena, kterou znám, dělávala na Vánoce desítky, někdy i stovky přáníček. Ale poté, co jí zemřel manžel, řekla, že s těmito přáníčky končí. Cítila, že si potřebuje odpočinout. A poté, co si dopřála přestávku, se po roce ohlédla zpět a říkala si, že ji to stálo mnoho práce, která za to ani nestála. A tak si založila nový online zvyk. Prostě vězte, že pokud se na něco necítíte, nemusíte to dělat.

2. Můžete svátek zrušit.

Ano, věřte nebo ne, ale máte tu moc zrušit svátky. Ozve se spousta lidí: "Počkat, co budeme dělat, když příští rok zrušíme Díkůvzdání?" Ale nebojte se. Prostě potřebujete přestávku.

Jedna žena, jíž zesnul manžel a vychovávala dva teenagery, mi říkala, jak moc to bylo bolestivé, když zrovna o Vánocích její manžel odešel. Prožili si mnoho silných emocí, neboť jeho absence byla tak hlasitá a jejich Vánoce byly ještě horší. Další rok se rozhodla, že Vánoce mít nebudou, že prostě stráví čas spolu se svými dětmi. A když to tak udělali třetí rok po sobě, řekla, že si vytvořili nové rituály. Vytvořili si nové Vánoce po svém. Našli způsoby, jak uctít svého otce, ale zároveň si vytvořili nové Vánoce. Klidně tedy svátky zrušte, pokud potřebujete. 

3. Mějte plán A a plán B.

Další věc, kterou lidé považují za velmi nápomocnou, je mít hlavní a záložní plán. Funguje to asi takto: Plán A znamená jít na rodinnou akci, na kterou jste byli pozváni tak jako každý rok, ale vy nedokážete dělat totéž, co každý rok, protože vaše milovaná osoba odešla. Pomyslíte si: "Nechce se mi tam jít, ale ani tu nechci jen sedět." Takže jet tam by byl plán A a teď plán B. Plánem B je věnovat se své ztrátě. Můžete sledovat filmy, na které jste se dívali společně, jíst jídla, která jste jedli společně, nebo jít na procházku, na kterou byste šli spolu. Zkrátka dělat něco, co vás s tím člověkem spojí. Lidé, kteří mají plán B, se pak někdy lépe cítí na plán A. Kdybyste měli pouze plán A, mohlo by to pro vás být těžké. Ale vědomí, že máte náhradní plán B, vám pomůže. Někteří lidé mi řekli, že když upřednostní plán B a strávili nějaký čas ve spojení se svými zesnulými blízkými, tak se pak cítili připraveni vyjít ven a pobýt s jinými lidmi. 

I když jste možná v rodině byli vždy tím, kdo rozdával dary nebo vaší rodině na darech velmi záleží, dejte si přestávku, pokud to potřebujete. Je úplně v pořádku se prostě rozhodnout to tento rok neudělat. 

4. Naslouchejte vlastnímu srdci.

Vaše rodina má dobré úmysly a máte kolem sebe mnoho dobrých lidí, kteří vám budou chtít radit: "Víš co? Musíš udělat toto." "Toto je správný způsob, jak bys to měl/a udělat." "Mně při ztrátě pomohlo tohle, udělej to taky." nebo "Tohle nedělej." Jenže i když to myslí dobře, prostě jim jen poděkujte. Přejí si, abyste byli šťastní, mohou na vás trošku tlačit, protože to cítí jako dobré, a to je v pořádku - prostě je nechte, aby vám poskytli svá doporučení, vezměte si z toho, co chcete, a zbytek nechte být.

5. Mějte únikovou strategii.

Když budete se svými přáteli na nějaké akci, jeďte tam vlastním autem. Určitě se nechcete cítit vázaní na svého kamaráda nebo kamarádku, který/á by vás tam vezl/a a čekat, dokud nepojede on/a. Mějte připravenou únikovou strategii, abyste mohli odejít tehdy, když budete chtít. 

6. Zahrňte do toho dne i svou ztrátu.

Mnohdy na ztrátu o svátcích myslet nechceme, a tak se ji všemožně snažíme zatlačit do ústraní, ale realita je taková, že ta ztráta tam je. Tak proč ji do svátků nezahrnout? Existují skvělé způsoby, jak to udělat. Můžete svému drahému zesnulému zapálit svíci. Nebo pronést modlitbu, ještě než začnete s rodinou večeřet. Nebo mu společně se svými dětmi můžete poslat psaníčko na nafukovacím balónku. Je mnoho věcí, které můžete udělat. Někteří možná namítnou, že to udělat nemohou, protože na oslavě budou přítomni i lidé, kteří zesnulého člověka neznali. Ale ne vždy je všechno tak zřejmé. Dovolte mi uvést příklad: Jedna žena se mi svěřila, že její zesnulý tatínek byl diabetik a že měl moc rád jejich cukroví bez cukru. A tak mu každý rok nechávají celou misku cukroví bez cukru. Nevysvětlují ostatním, proč tam ta miska stojí, ale ve svých srdcích vědí, že mu tím vzdávají úctu. 

Když sedíte u stolu, můžete se vzájemně dělit o své zážitky s drahým zesnulým. Když uslyšíte, co s ním nebo s ní zažili další lidé, nemusí to ve vás nutně vyvolat smutek. Lidé si obvykle myslí, že vás to rozruší, ale ve skutečnosti se vám udělá lépe, když je uslyšíte o něm či o ní povídat. Nebojte se tedy svou rodinu povzbudit k tomu, abyste si o vašem milovaném člověku popovídali. Je to v pořádku.

7. Učiňte si ze svátku Den služby.

Někdy si lidé myslí, že své svátky už nemohou slavit stejným způsobem jako předtím a udělají si z nich Den služby. Den služby znamená, že třeba půjdete do centra pro lidi bez domova a dáte jim najíst. Nebo přispějete na dárky pro děti v pěstounské péči nebo v jiných situacích. Můžete toho být součástí. Prostě vězte, že existuje spousta různých způsobů, jak pojmout svátky. Můžete dokonce založit něco úplné nového, o čem jste dosud sami neslyšeli. Můžete vytvořit úplně nový zvyk, který pomůže spoustě nešťastných lidí. Buďte tedy unikátní. Dělejte prostě to, co vám samotným přijde jako to správné. 

8. Pomozte truchlícím přátelům.

Pokud máte přítele či přítelkyni, kteří truchlí, a vy hledáte způsob, jak jim pomoci, pozvěte je na vaše setkání a oslavy. Někdy je dobré tento čas strávit u úplně jiné rodiny, protože vy sami jste zatížení vzpomínkami. Možná také nebudou chtít jít nikam. Ale vždy jim dejte možnost volby. "Rád/a tě uvidím." "Půjdu na takové malé setkání, chtěl/a bys jít se mnou?" "Nechtěl/a bys zajít na kávu? Pojďme dnes večer." "Dal/a by sis večeři?" "Nechceš se podívat na film?" Zkrátka vězte, že určitě můžete najít věci, které s nimi můžete podniknout. Nečekejte, až si o pomoc řeknou sami. Prostě jim pomozte. Pozvěte je, zavolejte jim, řekněte jim, že na ně myslíte. 

9. Věnujte se dětem.

O svátcích musíme dohlížet na své děti. Děti cítí náš žal. Samy ho cítí také. Jsou součástí ztráty stejně tak, jako byly součástí lásky. A děti jsou často opomínanými truchlícími. Je opravdu důležité, abychom s dětmi mluvili, dohlíželi na ně, starali se, jak jim je. Jedna známá mi pověděla, že jejich blízký zesnul těsně před svátky. Měli rodinné setkání, ale jejich malá holčička byla celá ustaraná a držela se od lidí stranou. Známá se jí zeptala: "Copak je ti?" A holčička odpověděla: "Když jsme dědu pohřbili, tak se o něho bojím, když mu usekli hlavu." "Usekli hlavu?! Nikdo mu neusekl hlavu, jak tě něco takového mohlo napadnout?!" Holčička řekla: "Babička mě brávala s sebou na hřbitov a na hrobech jsou zkamenělé obličeje těch, kteří zemřeli. Copak jim nemuseli useknout hlavu a zavřít ji do kamene?" 

Děti si mohou myslet všechno možné. Je tedy třeba na ně během svátků pamatovat a mluvit s nimi. 

Svátky mohou být jedním z nejtěžších období, když truchlíme. Ale my jimi dokážeme projít. Naděje existuje. Své pocity neztratíte. Svého milovaného budete vždy milovat. Ale tento smutek nebude trvat navždy. Vězte, že i tak mohou být svátky dobrým časem pro spojení se s druhými lidmi, kteří třeba také smutní. Můžete se připojit k nápomocným skupinám, které pro truchlící osoby mají na období svátků nějaký speciální program. Vězte, že je mnoho cest, jak se spojit. A že ten bolavý pocit smutku je odrazem vaší lásky k tomu, kdo vám chybí. Pošlete mu přáníčko ke svátkům. Najděte způsob, jak ho během svátků uctít. Věnujte jim třeba určitou vánoční dekoraci, uvařte jídlo, které měli rádi, nebo udělejte něco online, třeba pošlete na Facebook jejich fotku. Najděte způsob, jak jim přispět a uctít je. Vždy budou ve vašem srdci. 

Svátky mohou být velmi smutné. A přesto během nich můžeme najít okamžiky, ve kterých se nám od bolesti uleví. Můžeme se přistihnout, jak se usmíváme. Můžeme zjistit, že je nám dobře. Vězte, že ať už cítíte cokoli, je to naprosto normální. Nikdo jiný nezažil vaši ztrátu. Nikdo těmito svátky neprochází tak jako vy. Mějte tedy prostě úctu ke své vlastní cestě. Zatímco procházíte těmito dny, neexistuje nic, co je "správně" nebo "špatně". Neexistuje jediný způsob truchlení, je jich mnoho a ze všeho nejdůležitější je váš vlastní. 

Pamatujte na to, že vám pomůže jezdit vlastním autem, mít únikovou strategii, když vás lidé budou někam zvát nebo vás žádat o věci, na které se necítíte. Řekněte "Ne." "Ne" je celá věta. Nemusíte nikomu nic vysvětlovat. Řekněte prostě "Ne". Žal je jedinečný způsob, který nám umožňuje najít ve svátcích nový smysl. Udělejte si je po svém, vyzkoušejte něco jiného a pokud vám něco nefunguje, nechte to prostě být. Vytváříte si nový svátek. Vězte, že ve svém srdci budete mít vždy místo pro svého milovaného a nikdy na něho nezapomenete. 

V průběhu těchto dní to pro vás může být těžké. Hluboce s vámi soucítím, protože já sám vím, jak těžké to v těchto obdobích bývá. A rád bych vám předal poselství naděje - že to všechno přejde, že to zvládnete, že se vám uleví a bude vám lépe, i když třeba ne hned. Přestože se necítíte dobře, je to úplně v pořádku. Ať už se nacházíte kdekoli, je to zcela v pořádku. 

Jsem David Kessler a děkuji vám, že jste mi věnovali svůj čas.

* * *

zdroj: http://grief.com/grief-the-holidays/
překlad: Magda Techetová