Před několika lety jsem šla nakupovat a našla jsem nádherné červené šaty. Jejich barva, styl i délka byly dokonalé. Ale v obchodě neměli moji velikost. Měli však v této velikosti stejné šaty v námořnické modré, která mě nijak nenadchla. Pak jsem si všimla páru stejně modrých bot kousek dál, které se k nim přesně hodily. (Ani ty se mi moc nelíbily.) Co jsem tedy udělala? Koupila jsem si obojí. Bála jsem se, že nenajdu nic jiného, a tak jsem se s tím spokojila. (Asi vás nepřekvapí, že jsem pak tyto šaty ani boty nikdy nenosila.)
Pravděpodobně jste už slyšeli to pořekadlo "Lepší ďábel, kterého znám, než ďábel, kterého neznám." Otázkou však je: Proč se smiřovat s nějakým ďáblem?? Proč bychom si nemohli dávat pouze dobré věci? Když věříme, že nemůžeme mít to, co si přejeme - když nám chybí víra v sebe a v dobro života - smiřujeme s něčím méně. Rozhodneme se, že pořád je lepší něco než nic. Ale věřte mi, když vám říkám, že "lepší než nic" prostě nestačí.
Často vídám, jak se lidé smiřují s něčím méně, než si zaslouží, ve svých osobních vztazích: smiřují se se špatným zacházením, omlouvají porušené sliby, ubytovávají u sebe lidi, kteří víc berou než dávají. Proč? Protože dělat věci tak, jak je nám známé, je nám blízké, a tudíž pohodlné.
Právě proto může být někdy těžké posoudit, zda k takovému smiřování se dochází: Když si říkáme, že všechno je v pohodě, brzy zapomeneme na to, že by to mohlo být lepší. Zde jsou způsoby, jakými můžete zjistit, zda nesnižujete své nároky a nesmiřujete se s něčím méně, než si zasloužíte:
- Když se musíte pracně dostávat do stavu nadšení, spíše než abyste přirozeně prožívali radost a vášeň, pak snižujete své nároky.
- Když sami se sebou smlouváte o tom, co byste měli dělat, spíše než abyste pociťovali vděčnost za to, co už máte, pak snižujete své nároky.
- Když se soustřeďujete na čas a energii, kterou investujete do svého úsilí, místo lásky, radosti a ocenění toho, co jste získali, pak snižujete své nároky.
- Když hledáte výmluvy, proč byste měli zůstat, místo abyste šli za tím, co opravdu chcete, pak snižujete své nároky.
- Když trávíte více času stěžováním si na to, co máte, než oceňováním, pak snižujete své nároky.
Vždy je v tom však lekce, kterou se můžeme naučit. Když si uvědomíme, že snižujeme své nároky, objevujeme to, čemu vlastně věříme. Poznáváme, že se možná považujeme za nehodné štěstí a jak citlivé jsme vůči vnějším vlivům - protože své nároky často snižujeme tehdy, když nás druzí přesvědčují, že právě to bychom měli udělat, že právě to je správné. A co je nejdůležitější, zjišťujeme, že nedostáváme plně své vlastní pravdě. Jsme-li vyzbrojeni touto informací, můžeme učinit nové volby, které podpoří naše skutečná přání - tím, že začneme věřit, že můžeme mít to, co opravdu chceme.
- Iyanla Vanzant
* * *
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.